Pondělí 23. 3. 2020
Pondělí se táhne ve znamení včerejší noční směny. Když dorazím domů kolem šesté ráno, jdu obratem spát s tím, že vstanu po poledni. To se mi úplně nedaří. V půl dvanácté jsem čilý jako rybička a vyrážím rovnou na oběd. Zbytek dne však odpočívám a strávím den v očekávání úterý.
Úterý 24. 3. 2020
Pro mě atypický den na práci. Jelikož se však neodehrává vyučování, domluvil jsem si s výpravčím obsazení volné směny.
15/4 – 90 km
Nastupuji před třetí hodinou odpoledne na vůz 9388, tedy jeden z pár s CVR (celovozovou reklamou). Ještě přede mnou odjíždí vlak linky devět. Vůz 9366 má též CVR, zelenou a je reklamou na AirBank. Náhodou jsem zrovna tento vlak měl při poslední směně na dnešní lince 15. Čekají mě celkem 4 kola a následně zatažení do vozovny Motol.
Od kolegy dostávám na voze pokyn, že mám ve voze nachystané rukavice a roušku. Od výpravčího však vím, že byly připravené pro kolegu, místo kterého jsem dnešní směnu dostal. Mám je tedy vrátit večer do výpravny.
Od začátku nouzového stavu stále ubývá cestujících, takže většinu dne je má tramvaj skoro prázdná. Naprosto vylidněné Malostranské náměstí je jak z postapokalyptického filmu, i tak má ale své neuvěřitelné kouzlo.
Zajímavé je, že během dnešní směny se ani jednou nerozezní vysílačka dispečera. Nepamatuji si moc směn, kdy by byl až tak velký klid. Navíc je dnes opravdu krásně, takže i když s rouškou, opravdu rád se na konečné protáhnu a užívám si sluníčka. Na lince 15 je k tomu prostoru více než dost. Téměř půlhodinové stání na Olšanských hřbitovech je moc příjemnou přestávkou. Škoda jen, že okolní podniky jako je pekárna jedou v omezeném režimu, a tak si nelze vychutnat mou oblíbenou svačinu. Obchodní centrum Flora včetně mého častého cíle Starbucks je zavřeno úplně. Snad se vše brzy vrátí do normálu.
Středa 25. 3. 2020
Tento týden nám začalo omezení provozu. Od včera jezdí nejenom tramvaje, ale i další dopravní prostředky na prázdninový provoz. To znamená nižší vypravení a méně řidičů, kteří jsou na směnách potřeba. Já se svým zkráceným úvazkem tedy další směnu až do neděle nemám. Od dalšího týdne se však situace zřejmě zlepší. Od dubna již budu mít poloviční úvazek, to znamená dvě směny každý týden. Už teď vím, že mi plánovač některé přesune na víkendy, kdy je zase řidičů nedostatek a do práce nastupují brigádníci. Uvidíme, jak se to celé ještě vyvine.
Čtvrtek 26. 3. 2020
Své volné dny nyní věnuji studiu. Jelikož se pomalu blíží ke (snad zdárnému) konci, mám toho před sebou mnoho. Semestrální projekty, o kterých jsem mluvil v předešlých týdnech, jsou naplno rozběhnuté a já už musím plánovat svou diplomovou práci a přípravu na státnice.
Má oblíbená restaurace Vinohradský parlament začíná vydávat obědy a já tak najíždím na režim, kdy si chystám snídani, vařím večeři a přes oběd podporuju místní restauraci. Přijde mi to jako skvělý rituál a možnost něco nového se naučit. Co se zavřely restaurace pro večerní návštěvy, rozvíjím své kulinářské schopnosti a vařím si různé polévky a jiná jídla. Zatím mě to moc baví a dokonce mně to i chutná.
Pátek 27. 3. 2020
V pátek si zaběhnu pro oběd dříve, protože v poledne máme ve škole online hodinu ruštiny. Probíhá tak, že si přes týden přeložíme článek v ruském jazyce, o kterém pak na hodině česky diskutujeme. Vyučující nás postupně vyvolává a my se pokoušíme daný text správně přeložit.
Sobota 28. 3. 2020
Dnes jsem vstával spokojeně, po ranní půlhodince jógy si připravím zdravou snídani a vyrážím na oběd k rodičům. Stále jsme však velmi opatrní. Nechci rodiče nakazit a kvůli dlouhé inkubační době koronaviru si člověk jednoduše nemůže být ničím jistý.
Večer pak poprvé experimentuji s houbovou polévkou. Houby jsou pro mě hodně čerstvá surovina. Ještě před rokem jsem je nemohl ani cítit a dnes si je dám při každé příležitosti: na pizze, s chlupatými knedlíky a nově i v polévce. Příprava je velmi jednoduchá a polévka opravdu chutná.
Neděle 29. 3. 2020
Plánovač na mě byl tak hodný, že když jsem ho prosil o směnu z volna, zařídil pro mě směnu alespoň za vozovnu Vokovice, kde byli řidiči na neděli třeba. Dokonce jsem měl možnost si říct, jakou směnu bych si přál. Jelikož jsem na tu otázku nebyl připravený, řekl jsem jen, ať není ten nástup moc brutální. Přiletěla mi do schránky krásná směna s nástupem v 9 hodin a to na lince 26, kterou jsem měl úplně poprvé.
26/3 – 124 km
Přijdu do výpravny vozovny Vokovice, raději s předstihem, nevím, co přesně mě čeká. Ve výpravně je kromě výpravčího pouze jeden odpočívající řidič, zřejmě záloha. Ve Vokovicích se mi moc líbí. Prostorná a světlá výpravna s mnoha gauči k odpočinku. Působí to velmi otevřeným a přívětivým dojmem.
Stejný pocit mám i z depa. Vše tam působí spořádaně a světle. Nad vraty mají ve Vokovicích velká průsvitná okna, která hlavně po ránu přivádí do haly mnoho přirozeného světla.
Na 26. koleji na mě čeká můj dnešní vlak na linku 26. Je hezky uklizený a čistý. Toho se nám v Motole z důvodu rekonstrukci mycího rámu zrovna moc nedostává. Z jízdního řádu zjišťuji, že budu s vlakem vyjíždět rovnou do centra, resp. na Nádraží Hostivař. Mám z toho radost, jelikož na Divokou Šárku se s linkou 20 dostanu často, raději si projedu mně neznámé úseky.
Jak je linka 26 dlouhá, mi dochází teprve, když jí řídím. I když se centrem jen mihne, jezdí z jedné strany Prahy na druhou. Jak v Hostivaři, tak na Divoké Šárce je navíc skoro třicet minut pauzy, takže je zde prostor na odpočinek a svačinu. S vozem se mi jezdí perfektně. Z kabiny nepoznám, že se jedná o model bez faceliftu, je to tichý stroj, bez ploch na kolech.
Ani dnes jsem se nevyhnul hledáčku fanoušků, a tak mám ze dneška opravdu krásnou fotku z nábřeží kapitána Jaroše, kam se podívám jen výjimečně. Necelá tři kola utekly jako nic a už mě na Nádraží Veleslavín střídá kolegyně. Z nelibostí ji pouštím do kabiny, nejradši bych si linku 26 ještě alespoň na chvíli nechal. Snad se na ni zase někdy podívám. Pokud tu ta možnost bude, udělám to určitě rád.
Shrnutí
Moc směn v těchto dnech nemám, v práci jsem byl jen 2x, jednou s vozem 15T Facelift, jednou bez faceliftu a najel celkem 214 km.