V předchozích dílech jsem mluvil o tom, jak se připravit na práci řidiče po zdravotní stránce, a jak si k této kariéře najít cestu. Dnes bych tento seriál rád doplnil o aktivity, kterým se může fanoušek dopravy věnovat, a které mohou budoucím řidičům pomoci stát se úspěšnými tramvajáky.
Zážitková turistika
Asi tou nejsnazší aktivitou, kterou chci doporučit je zapojení do zážitkové turistiky. Dopravní podnik hlavního města Prahy nabízí hned několik možností a některé z nich jsou dostupnější než jiné. Zaprvé rozhodně stojí za to navštívit Muzeum MHD. Nachází se ve vozovně Střešovice, ležící hned u přilehlé stejně pojmenované zastávky tramvaje a autobusu. Z tohoto muzea také vyjíždí zakázkové jízdy tramvají nebo historická linka 41. Ta jezdí v letních měsících pravidelně a není na ni potřeba dělat speciální rezervaci. Stačí si najít na webu aktuální jízdní řád a tramvaj si chytit na trase. Jízdné se pak platí uvnitř.
Expozice v Muzeu MHD (foto: @czech_transport)
Pokud to váš rozpočet umožňuje, lze si objednat jízdu vlastní. Pokud se to spojí s nějakou příležitostí, například oslavou narozenin, může se jednat o moc pěknou akci pro vás a vaše blízké. Lze takto zapůjčit nejen historické vozy, ale v podstatě kterýkoli provozuschopný vůz, který má Dopravní podnik k dispozici, například i vůz T3 Coupé.
Kromě tramvají nabízí různé další možnosti zážitkové turistiky i divize Metro a Autobusy. Pokud se chcete o těchto možnostech dozvědět víc, mrkněte na web podniku.
Jednou za čas se také koná Den otevřených dveří DPP. V tento den se otevírají brány tramvají, metra a autobusů. Bývá to vždy v určité oblasti, kde jsou vozovna, depo a garáže blízko sebe. Vzpomínám si, že jsem se těchto akcí účastnil už jako malý kluk a měl jsem radost, když jsem mohl usednout do kabiny a vyzkoušet si, jaké by to bylo stát se řidičem nebo strojvedoucím. Často bylo v těchto vozech povoleno pouze několik funkcí, nejraději jsem hlásil zastávky a otevíral nebo zavíral dveře.
Prohlídka vozů ve střešovické vozovně (foto: @czech_transport)
To druhé ovšem bylo většinou zakázané, aby nedošlo ke zranění účastníků akce. Pamatuji si dobře, jak jsem jednou ve vozovně Motol vysypal do kolejí celý zásobník pískovače. Chudák řidič pak musel lopatou celou dávku písku z kolejí uklidit. Tehdy jsem to samozřejmě neudělal úmyslně. O tom, že by pedál sypal písek jsem neměl ani tušení.
Samostudium a četba
O možnosti studovat na dopravní škole jsem mluvil minule. Zde však možnost vzdělávání nekončí. Už je to dvacet let, co je v provozu zájmový web Pražské tramvaje. Ten nabízí nepřeberné množství informací a zajímavostí o pražském provozu. Autoři zde mluví o trasách tramvajových linek. Víte například, jak dlouho jezdí linka 7 do oblasti Radlic? Přečtěte si o tom! Můžete zde najít také aktuální rozmístění tramvajových vozů mezi pražskými vozovnami, zajímavá výročí pražského provozu, ale i reportáže z dalších měst s tramvajovým provozem. Jelikož se web drží již úctyhodnou dobu, můžeme si být jisti, že tady s námi ještě nějakou dobu vydrží.
Celkově je web opravdu povedený a stojí za to ho prostudovat. Snad autorům zapálení pro tramvaje vydrží ještě dlouho, abychom o tento zdroj zajímavostí nepřišli. Důležitou a možná méně známou částí tohoto webu je však sekce “Přezkoušení”. Máte tam možnost nahlédnout do některých dokumentů, ze kterých se začínající řidiči opravdu učí a chystají se tak na svou novou kariéru. Máte nevídanou možnost být o krok napřed a nastudovat si některá specifika tohoto zaměstnání dopředu, případně se dozvědět nějakou zajímavost. Kolega David Povýšil vám rovnou doporučuje nastudovat tramvajovou “bibli”, předpis D1/2, tzv. “dé půlku”.
“Vím, že číst si knihu, která je napsaná právní formou, asi není nic záživného a bez výkladu učitele se může jednat o dosti suchý zážitek. Nicméně v ní najdete hromadu pravidel, která z provozu aut nejsou lidem známa. Co je to námezník? Jak dá řidič návěst „pozor“? A kde všude je povinen ji dávat? Světelné pomocné návěstidlo výhybky nesvítí – můžete i tak výhybkou projet?”
David Povýšil, řidič tramvaje (@dada_povysil)
Pravidel pro tramvajáky je v předpisu spousta. Znalost těchto pouček je vyučována a testována v předmětu Provozně předpisová soustava v kurzu řidiče tramvaje. O tom si samozřejmě můžete přečíst více zde. Líbí se mi, že vás David láká ke studiu a přípravě před kurzem. Za mě je totiž každá informovaná osoba parťákem v provozu, takže se vám mnoho znalostí hodí nejen do kurzu, ale i do běžného života. David ještě doplňuje:
„V D1/2 se dočtete o pravidlech, která jsou široké veřejnosti skryta a jsou právě to navíc, co musí řidič tramvaje ovládat. Přečtením získáte alespoň základní tušení toho, co vás na trati může potkat… Tato knížka vám bude alfou a omegou po celou dobu vašeho působení na pozici řidiče tramvaje.“
Za zmínku dále stojí portál přátel hromadné dopravy Metrobus. Jeden z mých blízkých kolegů, tramvaják Anlex, je členem této party. Pokud portál ještě neznáte, mám tu pro vás stručné představení:
“Metrobus je internetový pořad zaměřený především na pražskou hromadnou dopravu. Vytváříme jak volnější videa, kde jezdíme po Praze a hodnotíme různé zastávky, tak se věnujeme i vážným tématům, která zrovna pražskou MHD trápí.”
Jiří Trsek, řidič tramvaje (@anlexcz)
Snímek ze setkání kolektivu Metrobus (foto: Metrobus.cz)
Moc se mi líbí tato iniciativa, kdy se mladí nadšenci do veřejné dopravy spojili a společně pracují na tématech, která je kolem městské dopravy zajímají. Podívejte se na jejich web. Nedávno mě moc zaujal adventní kalendář, kde jste se mohli dozvědět spoustu zajímavostí o vozech v Muzeu MHD. Pokud se vám obsah líbí, věřím, že je v této skupině možnost se zapojit. Napište autorům, zajímejte se a podělte se o své vlastní nápady. Můžete si z toho odnést spoustu znalostí a dovedností, přinejmenším se však dostanete do super party podobně smýšlejících lidí. Jak říká Anlex: “úžasný je pro mě i kolektiv okolo Metrobusu, protože díky tomu posouvám své znalosti v dopravě jako ve vědě.”
Snímek z loučení s vozy T6, akce pořádané Metrobusem (foto: @czech_transport)
Být šotoušem
Šotouš je člověk, který se intenzivně zajímá o veřejnou dopravu jakéhokoli druhu. Často je tento zájem spojený se zálibou v pořizování audiovizuálních úlovků vozidel veřejné dopravy. I když se tohle slovo občas používá hanlivě, nic to nemění na tom, že být šotouš je pro mladého člověka skvělá záliba. Pokud vás hromadná doprava zajímá, můžete díky zájmu v pořizování fotografií poznat nemalou komunitu ostatních šotoušů. Členové komunity si sdílí tipy a triky, jak pořizovat kvalitní snímky, informace o tom, co zrovna stojí za vyfocení a celkově tvoří partu lidí, se kterou tráví volný čas.
Skupina šotoušů na návštěvě v obratišti (foto vlastní)
Podle mě je tato aktivita skvělá v tom, že vás donutí vyrazit ven, do ulic nebo do přírody. Obzvlášť v dnešní době, kdy tráví mladí lidé tolik času u televize nebo počítačů, je zrovna tohle skvělá alternativa. Ano, stále bude potřeba nějaký čas u počítače strávit, abyste po vyfocení dotáhli snímky k dokonalosti, ale hlavní náplň je stejně o pohybu venku. Brzy zjistíte, že hromadná doprava je plná zajímavých detailů, o kterých většina populace nemá ani potuchy.
Komunita šotoušů se dnes pohybuje hlavně na Facebooku a na Instagramu. Vítaný je každý, koho focení zajímá, a přes názorové příspěvky lze velmi rychle dostat na snímky zpětnou vazbu a posouvat se dál. Pro začátek stačí fotit na mobilní telefon. Pokud vás focení bude bavit, vyplatí se časem pořídit alespoň základní zrcadlovku, která fotí snímky na úplně jiné úrovni.
Dle všeho má první šotoušská zkušenost. Náhodné setkání s vozem EVO 1 při testování v Praze v roce 2016. (foto vlastní)
Umět dobře fotit je dovednost, která se vám může v budoucnosti hodit, ať už změníte objekty svého hledáčku (místo tramvají začnete fotit rodinné snímky) nebo budete hledat práci a zrovna narazíte na inzerát se zaměstnáním, kde jsou fotografické dovednosti podmínkou nebo výhodou. Pokud se chcete poradit s někým opravdu šikovným, doporučuji napsat mému kamarádovi Mílovi, který vyfotil většinu snímků v dnešním článku.
Závěrem
Opět jsem už vyčerpal prostor a pravděpodobně i vaši pozornost. Budu moc rád, pokud se v komentářích podělíte i o další aktivity, které by mohly další zájemce o dopravu zajímat. Ty nejzajímavější budu sdílet i na Instagramu. Samozřejmě mi můžete napsat i tam, pokud nechcete sdílet komentáře veřejně, ale nebojte. My šotouši nekoušeme. 🙂
V tomto příspěvku najdete citace z výpovědí mých kolegů, tramvajáků. Jelikož byly tyto příběhy v mnoha případech hluboce osobní, zůstanou zde všechny uveřejněny anonymně.
Zasněžená cesta (foto vlastní)
Často se lidé na Instagramu zajímají: “Jaká byla tvá cesta k řízení tramvaje?” Myslím, že nejsem jediný tramvaják, kterému se to, kdy stalo. Občas za tou otázkou následuje osobní zpověď ve smyslu: “Chci se stát řidičem tramvaje, to už vím. Co mám studovat za školu? Co budu do 21 let dělat?” Pokusím se na tyto otázky odpovědět formou výpovědí současných řidičů, kteří se tak ochotně podělili o své příběhy: o tom, jak se stali tramvajáky.
Studium
Jelikož si své první životní cesty musíme vybírat již brzy v pubertě, na jakou se vydat střední školu je rozhodně relevantní otázka. Mnoho mladých lidí se zájmem o dopravu se obrací na střední průmyslové školy dopravní. V Praze jsou nejpopulárnější ta v Masné a druhá spadající pod Dopravní podnik, buď v Moravské nebo u nás ve vozovně Motol. Osobně znám několik nadějných tramvajáků, kteří tyto školy studují. Mají tak možnost nahlédnout odborně do fungování dopravy již v útlém věku a osvojit si principy v dopravě jako celku. Ať už si vyberou spíše technický nebo ekonomický směr, je to rozhodně dobrá příprava na kariéru v dopravě.
“Bylo to na škole pod Dopravním podnikem Střední průmyslová škola a učiliště Moravská, obor Mechanik elektronických zařízení, kde jsem později dělal i nástavbu a maturoval jsem z oboru Doprava a přeprava.”
Představení dispečerského systému DORIS (foto: Pavel Farkas)
“Bydlel jsem na Lehovci přímo u konečné tramvaje a měl tak svět tramvají přímo před očima. Proto volba Střední průmyslové školy dopravní byla nasnadě.”
Nicméně to rozhodně není jediná cesta. Většina mně známých kolegů dopravní školu nestudovala. Já osobně jsem studoval osmileté gymnázium stejně jako někteří další. Ano, to studium, které vám možná dá do života všeobecný rozhled, ale ne specifické dovednosti pro trh práce. Zrovna to však u tramvají vůbec nevadí, protože vše, co potřebujete vědět, vás naučí v “tramvajové škole”.
“I já, obyčejná holka, co o tramvajích nikdy nic nevěděla, vystudovala gympl, můžu teď říct, že mám práci, která mě baví, naplňuje, a že tam chodím ráda.”
Třída zvídavých spolužáků se učí o preferencích tramvajové dopravy (foto: Pavel Farkas)
Když to tedy shrnu, nezáleží na tom, co konkrétně vystudujete. Vyberte si školu, která vás bude bavit. Často napoví vaše známky na základní škole. Zaměřte se na předměty, ze kterých máte dobré známky a jejich studiu se budete rádi věnovat dál.
“Studoval jsem dopravní průmyslovku v Masný. Jelikož jsem se o dopravu zajímal už jako malý, neměl jsem při volbě oboru střední školy problém. Začal jsem na škole i fotit, což mě dostalo do několika soutěží, kde jsem dostal jak finanční, tak materiální dary. Nebudu se tajit tím, že jsem byl šotouš. Přes kamaráda jsem se dostal do kontaktu s jedním řidičem z Hostivaře, což mě vedlo k focení a většímu zájmu o autobusovou dopravu.”
Jelikož není na pozici řidiče nutná maturita, neváhejte se podívat i na obory s výučním listem. Variant je spousta. A pokud cítíte konflikt v tom, že byste rádi studovali vysokou školu, protože vás studovat baví, ale toužíte po tom řídit tramvaj, nezoufejte. Jsem důkazem toho, že to lze a můžu vám za sebe říct, že je to skvělá kombinace. A je nás tu víc. Někteří pak postoupí z tramvaje na vyšší pozice v rámci podniku, a to se pak ta praxe z ulic hodí!
V DPP potřebujeme nejen řidiče. Uprostřed v červených montérkách kolega pracovník depa. (Foto: @czech_transport)
První práce
Teď však přichází ta náročnější část. Střední školou jste úspěšně prošli. Je vám však teprve 18 let a kurz řidiče tramvaje můžete ukončit až ve 21 letech. Co teď? Zaprvé doporučuji si udělat řidičský průkaz a začít aktivně jezdit v ulicích Prahy nebo zkrátka vašeho města. Dá vám to zkušenosti s orientací v městské dopravě. Přeci jen se tramvaj většinu času pohybuje po silnicích a znát silniční dopravu z auta je rozhodně dobrý začátek.
“Výcvik jsem započal už rok předem (tj. v 17 letech), abych měl jistotu, že dnem dovršení 18 let mohu dělat zkoušky.”
Když už řidičák na auto máte, můžete s ním vyrazit i na větší výlet. Třeba do hor. (Foto vlastní)
Tři roky je ideální doba se s provozem seznámit. Mezitím neuškodí, když budete cestovat Prahou i v MHD. Poznáte ji velmi dobře a v kurzu se vám tak bude daleko snáz učit aktuální linkové vedení, ze kterého se dělá zkouška. Abyste však na toto samostudium měli dost peněz, budete se muset podívat po nějaké práci. Pokud studujete dopravní průmyslovku a jste šikovní, dost možná se dostanete k nabídce brigády třeba v Dopravním podniku. Po studiích se z této brigády může stát i práce na plný úvazek.
“V roce 2009 jsem nastoupil jako elektrikář eskalátorů v DPP a v roce 2010, hned po dovršení 21 let si splnil sen a nastoupil do kurzu na tramvaje.”
Mimo jiné i takové vady má na starosti správce tratě sledovat (foto vlastní)
“Hned po škole jsem nastoupil k DPP na pozici „správce tratě“. I městské dráhy mají svou správu železnic. Zde jsem se něco dozvěděl o kolejovém svršku a ač mi tato práce nevyhovovala, dovolím si říct, že mi dala opravdu mnoho.”
Bez lidí na technických pozicích by nemohl systém veřejné dopravy nikdy fungovat. Pravdou je, že šikovných zaměstnanců na těchto pozicích bude ještě dlouho nedostatek. Pokud jste tedy alespoň trochu zruční, neváhejte. K tramvajím se tak dostanete blízko již velmi brzy a zkoušku z tramvajácké technické přípravy pak dáte levou zadní.
“‘Jak já bych mohla udělat zkoušku z techniky,’ říkala jsem si. To bylo vlastně jediné, co mě před kurzem trápilo. Netrvalo dlouho a já už seděla ve školní lavici ve vozovně Pankrác a absolutně nechápala, co ten pán před tabulí vykládá. Jenže když se člověk dostane do tramvaje, tak se mu jednotlivé znalosti začnou propojovat a dávat smysl. Pár probrečených nocí bylo ta tam a já teď brázdím ulice tramvají a připadám si hustě.”
Veselá kolegyně si užívá svou směnu na lince 1 (foto vlastní)
Kam vás vítr zavane
Za tři roky se může stát leccos. Chytnete se práce, která vás začne bavit, naplňovat, poznáte super kolegy a třeba na této práci zůstanete. Moc vám to přeju. Jestli máte strach, že jste svůj sen promarnili, nemusí tomu tak vůbec být. Když jsem byl s kolegy v kurzu, setkal jsem se s frekventanty z všeljakých pracovních zázemí a širokého věkového rozptylu. Mnoho řidičů přichází například z gastronomie, kde jsou zvyklí na nelidsky dlouhé směny a náročnou práci závislou na nejistých dýškách od hladových zákazníků. Na tramvaji pak naleznou stabilní zaměstnání s jistotou příjmu na účet ve stanoveném datu.
“Už jako malá jsem chtěla řídit tramvaj. Pokusy o jiný směr v mém profesním životě byly, vždy mě to ale vrátilo k dopravě a ostatní odvětví jako kultura či sport zůstaly koníčkem. Jednou to přišlo a já se dostala do kurzu ani nevím jak. Bylo to rychlé. Prostě jsem to chtěla.”
V depu se setkáte s množstvím různých tramvají. Polovina vozů na obrázku má celovozový polep. (Foto vlastní)
K tramvaji se tedy můžete dostat vždycky. Průměrný věk řidičů je vysoký a odliv do důchodu je zde pravidelný. Může se tak stát, že až po třicítce budete hledat zaměstnání v novém odvětví, padne volba právě na tramvaj, o které jste snili již od dětství.
“Časem bylo potřeba změnit pracoviště. Přešel jsem k rozvozu zboží po Praze, jelikož místopis mám jako rodilý Pražák v malíku. Po čase v této práci jsem poslal životopis do DPP k tramvajím. Dlouho se nikdo neozýval, a já byl už velmi blízko k práci řidiče záchranné služby. Na poslední chvíli se DPP ozval a já si zvolil tramvaje.”
Na tramvaji je super, že si zde každý najdu svou partu „bláznů“. Na setkání s těmi vašimi se pak těšíte celé kolo. (Foto vlastní)
Mnoho mých známých se dostalo k tramvaji z nějakého příbuzného odvětví, někdo z vlakové dopravy, někdo z logistiky, jiní z pozic v rámci dopravního podniku. Jedno je ale jisté. Kdo se u tramvaje najde, jen těžko tohle zaměstnání opustí. Takže za zkoušku to rozhodně stojí. Je to celkem na tři roky, a pokud to pro vás není, nebude se na vás pak nikdo zlobit, když naše řady opustíte. Nezapomeňte se však obrnit trpělivostí a zdravotní připraveností viz první díl tohoto seriálu. Ať je vaše cesta úspěšná a se šťastným koncem.
Možností je spousta, všechno se nevejde
Pokud vás cokoliv z dnešního článku zaujalo, třeba příběhy jednotlivých tramvajáků, neváhejte mi napsat o více podrobností. Jména svých kolegů zde záměrně neuvádím, ale s jejich svolením vám rád zprostředkuji konzultaci, případně článek doplním o více detailů podle vaší konkrétní situace. Můžete psát do komentářů, nebo přímo na email. Hodně zdaru. A nezapomeňte si říct o newsletter:
Není žádným tajemstvím, že řidič tramvaje musí projít zdravotními testy. To není až tak ojedinělé. Je mnoho zaměstnání, pro které je vstupní zdravotní prověrka podmínkou a často nepřekonatelnou překážkou. Z hlavy mě napadá třeba letectví. Tedy piloti, pak třeba strojvedoucí, policisté,… seznam je to dlouhý a může pokračovat do nekonečna. My se ale zaměříme na zdraví budoucích řidičů tramvají.
Jdeme na to! (foto vlastní)
Proč?
Přijde vám zvláštní otevírat seriál pro potenciální řidiče tramvají právě zdravím? Jak se říká: “zdraví máme jen jedno.” A právě proto je to první úkol, na kterém je dobré začít okamžitě pracovat. Práce řidiče je totiž náročná jak psychicky, tak i fyzicky. Pokud na to bude vaše tělo navyklé, máte o to větší šanci být na tu výzvu dobře připravení.
Ranní ptáče nebo noční sova?
Většina začínajících řidičů nastupuje po pár týdnech zácviků do tzv. “turnusu”. Jedná se o několikatýdenní rozpis střídání ranních a odpoledních směn v určité dny tak, aby měl řidič jednou za čas pár dní volno a zároveň odjezdil každý druhý víkend. Představte si to tak, že běžný člověk má pracovní týden od pondělí do pátku. Pokud chcete, aby jel řidič i o víkendu, vezmete dva z pěti pracovních dnů a uděláte mu v ty dny volno a volný víkend je pracovní. Jenže pak vám ve volný den řidič chybí. Proto se turnusy mezi sebou vykrývají, aby bylo každý den dostatek řidičů. V pondělí mám volno já, v úterý kolega Michal a ve středu tramvajačka Kája.
Střídání pracovních a volných dnů vás ale trápit nemusí. Je to jen o zvyku, že čerpáte volno místo o víkendu v týdnu a na víkendovou chalupu můžete vyrazit pouze každý druhý víkend. Ve vztahu ke zdraví je větším úskalím střídání typů směn. Pár dnů máte jako řidič ranní směny (tedy nástup někdy mezi 3:30 a 6:30 – podle vaší vzdálenosti od pracoviště/vozovny tedy můžete vstávat i klidně ve dvě ráno) a po volnu zase třeba odpolední směny (konec bývá běžně někde mezi 21:00 a 1:30). Suma sumárum se může stát, že v jednom jediném týdnu vstáváte i jdete spát ve 2:00. A to už je pro tělo hodně náročná výzva.
Občas na vás může vyjít i noční. Zde při zatažení. (Foto: David Povýšil)
Dobrý spánek
Měla by to pro vás být dost silná motivace pracovat na vašem spánku. Nespavostí totiž trpí každý čtvrtý člověk a někdy se odhady blíží i k 50 % dospělé populace. Zajistit si lepší spánkový rituál můžete už dnes. Pro začátek odložte mobilní telefon alespoň půl hodiny před spaním. Nejlépe se usíná, pokud čtete knížku nebo časopis. Tyto, na rozdíl od digitálních obrazovek, nevyzařují modré světlo, které náš spánek oddaluje. To samé platí, pokud nemůžete usnout. Telefon nechte odložený stranou. Nepomůže vám.
Moje „pracovní“ zóna (foto vlastní)
Dalším tipem na dobrý spánek je pokusit se oddělit spánkovou zónu od té aktivní. Hrajete rádi večer počítačové hry? Hrajte si u psacího stolu a v rozumnou hodinu hru uložte a vezměte si do ruky nové vydání herního magazínu. S tím se klidně vydejte do postele a půl hodiny si čtěte. Usnete daleko rychleji. Samozřejmě ne každý má tuto možnost, ale pokud to lze, udělejte si ze své postele místo pro relaxaci a aktivní buďte jinde.
O své zkušenosti se podělila známá tramvajačka Kája:
Já osobně už vím, že potřebuji minimálně 7 hodin spánku. Každý máme chytrý telefon a ten nám může říct, kdy bychom měli jít spát. Snažím se to plnit a když to nevyjde, přijde pelíškový den, kdy se vypne zvonění telefonu, vezme se do postele kniha a doma se vyhlásí: nikam nejdu, nic po mně nechtěj, dnes neexistuju. Pelíškové dny jsou dobré i k vyčištění hlavy a k relaxaci.
Karolína Hubková
Stravování
Další výzvou v oblasti zdravého životního stylu je kvalitní jídelníček. Když máte nástup brzy ráno, jen těžko se člověk přemlouvá, aby vstal o půl hodiny dříve a nachystal si na dlouhý den svačinu. Mnoho řidičů to řeší tak, že si připravuje jídlo na den dopředu. Směny bývají dlouhé, až 13 hodin a na konečné můžete být rádi za funkční mikrovlnku (to nebylo donedávna pravidlem). Člověk tak snadno utíká k rychlým prefabrikovaným pokrmům, jejichž nutriční kvalita je pokulhávající.
Zdravá svačina na delší směnu (foto vlastní)
Moje rada: trénujte vaření. Nic na tom není. I někdo tak nešikovný jako moje osoba to po pár pokusech zvládne levou zadní. Navíc jídlo, které si sami připravíte, je často stejně kvalitní nebo často lepší než to, co seženete hotové někde ve fastfoodu nebo supermarketu. Ne každý má to štěstí, že má skvělou maminku, která čirou náhodou bydlí u tramvajové smyčky a ochotně mi nosí o víkendech pětichodové menu. Pokud navíc zrovna do Řep nejezdím, jsem odkázaný na nachystanou svačinu. O finanční stránce vaření snad ani mluvit nemusím. Ušetříte i 50 % nákladů na stravování, pokud si jídlo chystáte doma.
Luxusní oběd s donáškou na konečnou (foto vlastní)
V otázce zda je pro tělo lepší jíst několikrát malé porce nebo standardně třikrát denně se vedou diskuze i v těch nejvyšších nutričních kruzích. O jedné nebo druhé metodě vás tedy přesvědčovat nebudu. Zvolte si, co vám vyhovuje, a udržujte tento režim doma i v práci. Vaše tělo pak bude mít dost energie po celý den. A to je při řízení třeba.
Pohyb
Práce řidiče je sedavé zaměstnání (pokud zrovna jako Tramvajačka Kája nebrázdíte Prahou v historických tramvajích, kde řidič stojí). Pokud je vaše tělo ve volnu aktivní, zvládne i dvanácti hodinovou směnu v sedě bez problému. Problém nastává, pokud trávíte ve strnulé poloze dvanáct hodin v práci a pak dvanáct hodin doma. Takže jak se v této oblasti na kariéru řidiče připravit? Vyberte si sport dle své chuti a provozujte ho!
Řidiči historických vozů na rozdíl od nás v práci stojí. Zde jsem vyfotil Pepu Hubka, manžela Káji. (foto vlastní)
Kolega Michal Fejfar to řeší takto:
Do práce nebo z práce chodím pěšky, omezuji cukry a nezdravé jídlo na minimum. Na konečné nesedím, ale projdu si vůz nebo v kabině stojím než odjedu. Ideální je do života zahrnout sportovní aktivitu. V mém případě je to aktuálně rotoped nebo posilování. V teplejším počasí kolo nebo brusle.
Michal Fejfar
Vaši volbu může ovlivnit tedy i roční období. Nebo pandemická situace. Michalova slova pro vás mohou být inspirací stejně jako výzva týmu podcastu Urban Caast. Mrkněte na jejich výzvu:
Pokud to je možné, navštěvuji několikrát do týdne fitness centrum a bazén. Ten mě udržuje v kondici. Když jsou zrovna tyto instituce zavřené, řeším to podobně jako Tramvajačka:
Poslouchám své tělo. Aby ne, když záda řvou bolestí. Do své rutiny postupně zařazuji jógu. Nejen že se u ní protahuju, ale zároveň čistím svoji mysl.
Karolína Hubková
V zimě bazén, v létě brusle. Každý si najde to svoje. (foto vlastní)
A pomoct tomu, aby vaše fyzická aktivita zajistila ten kýžený efekt můžete právě tím, že to spojíte s kvalitním stravováním a dobrým spánkem. Vaše tělo bude fyzicky fit a vám se snáze bude zápolit s poslední oblastí vašeho zdraví.
Psychická pohoda
Stejně jako o zdraví jste už možná slyšeli i pořekadlo “nervy mám jenom jedny.” Vím o čem mluvím. Sám jsem utekl k řízení tramvaje z pro mě stresující práce v kanceláři. V kabině tramvaje je mi dobře. Ale co si budeme namlouvat, není to vždy procházka růžovým sadem.
Často se mi stává, že dojde k situaci, která mě neuvěřitelně vytočí. Může jí být nepozorný chodec, řidič anebo špatně fungující technologie, třeba zpropadená světla, která mě zdrží na křižovatce několik minut. Aby člověk mohl dobře fungovat a správně reagovat na všechny vjemy kolem, je potřeba umět všechno tohle hodit za hlavu. Snadno se to říká, hůř se na to přichází. Každý vám poradí jinou techniku.
Jak zmiňuje Kája výše, i já vám můžu doporučit jógu (foto vlastní)
Nakažlivý úsměv tramvajačky Káji je jedním z dobrých příkladů. Pokud jsem mentálně nastavený tak, že jsem v práci rád a užívám si každou její chvilku, tak mě jedna náročná situace nemůže rozhodit. Stačí si říct “to se holt stává, jedeme dál” a je to. Chce to cvik. Z hluboka se nadechnout, když se to stane. Zkuste to. Například s rodinou. Občas si členové rodiny lezou na nervy. To je normální, když pár lidí sdíli menší prostor a vidí se až moc často. Řekl vám někdy příbuzný nepříjemnou zprávu, která vás vyvedla z míry? Zastavte se. Uvědomte si, že je máte rádi, v hlavě to hoďte za hlavu a přejděte to. Uvidíte, že vám bude líp, než když budete reagovat podrážděně. I druhá strana to ocení i když třeba ne slovy.
Pokud je to ze začátku náročné, možná vám pomůže mentor. Stáhněte si aplikaci Headspace. Je to nástroj, který vás nasměruje, jak začít s meditacemi. Říkáte si, to je zase něco pro sluníčkáře? Co vás nemá. Meditace je technika, jak se naučit zvládat přesně tyto denodenní situace, které jsou občas náročné pro každého z nás. Navíc pokud ji máte v angličtině, je to super trénink cizího jazyka. Žádná náročná slovíčka vás nečekají, je to intuitivní aplikace, kterou zvládne ovládat každý. A pokud je pro vás jazyk překážka, vyrazte na YouTube a jednoduše hledejte výraz “meditace”. Zdrojů tam je nepřeberné množství.
Závěr
To bychom měli. Pracujte na sobě. Pokud se zlepší alespoň jedna ze zmíněných oblastí vašeho zdraví, je to úspěch. Slibuji, že i když se nakonec rozhodnete dělat něco úplně jiného než řidiče tramvaje, budete se mít lépe a vaše tělo vám poděkuje. A pokud se z vás řidič nebo řidička vážně stane, super. Každý kolega, který chodí do práce šťastný a v dobré kondici je mezi námi vítaný. Tak co to bude? Odložíme dnes telefon a otevřeme knížku nebo si uvaříme dobrou večeři? Je to jen na vás.
Možná jste byli zvyklí, že zde na blogu publikuji o svých směnách a dalších příhodách s tím spjatých. Do mého plánu psát o běžném roku tramvajáka ale vstoupil koronavirus. Jak je v seriálu zaznamenáno, množství směn se drasticky zredukovalo na polovinu stavu předtím a já postupem času ztratil motivaci o nich blog psát. A tak se z Roku tramvajáka stal Půlrok tramvajáka.
Zimní kabina vozu 15T pod barrandovskou rychlodráhou (foto vlastní)
Nezoufejte, otevírá se tím možnost věnovat se dalším tématům a jelikož mezi čtenáři a dalšími sledujícími je mnoho budoucích řidičů, rozhodl jsem se otevřít novou kapitolu blogu právě tímto tématem. V příštích týdnech se budu snažit ve spolupráci s některými mými kolegy shrnout to, co je potřeba, aby se ze zájemce stal úspěšný řidič tramvaje. Snad se vám budou příspěvky líbit a jako vždy budu rád za vaše komentáře a dotazy.
Pondělí je můj pracovní den. A proto dnes ráno vyrážím na periodickou prohlídku k závodnímu lékaři. Tomu říkám směna! Doktor mi udělá test na drogy, změří tlak a celkově mě prohlédne. Prý jsem prošel a můžu zase dva roky bez starostí řídit.
S Vanjie na kontrole (foto vlastní)
Kromě mě musí lékaře navštívit i Vanjie. Podle pana doktora se jí jizva po kastraci hojí dobře, takže jsme uspěli a zajistili úspěšnou rekonvalescenci. V pondělí si ještě pro radost udělám své oblíbené lasagne a v úterý pro změnu u sestry mlsáme jarní závitky. Všimli jste si, že rád fotím jídlo? Fotky jsou moje.
Domáci lasagne
Vynikající závitky
Odpoledne Vanjie zbavím její košilky, aby se mohla opět pohybovat svobodně jako divoká šelma, a pak už se chystám na zítřejší výlet. Kam vyrážíme tentokrát? Pro mou zálibu ve vozy T6 jsme se s Milanem rozhodli pro Ostravu. A že to stálo za to!
Vanjie vidí poprvé od operace své bříško (foto vlastní)
Výlet do Ostravy začíná už po šesté hodině ráno, kdy se potkáváme na hlavním nádraží před nástupem do expressu Silesia. Jako běžně mám už na začátku cesty mírné zpoždění, tak si u Míly objednávám lahev vody z Billy. Po nástupu se usadíme v jednom z volných kupé a k naší radosti jedeme až do Ostravy sami. Ještě aby ne, vlak je poloprázdný.
Automobilisty telata nemáme pouze v Praze (foto vlastní)
V Ostravě nejsem poprvé. Už před rokem jsem se sem vypravil na místní provedení muzikálu Kočky. Moc jsem z města tehdy neviděl. Trochu více jsem ho poznal při festivalu Colours of Ostrava, kde jsem se ale zdržel pouze dva dny. Nicméně naším primárním cílem ani tentokrát nebyly památky města nýbrž tramvaje.
Nejprve se vypravíme do nejfotogeničtější části ostravské tramvajové sítě, k trati na Novou huť. Zde můžete vidět to nejlepší, co může místní vozový park nabídnout. Vůz T6 si pro vás vyfotím a místní vůz T3 nám ochotní řidiči předvedou v obratišti. I modernější ostravské vozy nejsou vůbec k zahození. Celkově mě příjemně překvapuje udržovanost vozů a kvalita tramvajového svršku. Po Nové huti se ještě vydáváme do centra k ústřednímu autobusovému nádraží a po obědě se pomalu vracíme na hlavní nádraží. Rozhodně jsme neviděli vše, což vůbec nevadí. Do Ostravy se rád zase brzy vrátím.
Čtvrtek 28. 5. 2020 – Pátek 29. 5. 2020
98/56 (1/56) – 118 km
Ve čtvrtek načerpávám síly na dnešní noční směnu. Již podruhé mě čeká směna začínající linkou 1. Rozdíl je však v tom, že výjezd z vozovny si užiju ne na Spojovací ale pěkně Malou Stranou na Petřiny.
Na noční směnu už standardně s vozem T3R.P (foto vlastní)
Jak jsem říkal, výjezd na linku 1 znamená, že budu po této tangenciální lince jezdit několik kol než se mé číslo změní na noční, dnes číslo 98 a to na Spojovací. Toto je jedna z variant. Buď se noční linkou stává denní tramvaj na konečné shodné s tou noční, nebo dochází k tzv. přejezdu. Tedy že linka pokračuje nebo přejíždí do standardní konečné pro noční linku. Podobnou směnu jsem měl s denní linkou 13, která projela Čechovo náměstí a pokračovala až do Hostivaře, kde se z ní stala linka 99.
Malostranská směr vzhůru. Pohled z kabiny vozu T3R.P. (foto vlastní)
Při příjezdu na Petřiny si ještě kontroluji, zda se řadím na standardní vnější kolej jako ostatní vozy linky 1. Občas zde dochází k předjezdům na vnitřní koleji, aby kolegové mohli čerpat přestávku apod. Vše je zatím naplánováno standardně a já se tak řadím za kolegy jezdící celé odpoledne.
Nájezd na trasu linky 1. Chotkovy sady. (foto: czech_transport)
Cesta na Spojovací je bez problémů. Ano, stále jezdíme přes Libeňský most krokem a ano, je to děsná otrava. Jsem rád, že běžně v Motole nevypravujeme moc linek, které tu vedou. Cesta zpět na Petřiny se ale neobejde bez potíží. Když přijedu kolem desáté na Vltavskou, všimnu si skupinky podnapilých mladíků. Dávám si na ně pozor. Jelikož musím dojít ručně přestavit zablokovanou výhybku, nevyhnu se nutnosti projít salonem. Zrovna v tu chvíli dva muži obestoupí sedící mladou ženu.
Na Petřinách jako linka 1 (foto: czech_transport)
„Ty špíno!“ hulákají na ni a stříkají na ni nějaký sprej v lahvi. Nevím, zda jí znají nebo jsou jen šíleně opilí. Okamžitě je vykážu z tramvaje. Oni však odmítají vystoupit. Pohrozím jim tedy policií, na čež se mi vysmějou do tváře a posadí se do zadní části vozu. Dámu posadím na sedadlo za kabinou. Ano, moc nevoní, zjevně se pohybuje po ulicích, ale zároveň je vidět, že je to slušný člověk. Když si pak na Milady Horákové sundavají roušku, mám mladíků už plné zuby. Zvedám telefon a volám na městskou policii. „Kam míříte? Dobře, na Hradčanskou posíláme hlídku.“ A vskutku. Když přijíždím na Hradčanskou už z dálky vidím vozidlo s majáky jak se řítí přes Prašný most a už za chvíli stojí u ostrůvku v opačném směru. Přijdou k mé tramvaji a já otevírám první dveře (pro cestující uzavřené) a vpouštím dva strážníky dovnitř. Pány čapnou a svižně vyvedou ze salonu. Tak už snad bylo toho vzrušení dnes dost.
Na Lazarské už jako linka 98 (foto vlastní)
Poslední cestu na Spojovací jedu v podstatě prázdný. Tam se ani moc neohřeju a mířím jako linka 98 na Sídliště Řepy. Dnes poprvé, čeká mě to ještě jednou. Linka 98 má shodnou trasu s linkou 9 až na jednu výjimku. Místo Olšanskou ulicí jede z Nákladového nádraží na Želivského a Floru. Obsluhuje tedy část Vinohrad a umožňuje v noci lepší dopravní spojení pro tuto čtvrť. Obyvatelé bydlící kolem Olšanské stále mohou dojít z náměstí nebo od nádraží.
Pod Tančícím domem, kudy noční tramvaje běžně nejezdí (foto vlastní)
Změnou oproti standardní trase noční linky je pak trasa přes Jiráskovo náměstí, kolem Tančícího domu. Důvodem je výluka na křižovatce Újezd, kde se pracuje na výhybkách a kolejích. Pro mě fajn změna oproti mně tak známé lince 9, cestující vypadají informovaní, sám ještě doplňuji hlášení do vozu upozorněním přes mikrofon. Nikdo si za celou noc nestěžuje.
Vendulka na solo lince 15 (foto vlastní)
Ráno po zatažení mě ještě mile potěší setkání s Vendulkou. Má dnes výjezd na solo linku 15. Ta mě čeká v neděli. Ona si však vytáhla žolíka a směnu stráví na voze T6. Vůz tedy nachystáme společně a já mám alespoň příjemnou cestu domů se svou drahou kolegyní.
Sobota 30. 5. 2020
12/5 – 109 km
Po pátečním odpočinku mě čeká směna na zkrácené lince 12. Stále se obracíme na Smíchovském nádraží. Celý úsek Nádražní ulicí a na Barrandov je této lince odepřen, a tak je to takové krátké kolečko. O víkendu pohodová směna, v týdnu zde vznikají velká zpoždění. Jsem rád, že je sobota.
Dnes s mazacím vozem 9347 (foto vlastní)
Po vyzvednutí desek ve výpravně a převzetí klíču si kráčím po dvoře naší vozovny k šesté koleji. Můj vůz zde stojí jako první, proto nic nebrání tomu vyjet z vrat až po námezník (bílou čáru na fotce výše). Ač to tak ráno nevypadá, přes den se nám hezky vyjasňuje a to je dobře, protože podle jízdního řádu nás s vozem 9347 čeká celkem pěkné vzrůšo.
Rozjasněné dopoledne v Holešovicích (foto: czech_transport)
Jelikož se léto kvapem blíží, vozovna Střešovice začíná vypravovat linku 41. Ta se kromě linky 12 a 17 pohybuje smyčkou Výstaviště Holešovice a my jí musíme dát dostatek prostoru. Navíc se zde zpětně pohybuje až do zastávky Planetárium, kde pak čeká něco přes čtvrt hodiny do svého odjezdu.
Čekáme na vnitřní odstavné koleji smyčky Výstaviště Holešovice (foto: czech_transport)
V prvním kole, kterého se to týká, stojím na odstavné koleji tak, abych umožnil průjezd vlaku linky 17, který má odjezd přede mnou a pouští za obloukem linku 41 po své vnější koleji. Na tyhle zmatky se přijde podívat i Melody, věrná fanynka.
Výjezd linky 41 od Planetária. S kolegou jsme si zamávali. (foto: czech_transport)
V druhém kole se už na historický vůz linky 41 podívám. Pouštím ho projet z jeho nástupní zastávky. Až pak mi dojde, že jsem mohl kolegům hodit do správného směru výhybku. Další kolo už to napravím, ať mají náročný den o něco snazší. Moc mě baví propojení moderní dopravy s historickými vozy. Jsou to opravdu maličkosti. Nicméně i takové ozvláštnění směny mi dělá velikou radost z mé práce.
Neděle 31. 5. 2020
15/7 – 60 km
Že mě čeká linka 15 jsem avizoval už po noční směně. Co jsem však tou dobou ještě nemohl tušit, je to, zda se dostanu na vůz T3R.P nebo T6. Oba jsou totiž u nás ve vozovně v sólo variantě k dispozici.
Kterýpak vůz to dnes bude? (foto vlastní)
K utlumení mého počátečního nadšení se z nástěnky dozvídám, že si jdu na první kolej pro vůz RP. Nedá se nic dělat. Nicméně linku 15 mám opravdu rád a věřím, že si ji užiju i při šlapání na pedál. Přeci jen mám teď z noční směny natrénováno. Co jsem ale nevěděl, je to, že jsem si na noční směně namohl bedra tak, že dnes už ve stejné poloze sedět nemohu. Záda mě bolí jako čert, a tak bude má dnešní poloha o něco více ležmo, než jsem původně plánoval.
Příjezd ke smyčce Olšanské hřbitovy. Všimněte si, že kontroluji dění v souběžném pruhu pro automobily a jazyky výhybky jsou stále narovno. Přestaví se za pár vteřin. (foto: czech_transport)
Dnešní zamračený den se nerozjasní. Ba naopak. Chvíli sedím ve smyčce Olšanské hřbitovy v kabině i za úplného deště. Právě tady se čerpá přestávka. Ideální pokud si chce člověk skočit pro kávu nebo něco k snědku. Za deště však radši zůstanu o hladu a v kabině v suchu.
Na náměstí Jiřího z Lobkowicz (foto vlastní)
Cestou se mi stane pouze jedna nepříjemnost. Zvyklý na automatické hlášení zapomenu vyhlásit zastávku Čechův most a i přes pokračující déšť musím ven ručně přestavit výhybku, které jsem svým nedopatřením vyslal špatný signál. Jízda se sólo vozem je takto o víkendu moc příjemná. Možná i kvůli horšímu počasí není cestujících mnoho a přes zpětné zrcátko mám o dění ve voze skoro tak dobrý přehled, jako bych měl ve voze 15T díky kamerám.
Pohodlí našeho moderního vozu ale nic nenahradí a já vůz rád předávám kolegovi na odpolední směnu. „Všechno v pořádku, užij si směnu,“ s těmito slovy mu vůz na Andělu přenechám a utíkám domů. Posledních pár dní jsem toho mimo tramvaje moc neviděl, a tak už se těším na další aktivity, které jsem si na příští dny naplánoval.
Druhý týden
V pondělí je den dětí. Pamatuji si, jak jsem jako malý tenhle den miloval. Všude tolik příležitostí jak se pobavit, co zažít a vyzkoušet. Dnes už si to pochopitelně tolik neužiju, ale vnímám, že se to stalo marketingovou akcí podobně jako každý jiný svátek. Proto je snad těch aktivit čím dál více. Jako malý kluci se ale s kolegou Jirkou vydáváme na průzkum dění na Barrandov.
Ani jeden se tu běžně nepovozíme. Provoz zajišťují kolegové ze Strašnic a Pankráce kvůli menšímu vypravení jejich vozoven. Mně osobně svezení po Barrandovské estakádě, kterou běžně jezdím často, už docela chybí. Je to takové deja vu se sem najednou podívat. Hodně se toho změnilo v obratišti Sídliště Barrandov. Je nyní menší a koleje už vedou směrem na Slivenec, kde se v dohledné době začne stavět první etapa prodloužené tratě. Jsou zde z toho důvodu i nová návěstidla. Na slepé koleji běžně parkují naše motolské vozy T6. Třeba se zde na nich stihnu v příštích měsících svézt.
Přestup mezi náhradní dopravou
Nová signalizace na Barrandově
Slepá kolej prodloužené tratě s vozy T6
Nicméně celé to trajdání nás vyčerpalo tak, že jsme brzy zabloudili do nedalekého pivovaru. Andělský pivovar je relativně nový podnik, na který z tramvaje koukám v Lidické ulici už dlouho. S kým jiným než s Jirkou bych sem měl zajít? Oba jsme milovníci dobrého piva.
Řemeslné pivo z Andělského pivovaru (foto vlastní)
Večer se pak koná setkání větší party tramvajáku, kde se bude domlouvat společná letní chata. Na setkání je to z Anděla pár kroků, takže není kam spěchat a s Jirkou stihneme probrat všechny novinky.
Další dny už jsou více méně odpočinkové. S kamarádem zkoukneme další díly oblíbené reality show RuPaul’s Drag Race, a pak si po letech zahraju oblíbené Heroes of Might and Magic III. Velká klasika a nostalgie, která navrací vzpomínky.
Sobota 6. 6. 2020
10/3 –99 km
Dneska nastupuji na odpolední linku 10. O víkendu přebíráme většinu vlaků na Andělu. Kolega mi vůz předává s tím, že je vše v pořádku. Jelikož musí střídání proběhnout relativně svižně, nechávám i přes současnou situaci hlubší očištění kabiny až na přestávku na konečné. V Řepích nejprve provedu inspekci vnějšku vozu a pak se přesouvám zpět do kabiny si ji dobře vydezinfikovat. Když otírám vlhčeným hadříkem APEX, palubní počítač řidiče, skočí mi do nastavení hlásiče trasy. Nevěnuji tomu pozornost, protože hlásič nastavovat nepotřebuji. Když se ale rozjíždím a chci nastavení vypnout, náhle narazím na problém. Počítač nereaguje na dotykové povely. Zkouším nejprve reset počítače a následně restart celého vozu. Nic bohužel nepomáhá.
Vlak se zhasnutým transparentem před vjezdem do vozovny Motol (foto vlastní)
Kontaktuji tedy dispečink, výjimečně přes mobil, protože přes rozbitý palubní počítač to provést nemohu. Dispečer zavelí, abych s vadným vlakem dojel do domovské vozovny Motol. Nástupní zastávku v Řepích, kde již čekají cestující na můj odjezd tedy pouze projíždím. Jelikož má tramvaj nevysílá požadovaný směr pro výhybky, který běžně zajišťuje počítač APEX, musím si výhybku do vozovny přestavit ručně stavěcím klíčem. Vlak předávám na denním ošetření a vysvětluji, co se s vozem děje. Dnes tedy budu fasovat záložní vlak.
Vlak ponechán na denním ošetření v Motole. Nový vlak čeká o pár kolejí dál. (foto vlastní)
Výpravčí mi volá, že na mě bude čekat vlak na 19. koleji, se kterým bych měl stihnout vyjet do času pravidelného odjezdu ze zastávky Vozovna Motol. Když vlak najdu, už ho chystá záloha k výjezdu. Vše prý funguje jak má a my se tedy rozjedeme k vratům vozovny. Na malou chvíli na displeji ještě vyskočí závada mechanické brzdy, ale po zastavení zmizí a znova už se neobjeví. Naštěstí. Všechno se seběhne během pár minut.
Testování signálek na voze před výjzedem z 19. koleje. (foto vlastní)
Výpravčí mě ještě přijde k vratům pozdravit. Poděkujeme si za dobrou spolupráci a na čas odjezdu vyjíždím z vozovny Motol. V zastávce Hotel Golf se nakóduji jako linka 10 a pokračuji dál, jakoby se nic nestalo. Jelikož se nám v červnu zkracovaly jízdní doby na všech linkách, mám od té doby desítku poprvé. Permanentně jezdím zpožděný, nemám šanci vše stíhat tak, jak se ode mě očekává. Jedno kolo dojedu do Ďáblic dokonce o 5 minut později bez jakýchkoli mimořádností na trase.
Na stůj na Bertramce? Dříve nemyslitelné, dnes celkem běžný stav. (foto vlastní)
Kolem Anděla si někdo pro změnu hrál s nastavením světel, takže skoro každé kolo stojím na stůj před zastávkou Bertramka z centra. Postupně nám stoupá počet cestujících a občas se chovají opravdu neuváženě. Vyskakují ze zavírajících se dveří. Na Želivského jeden chlapec dobíhal tramvaj v protisměru a šikmo mi skočil pod tramvaj. No a pak to typické roztrhávání dveří. Je to tak složité? Pokud se dveře zavírají, stačí zmáčknout tlačítko a řidič, pokud to lze, dveře opět otevře. Pochopil to dnes jen jeden člověk, od pohledu hádám že cizinec.
Zatažení do vozovny ještě za světla (foto vlastní)
Neděle 7. 6. 2020
9/8 – 183 km
Co by to bylo za neděli bez celodenní směny? Nástup brzy dopoledne a konec ve večerních hodinách. Tuhle směnu už určitě znáte, většinou je to směna na lince 9. V posledních pár měsících jsem ji měl hned několikrát. Mým cílem je na takové směně být co nejvíc v klidu, snažím se nebrat si nic k srdci, protože jinak je hodně těžké dvanácti hodinovou směnu ustát.
Na konečné je potřeba si umět udělat pohodlí (foto vlastní)
Ono se to snadno řekne. Jenže za směnu vás ovlivňuje tolik různých vjemů, že je opravdu nesnadné, je pak nechat plavat. Každý chodec skákající pod jedoucí tramvaj, každý dobíhající, který skoro rozbije dveře tramvaje, je potřeba se s tím umět vyrovnat. Dnes mě ale překvapí něco jiného. V pravidelných intervalech, či na povel dispečera hlásíme do vozů, aby cestující nosili roušky. Problém je v tom, že toto hlášení se ozývá přes hlášení zastávek. Jako řidič, který má nastavené automatické hlášení zastávek, tak snadno zpanikařím, zda byla zastávka vyhlášena nebo ne. Ptáte se proč? Protože na tom závisí, zda můj vlak pojede správným směrem nebo ne.
Léto už začalo blbnout i zastávkové sloupky. Linka 18 na Slánské ještě nebyla. (foto vlastní)
Ve chvíli, kdy vyhlásím zastávku, počítač ví, zda je v následujícím úseku mezi zastávkami rádiově ovládaná výhybka. To znamená, že pak dané výhybce posílá žádost na směr další jízdy. Vezměme si příklad: jedu ze zastávky Národní divadlo na Újezd. V počítači je požadovaný směr jízdy rovně (vpravo ze zastávky Národní divadlo jede linka 2 a 18, linka 9, 22, 23 a 41 jedou rovně, vlevo se běžně nejezdí). Když dojíždím do zastávky Újezd, musím já nebo automat vyhlásit tuto zastávku, načež se požadovaný směr změní na vlevo (vpravo jezdí ostatní linky kromě linky 9). Hned u zastávky Újezd je totiž přijímač rádiově ovládané výhybky, který se potřebuje požadovaný směr dozvědět.
Příjezd do zastávky Újezd. Zde už musí být zastávka Újezd vyhlášena. (foto: czech_transport)
Jenže jako řidič na voze Škoda 15T mám běžně hlášení zastávek přenechané automatu, který to zvládá bravurně za mě. A kde je zakopaný pes? Stále je nutné počítač hlídat, zda zastávku vyhlásil. Jenže, když se vám ve stejnou chvíli ozývá hlášení o rouškách, jen těžko zaznamenáte, že byla zároveň vyhlášena zastávka. Takže v tuhle chvíli jsem zpanikařil, a když jsem neslyšel vyhlášení zastávky automatem, vyhlásil následující zastávku ručně. Katastrofa, říkáte si určitě. No ani ne, ale znamenalo to, že se mi výhybka přestavila nesprávně a já tak musel z pohodlí kabiny ven do ulic, přestavit si ji ručně. Vyhlásil jsem totiž nechtěně další zastávku Švandovo divadlo.
Po úspěšném ručním přestavení výhybky na Újezdě. (foto: czech_transport)
Když se přes tyto chyby člověk dokáže přenést, není celodenní směna na lince 9 vůbec špatná. Je to asi jedna z mála linek, na kterých si umím takovou šichtu představit. Je totiž záživná, na obou konečných je relativně rozumná pauza na to se alespoň napít a vyčůrat. No a v Řepích mě čeká prvotřídní jídelní servis mé drahé maminky. To se to pak jezdí, když je člověk spokojeně nakrmený.
Nejnáročnější místo linky 9: most Legií (foto: czech_transport)
Shrnutí
Tyto dva týdny byly pracovně naplněnější, což dokazují i čísla, kdy jsem najezdil celkem 569 km a vystřídal hned 6 vlaků, z toho dvakrát vůz T3R.P, pro mě zatím stále atypický. Stálo to za to!
Jak jste si nejspíš všimli, minulý týden pro mě neskončil úplně dobře. Neplánovaný brzký konec a návštěva pohotovosti znamenala, že musím alespoň na pár dní zůstat doma v klidu. V pondělí tedy čerpám tzv. sickday. Těch máme jen pár za rok. Směnu mám proplacenou, ale nastupuje místo mě záloha.
Miss Vanjie odpočívá na knihovně (foto vlastní)
Nějaký čas tedy zůstávám doma s kočičkami a věnuju se hlavně škole. Náš projekt Kafkova Praha došel do fáze, kdy je potřeba provádět velká testování v terénu. To je naštěstí se současným uvolňováním karanténních opatření již možné.
Naši vzdělávací hru otestovali studenti pražského gymnázia (foto vlastní)
Vše proběhne až na pár drobností dobře. Hra se líbí. Jelikož se mé zranění rychle lepší, chystám se už ve čtvrtek zpět na koleje. Do té doby ještě stihneme navštívit výluku v oblasti Chotkových sadů a při té příležitosti i prohlídku pražských hradeb.
Pohled z hradeb na park Maxe von der Stoela (foto vlastní)
Na linku 32, která zajišťuje pendl kolem hradu místo odkloněné linky 22, dnes vyjel i střešovický kolega Pepa a právě jeho jsme šli s Milanem k hradu vycvaknout.
Pepa na lince 32 (foto: czech_transport)
Čtvrtek 14. 5. 2020
9/28 – 110 km
Ve čtvrtek odpoledne se už nemůžu dočkat na návrat do kabiny. Po čtyřech dnech si dám nový pokus na lince 9. Snad si tentokrát neublížím jako posledně. Nástup je v půl druhé odpoledne.
Pěkné odpoledne na Slánské (foto vlastní)
Ze začátku se zdá všechno bez komplikací. Je pěkné, slunečné odpoledne. Cestujících jezdí stále pomálu a linku 9 znám jako své boty. Není potřeba kamkoliv spěchat, času na konečných je dost. Při mém druhém kole se ozve vysílačka. Z důvodu mimořádné události na Arbesově náměstí jsou zavedeny odklony linek 9, 12, 15 a 20. Tou dobou jsem ještě na Žižkově, a tak očekávám, že se mě odklon nedotkne.
V tento slunný den mě zachytil i kamarád Milan (foto: czech_transport)
Jak jsem předpokládal, když dojedu do Vodičkovy, jsou odklony zrušeny. Budu tedy nejspíš jednou z prvních tramvají linky 9, která úsekem po mimořádné události projede. Při cestě přes Arbesovo náměstí se mi zjeví nepěkný výhled na místo nehody. Obrys sražené osoby po střetu s automobilem a červenou barvou potřísněné místo upadnuté hlavy mi nedělá moc dobře. Cestou do centra navíc zbytky po této kaluži projíždím s tramvají. Další kolo už je naštěstí vše rozehnáno, ale vzpomínka v paměti už asi zůstane.
Sousedící vokovická sestra 15Tf (foto vlastní)
Snažím se na událost nemyslet a brzy už se má směna blíží ke konci. Díky brzkému nástupu mě čeká pro mě atypické zatažení z centra, tedy ze Spojovací rovnou do vozovny Motol. Ušetří se tak dobrá půl hodina směny a cestující si mohou přeskočit do vlaku linky 10 za mnou. Holeň už trošku pobolívá. Je to v podstatě první den, kdy jsem byl skoro celý den z postele. Zítra si musím trochu odpočinout.
Západ slunce nad motolskou vozovnu. V popředí můj oblíbený vůz Tatra T6. (foto vlastní)
Další dny
Teď nás doma čeká náročnější období. S významným zpožděním jde kočička Vanjie konečně na kastraci, což znamená, že pár dní bude potřebovat speciální péči. Její rozřezané bříško potřebuje klid na hojení, což je v přítomnosti kocoura náročný logistický problém. Sama by navíc neměla nikam skákat, takže ji musí páníček zvedat nahoru na gauč a zase pokládat na zem.
Moje kočička na cestě domů po kastraci (foto vlastní)
První noc spolu dokonce spíme, zatímco kocour zůstává ve vedlejším pokoji. To jsem od doby, kdy byla Vanjie ještě kotě, nezažil. Je ale moc hodná, nechává o sebe pečovat, tak je nakonec celá akce relativně bez problémů. Když je pustím k sobě, kocour je na ni hodný, i když si samozřejmě chce hrát, což moc nejde.
Kočička po operaci odpočívá (foto vlastní)
V sobotu, když už je Vanjie lepší, přijdou na návštěvu kamarádi hrát hry. Znáte Krycí jména? Nejúspěšnější česká desková hra poslední doby. Je to moc fajn aktivita pro všechny věkové skupiny. Mám ozkoušeno, že hra baví opravdu každého. Takže doporučuju.
Vyzkoušejte Krycí jména (foto vlastní)
Neděle 17. 5. 2020
10/11 – 130 km
V neděli už na mě ale čeká opět tramvaj. Víkendové směny mám rád, protože jsou ve srovnání s těmi v týdnu povětšinou klidné. Linka 10 je dlouhá, za odměnu jsou ale na ní delší přestávky na obou konečných.
Dnes výjezd s vozem v testování, 9406. (foto vlastní)
Vůz 9406 jezdí krásně. Jsou na něm nainstalované nové pryžové segmenty a naším úkolem je se podílet do deníku vozu o dojmy z řízení. Já si vůz nemohu vynachválit. Samozřejmě vše řádně do deníku zapíšu. Dnešek je jako dělaný pro plynulou jízdu. Při druhé návštěvě Ďáblic mě navíc čeká překvapení.
Příjezd do zastávky Sídliště Ďáblice (foto: czech_transport)
Pro ještě lepší náladu mě navštíví kamarádka fenka Melody. Není nad to užívat si pauzu od řízení venku na sluníčku a hrát si s pejskem. Možná jste to ještě nepostřehli, ale jsem velký milovník všech zvířat. Jelikož mám v bytě pouze kočky, spoléhám se na své známé a kamarády, že mi občas na hraní půjčí své pejsky. U Milana tomu není jinak.
Nejlepší psí kámoška pražských tramvajáků (foto: czech_transport)
Jinak je nedělní směna opět klidná. Ano, párkrát mě nedopatřením předjede nějaký vlak, jako třeba linka 17 na Kobylisích, která mi pak ukradne světla na Stírce a já pak musím z kabiny vyskočit a navolit se do světel v kontaktním zámku. Vzniklé zpoždění se ale díky klidnému provozu brzy srovná. Více takových dní prosím. Moc mě to baví!
Začátek dalšího týdne
Nový týden začíná náhradním volnem, které čerpám za odježděnou neděli. S naším plánovačem jsme domluvení, že pokud potřebuje obsadit víkendovou směnu, neváhá mi zavolat a vždy se domluvíme na případném přeplánování.
Tulící se kočičky (foto vlastní)
Kočičce se daří dobře. Dle doktora probíhá rekonvalescence v pořádku. Kocour se k ní navíc chová moc hezky, což dokazuje přiložená fotografie. Jelikož však nesedím celé dny doma a pohybuji se raději po městě, potkávám své pilně pracující kolegy. Právě tady pracující kolegyně Vendy na lince 17.
Linka 17 nově obsazovaná našimi motolskými vozy (foto vlastní)
Večer pak vyrážím ke kamarádovi na setkání jeden na jednoho v rámci karanténních opatření sdílet, co nového se v našich životech děje. To, že má moc příjemnou terasu, je už jen třešnička na dortu.
Květnový večer na příjemné terase (foto vlastní)
Ve středu večer jedu na neplánovaný urbex zážitek na Nákladové nádraží Žižkov. K mému překvapení je celý areál stále více méně provozuschopný. Jen pár kolejí bylo odstraněno a komplex oddělen od možnosti zásobování vlakovou dopravou. Přikládám pár vlastních důkazných fotografií.
Čtvrtek 20. 5. 2020
9/19 – 135 km
Kvůli limitovanému počtu cestujících proběhla ve vypravení naší vozovny určitá opatření. Jedním z nich je, že na linku 15 jsou vypravovány sólo vozy namísto souprav. Mnoho pořadí je obsluhováno mými oblíbenými vozy Tatra T6. K mé smůle se mi dnešní směnu nepodařilo vyměnit za linku 15 a přicházím tedy na relativně pozdní nástup po půl sedmé na linku 9.
Své dnešní desky nehledám dlouho, čeká na mě poslední pořadí linky 9 (foto vlastní)
Když otevřu na mě čekající desky, okamžitě zjišťuji, že mé pořadí je negarantovaným spojem (nemusí na něm být nízkopodlažní vůz). Čekají tam na mě totiž tzv. pořadovky, černé cedulky s pořadím mého vlaku na dané lince, v tomto případě s číslem 319. Ty řidič potřebuje ve starších vozech, proto se k negarantovaným spojům přikládají do desek automaticky. To tedy není až tak neobvyklé. Když však přijdu k nástěnce vypravení vlaků, srdce mi poskočí. Dnes na mě připadla souprava vozů T6!
Souprava T6 vyjíždí na linku 9 z páté koleje depa Motol (foto vlastní)
Celý natěšený sprintuji z výpravny do depa na pátou kolej, abych si vůz řádně připravil. Musím ověřit, že vše funguje jak má, aby mi případně depo poskytlo náhradní vlak. To by se mi dnes ale vůbec nelíbilo, rezervou je vždy vůz 15T.
První přestávka ve smyčce Sídliště Řepy (foto vlastní)
Jelikož vše funguje jak má, vydáváme se s vlakem na trať. První kilometry naší cesty vedou jako obvykle do smyčky Sídliště Řepy. S touto krasavicí dnes ujedeme skoro čtyři kola na jedné z nejlepších pražských linek. Je na co se těšit.
Zarouškované setkání s dlouholetou kamarádkou Mahulenkou (foto vlastní)
Aby nebylo toho vzrušení málo, zrovna dnes vezu náhodou hned několik známých. Všichni mají ze setkání s tímto dnes už v podstatě historickým vlakem očividnou radost. Ještě aby ne, když se s těmito vozy Praha pomalu loučí.
Popeláři plní svou povinnost obsluhy města v době pandemie (foto vlastní)
Setkání, které bych si cestou pro změnu klidně odpustil, je v centru s popelářskými vozy. Jako na potvoru jich zrovna dnes chytím hned několik a pokaždé způsobí několika minutovou sekeru. Připočtěte fakt, že stále ještě neotevíráme přední dveře vlaku, což celkově výstup a nástup cestujících zpomaluje. Pro potěšení mě ale na konečné čeká daleko milejší překvapení.
Černý pasažér přištižen při činu (foto vlastní)
Moje fanynka Melody si nemohla nechat ujít setkání s vozem T6 a patřičně si ho užila. Nejvíce se jí líbil elegantně řešený interiér, ale kladně hodnotila i dobře odvětrávanou kabinu řidiče, obzvláště v tento skoro tropický den. Jelikož vozů T6 ubývá zdrcujícím tempem, očekávám, že dnešek je mou možná poslední směnou se soupravou vozů T6. Užil jsem si ho znamenitě a budu na jízdu s tímto vlakem ještě dlouho vzpomínat.
Zbytek týdne
Před pracovním víkendem si užívám ještě den volna procházkou po Praze. Vždy mě to táhne na Staré Město. Má mnoho kouzelných zákoutí, stranou od hlavních turistických tras. I ty jsou však zrovna v tyto dny prázdné tak či tak.
Výhled od Starého města na Hradčany (foto vlastní)
Večer pak s kamarády hrajeme deskové hry. Jednou z mých dávno oblíbených je budovatelská strategie Osadníci z Katanu. Vaším úkolem je zde sbírat klíčové suroviny, za které si pořizujete budovatelské položky. Ten, kdo jich postaví nejvíce nejdříve, ve hře vyhrává. Asi začnu hrát Osadníky po letech znovu a pravidelně.
Tak kterýpak Osadník dneska vyhraje? (foto vlastní)
Sobota 23. 5. 2020
Záloha v motole
Na dnešní směnu vstávám vyjímečně brzy. Ranní zálohy už takové jsou. Musíme do vozovny dorazit před ostatními kolegy pro případ, že by někdo z vážných důvodů nedorazil. Nemůžeme si dovolit nevypravit pořadí vlaku z důvodu chybějících zaměstnanců. Proto sedím ve vozovně už v 5 ráno. Jeden kolega je tu však ještě dříve už od 3:30, ještě před prvním plánovaným nástupem.
Poklidná záloha v naší vozovně (foto vlastní)
Jelikož všichni do práce zatím chodí a žádná mimořádnost na obzoru není, brzo se má pozornost přesouvá k plánované aktivitě: čtení právě rozečtené knížky Problém tří těles. Jedná se o v současné době velmi populární Sci-Fi čínského autora. Není to vůbec snadné čtení. V příběhu se střídá mnoho postav a to navíc s čínskými jmény, ve kterých se dá jen těžko zorientovat. Přesto je to napínavé a zajímavé čtení.
Nejlepší program na dlouhou zálohu: dobré čtení (foto vlastní)
Neděle 24. 5. 2020
9/4 – 100 km
Odměnou za včerejší brzký nástup budiž ten nedělní. V 8 hodin začínající směna na lince 9, navíc oproti čtvrtku o celé kolo kratší. Po sedmi hodinách se tedy dnes vypravím na rodinný oběd. Ale nepředbíhejme.
Můj dnešní vlak a právě přistávající letadlo směrem na Ruzyň (foto vlastní)
Jelikož je víkend, dnes na mě ve vozovně čeká standardně vůz Škoda 15T. Jiné vozy se u nás na běžné víkendové spoje nevypravují (výjimkou je aktuálně linka 15 a noční spoje). Zaparkován napůl vně a napůl stále v depu čekám na plánovaný výjezd z vozovny. Opět nejprve směrem na Sídliště Řepy. Po krátkém obratu mířím skrz město na Spojovací.
Na Spojovací sám, ne však na dlouho (foto vlastní)
Dnes už potkávám vozy T6 pouze na lince 15, přesto je to s linkou 9 celkem velká šance. Naše trasy se kříží několikrát a rozverní kolegové z nich mávají každé kolo. Jinak je dnešní nedělní směna nadprůměrně klidná a pohodová. Zajímavostí tohoto víkendu budiž uzavření Smetanova nábřeží pro automobily a jeho zpřístupnění chodcům ve formě zahrádek přilehlých restaurací. Zajímavý nápad, snad se uchytí a bude časem trochu vzhlednější.
Zatím nevzhledné ale zřejmě populární uzavření nábřeží u Národního divadla (foto vlastní)
Závěr
V těchto dvou týdnech jsem jezdil celkem 4x a jeden den strávil na záloze ve vozovně Motol. Dohromady jsem najezdil asi 475 km a dokonce se svezl na mizejícím voze Tatra T6. Považuji to za úspěšně strávený čas.
Čas letí a já si začínám uvědomovat, že blog stojí déle, než by bylo vhodné. Důvod je prostý: karanténa a následné omezení provozu mělo za následek to, že nedostávám zdaleka tolik směn, jak jsem byl ještě před koronou zvyklý. Musel jsem nalézt alternativní aktivity, abych zaopatřil své výdaje. Tím pádem nebylo ani tolik o čem psát a ani kdy. V příštích týdnech bude tedy blog vycházet ve formě double feature. Dny, kdy neřídím, budu zestručňovat do pár odstavců, abyste se rychle dostali k tomu nejdůležitějšímu: co se děje na směně pražského řidiče tramvaje.
Týden 18
Na začátku týdne je i přes pokračující karanténní omezení program nabitý. Kromě spousty práce do školy se mi daří se setkávat i s přáteli ve formě jeden na jednoho (dle bezpečnostních opatření). Takto vyrážíme s kolegou Robertem na asi 20 km procházku po Praze, s Jakubem se pak podívám na linku 18 a s Vendy si užíváme pěkného počasí s kávou z mé oblíbené kavárny Dos Mundos na Korunní.
Káva s Vendy
Procházkou po Praze
Na návštěvě na lince 18
Krásný den a ozdobená 9380
Fotografie v galerii jsou vlastní tvorby.
Čtvrtek 30. 4. 2020
Už se však nemůžu opět dočkat do práce. Navíc na mě vyšla odpolední linka 22, kterou jsem si teď moc oblíbil.
22/29 – 99 km
Linku 22 střídám v zastávce Karlovo náměstí směrem na Vypich. Dnes jezdím krátkou verzi linky. Krátké stání na Nádraží Strašnice a přestávky čerpám na Vypichu. Tam to mám moc rád. Vlak můžu odstavit a jít se posadit do místní odpočívárny, kde si lze v automatu pořídit kávu a drobné občerstvení. Je zde dokonce i mikrovlnná trouba, takže si řidič může ohřát něco k snědku.
Uháním z kontrolního bodu Královský letohrádek (foto: czech_transport)
První kola se s linkou sžívám, ještě neznám dobře jízdní řád, abych vše stíhal a zároveň ostatní vlaky neblokoval. Kritický úsek pro mě je mezi kontrolními body Národní třída a Královský letohrádek. První dvě kola sem přijíždím s asi 3 minutovým zpožděním. Musím se pak snažit uhánět na Malovanku, aby mě nepředjela linka 25. To by se cestující, kteří cestují na Bílou horu, zbytečně zdrželi. Jedno kolo se mi to povede. Druhé na ně pro změnu kolegu počká. Jsem spokojený.
V obratišti Vypich (foto: czech_transport)
Na pořadí 22/15 proti mně jezdí kolegyně Vendy a podaří se nám několikrát za směnu zamávat si. Rád jezdím linky společně s kamarády. Člověk se pak těší, že cestou uvidí známou tvář, což se tedy v Praze běžně stává i neplánovaně, ale teď během karantény je tomu trochu jinak.
Poslední návštěva na Radošovické se neobešla bez komplikací (dokumentační foto: czech_transport)
Směna probíhá poklidně, nicméně večer začíná plánovaná výluka na trati, kdy nebude průjezdný úsek I. P. Pavlova – Karlovo náměstí. Z toho důvodu přede mě vjíždí do obratiště Radošovická vlaky výlukové linky 32. Ty zablokují celou smyčku a já tak zůstávám stát v ulici V Korytech. Snažím se alespoň pomoci situaci tím, že ukazuji autům a autobusům, zda je z druhého směru volno a mohou projet. Jinak by se taky mohlo stát, že se ucpe ulice Průběžná.
Ucpaná smyčka Radošovická (foto vlastní)
Když se vlaky linky 32 rozjedou, zůstávám na Radošovické jako poslední linka 22 před zatažením do vozovny. Jak jsem avizoval, nemohu jet po standardní trase na Karlovo náměstí. Zatažení tedy vede Vršovickou až na Albertov a přes Výtoň a Anděl do domovského Motola.
9411 připravena k zatažení do vozovny. Za ní výluková linka 32. (foto: czech_transport)
Směna na kterou jsem se těšil několik dní se neobešla bez komplikací, což vlastně vůbec ničemu nevadí. Nakonec to byl záživný den a směna rychle utekla. Na další si teď budu muset více jak týden počkat.
Týden 19
Zbytek týdne je vlastně prodloužený víkend díky pátečnímu svátku. Venku stále s rouškou testuji náš školní projekt Kafkova Praha, jedu na výlet na novou zastávku Neratovice s fenkou Melody a tak různě se poflakuji po městě. K mému překvapení začínám trochu více sportovat. Dovezl jsem si od rodičů své staré brusle a vyrážím si dát pár koleček okolo Vítkova. Stále se nenudím, stále je co dělat.
Procházka Prahou s Kafkou
Melody v Neratovicích
Po Korunní autobusy nejezdí, většinou
S Melody v Kojeticích
Na bruslích
Tunelem pod Vítkovem
Fotografie v galerii jsou vlastní tvorby.
Sobota 9. 5. 2020
11/4 – 102 km
V sobotu si přivstanu na směnu, kterou mi plánovač přidělil za vozovnu Žižkov. K mé úlevě se však do vozovny dostanu bez problému jednou z prvních linek 11 z Jiřího z Poděbrad. Aby ale bylo po ránu trochu drama, tramvaj mi ujede. Vyrážím tedy pěšky z Jiřího z Poděbrad na Olšanské náměstí na linku 9. Tu stihnu jen tak tak a ve vozovně jsem včas.
Vozovna Žižkov za svítání (foto vlastní)
Linku 11 znám už dobře. A vím i o jejích přednostech. Díky trase kolem Muzea, konkrétně kavárny Cafedu mám zajištěný celodenní přísun kofeinu. Ten dnes bude třeba. Ve výpravně jsem vyfasoval klíče od soupravy T3R.P.
Souprava 8451+8442 čeká na třinácté koleji (foto vlastní)
Rozpomenout se, co všechno bych měl před výjezdem z vozovny na T3R.P udělat, je trochu výzva. Neznalý způsobům na žižkovském dvoře se vydávám na výjezd minutu před časem vrat vozovny. K mému překvapení mě ještě pozdrží nutnost přehodit jednu čepovou výhybku na cestu ven místo zpět do vozovny. Odjezd tedy stihnu o fous včas. Nic se ale neděje. Pro začátek mířím na Spojovací a tam své mírné zpoždění bez problému vyrovnám.
Kontrola průjezdu podél zaparkovaných aut. Zastávka Bruselská. (foto: czech_transport)
Celkem mě čekají 4 kola na této poklidné lince. Dnes však v kabině RPčka pociťuji jeden z prvních letních dnů. Možná i ze zvyku z moderního vozu 15T je mi v kabině až neuvěřitelné vedro. Stále neotevíráme první dveře salonu, takže průvan jedním okénkem kabiny není dostatečný.
Posila od Cafedu (foto vlastní)
Řidič má na lince 11 odpočinek na konečné Spořilov. Tam se za mnou zastaví kamarád Milan s obědem a já mám tedy dneska absolutní „full service“ co se týče občerstvení. Zrovna když dojídáme a chceme udělat pár fotek tramvaje, přijde z vedle stojící linky 14 kolegyně a říká: „Ti šotouši, to je verbeš! Zase mě fotili na Karláku. Ať si mě nepřejou, jestli budu viset někde na internetech.“ Radši jsme tedy počkali do jejího odjezdu. Očividně nemá s fotografy dobré zkušenosti.
U vozovny Žižkov (foto: czech_transport)
Střídání má žižkovská linka 11 pochopitelně přímo u vozovny. Po čtyřech kolech a víc jak 100 km tramvaj rád přenechám kolegovi a utíkám se zchladit do nedalekého bazénu. Po dlouhé době jsem si opět rád zašlapal, ale těším se na zítřek, na svou tradiční Škodovku 15T.
Neděle 10. 5. 2020
9/14 – (jen) 115 km
Dnes je Den matek. No a já jsem vyfasoval celodenní směnu na lince 9. To znamená, že začínám kolem deváté hodiny ranní a budu si to drandit mezi Sídlištěm Řepy a Spojovací až do večerní desáté. Hezké vyhlídky.
Odstraňování celovozové reklamy (dále CVR) na voze 9366, tehdy přezdívaný housenka nebo Alzák (foto vlastní)
Při příchodu k vlaku mě nemile překvapí konec naší zelené tramvaje 9366 v barvách známé banky. CVR mám rád, je to ozvláštnění v provozu a zrovna v Motole mnoho reklam nemáme. Snad nám ji brzy opět polepí něčím novým a pěkným.
Opět květinová výzdoba? (foto vlastní)
Jako tradičně vedou mé první kilometry nejprve do Řep, kde je pouze 10 minutový obrat do centra. Nedělní rána jsou v centru fajn. Nejezdí auta ani mnoho cestujících. Vše se rozpoutá až po poledni. Rodiče jsou tento víkend doma. Nemohu si tedy odpustit překvapit maminku drobným dárkem. Ochotně mi nese svačinu na zbytek dne a já ji jako poděkování za veškerou starost předám kytičku, kterou jsem stihl pořídit ještě před dnešním nástupem. Šťastný Den matek!
Květina pro nejlepší maminku (foto vlastní)
Odpoledne mě ještě navštíví kolega Jakub zrovna ve chvíli, kdy se rozpoutá celkem silná průtrž mračen. Nemám z toho moc velkou radost. Na Spojovací totiž musí řidič skoro vždy vystupovat z kabiny, přestavit si výhybky do obratiště a to ručně stavěcím klíčem. Pro tento případ sebou vždy vozím pláštěnku.
Déšť? Vždy připraven! (foto vlastní)
Průtrž je opravdu nepříjmená. I s puštěnými stěrači na maximum je z kabiny velmi špatně vidět, proto raději jedu pomaleji a cestou nabírám zpoždění. Před Spojovací se však déšť trochu zklidní. Výhybku přehodím raz dva, ale cestou do kabiny se stane malér. Noha mi na kluzkých schodech sklouzne, a i když se držím rukou madla, rána je to silná. Je z toho dírka na holeni a docela dost krve, kterou se podaří zastavit. Cestou na Řepy si říkám, že to bude v pořádku, ale když si na konečné opět vyhrnu nohavici, vidím, že je to větší problém než se zdálo.
Pohotovost v Ústřední vojenské nemocnice na Petřinách (foto vlastní)
Obratem volám na dispečink, který mi u výpravčího zajistí vystřídání zálohou hned u vozovny. Kolega na mě kouká podezřívavě, zda jsem si jen nechtěl zkrátit šichtu. Když mu nohu ukážu, ochotně mě střídá a posílá do výpravny. Zde mě ještě čeká nějaké papírování a za pár minut už stojí před vraty připravený táta s automobilem. Pokud bych tu rodiče neměl, výpravčí mi zavolá sanitku. Paní doktorka mě vzala na vyšetření v podstatě obratem. Před šitím mi ještě vypláchla ránu dezinfekcí ze stříkačky, což byl asi nejnepříjemnější pocit za hodně dlouhou dobu. Ale přežil jsem. Teď budu asi pár dní muset zůstat doma.
Závěr
Za dva týdny jsem se tedy dostal na tramvaj jen třikrát. Jeden den jsem však výjimečně jezdil na soupravě T3R.P za vozovnu Žižkov a celkem najezdil 316 km.
Po nedělním výletě dnes jedu relaxovat ke své sestře za Prahu. Její zahrada je pro mě příjemným místem, oázou klidu. Dnes zde píšu blog a hraju si s naší stařičkou Viki.
Naše čtrnáctiletá fenka Viki (foto vlastní)
Užíváme si pěkného počasí a možností zahrady. Lidí, kteří žijí v bytech a nemohou se volně a bez roušky pohybovat, je mi líto. Nyní o to víc oceňuji, že se alespoň část rodiny rozhodla vydat cestou vlastního domu. Se sestrou si malujeme plány, jaké to bude až epidemie skončí a stáhnou se všechna opatření: proběhnou tradiční Shakespearovské slavnosti? Budeme moct cestovat? Nebo strávíme léto výlety po Čechách? Vše je zatím nejasné a mlhavé, nicméně plánovat je vše, co zatím můžeme.
Úterý 21. 4. 2020
V úterý se vydávám na procházku Prahou. Už je z toho takový můj rituál. Jdu se projít, vždy vyrážím z Vinohrad jiným směrem, dopoledne, kdy je v Praze stále jen zlomek lidí. Když vyjde počasí, je to bezvadný zážitek. Trochu víc se rozhlédnout a uvědomit si, co všechno v tomhle pěkném městě máme. Zkuste si to, ve starších zástavbách, třeba právě na Vinohradech, Smíchově nebo v hezčích částech Žižkova: zvedněte hlavu a koukejte se na ozdobné hořejšky bytových domů.
Jarní Praha (foto vlastní)
Cestou zpět se pak zastavím pro oběd v jedné z místních restaurací, které vydávají obědy z okénka. Nejčastěji volím Vinohradský parlament, kam rád chodím i mimo karanténu. Doma si pak mé přítomnosti užívají kočičky, které se teď víc než dříve chtějí neustále mazlit.
Když se zrovna nemazlíme, kocour odpočívá (foto vlastní)
Středa 22. 4. 2020
Ve středu je plánovaný důležitý online meeting. Se Škodovkou chystám výzkum do své diplomové práce o budoucnosti tramvají. Je potřeba sezvat několik odborníků z různých oblastí, kteří budou debatovat a představovat si budoucnost tramvají v Praze. Věřím, že pro Škoda Transportation je tohle téma opravdu klíčové a vážím si jejich podpory. Navíc je to můj poslední velký úkol během vysokoškolských studií.
Když se nám konečně podaří všem spojit (Microsoft Teams používám poprvé v životě a nepřijdou mi zrovna „user-friendly“ tj. uživatelsky přívětivé), meeting je moc fajn. Samozřejmě, je to něco úplně jiného než se vidět osobně, ale i přesto cítím, že mluvíme stejným jazykem a máme podobné vize o tom, jak by se mohla doprava v Praze vyvíjet. Pokud vše půjde dobře, mohli bychom ve spolupráci pokračovat i po výzkumu. To se uvidí po karanténě.
Zatímco sedím u stolu, kocour nervózně chodí kolem a nechápe, proč se nemazlíme (foto vlastní)
Večer mám pak standardní hodinu s Petrem Koubským o digitálních technologiích. Jako vždy je téma výživné a debata stojí za to. Dneska na téma bezpečnost a dohled. Probíráme klady a zápory sledování pomocí bezpečnostních kamer, dnešní možnosti rozpoznávání obličejů a další vychytávky.
Čtvrtek 23. 4. 2020
13/5 – 93 km
Dnes jdu konečně do práce a to na odpolední směnu za vozovnu Pankrác. Důkazem toho, jak se nemůžu dočkat budiž to, že se jdu ještě před směnou svézt s kolegou Jirkou, se kterým jdeme ještě před mým nástupem na oběd.
Jirka si jede v kobyliském Porscheti na střídání na Stírce (foto vlastní)
Cestou na oběd navíc náhodou potkáváme dalšího známého kolegu, Jakuba. Právě s tím mám dnešní směnu za Pankrác prohozenou. On si vzal mou původně naplánou linku 25 a já za něj linku 13. Oběma se nám to šiklo. Já už linku 25 měl minulý týden a on si ji chtěl projet jako jednu z těch, na které ještě nebyl.
3 mladí tramvajáci se náhodou potkali v metru (foto vlastní)
Po obědě si svou tramvaj odchytím na I. P. Pavlova. Linku 13 znám dobře, však si určitě vzpomenete na víkend s linkou 13 a vozem T6 přesně před měsícem. To bylo dokola: Černokostelecká, Čechovo náměstí a znovu. Výhoda víkendové směny na této lince však je, že se v obratišti Černokostelecká neposouvá tak často a pauzy jsou opravdu odpočinkové. Teď v týdnu je to jiné, posuny jsou co pár minut a cestujících je také v dubnu už o něco více.
Cafedu nám nabízí donášku kávy až na zastávku (foto: @czech_transport)
Příjemným bonusem na lince 13 (a 11) je obsluha kavárny Cafedu na zastávce Muzeum, která je tak hodná a nosí řidičům kávu až do tramvaje. Během epidemie navíc zdarma! To je opravdu vstřícný a milý krok. Nemohl jsem si však odpustit dát ochotnému baristovi alespoň dýško. Jinou možnost občerstvení na lince 13 nemám. Proto jsem si dnes ráno nachystal svačinu ve formě ovesné kaše, kterou si teď dělám pravidelně. Je to takový můj nový každodenní rituál.
Oprava Vinohradské třídy (foto vlastní)
Oproti stavu před měsícem se na lince 13 ještě změnila jedna věc: ulice Vinohradská je mezi zastávkami Želivského a Olšanské hřbitovy (v tomto směru) v rekonstrukci a auta nám dvakrát přejíždí přes tramvajový pás. U druhé zastávky je tedy upravený cyklus světel. U první však situace tak přehledná není a bohužel zde až příliš často dochází ke střetům automobilů a tramvají. Raději zde jezdím opravdu opatrně.
Večerní Černokostelecká (foto vlastní)
Den však uteče jako nic. Na konci mě čeká ještě půl hodinová pauza na Černokostelecké než vyrazím na svou poslední cestu na Čechovo náměstí, odkud pak pokračuji do vozovny Pankrác. Ze zatahování do cizích vozoven mám vždycky trošku strach. Bojím se, aby nenastala nějaká pro mě nepředvídatelná situace, během které bych mohl zazmatkovat a provést nějakou hloupost. K mé úlevě je ale před mým příjezdem vozovna úplně klidná a všechny výhybky se mi samy hodí do správného směru. Odcházím tak od vozu ještě dříve než je plánováno a jedu spokojeně domů.
Pátek 24. 4. 2020
Jak jsem vám již psal minulý týden, dnes mě čeká prezentace v rámci předmětu Akademické čtení ruštiny. Minule jsem spolužákům představil text o dopravních informačních systémech a na dnešek si ho měli přeložit. Měl jsem radost, že všichni spolužáci se shodli, že se jim text překládal dobře. To jde hlavně za paní učitelkou, která mi můj text vybrala. Já jsem si musel vypracovat překlad textu i s poznámkami, abych byl schopný okomentovat překlady svých spolužáků.
Během studijních povinností mám vytrvalou podporu mých kočiček. Sice spí, ale už jejich přítomnost dělá hodně. (foto vlastní)
Opět jsem si vylosoval žolíka. Paní učitelka uvede hodinu s tím, že by bylo fajn, abych čtení textu (resp. jeho překladu) moderoval sám. Co naplat, že do teď to za všechny řešila ona. Přijdu já a mám to celé na starosti. Spolužáky vyvolávám postupně podle seznamu v Adobe Connect, aplikaci přes kterou spolu voláme. Všichni text přeložili moc pěkně. Doplnil jsem je pouze pár poznámkami. Na mnou připravené otázky také všichni odpověděli správně. Na konci si ještě krátce popovídáme o dopravě v Praze, což mě samozřejmě baví a zajímá.
Odměna za dnešní výkon (foto vlastní)
Za odměnu si pochutnávám na výborné večeři z Manifesto marketu, který začal svá jídla rozvážet. Už se ale těším až ho opět navštívím osobně. Ta atmosféra stánkového prodeje kvalitních pokrmů je k nezaplacení. A přímo v centru Prahy!
Sobota 25. 4. 2020
Původně plánovaná celovíkendová bloková výuka předmětu Principy interaktivní tvorby se nám přeměnila na jednodenní záležitost. Dnes mám tedy v plánu pouze relax a čtení v posteli. Po desáté mi ale zazvoní telefon. Spolužák říká, že se to celé opět změnilo a výuka probíhá dnes i zítra. No potěš koště. Dám se trošku do pořádku a připojuji se ke skupinovému videohovoru. Naším dnešním cílem je dozvědět se něco málo o fungování UX (čti user experience) projektů a jak probíhá jejich navrhování. Pak si tyto kroky vyzkoušíme v praxi ve skupinách na konkrétních projektech. Náš tým se sestavil kolem projektu, který má navrhnout změny na webu Demagog.cz. Dnes jsme svou práci začali a zítra budeme dále pracovat na návrzích.
Neděle 26. 4. 2020
Na posilněnou k dnešní práci v odpoledních hodinách jsem si zajel pro svou oblíbenou pizzu na Žižkov. Telepizza je jedna z nejlepších dovážkových pizz v Praze. Já si ji vyzvedávám osobně, je to výhodnější. Tramvají číslo 11 to mám stejně přímo. Co mě ale překvapilo je odklon autobusové linky 136, která nyní jezdí podél tratě ze Spojovací na Ohradu. A to navíc bez zastávky!
Dočasná autobusová zastávka Spojovací pro linku 136 někde mezi zastávkami tramvaje Spojovací a Kněžská luka (foto vlastní)
Je to vlastně taková expresní linka ze Spojovací na střed Žižkova na Ohradě. Já se vezu ještě dál a to až na Orionku. Nicméně je to vtipné, že úsek který s tramvají běžně jezdím asi 10 minut má autobus projetý asi za 4 minuty. Takhle mi pizza vydrží opravdu teplá.
Můj návrh wire-framu k UX projektu (foto vlastní)
Odpolední práce na projektu Demagog má velký úspěch. Naštěstí jsme se potkali v týmu opravdu dobrá parta a společně jsme zpracovali hned několik skvělých nápadů a navrhli změny, které budou pro web opravdu přínosné. Alespoň tedy na základě našich rozhovorů s uživateli. Snad se vše podaří brzy implementovat a naše nápady uvidí světlo světa.
Shrnutí
Tento týden bohužel jen jedna směna a to na voze T3R.P z vozovnu Pankrác. Najeto jen 93 km.
Máme tu velikonoční pondělí. A jelikož jsem si tento den plánoval dlouho dopředu jako den, kdy se dopoledne bude šupat a já mám čas až později, viselo mi v požadavcích už delší dobu, že bych si přál noční směnu.
Čekal bych, že na noční směnu dostanu vůz vlevo. Nakonec jsem dostal vůz vpravo. (foto vlastní)
Tou dobou jsem však neočekával, že situace kolem mých oblíbených vozů T6 se začne stupňovat tak rychle. Vlaky byly vyřazeny z nočního provozu a po celé Praze v noci řádí pouze vozy T3R.P. To se tedy dnes nevyhnulo ani mě.
Nad vozovnou se pomalu stmívá a já vyrážím přes celou Prahu po trase linky 9 (foto vlastní)
K mému milému překvapení je ale vlak čekající na „myčáku“ perfektně nachystán, uklizený jak v salonu, tak v kabině. Všechno funguje jak má a já si na palubním počítači nastavím výjezdovou trasu na Spojovací. Jedu v podstatě jako linka 9 jen pod číslem 1.
Zastávka Národní třída, nejspíš poprvé jako linka s T3R.P (foto vlastní)
Co jsem ale neodhadl, je výjezd z vozovny. V čase napsaném na vozovém jízdním řádu vyrážím vraty ven do města. Když už jsem na silnici, ze zastávky vyráží vlak linky 9. Na chvíli zpanikařím, ale vlak mi nechá prostor a já vyrážím jako první. Pak mi to teprve trkne. Vlak jsem mohl pustit a krásně se celou cestu vést až na Spojovací v podstatě prázdný. Teď už jsem se poučil.
Střet vlaku Regionova s osobou u stanice Praha-Dejvice (foto vlastní)
Když se na Spojovací otočím, vyrážím už po standardní trase linky 1 ve směru Sídliště Petřiny. Je to vůbec poprvé, kdy tuto trasu s cestujícími jedu. Jedná se o tangenciální linku, která se vyhne středu města. Sdílí jednu konečnou s mou frekventovanou linkou 9, ale je o pár minut kratší. Při cestě zahlédnu zřejmě velkou mimořádnou událost na Hradčanské, střet vlaku s osobou. Majáky záchranných složek jsou vidět na kilometry daleko.
V obratišti Sídliště Petřiny ještě jako linka 1 (foto vlastní)
Na Sídliště Petřiny jedu od zácviků s cestujícími úplně poprvé. Jakpak by ne. Linku 1 ani 2 vozovna Motol nevypravuje. Je to pěkná, relativně nová smyčka. Jen naše sociální zázemí je trošku dál než na jiných konečných. Nicméně je tu klid, obzvlášť v těchto nočních hodinách. Na trasu linky 1 se vydám ještě jednou, na Spojovací a zpět. Pak už se měním na noční linku, kvůli které tu jsem dnes hlavně.
Na Sídlišti Petřiny už je připraven první spoj linky 96 (foto vlastní)
Linka 96 je složena ze tří denních linek: z Petřin jako linka 1 na Strossmayerovo náměstí, dále jako linka 6 na Otakarovu a pak jako linka 11 na Spořilov. Ani jednu z těchto linek nejezdím pravidelně a o to větší zážitek z dnešní směny mám. Trasa je to klidná, vezu pouze pár cestujících.
Centrální přestupní zastávka Lazarská (foto vlastní)
Na lince 96 jedu také jen kolo a půl a následně zatahuji z druhé konečné Spořilov. Zajímavostí je, že z důvodu přestupů mezi spoji linek 95 a 96 zastavuje linka místo na náměstí Bratří Synků na Otakarově a projíždí tak Zámeckou ulicí, kudy se v běžném denním provozu nejezdí.
Před zatažením do vozovny, na Spořilově (foto vlastní)
Jelikož jsem toho předešlou noc moc nenaspal a přešel rovnou na noční směnu, melu na cestě do vozovny z posledního. V záloze mám v batohu vždy připravený energetický nápoj, ale ani dnes nebyl potřeba. Schovám si ho tedy na další noční nebo polonoční směnu.
Úterý 14. 4. 2020
6/61 (99/61) – 100 km
Když se dopoledne po noční směně probudím, svítí na mém telefonu pár minut stará zpráva výpravčího „Ahoj, nevzal bys prosim dneska nocni 21:21-5:20h. Zavolej prosim jak budes moc. Vypravna Motol“. No páni. Tak se mi z volného dne vyklubala další noční směna. To jsem nečekal. Nicméně kolegům zjevně můj přechod na noční režim přišel vhod a tak mě využijou hned nadvakrát.
Když si chce řidič zkušeně připravit přejezdový kód a omylem si tak místo čísla linky nahodí letadlo (foto vlastní)
Po hovoru s výpravčím zjistím, že se jedná o linku 6, resp. 99. Linku 6 jsem ještě neměl, a tak se na směnu těším ještě o něco více. Směna je samozřejmě opět s vozem T3R.P. Dnešní nástup až v půl desáté večer je na noční směnu opravdu pozdní. Čeká mě tedy pouze jedno půlkolo na lince 6, z Palmovky na Kubánské náměstí s následným přejezdem do Hostivaře a pak kolo a půl na lince 99.
Výjezdová trasa linky 6 z Motola je o trochu zajímavější než ta linky 1, na Zborovské (foto vlastní)
S obratištěm Palmovka mám obecně jen málo zkušeností. Nicméně podle jízdního řádu v notách snadno pochopím, kudy se smyčkou otáčím. Následná trasa linky 6 s přejezdem do Hostivaře mě už nezaskočí, i cestujících je stále pět a půl. Linku 99 jsem měl nejen v zácvicích, ale i jednou dobrovolně po kurzu. Nemám s ní žádný problém. Je to kombinace linek 9 a 22.
Linka 99 stanicuje ve Spálené ulici (foto vlastní)
Směna je v podstatě srovnatelná s tou včerejší. Na konečné si volám s kamarádem Milanem, který mi tak ochotně pomáhá neusnout, i když to mnoho nočních řidičů na konečné dělá. Já dnes ale zamýšlím zůstat vzhůru a vyspat se během dne. K mé úlevě mám zítra úplně volný den a ve čtvrtek odpolední. Žádná divoká změna režimu se brzo nekoná.
Odpočinek na konečné Sídliště Řepy jako linka 99 (foto vlastní)
Středa 15. 4. 2020
Když se před polednem probudím, čekám, jestli mi nepřijde opět zpráva o tom, že mám vyrazit do práce, na noční. K mému překvapení je klid. Dnes si tedy dám odpočinkový den.
Abych nemusel vařit, mám objednaný oběd v naší výdejně menzy v Kamzíkové ulici. Večer mě čeká předmět Digitální technologie jako byznys s Petrem Koubským. Z toho mám vždy radost, dozvím se něco zajímavého od svých spolužáků, dnes od spolužáka Honzy o současné Číně. Večer si pak dám cvičení u televize, kolečko jógy.
Čtvrtek 16. 4. 2020
25/4– 131 km
Na svou první směnu na lince 25 nastupuju na Hradčanské. Toto místo je střídacím bodem jak pro řidiče z vozovny Vokovice, tak pro nás z Motola. Je to nejbližší místo od našeho běžného střídacího místa, Anděla. Kromě linky 25 v současné době jezdí motolští řidiči ještě linku 22, kde střídání probíhá na Karlově náměstí.
Po nástupu do tramvaje po stanicování v zastávce Hládkov, z centra (foto: @czech_transport)
Dnes se mi poštěstilo na směnu dostat svůj oblíbený vlak 15T s číslem 9393. Vždy na něm rád pozoruju v jaké kondici zrovna je, zda má zbroušená kola, nejsou na nich plochy, jak reaguje na ruční řadič atd. Dnes jezdí perfektně.
S linkou 25 jedu z Hradčanské směrem na Bílou Horu. Na té je vidět, že v současnosti nečerpáme přestávky formou střídání na voze ale jen na konečné. Už při mém příjezdu je totiž přeplněná vlaky. Já se do výstupní zastávky skoro nevejdu.
Na Letné nejsem žádným nováčkem, s linkou 12 se sem dostanu často (foto: @czech_transport)
Trasa linky 25 je tangenciální. To znamená, že se nedostane do úplného centra, podobně jako linka 1, kterou jsem měl v pondělí a společně tvoří tzv. páteřní svazek. To znamená, že v určeném úseku jedou po stejné trase a mají komplementární intervaly, tak aby zde byl provoz zajištěn pravidelně. Další tangenciální linkou je například linka 7 nebo v současné době neprovozovaná linka 19.
Na Břevnov se podívá motolský řidič jen výjimečně. Nyní tu možnost máme jak s linkou 22, tak 25. (foto: @czech_transport)
Linka 25 je klidná, řekl bych místy až moc. Jediným problematickým místem je v současné době Libeň, kde probíhá rekonstrukce silnice a tak auta střídavě přejíždí z jedné strany přes tramvajový pás na druhou. Už zde bylo za krátkou dobu několik nehod tramvaje s automobilem, a proto zde jedu extra opatrně.
Místo jednoho z nebezpečných přejezdů v zastávce Nademlejnská (foto vlastní)
Směna uběhne jako nic. Večer mě ale čeká ještě zajímavý zážitek. Svou běžnou jízdu na lince 25 ukončím v obratišti Bílá Hora, ze kterého se vydávám do domovské vozovny Motol. Do vzdušnou čárou 1,5 km vzdálené vozovny vyrážím přes Hradčanskou, Malou Stranu a Anděl v trase dlouhé 15 km. Opravdu nám zde chybí trať z Vypichu na Motol, díky které by se cesta na Břevnov zkrátila několikanásobně.
Pátek 17. 4. 2020
Pátek je po pracovní stránce dnem volným. Dnes mě ale čeká prezentace v rámci předmětu Akademické čtení v ruštině. Pro své spolužáky jsem si připravil úryvek z jedné disertační práce, ve které se autor věnoval různým aplikacím pro městskou dopravu ve světě. Srovnává tedy funkčnost těchto aplikací v rámci regionů rozesetých po celé planetě. Dnes jim text pouze představím a na příště ho budeme všichni z ruštiny překládat.
Večer nás ještě čeká krátké školení k zítřejšímu natáčení v rámci školního multimediálního projektu. Oproti očekávání jsme hotoví asi za 10 minut, nicméně o natáčení se zítra ještě rozepíšu.
Sobota 18. 4. 2020
O projektu Kafkova Praha jsem se již dříve zmiňoval. Naším dnešním úkolem je ve studiu Forbes natočit hlas Kafky, pro který jsme si vybrali hlas studenta Tomáše z DAMU. S tím se ve studiu potkáme už v 10 dopoledne. Začátek natáčení je pomalejší, nejistý. Aby se nám Tomáš trochu uvolnil, objednám pizzu z vedle sousedící restaurace Pizza Nuova.
Natučení ve studiu Forbes. Půl hodiny nahrávek hlasu Kafky není lehký oříšek. (foto vlastní)
Jelikož už se odpoledne musím zúčastnit rodinné oslavy, nechávám kolegu Marka s hercem Tomášem pracovat samotné. Dobrých pět hodin jim nahrávání zabere, aby bylo vše perfektní a studenti slyšeli hlas Kafky v té nejlepší kvalitě.
Neděle 19. 4. 2020
V neděli se vydávám na výlet na Jih. Konkrétně do města Prachatice, které jsem ještě v životě nenavštívil. Od převzetí vlakové linky z Prahy do Českých Budějovic přes Písek zde klesá frekvence spojení a chybí navazování na vlaky GW Train Regio na Šumavu. Z toho důvodu se na výlet vydávám přes Plzeň.
Prohlídka plzeňských vozů jezdících v okolí hlavního nádraží. Zde EVO 2. (foto vlastní)
Když už jsem se v Plzni zastavil, nemohl jsem si nechat ujít příležitost prohlédnout si alespoň pár místních tramvají. Návazný vlak však jel brzy a já se vydal na úprk na vlak směr Brno hlavní nádraží jedoucí přes České Budějovice.
V obou vlacích jak z Prahy, tak z Plzně si vybírám místo v tomto moderním voze se zásuvkami a WiFi. Místo naštěstí je. (foto vlastní)
Cesta je velmi příjemná, vlaky jsou liduprázdné a WiFi funguje překvapivě perfektně téměř v celé trase. Průvodčí jsou očividně rádi, že je alespoň nějaký provoz a tak prohodí i přes nepříjemné roušky pár slov. Když přestupuji v Číčenicích na vlak GW Train Regio, už čeká na své koleji.
Lokálka GW Train Regio z Číčenic až do národního parku ve stanici Nové údolí (foto vlastní)
Jízda místní lokálkou GW Train je opravdový zážitek. Panoramatická okna vlaku umožňují široký výhled na okolí Šumavy, vlak však zajíždí až přímo do národního parku a je tak skvělou vstupenkou do této krásné oblasti. Na víkend můžu jen doporučit. Já však vystupuji dříve, už ve stanici Prachatice lázně.
To jsem já, ale co dělám v Prachaticích? (foto vlastní)
Prachatice jsou opravdu krásné město, ve kterém na vás už dýchá Šumavský vzduch a příroda. Na oblast dozorující vrcholek Libín s přilehlým lesem je možná první známkou nedalekého národního parku Šumava. Jelikož jsem se sem vypravil v tento deštivý den, za každým rohem vnímám vůni lesa a nelze přehlédnout mlžný opar, který bouřka zanechala.
Věděli jste, že tímto renesančním městem procházela hranice mezi Německem a Protektorátem? Přes tuto hranici utíkalo mnoho obyvatel a dodnes zde žije mnoho obyvatel s německým občanstvím. Docházelo zde ke koncentraci majetku, který lidé přehazovali přes hranici tak, aby jim nebyl zabaven. Celkově na mě toto relativně vzdálené město zanechalo velmi dobrý dojem a těším se, že se do něj zase někdy podívám, třeba pro změnu za slunného dne.
Shrnutí
Tento týden jsem měl jen 3 směny. 2 noční s vozy T3R.P a jednu odpolední s mým oblíbeným vozem Škoda 15T 9393. Celkem najeto 352 km.
Po pracovním víkendu přichází pondělí jako zasloužená odměna, odpočinkový den. Pěkné počasí navíc vybízí k pobytu venku, tak jsem z Prahy vyrazil na návštěvu své drahé sestřičky.
Sestry fenka Viki (foto vlastní)
Zahrada je aktuálně jediný venkovní prostor, kde se můžeme pohybovat bez roušky. I proto se zde můžeme vyblbnout se sestřinou fenkou Viki, která už sice sotva chodí, ale to jí nesebralo na elánu a chuti se na zahradě trochu vyřádit. Je to navíc od malička velká modelka, takže si s ní udělám i pár povedených selfieček do archivu. Dřív jsme i aportovali, ale to už dnes po ní nechci. Musí se šetřit.
Dnešní pracoviště (foto vlastní)
Když už si šla Viki odpočinout, přesunul jsem se na lehátko pod javorem a usedl tak na své dnešní pracoviště. Dnes mě opět čeká administrace multimediálního projektu do školy, ve kterém dělám vedoucího týmu. Večer máme plánovaný meeting, tak je potřeba připravit plán na tento týden, úkoly a obecně strategii. Největším oříškem se zdá aktuálně být komunikace s naším vedením ze strany školy. Naštěstí cítím v týmu velikou oporu a věřím, že to společně zvládneme.
Úterý 7. 4. 2020
Počasí se nám stále drží, jen té práce není tolik, jak jsem zvyklý. Další volný den a já strávím celé dopoledne se svými kočkami doma u televize. Mám rozkoukaný nový seriál Crazy Ex-Girlfriend a nemůžu se od něj odtrhnout.
V poledne mám objednaný oběd v menze. Cesty do města ještě využiju k tomu, abych zamával svému kamarádovi a kolegovi @anlexcz, dnes na lince 17.
Kolega @anlexcz dnes se soupravou RP před budovou Filozofické fakulty (foto vlastní)
Středa 8. 4. 2020
Azurově modré nebe nemizí. Dnes je ještě tepleji než v předchozích dnech. Všichni cítíme, že jaro pomalu končí a začíná léto. Jarní období se posledních pár let stále zkracuje a zkracuje.
Vydatná snídaně je dobrý start do nového dne (foto vlastní)
Na Instagramu koukám, že má Anlex linku 10, kterou jezdívám na návštěvu k sestře. Neváhám ani minutu a vyrážím směr Ďáblice vyfotit ho, dnes pro změnu na voze Škoda 14T. Upřímně už mi tramvaj chybí, tak alespoň návštěvou kamarádů si tento svůj absťák kompenzuji.
Kamarád @anlexcz dnes na svém oblíbeném Porsche v obratišti Sídliště Ďáblice (foto vlastní)
Zbytek dne se už moc neliší od pondělního odpočinku na zahradě. Místo na lehátku na sluníčku se musím více schovávat ve stínu. Slunce svítí opravdu prudce a vím, co dokáže způsobit pár minut lehkovážného povalování pod jeho září.
Dezert a káva (foto vlastní)
Dnes se sejdeme na zahradě u sestry skoro celá rodina, dorazí i rodiče. Mamka opět upekla vynikající koláč, takže si dáme pěkně do nosu a k tomu cucáme dobrou kávu. Vnímám tak další pozitivní dopad současné krize. Člověk si daleko více váží času, který může strávit s blízkými, v klidu a ve zdraví. I ta rouška se vám za chvíli onosí a rádi si ji sundáte.
Večerní nebe nad Prahou (foto vlastní)
Po návratu domů zapínám již zmiňovaný seriál. Brzy si uvědomuju, že na devátou hodinu večer je v bytě nějak moc světla. A opravdu! Dnes je na nebi úplněk a už v tuhle brzkou večerní hodinu dává městskému šeru co proto. Pro jistotu tedy zatahuju rolety, aby se mi spalo stejně dobře jako jindy.
Čtvrtek 9. 4. 2020
17/14 – 133 km
Na čtvrtek se těším hrozně moc. Nejen proto, že je tu konečně směna po dlouhých čtyřech dnech, ale navíc jsem si směnu prohodil s Jakubem z Pankráce a vyrážím tak na pár kol na lince 17, která se mi tak zalíbila.
První návštěva obratiště Levského. O jedno pořadí mi utekl vůz „Slevomat“. (foto vlastní)
Vůz si přebírám na Palackého náměstí ve směru na Modřany. Dnes mě čeká nejprve návštěva obratiště Vozovna Kobylisy. Poté menší kolečko s přestávkou na Výstavišti Holešovice. Na závěr pak jedu naposledy přes Tróju do Kobylis a po obratu v Modřanech zatahuji do vozovny Pankrác, odkud je můj dnešní vlak vypravený.
Pozdravení s kolegou se soupravou T3R.P, který právě opouští smyčku v Kobylisích (zdroj: @czech_transport).
Je krásně a s vozem se mi jezdí pěkně. Není pravdou, že by starší 15T, nefacelift, znamenal špatnou jízdu. Ano, cestující nemají klimatizaci, což je škoda. Ale jestli je vůz tichý a jezdí plynule, o tom rozhodují jiné faktory. Na cestě zpět na Modřany mi ale začnou zlobit první dveře salonu. Zavírají se vždy na dvakrát a to dobu jízdy natahuje. Se současně probíhajícím opatřením ve formě otevírání všech dveří v každé zastávce je to peklo.
V Trojské ulici na cestě do Modřan (zdroj: @czech_transport)
V Modřanech tedy zkusím vůz restartovat s otevřenými dveřmi, jak mě to už dříve technici učili. V nástupní zastávce Levského se zdá problém vyřešen. Od další zastávky Sídliště Modřany už ale vidím, že závada nadále trvá. Volám tedy dispečink, který mi oznámí, že hned jak to bude možné, dorazí za mnou do obratiště Výstaviště Holešovice „rychlá rota“, technici, kteří se budou snažit dveře opravit.
Čechův most, na cestě za opravou dveří (zdroj: @czech_transport)
Když dorazím na Výstaviště Holešovice, už tam na mě čeká známé vozidlo. Jsem rád, že máme dost času se pokusit o opravu dveří a nikdo tak není pod tlakem. Po výstupu všech cestujících se kolegové pouští do hledání příčiny problému s dveřmi.
Vůz rychlé roty čekal ve výstupní zastávce Výstaviště Holešovice (foto vlastní)
Kolegové se začnou ve dveřích hrabat. Zkoušíme je otevřít a zavřít, sledují, co se v poklopu dveří děje. Závada je zřejmě identifikována, ale její odstranění se nedaří. Informuji, že jsem již celý vlak jednou restartoval. Kolegové mi ještě doporučí vůz restartovat s vypnutým jističem dveří. Je to poslední možnost s dveřmi něco na místě udělat.
Tak kde je asi problém? I rychlá rota vzorně nosí ochranné pomůcky a roušku. (foto vlastní)
Při restartu se kolegové zmiňují o právě probíhající výluce v obratišti Starý Hloubětín. Linka 8 nyní zajíždí na dvůr dnes už zbourané vozovny Hloubětín. Jeden z řidičů údajně při zpětném pohybu sjel z elektrifikovaného úseku trati a vlak málem poslal do jámy po zmizelé vozovně. Jak se to stalo, nikdo neví. Je to ale úsměvná historka.
Podjezd u Karlova mostu (zdroj: @czech_transport)
Restart s vypnutým jističem nám bohužel nepomohl a já jsem odkázán opět na dispečink. Jelikož mě čeká už jen jedno kolo a aktuálně probíhá více mimořádných událostí vyšší priority, rozhodne se dispečink nechat mě dojezdit tuto směnu se zavřenými prvními dveřmi. Cestujících stále nejezdí mnoho, takže těch pár, kteří se snaží do prvních dveří dostat snadno přejde k druhým. V depu mám pak o situaci informovat, aby byly dveře přes noc opraveny.
„Technická závada dveří“, ani s rouškou tudy nemůžete (foto vlastní)
Na poslední cestě do Kobylis už tedy jedu pohodlně, stíhám projet kontrolními body bez zdržení a na Kobylisích mě čeká poslední delší přestávka přibližně půl hodiny. Dnešní směna je krátká, zatahuji rovnou po setmění, a tak volný čas využiju k večeři, kterou jsem si doma nachystal.
Nenastupujte. Řidiče čeká přestávka. Foceno v Kobylisích. (zdroj: @czech_transport)
Naposledy tak projedu celou trasu linky 17 a v Modřanech se projedu po volné koleji na cestě k zatažení do vozovny Pankrác. Odjíždím, jak je zvykem, jen pár minut po lince 17 jedoucí po standardní trase, a tak jedu téměř úplně prázdný. Vše probíhá bez komplikací, nějaké zdržení získám na úsecích omezené rychlosti na modřanské rychlodráze. Co mě však vypeče, jsou světla na Výtoni. Stojím zde bez legrace něco přes dvě minuty než mi dovolí zabočit vpravo do Nuslí. Nejspíš daň za preference chodců na semaforech. Dokonce mě předjede i projíždějící CityElefant.
Čekání na Výtoni (foto vlastní)
Přestože mi APEX hlásí na Albertově zpoždění 5 minut, ve vratech vozovny se mi podaří být skoro včas a od vlaku zaparkovaného v depu odcházím také podle plánu v jízdním řádu. Klíčky a desky předávám ve výpravně a odcházím domů spokojený z povedené a zajímavé směny.
Pátek 10. 4. 2020
V pátek je svátek. Velikonoce přišly letos ve zvláštním režimu korony. Jelikož mám pátky volné, nemohl jsem pochopitelně dostat směnu ve svátek. Vyrazil jsem tedy opět na setkání s rodinou. Dnes dokonce za účasti mé dvouleté neteře. Bylo moc fajn strávit spolu nějaký čas a nabrat síly před náročným víkendem a následným velkým svátkem v pondělí.
Sobota 11. 4. 2020
12/4 – 109 km
Linkou 12 se mi opět mění režim na ranní směny. Nástup v 6:30 není nijak šílený, stále to ale znamená vstávat před půl šestou ráno. Jelikož se jedná o víkendovou směnu, nemusím váhat nad tím, co mě ve vozovně čeká. Na denní spoje se o víkendu z Motola vypravují pouze vozy 15T. Máme jich k tomu ve vozovně připraveno dostatek. Vezmu si od výpravčího klíčky a desky a vyrážím do depa.
Nad vozovnou svítá. Se stoupající venkovní teplotou zůstávají přes den vrata otevřená déle než je tomu v zimě. (foto vlastní)
Několik ranních výjezdů už dávno vozovnu opustilo a jelikož je konečně teplo, nezavírají se vrata vozovny po každém výjezdu. Cestou na svou kolej jsem si všiml, že to vypadá, že jsou koleje 13-18 úplně opuštěné. Nenechte se oklamat. Vlaky tam jsou, ale pouze v zadní části depa, kam světlo od svítání nedolétne, a tak se schovávají pod hávem stínu.
Vůz 9367 patří k našim motolským mazačkám. Zde na výjezdové trase v ulici Plzeňská, zastávka Klamovka. (foto vlastní)
Po již několika týdnech, kdy probíhá výluka tratě na Barrandov a naše vlaky linek 4, 5, 12 a 20 končí v obratišti Smíchovské nádraží, mám poprvé směnu na lince, která zde končí. Jak jsem například linku 5 dostával v minulém roce často, letos jsem se na ni ještě nepodíval. Zpět k lince 12. Ze zvyku očekávám, že budu vyjíždět z Anděla vpravo do ulice Nádražní. Nicméně navrhářům jízdních řádů přišlo zřejmě krátké otočení na Smíchovském nádraží zbytečné, a tak má cesta z vozovny vede rovnou na holešovické výstaviště.
Ráno na Výstavišti Holešovice (foto vlastní)
Na výstavišti se chvilku zdržím. Jdu se z kabiny protáhnout. Mám tu moc rád tyhle ranní směny, kdy lidé ještě spí, potkáte zde jen pár běžců a venčících jedinců a Stromovka ještě voní ranní rosou a je tichá. Ozývá se tu jen zpěv místního ptactva. Je to taková oáza pohody, takových obratišť v Praze mnoho nemáme. Napadá mě ještě smyčka Levského vedle Modřanské rokle a pak možná Divoká Šárka. Tam však často hlučí přilehlá ulice Evropská.
Letos poprvé s linkou v obratišti Smíchovské nádraží (foto vlastní)
Když dojede vlak na Smíchovské nádraží, dlouho se tam nezdrží. Pokud jedu podle jízdního řádu a z Anděla se neženu, mám tak maximálně dvě minuty na výstup i nástup cestujících než se následně vracím zpět na Malou Stranu. Jedno kolo se mi však opravdu šíleně chtělo na toaletu a raději jsem tedy přidal. Toalety jsem na Smíchově ještě nenavštívil. K mému štěstí je zrovna navštěvovali řidiči autobusů, a tak mi bylo jejich umístění vyzrazeno. Stihl jsem pak odjet tak akorát, abych neměl zpoždění.
Na Letenské pláni. V pozadí lze vidět Katedrálu sv. Víta. (foto vlastní)
Na Výstavišti Holešovice se tedy čerpají veškeré nutné pauzy. Většinou jsou zde obraty dlouhé asi 20-30 minut. Dostatek času na to zaběhnout si i pro něco dobrého. K mé smůle mi dnes nehraje do karet čas, kdy na Výstavišti přestávkuji. Při první návštěvě vyrážím pěšky ve směru do Obchodního centra Stromovka, abych se v půli cesty otočil, protože mi zůstala v kabině tramvaje rouška. V dalším kole si roušku nezapomenu, ale ve chvíli kdy dorazím k supermarketu Lidl, dozvídám se, že je nyní otevřen pouze pro seniory. K mé velké úlevě je opodál stojící obchod Delmart prázdný, a tak je mi umožněno nakoupit si snídani zde. Co vám budu povídat. Svačinový servis, kterého se mi dostává v Řepích od maminky, to je úplně jiná zkušenost.
Neděle 12. 4. 2020
9/15 – 135 KM
Dnes mě čeká směna s 9419, jedním z našich nejnovějších motolských vlaků (foto vlastní)
Nedělní devítka je už takovou stálicí. Většinou se jedná o necelá 4 kola. Výjezd mě čeká do Řep, zde po střední koleji v podstatě okamžitá cesta do města a na Spojovací.
Nedělní ráno na Spojovací (foto vlastní)
Víkendové ráno na Spojovací bývá osamocené. Vlaky linek 1 a 11 tudy jen prosviští a za intervalu dvacet minut, který je v neděli, se tu ani moc často neukážou. Já už se ale těším do Řep. Čeká mě tam totiž svačina od maminky a dnes se mi ji dokonce podaří pro vás zdokumentovat.
Svačina až do vozu. Kdo to má? (foto vlastní)
Pak už se ale rodiče vydávají užívat prosluněný víkend na návštěvu za Prahu a já pokračuju další kola na lince devět, kterou tak dobře znám. A vy už asi také. Rozepisovat se o neutuchajících problémech s bezdomovci nemá smysl. Jinak je směna bezproblémová a vlak 9419 jezdí perfektně.
Nepříjemnou zprávou uprostřed směny však je email od garanta ze školy, který se rozvášnil ve zprávě o tom, jak jsme jako tým multimediálního projektu nekompetentní a nefungujeme. Nevím, co se po nás chce více. Projektu dáváme každou volnou chvíli, já osobně se mu věnuju víc než je zdrávo a co jsem mluvil s ostatními vedoucími projektů, máme ho zdaleka nejtěžší a necháváme za sebou nejvíce práce. Cítím neférový přístup, ale držím jazyk za zuby a snažím se situaci řešit racionálně. Snad se mi to podaří v lepší obrátit a příště vám budu psát pozitivnější závěr. Ještě že mám tramvaje. Tady je svět ještě v pořádku.
Závěr
Tento týden byl slabší, ujel jsem pouze 377 km ve třech dnech a to vždy na voze 15T z toho jednou na pankráckém nefaceliftu 9250.
Dnes jsem vyfasoval opravdu zajímavou směnu. Jedná se o tzv. polonoc, čili její konec je až po půlnoci. Co je ale zajímavější, je čas nástupu. Tramvaj si na Andělu přebírám až v 18:23. Linka 10 je naší celodenně nejdelší linkou, takže za takto dlouhou směnu stihnu pouze 2 a čtvrt kola. Vyrážím směr Sídliště Řepy.
Ve všedních dnech se zde běžně linka 10 moc neohřeje. Řidič se stačí možná tak vyčůrat a doplnit zásoby vody a vyráží zpět do města. Přestávkovou konečnou je totiž ta druhá: Sídliště Ďáblice.
Když dorazím poprvé do Ďáblic, už je úplná tma. Je to opravdu nezvyk jezdit celou směnu v noci, ale v těchto dnech je tak klidný provoz, že to ničemu vlastně nevadí. Na Sídlišti Ďáblice čekám asi 40 minut. Zde už je prostor se nasvačit, trochu si odpočinout, protáhnout nohy a tak podobně.
Po pauze vlak opět pojede na Sídliště Řepy (zdroj: @czech_transport)
Ze Sídliště Ďáblice také zatahují vlaky linky 10 do vozovny Kobylisy. Ne jednou za mou pauzu tudy projede za odjíždějícím vlakem směr Řepy Porsche nebo „RPčko“ do blízké vozovny. Tento odjezd asi minutu po vlaku jedoucího celou trasu se dělá proto, aby řidiči na poslední zastávce na pravidelné trati nemuseli cestující vyhazovat z vozu. Například, Škoda 15T na lince 10 odjíždí ve 21:13 směr Sídliště Řepy. Ve 21:14 bude ze Sídliště Ďáblice odjíždět vůz T3R.P nebo Škoda 14T do vozovny Kobylisy. A další vlak pojede zase až za 19 minut.
V jednu chvíli jsem obratišti i úplně sám (foto vlastní)
Cesta na Sídliště Řepy je ještě o něco klidnějšího. S přibývajícími hodinami cestujících ubývá. Na Palmovce se zařadím za vůz KT zatahující do Ústředních dílen a jedeme tedy spolu v závěsu několik zastávek až na Želivského. Pohledem do jízdního řádu zjišťuji, že mám toto kolo v Řepích o něco delší pauzu než kolo minulé. Záhy zjišťuji proč.
Po střední koleji v Řepích předjetý sólo vozem T3R.P (foto vlastní)
Po cestě se za mnou z vozovny Žižkov zařadí sólo vůz T3R.P. Jedná se o noční směnu, která nyní v době korona viru nově najíždí na noční spoj nejprve jako linka 10. Důvod je prostý. Kvůli nižší vytíženosti se některé linky, které byly takto sólo vozy obsazovány, ukončují již po desáté hodině večer. Řidiči nočních linek nemohou dvě hodiny do začátku noční linky lelkovat. Proto byly tyto linky nahrazeny těmi, které dále jezdí až do ukončení denního provozu. Já si nestěžuji, opět mám čas se na konečné nasvačit a vyřídit zprávy od spolužáků a přátel. Teď už vyrážím na poslední kolo.
V Ďáblicích ve smyčce s rozsvíceným salónem. Proč? (foto vlastní)
Vše probíhá bez problému až do příjezdu do Ďáblic. Přes kamerový systém si všimnu, že nějaký cestující nevystoupil. Ve svém respirátoru k němu dojdu a důrazně ho vyzývám k výstupu. Podívá se na mě a mumlá něco ve smyslu, že nikam nejde. Když i napodruhé mou výzvu ignoruje, vytáčím městskou policii a čekám na jejich příjezd.
Pán sedí v prostředním článku a užívá si vlastního salonu v obratišti Sídliště Ďáblice (foto vlastní)
A opravdu. Za několik minut dorazí městská policie s autem s majáčky a zastaví přímo v obratišti. Přijdou ke mně a já jim otevírám první dveře salonu. Když k pánovi strážník dorazí, otevírám všechny dveře. Ani na jejich výzvu nejprve nereaguje. Musí na něj být tvrdší a on nakonec odkráčí z tramvaje pryč. Strážníci mě informují, že zatím stihl salon pošpinit a kompletně zasmradit svou močí a mně nezbývá nic jiného než větrat a daná místa alespoň zasypat pískem, který mám v kabině při ruce.
Na takto krátkou směnu je to na můj vkus moc vzrušující. Opět mě předjede několik zatahujících vlaků a dokonce přede mnou z Ďáblic odjíždí ještě první noční vlak linky 93. Já jsem poslední linkou 10, která jede celou trasu z Ďáblic až na Řepy. Můžu vám říct, že si připadám úplně zbytečný. Za celou cestu vezu jen 10 cestujících. Ve Štěpánské potkávám noční vlaky, které se právě poprvé rozjely z Lazarské. Přesto je tento spoj pro některé cestující záchranou. Znám to sám moc dobře, že raději než drandit přes celou Prahu nočním spojem s přestupem na Lazarské, chytím si jeden z posledních denních spojů, který má často jízdní dobu až o polovinu kratší a zajišťuje různá přímá spojení, která v noci nenajdete.
Z Řep do vozovny už jen manipulačně (foto vlastní)
V Řepích mám pár minut na obrat, připravím si vlak pro denní ošetření, vyzkouším označovače a vyrážím manipulačně do vozovny Motol. Depáky informuju o tom, že je vlak hodně znečištěný, ať dohlédnou na jeho přípravu na zítra. Z vozovny odcházím kolem půl druhé ráno a sám jedu zpět na Vinohrady nočním spojem s přestupem na Lazarské. Naštěstí bez komplikací.
Úterý 31. 3. 2020
V úterý si přispím, ale v 10 už opravdu musím vyrazit z domu. Čeká mě spousta úkolů do školy a různého zařizování. Kromě jiného vyrážím do čerstvě otevřeného servisu iPhonů. Můj ani ne půl roku starý telefon mě zlobí a mám problém vydržet s baterií i běžný pracovní den.
Po obědě v menze se s týmem připravujeme na průběžné prezentace multimediálních projektů, které nás čekají večer. Po náročném dnu jsem rád, že si odpočinu u svého oblíbeného seriálu Crazy Ex-Girlfriend a jdu brzy spát.
Středa 1. 4. 2020
Apríl. Po dlouhé době jeden ze speciálních dnů, který se nese ve znamení obyčejnosti. S nenadálou situací kolem karantény se kouzlo tohoto dne vytratilo. Přestože se někteří marketéři snaží ho udržet alespoň online, není to ono.
Pro mě se středa od úterý v podstatě neliší. Dnes mám opět večer prezentaci, tentokrát v rámci předmětu Digitální technologie jako business. Z nabízených témat jsem si zvolil Internet věcí. Rozhodl jsem se zaměřit hlavně na oblast Smart City, která má u nás v Praze velký potenciál a různé snahy o její využití už u nás probíhají.
K mé smůle mému vyučujícímu toho dne nefunguje mikrofon a já jsem tak požádán, abych kromě své prezentace vedl i následnou diskuzi k tématu. Vyučující pouze pozoruje a koriguje probírané otázky zprávami skrz chat. Byla to náročnější výzva, než jsem z počátku očekával. Nicméně všichni vypadají spokojení včetně našeho vyučujícího a já jdu opět spokojeně „vypnout“ k televiznímu seriálu.
Čtvrtek 2. 4. 2020
V pondělí jsem se dlouze rozepsal o lince 10. Dnes jsem ji dostal znovu.
10/10 – 101 km
Opět se jedná o dvě kola s nástupem u Anděla. Jediným rozdílem je čas. Tentokrát začínám asi o 3 hodiny dříve a zatahuji již v 10 hodin večer. Nepojedu tak do vozovny manipulačně, nýbrž s cestujícími do zastávky Motol. Při předání na Andělu mi kolega hlásí, že mu na displeji jednou problikla informace o závadě pohonu, která prý obratem zmizla. Dobrá tedy, dám si na to pozor. První kolo dojedu do Řep, do Ďáblic. Vše bez problému.
Při první návštěvě v Ďáblicích, dnes pro změnu za světla (zdroj: @czech_transport)
V druhém kole dojedu do Řep a při cestě zpět do města se to stane. Mezi zastávkou Krematorium Motol a Motol mi najednou vlak zahlásí závadu pohonu A a nastoupí omezení rychlosti na 10 km/h. Touto rychlostí se tedy došourám do zastávky Motol a závadu zahlásím dispečerovi. Ten mě vyzve k vypnutí podvozku a pokračování v jízdě jen se třemi. Od kurzu jsem si tuto situaci nevyzkoušel. Měl jsem štěstí na bezproblémové vlaky, o které se nám v depu v Motole vzorně starají. Dojmy? Vypnutí prvního podvozku způsobilo to, že vlak byl (alespoň z pozice v kabině) neuvěřitelně tichý. Tah i brzdění zajištovaly další podvozky za mnou, u prvního podvozku se kola jen protáčela. Taková jízda je pro mě celkově zážitek, jako řidič si musím dávat pozor jen na o něco delší brzdnou dráhu při jízdě ze svahu. Jinak není u 15T vypnutí jednoho podvozku nijak znát.
Pátek 3. 4. 2020
Pátek je odpočinkový den. Jak jste si asi všimli, odpočinkový den pro mě v těchto dnech znamená, že mám stále co dělat. Dnes mám v poledne hodinu akademického čtení v ruštině, a jelikož jsem předešlé dny nenašel chvíli se na hodinu připravit, doháním to dopoledne. Na každou hodinu máme za úkol přelouskat text v azbuce, přeložit si ho a zodpovědět na otázky. Dnes navíc máme i text zaměřený na gramatiku, kterou máme také pochopit a věty přeložit.
Hodina probíhá online přes prostředí Adobe Connect. Vyučující nás postupně vyzývá, abychom sdíleli s ostatními své vypracování. Dává nám doplňující otázky, občas pracujeme i ve skupinách. Aplikace není moc uživatelsky přívětivá, ale funguje velmi dobře a má mnoho skvělých funkcionalit pro online výuku. Celkově mám pocit, že výuka jazyků v rámci Jazykového centra FF UK patří během korona viru k těm nejlepším.
Sobota 4. 4. 2020
15/7 – 115 km
Dnes jsem vyfasoval svou oblíbenou linku 15. Čekal mě ten nejrannější nástup, jaký si beru spokojeně. Nástup v 5:17 znamená, že se do vozovny úspěšně dostanu první denní linkou 10 z Vinohrad s příjezdem v 5:13. Je to o tolik pohodlnější než nezbytný přestup na Lazarské u nočního spoje.
Obratiště Olšanské hřbitovy (foto vlastní)
Na lince 15 je o víkendu skvělé to, že má dlouhé přestávky na Kotlářce i na Olšanských hřbitovech. Vždy alespoň 20 minut. Na Olšanech se dá dojít do Alberta, do pekárny nebo do cukrárny. Na Kotlářce jsou možnosti omezené, ale o to víc je to vhodná chvíle navštívit toaletu nebo si doplnit lahev s vodou, uvařit kafe a tak podobně.
Sobota je navíc dnem, kdy se v rámci karantény spojuje celá naše rodina roztříštěná na různých místech republiky. Oznámím tedy všem, kdy mám nejdelší přestávku a v ten čas se spojíme ve videokonferenci a povídáme si, co je nového.
Ulice Letenská směrem na Malostranskou (foto vlastní)
Linku 15 mám také moc rád kvůli její trase přes Malou Stranu a po nábřeží. Obzvlášť o víkendu, kdy je Praha klidná, je to krásný pohled. Fotku výše většinou není možné zaznamenat, protože na těchto světlech z Letenské ulice dostávají tramvaje volno téměř okamžitě. Výjimkou je, pokud z Mánesova mostu zrovna jede tramvaj linky 2 nebo 18 jako v tomto případě. Všimněte si vokovické 18ky na levé straně fotografie. Není to krásný pohled na Rudolfinum?
U letenského tunelu (zdroj: @czech_transport)
Jak jsem zmiňoval, dalším oblíbeným místem je nábřeží a to oběma směry, z Dlouhé třídy i z Malostranské. Na tomto místě mě dnes vyfotil @czech_transport zrovna ve chvíli, kdy jsem na světlech u tunelu stál delší dobu než je zvykem. Už mě zde i dohání pankrácký vůz na lince 17. Pražský hrad se mi prostě nikdy neokouká a u linky 15 se na ten výhled mohu dívat hned několikrát za den. Dnes celkem pět koleček.
Neděle 5. 4. 2020
9/13 – 135 km
Jak jsem si včera chválil dobrý začátek směny, dnes tomu tak bohužel nebylo. Nástup před pátou ráno znamená, že musím vstávat opravdu brzy a přestupovat cestou do práce na Lazarské. Jsem už naučený, nicméně i tak z toho nemám radost. Naštěstí jezdí tramvaje v podstatě prázdné, takže udržovat si bezpečné rozestupy není ani v noci v sólo vozech problém.
Můj dnešní vlak (foto vlastní)
Hlásím svůj příchod „Devítka třináctá“, „9380 na patnácté koleji,“ hlásí mi zpět výpravčí a podává klíče. To je nejlepší, když si nemusím studovat vypravení vlaků a vše se dozvím od výpravčího. Vezmu si dnešní noty, kontroluji vložené vlepky (informace o odklonech a dalších zprávách pro řidiče) a vyrážím k depu. Vlak si nachystám. V těchto dnech se salony čistí ozónem, abychom se zbavovali virů, které tam mohli po cestujících zůstat. Kabiny se čistí také, ale i tak si nosím Sanytol a kabinu si pořádně čistím ještě jednou sám. Tak mám jistotu, že je vše opravdu vydezinfikované.
Svítá na Spojovací a já jsem tu sám (foto vlastní)
Při prvním kole se v Řepích moc neohřeju a rovnou mířím na Spojovací. Na cestě zpět potkávám na Andělu vadný vlak a za ním kolonu tramvají až za křižovatku s ulicí Radlickou. U Anděla ke mně nastupuje kolegyně z depa. „Máš nějaký rachotivý vlak.“ Ano, na 9380 jsou vyjeté plochy. Nicméně hned jak to půjde, depáci se na vůz vrhnou a opět kola zbrousí. Navíc jsme teď měli pár týdnů vlaky v Ústředních dílnách, kde na takovou péči o 15T nejsou vybavení.
Ráno v Řepích (foto vlastní)
Dnes je úplně azurové nebe a klidné nedělní ráno je asi nejlepším časem k tomu se projet centrem. Linka 9 je na takové dny ideální. Jedinou nepříjemností je oblíbennost této linky u bezdomovců. Téměř na každé konečné je musí jít řidič vyprovodit a oni si zase dobelhají do nástupní zastávky a odvezou se příštím vlakem na druhý konec.
Při dalším kole vidím u metra na Andělu mnoho vozů hasičského záchranného sboru. Moje teorie se brzy potvrdí. Dispečer brzy hlásí zastavení provozu metra v úseku Smíchovské nádraží–Florenc. Pád osoby pod vlak. Na takové klidné a krásné ráno trochu moc vzrušení najednou na můj vkus.
Nádherný den v Praze, foceno u Národního divadla (foto vlastní)
Už jste si asi zvykli, že pokud jezdím do Řep, maminka mě rozmazluje. Vždy mám zajištěné občerstvení na celou směnu, dnes dokonce čerstvou domácí kávu a výborný moravský koláč až do kabiny.
Koláč a káva až do vozu (foto vlastní)
Zbytek směny už je naštěstí bez komplikací. Samozřejmě se počet cestujících zvedne, ale lidé bez domova si jdou pro změnu za svou denní rutinou a tak se vše pěkně vyváží. Dokonce jsem potkal všechny tři instruktory, kteří mě v mé cestě stát se řidičem podporovali: první byl náš motolský Pavel, pak Míra ze Strašnic a od kurzu je mým mentorem Štěpán ze Žižkova. Jsem jim vděčný za vše, co mě naučili. Neděle je celkově fajn den na to vozit se po Praze a potkávat se se známými. Třeba i s kolegyňkou Vendy.
Setkání s Vendy u vozovny Motol (foto vlastní)
Shrnutí
Tento týden najeto celkem 452 km, na čtyřech různých vozech Škoda 15T. Provoz se však stále omezuje a tolik směn nějakou dobu nedostanu.
