Pondělí 6. 4. 2020
Po pracovním víkendu přichází pondělí jako zasloužená odměna, odpočinkový den. Pěkné počasí navíc vybízí k pobytu venku, tak jsem z Prahy vyrazil na návštěvu své drahé sestřičky.
Zahrada je aktuálně jediný venkovní prostor, kde se můžeme pohybovat bez roušky. I proto se zde můžeme vyblbnout se sestřinou fenkou Viki, která už sice sotva chodí, ale to jí nesebralo na elánu a chuti se na zahradě trochu vyřádit. Je to navíc od malička velká modelka, takže si s ní udělám i pár povedených selfieček do archivu. Dřív jsme i aportovali, ale to už dnes po ní nechci. Musí se šetřit.
Když už si šla Viki odpočinout, přesunul jsem se na lehátko pod javorem a usedl tak na své dnešní pracoviště. Dnes mě opět čeká administrace multimediálního projektu do školy, ve kterém dělám vedoucího týmu. Večer máme plánovaný meeting, tak je potřeba připravit plán na tento týden, úkoly a obecně strategii. Největším oříškem se zdá aktuálně být komunikace s naším vedením ze strany školy. Naštěstí cítím v týmu velikou oporu a věřím, že to společně zvládneme.
Úterý 7. 4. 2020
Počasí se nám stále drží, jen té práce není tolik, jak jsem zvyklý. Další volný den a já strávím celé dopoledne se svými kočkami doma u televize. Mám rozkoukaný nový seriál Crazy Ex-Girlfriend a nemůžu se od něj odtrhnout.
V poledne mám objednaný oběd v menze. Cesty do města ještě využiju k tomu, abych zamával svému kamarádovi a kolegovi @anlexcz, dnes na lince 17.
Středa 8. 4. 2020
Azurově modré nebe nemizí. Dnes je ještě tepleji než v předchozích dnech. Všichni cítíme, že jaro pomalu končí a začíná léto. Jarní období se posledních pár let stále zkracuje a zkracuje.
Na Instagramu koukám, že má Anlex linku 10, kterou jezdívám na návštěvu k sestře. Neváhám ani minutu a vyrážím směr Ďáblice vyfotit ho, dnes pro změnu na voze Škoda 14T. Upřímně už mi tramvaj chybí, tak alespoň návštěvou kamarádů si tento svůj absťák kompenzuji.
Zbytek dne se už moc neliší od pondělního odpočinku na zahradě. Místo na lehátku na sluníčku se musím více schovávat ve stínu. Slunce svítí opravdu prudce a vím, co dokáže způsobit pár minut lehkovážného povalování pod jeho září.
Dnes se sejdeme na zahradě u sestry skoro celá rodina, dorazí i rodiče. Mamka opět upekla vynikající koláč, takže si dáme pěkně do nosu a k tomu cucáme dobrou kávu. Vnímám tak další pozitivní dopad současné krize. Člověk si daleko více váží času, který může strávit s blízkými, v klidu a ve zdraví. I ta rouška se vám za chvíli onosí a rádi si ji sundáte.
Po návratu domů zapínám již zmiňovaný seriál. Brzy si uvědomuju, že na devátou hodinu večer je v bytě nějak moc světla. A opravdu! Dnes je na nebi úplněk a už v tuhle brzkou večerní hodinu dává městskému šeru co proto. Pro jistotu tedy zatahuju rolety, aby se mi spalo stejně dobře jako jindy.
Čtvrtek 9. 4. 2020
17/14 – 133 km
Na čtvrtek se těším hrozně moc. Nejen proto, že je tu konečně směna po dlouhých čtyřech dnech, ale navíc jsem si směnu prohodil s Jakubem z Pankráce a vyrážím tak na pár kol na lince 17, která se mi tak zalíbila.
Vůz si přebírám na Palackého náměstí ve směru na Modřany. Dnes mě čeká nejprve návštěva obratiště Vozovna Kobylisy. Poté menší kolečko s přestávkou na Výstavišti Holešovice. Na závěr pak jedu naposledy přes Tróju do Kobylis a po obratu v Modřanech zatahuji do vozovny Pankrác, odkud je můj dnešní vlak vypravený.
Je krásně a s vozem se mi jezdí pěkně. Není pravdou, že by starší 15T, nefacelift, znamenal špatnou jízdu. Ano, cestující nemají klimatizaci, což je škoda. Ale jestli je vůz tichý a jezdí plynule, o tom rozhodují jiné faktory. Na cestě zpět na Modřany mi ale začnou zlobit první dveře salonu. Zavírají se vždy na dvakrát a to dobu jízdy natahuje. Se současně probíhajícím opatřením ve formě otevírání všech dveří v každé zastávce je to peklo.
V Modřanech tedy zkusím vůz restartovat s otevřenými dveřmi, jak mě to už dříve technici učili. V nástupní zastávce Levského se zdá problém vyřešen. Od další zastávky Sídliště Modřany už ale vidím, že závada nadále trvá. Volám tedy dispečink, který mi oznámí, že hned jak to bude možné, dorazí za mnou do obratiště Výstaviště Holešovice „rychlá rota“, technici, kteří se budou snažit dveře opravit.
Když dorazím na Výstaviště Holešovice, už tam na mě čeká známé vozidlo. Jsem rád, že máme dost času se pokusit o opravu dveří a nikdo tak není pod tlakem. Po výstupu všech cestujících se kolegové pouští do hledání příčiny problému s dveřmi.
Kolegové se začnou ve dveřích hrabat. Zkoušíme je otevřít a zavřít, sledují, co se v poklopu dveří děje. Závada je zřejmě identifikována, ale její odstranění se nedaří. Informuji, že jsem již celý vlak jednou restartoval. Kolegové mi ještě doporučí vůz restartovat s vypnutým jističem dveří. Je to poslední možnost s dveřmi něco na místě udělat.
Při restartu se kolegové zmiňují o právě probíhající výluce v obratišti Starý Hloubětín. Linka 8 nyní zajíždí na dvůr dnes už zbourané vozovny Hloubětín. Jeden z řidičů údajně při zpětném pohybu sjel z elektrifikovaného úseku trati a vlak málem poslal do jámy po zmizelé vozovně. Jak se to stalo, nikdo neví. Je to ale úsměvná historka.
Restart s vypnutým jističem nám bohužel nepomohl a já jsem odkázán opět na dispečink. Jelikož mě čeká už jen jedno kolo a aktuálně probíhá více mimořádných událostí vyšší priority, rozhodne se dispečink nechat mě dojezdit tuto směnu se zavřenými prvními dveřmi. Cestujících stále nejezdí mnoho, takže těch pár, kteří se snaží do prvních dveří dostat snadno přejde k druhým. V depu mám pak o situaci informovat, aby byly dveře přes noc opraveny.
Na poslední cestě do Kobylis už tedy jedu pohodlně, stíhám projet kontrolními body bez zdržení a na Kobylisích mě čeká poslední delší přestávka přibližně půl hodiny. Dnešní směna je krátká, zatahuji rovnou po setmění, a tak volný čas využiju k večeři, kterou jsem si doma nachystal.
Naposledy tak projedu celou trasu linky 17 a v Modřanech se projedu po volné koleji na cestě k zatažení do vozovny Pankrác. Odjíždím, jak je zvykem, jen pár minut po lince 17 jedoucí po standardní trase, a tak jedu téměř úplně prázdný. Vše probíhá bez komplikací, nějaké zdržení získám na úsecích omezené rychlosti na modřanské rychlodráze. Co mě však vypeče, jsou světla na Výtoni. Stojím zde bez legrace něco přes dvě minuty než mi dovolí zabočit vpravo do Nuslí. Nejspíš daň za preference chodců na semaforech. Dokonce mě předjede i projíždějící CityElefant.
Přestože mi APEX hlásí na Albertově zpoždění 5 minut, ve vratech vozovny se mi podaří být skoro včas a od vlaku zaparkovaného v depu odcházím také podle plánu v jízdním řádu. Klíčky a desky předávám ve výpravně a odcházím domů spokojený z povedené a zajímavé směny.
Pátek 10. 4. 2020
V pátek je svátek. Velikonoce přišly letos ve zvláštním režimu korony. Jelikož mám pátky volné, nemohl jsem pochopitelně dostat směnu ve svátek. Vyrazil jsem tedy opět na setkání s rodinou. Dnes dokonce za účasti mé dvouleté neteře. Bylo moc fajn strávit spolu nějaký čas a nabrat síly před náročným víkendem a následným velkým svátkem v pondělí.
Sobota 11. 4. 2020
12/4 – 109 km
Linkou 12 se mi opět mění režim na ranní směny. Nástup v 6:30 není nijak šílený, stále to ale znamená vstávat před půl šestou ráno. Jelikož se jedná o víkendovou směnu, nemusím váhat nad tím, co mě ve vozovně čeká. Na denní spoje se o víkendu z Motola vypravují pouze vozy 15T. Máme jich k tomu ve vozovně připraveno dostatek. Vezmu si od výpravčího klíčky a desky a vyrážím do depa.
Několik ranních výjezdů už dávno vozovnu opustilo a jelikož je konečně teplo, nezavírají se vrata vozovny po každém výjezdu. Cestou na svou kolej jsem si všiml, že to vypadá, že jsou koleje 13-18 úplně opuštěné. Nenechte se oklamat. Vlaky tam jsou, ale pouze v zadní části depa, kam světlo od svítání nedolétne, a tak se schovávají pod hávem stínu.
Po již několika týdnech, kdy probíhá výluka tratě na Barrandov a naše vlaky linek 4, 5, 12 a 20 končí v obratišti Smíchovské nádraží, mám poprvé směnu na lince, která zde končí. Jak jsem například linku 5 dostával v minulém roce často, letos jsem se na ni ještě nepodíval. Zpět k lince 12. Ze zvyku očekávám, že budu vyjíždět z Anděla vpravo do ulice Nádražní. Nicméně navrhářům jízdních řádů přišlo zřejmě krátké otočení na Smíchovském nádraží zbytečné, a tak má cesta z vozovny vede rovnou na holešovické výstaviště.
Na výstavišti se chvilku zdržím. Jdu se z kabiny protáhnout. Mám tu moc rád tyhle ranní směny, kdy lidé ještě spí, potkáte zde jen pár běžců a venčících jedinců a Stromovka ještě voní ranní rosou a je tichá. Ozývá se tu jen zpěv místního ptactva. Je to taková oáza pohody, takových obratišť v Praze mnoho nemáme. Napadá mě ještě smyčka Levského vedle Modřanské rokle a pak možná Divoká Šárka. Tam však často hlučí přilehlá ulice Evropská.
Když dojede vlak na Smíchovské nádraží, dlouho se tam nezdrží. Pokud jedu podle jízdního řádu a z Anděla se neženu, mám tak maximálně dvě minuty na výstup i nástup cestujících než se následně vracím zpět na Malou Stranu. Jedno kolo se mi však opravdu šíleně chtělo na toaletu a raději jsem tedy přidal. Toalety jsem na Smíchově ještě nenavštívil. K mému štěstí je zrovna navštěvovali řidiči autobusů, a tak mi bylo jejich umístění vyzrazeno. Stihl jsem pak odjet tak akorát, abych neměl zpoždění.
Na Výstavišti Holešovice se tedy čerpají veškeré nutné pauzy. Většinou jsou zde obraty dlouhé asi 20-30 minut. Dostatek času na to zaběhnout si i pro něco dobrého. K mé smůle mi dnes nehraje do karet čas, kdy na Výstavišti přestávkuji. Při první návštěvě vyrážím pěšky ve směru do Obchodního centra Stromovka, abych se v půli cesty otočil, protože mi zůstala v kabině tramvaje rouška. V dalším kole si roušku nezapomenu, ale ve chvíli kdy dorazím k supermarketu Lidl, dozvídám se, že je nyní otevřen pouze pro seniory. K mé velké úlevě je opodál stojící obchod Delmart prázdný, a tak je mi umožněno nakoupit si snídani zde. Co vám budu povídat. Svačinový servis, kterého se mi dostává v Řepích od maminky, to je úplně jiná zkušenost.
Neděle 12. 4. 2020
9/15 – 135 KM
Nedělní devítka je už takovou stálicí. Většinou se jedná o necelá 4 kola. Výjezd mě čeká do Řep, zde po střední koleji v podstatě okamžitá cesta do města a na Spojovací.
Víkendové ráno na Spojovací bývá osamocené. Vlaky linek 1 a 11 tudy jen prosviští a za intervalu dvacet minut, který je v neděli, se tu ani moc často neukážou. Já už se ale těším do Řep. Čeká mě tam totiž svačina od maminky a dnes se mi ji dokonce podaří pro vás zdokumentovat.
Pak už se ale rodiče vydávají užívat prosluněný víkend na návštěvu za Prahu a já pokračuju další kola na lince devět, kterou tak dobře znám. A vy už asi také. Rozepisovat se o neutuchajících problémech s bezdomovci nemá smysl. Jinak je směna bezproblémová a vlak 9419 jezdí perfektně.
Nepříjemnou zprávou uprostřed směny však je email od garanta ze školy, který se rozvášnil ve zprávě o tom, jak jsme jako tým multimediálního projektu nekompetentní a nefungujeme. Nevím, co se po nás chce více. Projektu dáváme každou volnou chvíli, já osobně se mu věnuju víc než je zdrávo a co jsem mluvil s ostatními vedoucími projektů, máme ho zdaleka nejtěžší a necháváme za sebou nejvíce práce. Cítím neférový přístup, ale držím jazyk za zuby a snažím se situaci řešit racionálně. Snad se mi to podaří v lepší obrátit a příště vám budu psát pozitivnější závěr. Ještě že mám tramvaje. Tady je svět ještě v pořádku.
Závěr
Tento týden byl slabší, ujel jsem pouze 377 km ve třech dnech a to vždy na voze 15T z toho jednou na pankráckém nefaceliftu 9250.