Štítek: zkouška

Sedmý týden se nesl ve znamení očekávání. Bylo před první postupovou zkouškou. Tou první byla zkouška z pravidel a předpisové soustavy. Nicméně už pondělní jízda přinesla milé překvapení.

V pondělí ráno jsme se s naším instruktorem sešli ve vozovně Žižkov. Zde na nás totiž čekal vůz Tatra T6. Jak já, tak Martin jsme se na něj hrozně těšili. Máme k němu od dětství kladný vztah. Vůz naprosto splnil naše očekávání. Jízda s ním byla velmi pohodlná, vůz se občas houpal jako na vodě. Jedinou chybou na kráse bylo to, že se jednalo pouze o sólo vůz a my nemohli zkoušet různé manipulace s vozy dvěma, se soupravou. Naštěstí nás vzal instruktor Mirek toto vyzkoušet do motolské vozovny ještě o pár dní dříve, než byla dočasně odříznuta od běžného provozu.

Další dny jízd nebyly až tak zábavné. Oba dva dny jsme měli nacvičování závadových situací na voze T3R.P. Jízdy jsou samozřejmě vždy zábavnější, je ale dobré být na podobné situace připravený. Navíc se trénink hodí ke státní závěrečné zkoušce. Co ale bylo fajn, byla možnost vyzkoušet si jízdu dle cvičného jízdního řádu. Náš instruktor nám jeden takový vytiskl a my měli za úkol podle něj jet. Samozřejmě jsme nevozili cestující, ale aspoň jsme si mohli zkusit ten stres, který řidič zažívá, když mu prostě jízda dle časů nevychází.

Už na učebně nám říkali, že svižnou jízdou se čas na trati nedožene. Něco na tom pravdy je. Vždy vás totiž zpomalí provoz, světla a jiné nečekané události na trati. Je potřeba ustát ten tlak a hlavně jet i nadále bezpečně. Jsem zvědavý na jízdu s cestujícími, nicméně tohle byla taková malá ochutnávka toho, co nás čeká.

První postupová zkouška

Ve středu nás v učebně čekalo opakování. Náš lektor s námi hezky prošel vše, co se od nás u páteční zkoušky očekává. Došlo i na nějaké příklady situací, které budeme před komisí rozebírat. Hlavní tedy bylo nastudovat kompletně všechny předpisy (ne slovo od slova, hlavně jde o význam) a chápat každou situaci na trati včetně různých manipulací jako jsou sunutí, vlečení atd.

Odpoledne jsme pak měli návštěvu z bezpečnostního oddělení, která nás upozornila na různé nástrahy, které nás ve službě čekají. Opět jsme byli poučeni, že nejhorší, co můžeme udělat, je dorazit na směnu s nějakým alkoholem v krvi. Věřím, že si to všichni budeme pamatovat a jsem rád, že se to v podniku bere tak vážně.

Ve čtvrtek, jak jsem avizoval, nás ještě čekaly závady na voze a pak možnost na chvíli vyjet z pankrácké vozovny. Náš instruktor nás v době neřízení zkoušel z různých předpisů a zvláštních situací, na které se mohou zkoušející ptát.

V pátek přišel den D. Všichni jsme plní očekávání dorazili do našich učeben, kde jsme nejprve skládali písemnou část zkoušky u PC. Jednalo se o výběr 25 otázek z celkového souboru asi 300 otázek. Celý kurz uspěl a nás tedy čekala zkouška ústní. Jelikož bylo přítomno hned několik lektorů, celé zkoušení ubíhalo relativně svižně po více skupinách. Bohužel jedna kolegyně ústní část zkoušky první den nedala. Nebudu vás ale napínat, hned v úterý na náhradním termínu předvedla, že se vše poctivě doučila, takže v kurzu pokračujeme všichni dále. Za týden nás čeká zkouška další. A kromě ní i další vozy pražských tramvají.

První postupová zkouška úspěšně za námi znamenala, že nás hned za týden čeká druhá. I když stále nervózní, všichni jsme se do dalšího týdne pustili s vervou. Jednalo se totiž o týden nejnabitější na různé typy vozů. Po dlouhých týdnech na T3R.P jsme každý den nasedli na jiný typ vozu.

Týden probíhal ve stále stejném režimu: 3 dny jízdy, 1 den opakování a 1 den zkouška. V pondělí jsme vyrazili daleko na východ, do Ústředních dílen Dopravního podniku, kde se nachází dočasné detašované pracoviště vozovny Hloubětín. Zde na nás čekal vůz KT8D5.RN2P (zkráceně KT). Je to vlak jako žádný jiný v pražské síti. Má dvě kabiny, jednu vpředu a jednu vzadu, které jsou absolutně rovnocenné. Používá se tedy hlavně tam, kde je potřeba rychle a pružně změnit směr jízdy. Pokud zrovna neprobíhá žádná taková výluka, najdete je běžně v provozu a poznáte je podle krabicového, čtvercového profilu a podle dveří na obou stranách vozu.

Vůz jsem si nezamiloval. Na rozdíl od vozu 15T nemá tak plynulé jízdní vlastnosti, obzvlášť brzdění vozu je velmi cukavé a při rozjezdu je naopak nezbytné vyklápět ruční řadič, aby byl rozjezd plynulý. KT je také první vůz s hned několika funkcemi ručního řadiče. Lze s ním například zavírat dveře cestujících nebo odbržďovat zajišťovací brzdu při rozjezdu. Standardem už je světelná a zvuková houkačka ve formě tlačítek na řadiči.

V úterý jsme nemuseli cestovat za vozem tak daleko. Čekal na nás ve vozovně Strašnice a jednalo se o vůz T3R.PLF, tak zvanou wanu. Tuto přezdívku vůz získal díky tomu, že narozdíl od klasického T3R.P má uprostřed sníženou podlahu, která umožňuje bezbariérové cestování tramvají. Důležité je ještě zmínit, že spolu s vozem KT8 mají oba tyto vozy širší průjezdní profil v oblouku, což znamená, že ne všude se vozy vejdou tak dobře, jako ty ostatní. Například u Národního divadla se ani jeden tento vlak nesmí míjet s jiným tramvajovým vlakem z důvodu hrozící kolize.

Náš šikovný instruktor Mirek navíc zajistil, že jsme kromě tohoto vozu dostali i druhý vůz ke spřažení a měli jsme tedy možnost cestovat celý den v soupravě. S vozem se jezdí v podstatě stejně jako s každým jiným vozem T3R.P s tím rozdílem, že narozdíl od čelisťových brzd je vybaven brzdami kotoučovými kvůli své větší hmotnosti a ani zde se nevyhneme používání tlačítka k odbrzďování brzd při rozjezdu. Druhou důležitou změnou oproti klasickým vozům T3R.P je vybavení kabiny řidiče klimatizací (všimněte si na fotce výše 4 výduchů klimatizace). Benefit, který je obzvlášť v těchto letních dnech opravdu oceňován.

Středa byla dnem opakovacím. Kromě toho proběhlo ještě tzv. adaptační školení, kdy nás navštívil jeden z podnikových psychologů a povídal si s námi o naší budoucí práci. Opakování proběhlo dobře a my jsme si byli o něco jistější, že páteční zkouška bude úspěšná. Ve čtvrtek nás čekala jízda na novějším typu vozu, tentokrát Škoda 14T, které sídlí ve vozovně Kobylisy. Zajímavé na této jízdě bylo to, že jsem na ní byl sám, protože kolega Martin měl jiné starosti. Poprvé jsem si tedy vyzkoušel jízdu několik hodin sám pod dohledem svého instruktora.

Přiznám se rovnou, Škoda 14T byla zatím mým nejoblíbenějším vozem ze všech. Původně městský vlak přestavěný na tramvaj jezdí neuvěřitelně plynule. Navíc má už spoustu vychytávek, které umožňují řidiči vytvořit příjemnou a bezpečnou jízdu. Velmi rychle jsem si navykl na používání omezovačů rychlosti a tempomatu. Navíc jsem vyfasoval moc pěkný vůz jménem Vymlouvačka z nedávné kampaně DP proti černým pasažérům.

Jízdu jsem si opravdu moc užil a po krátkém opakování z techniky s mým instruktorem jsem věděl, že páteční zkouška bude v pohodě. Bylo to tak. Všichni jsme uspěli a po právu jsme to v alespoň malé skupince oslavili. Druhá průběžná zkouška za námi. Teď už se jen perfektně doučit kompletní linkové vedení se všemi zastávkami a příští pátek bude hračka.

Co vám budu povídat. Poslední postupová zkouška byla pro většinu kurzu největším strašákem. Tramvajová síť v Praze má asi 600 zastávek, 25 denních a 9 nočních linek. Tohle všechno se po kurzistech chce umět.

Než se ale k pátku dostaneme, čekaly nás ještě další cvičné jízdy. V pondělí jsme měli kvůli Martinově absenci v předešlém týdnu opět jízdy na voze 14T, aby se na něm alespoň jednou během kurzu mohl svézt. Shodli jsme se, že se nám oběma líbil zatím nejvíce ze všech. V úterý jsme se už podruhé svezli na voze 15T a přeci jen byla jízda lepší než napoprvé. Mám pocit, že jsme prostě měli až příliš vysoko posazené očekávání a teď jsme do toho šli s tím, že se chceme s vozem co nejvíce sžít, a to se podařilo.

Nejzajímavějším dnem celého týdne ale byla překvapivě středa, den bez jízd. Byli jsme totiž pozvaní na prohlídku na centrálním dispečinku DP. V jednom dni jsme se seznámili s plánovači směn a s dispečery, kteří přijímají a zpracovávají hlášení od řidičů. Cítím k tomu týmu velký respekt, protože jsem za těch pár minut stihl zaznamenat, že jejich práce není vůbec jednoduchá a musí zvládnout řešit i několik událostí zároveň. Bylo skvělé vidět i na druhou stranu, komu to vlastně přes tu mušli v tramvaji volám a jak s mým hlášením dispečeři pracují.

Ve čtvrtek byl opět den jízd a my měli pro změnu opět netradiční vůz, tyristorku T3M. Hybrid mezi starými zrychlovači a novými T3R.P byl pro nás spíše zábavným zpestřením. Tolik těchto vozů v Praze už nemáme a pokud se na něj dostaneme jednou za rok, tak budeme rádi.

Obávaný pátek je tady. Všichni si na poslední chvíli vyměňujeme moudra ohledně toho, jak si zapamatovat zastávky v odlehlých částech Prahy jako jsou Modřany nebo Libeň. Zkouška probíhá dle očekávání. Máme za úkol vyjmenovat trasu linky po zastávkách. Na vybraných křižovatkách jsme dotázání vyjmenovat všechny linky, které daným místem projíždí včetně těch nočních. Pár dotazů k tarifu PID a smluvním přepravním podmínkám a hotovo. Byl jsem venku ani ne za 20 minut, snad nejrychleji ze všech frekventantů. Uspěli jsme úplně všichni, což mi udělalo ohromnou radost. Abychom měli tento den ještě o něco pestřejší, navštívil nás ve vozovně Pankrác první sériově vyrobený vůz T3 připravený na komerční jízdu (má fotografie exteriéru a interiéru níže). Tomu říkám milý konec úspěšného týdne.

• 

•