Rok tramvajáka – 11. týden

Pondělí 9. 3. 2020

7/1 – 127 km

V pondělí odpoledne nastupuju na linku 7. Ráno mám ještě meeting s týmem ohledně školního projektu a po zastávce v menze u Národní třídy utíkám na Anděl. Jedenáct hodin na lince 7 jsem měl naposledy před svou nemocí a nemám na to úplně dobré vzpomínky. Bylo to tenkrát utrpení, kdy jsem se dopoval prášky, abych směnu alespoň dojezdil.

Když čekám na Andělu na svůj vlak, překvapí mě vlaky linky 9, 10, 15 a 16 projíždějící Nádražní ulicí. Brzy se dozvídám, že na Bertramce došlo k vážné nehodě tramvaje a automobilu. Dokonce jsou na místě zranění. Nyní jsem opravdu rád za linku, která se tomuto úseku vyhne. Brzo zjišťuji, že dnešní směna má od té nedávné daleko. Počasí sice zrovna nepřálo, stále je to staré zachmuřené březnové odpoledne, ale směna je klidná, já se cítím dobře a spokojeně se vozím z Radlické na Černokosteleckou se svou Škodou 15T.

Škoda 15T v obratišti Radlická (foto vlastní)

Jak jsem již říkal, před směnou jsem navštívil univerzitní menzu a kromě oběda jsem si zde pořídil i večeři na tuto dlouhou směnu. Co mi ale na směně chybělo byla káva. S radostí jsem tedy objevil novou kavárnu přímo na konečné Radlická, která na svém místě nahradila původní fastfood pizzu, která se zavírala během mého kurzu. Jako vstřícný krok navíc kavárna nabízí nám řidičům slevu. Díky milé obsluze jsem ještě spokojenější a budu se sem rád při směnách na sedmičce nebo dvacet jedničce vracet.

Kolem osmé má kavárna pochopitelně již zavřeno. Kafe mám však v termosce. (foto vlastní)

I díky kávě se udržuji v pozornosti až do pozdních večerních hodin. Radlická ulice je již otevřená a my jezdíme standardně přes zastávku Na Knížecí. Mizí tedy jedna z výhod, to jest manipulační zatažení do vozovny Motol. Ale co. Alespoň ještě svezu nějaké cestující, kterým se cesta na Anděl hodí.

Nakonec však jedu skoro sám, cestou ke mně nastoupí asi 3 cestující. Po příjezdu do Motola se dozvídám, že zatahuji na objízdnou kolej, což je pro mě celkem nezvyklé. Zatím jsem odtud pokaždé jen vyjížděl. Depáci mě uklidňují („Všechny výhybky si hodíš doleva!“), no dobrá, jde se na věc. Podle očekávání je vše bez starostí. A díky tomu, že nemusím otevírat vrata do haly odcházím do výpravny ještě dříve než normálně. Vrátím „noty“, klíče a pracovní výkazy a utíkám domů.

Úterý 10. 3. 2020

Volno

Úterý je školní den. V poledne mě čeká plavání a poučen z minulého týdne mám jen lehkou snídani. Dopoledne se dozvídám, že se budou dnes zavírat po základních a středních školách i univerzity. To znamená, že plavání je mou poslední prezenční hodinou na dlouhou dobu. Náležitě si ho užiju a pak jdeme ještě se spolužákem na oběd. Jelikož se od zítra nekoná škola, volám do výpravny, zda pro mě nemají práci. Hned zítra dostanu zvláštní pořadí linky 7.

Večer se pak stavím za kamarádem v kavárně a píšu blog, zatímco se on učí na zkoušení z Anatomie. Musím říct, že je ideální pracovat takhle ve více lidech, člověka to donutí sednout a dělat. Máte to taky tak?

Středa 11. 3. 2020

7/8 – 90 km

Jak jsem již avizoval, dneska mám hodně zajímavou směnu, jen opět na lince sedm. Trvá necelých osm hodin, začíná v osm ráno a ještě navíc atypicky ve směru do centra. Za pozdní nástup jsem rád! Ráno byla šílená průtrž mračen, která mě zvládla i probudit. Touhle dobou už je naštěstí klid jen stále zamračeno. Kolega přijede z Radlické, tramvaj mi předává prý v perfektním stavu.

Černokostelecká (foto vlastní)

Když dorazím na Černokosteleckou, čeká mě nemilé překvapení. Potopa všude, kam se člověk podívá. Musím zastavit ještě pár metrů před námezníkem, abych mohl z kabiny vylézt suchou nohou. Na Černokostelecké je stejně většinou jen několikaminutový obrat, tak nikomu nezavázím. Skočím si na malou, napít se a zase jedu zpět na Radlickou.

Naučený z pondělí opět navštívím Radlickou kavárnu, a tak je tahle směna opravdu moc příjemná. Udělám ještě pár koleček a poslední kolo už ani nedojedu na Radlickou a střídám, pro změnu, ve směru z centra. Je to opravdu atypická směna, kterou jezdí každý den naše kolegyně, která se stará o malé děti. Teď je však s nimi doma a proto jsem směnu dostal já.

Novinkou z důvodu koronavirové epidemie je opatření ve formě automatického otevírání všech dveří v zastávkách. Cílem je, aby cestující museli využívat co nejméně dotykových ploch při cestování MHD. Místo držení madel za ruce lze použít zakotvenou paži, dveře se vám otevírají všechny a v zastávkách na znamení zastavíme vždy. Snad alespoň trochu pomůžeme od šíření víru.

12/152 – 27 km

A protože je podle našeho výpravčího tahle směna opravdu příliš krátká, posílá mě po krátké obědové pauze ještě na dvě kola na Barrandov. Už jsem párkrát strašil, že mám asi poslední směnu s linkou nahoru na Sídliště Barrandov. No dnes tomu už opravdu je. Výluka začíná za pár dní a já už mám směny do té doby naplánované.

Čtvrtek 12. 3.

16/242 – 60 km

Po dvou týdnech jsem dnes opět vyfasoval obrat na kaliforňanu s našimi „novými“ vozy KT. Ty jsme si půjčili v Ústředních dílnách DP od hloubětínských řidičů. O tom jsem psal v devátém týdnu.

Na cestě na směnu. Začíná na Andělu, tak jsem se s kolegou svezl svým vlakem z Motola. (foto vlastní)

Zatím jsem měl na lince 16 pouze šejdrovou směnu, jedno kolečko, tedy pouze jeden obrat. Dnes mám sice opět směnu šejdrovou, ale o pár hodin delší a dokonce s třemi obraty na kaliforňanu!

Co je „kaliforňan“? Tento kolejový přejezd, na který mohou v Praze pouze vlaky KT8 (napravo kabina vlaku, nalevo právě odjíždějící vlak). (foto vlastní)

Když přijedu na Polikliniku Vysočany, cestující již slyšeli hlášení o výluce a všichni vzorně vystupují. Já si tedy jen vlak zkontroluji a zavírám dveře. Pár minut ve výstupní zastávce počkám, než odjede vlak přede mnou. Poté se vydám přes kolejový přejezd. Na něm je umístěna zajišťovací výhybka, která při mém průjezdu hlasitě cvaká. To proto, že je nastavena do směru odjezdového, a já tedy při svém příjezdu na tu kolej „řežu“ jazyky výhybky.

Zajímavé „noty“ k vozu. Jeden den je vůz vypraven z Motola, druhý den z Hloubětína (tedy z Ústředních dílen). (foto vlastní)

V tuhle chvíli musím provést několik úkonů ke změně stanoviště z jedné strany na druhou. Je toho spoustu, zajistit zrcátka a hrazdu, stáhnout sběrač, pobalit si svých pět švestek,… na vše má řidič jen několik minut! Naštěstí přidělených osm minut na Vysočanech je opravdu dostatečná doba a já mám navíc štěstí na tramvaj, která funguje perfektně.

Tramvaj KT8 je elegantní i když s ostrými hranami (foto vlastní)

Nyní vyrážím směr Kotlářka a následně opět na kaliforňana ve Vysočanech. Pak mám na Palmovce oběd, který strávím v přilehlé restauraci. K obědu mi naservírují moc dobrý steak. Následně si vlak KT8 opět vezmu ve směru na kaliforňana, otočím se na Kotlářce a má směna končí. Opravdu rychlovka a s více než dostatečnou pauzou na perfektně načasovaný oběd. Dnešek považuji za úspěšný!

Při střídání mi vlak zdrželi popeláři. Nedá se nic dělat! Na kaliforňanu budu obracet rychleji! (foto vlastní)

Pátek 13. 3.

Nejsem sice pověrčivý, ale tento pátek 13. jsem byl rád za volno. Přeci jen mám už tak celkem hodně směn v tomto týdnu.

Sobota 14. 3.

Sobota byla plánovaným volným dnem. Těšil jsem se moc, dnes se jede totiž úplně poslední závod ve světovém poháru v biatlonu. Kdo mě zná, tak ví, že jsem velký fanoušek už několik let. Bohužel jsem zjistil, že se směnami v práci se fandění biatlonu kombinuje špatně, a tak jsem letos vynechal až příliš mnoho závodů.

Z důvodu koronaviru se poslední zastávkou na letošní tour stalo Kontiolahti ve Finsku a já si na dnešní den neplánoval nic, co by mě mohlo od závodů rušit. Se slzou v oku na konci televizi vypínám a už teď se těším na další sezónu. Snad už bude za normálních podmínek a s diváky na závodištích.

Neděle 15. 3.

10/12 – 131 km

V neděli jsem se už do práce těšil. O to víc, že mě do ní sveze kolega z kurzu. Chytím si ho na Vinohradech a vezu se přímo linkou 10 až k naší vozovně v Motole. Víkendové nástupy jsou kvůli delšímu rannímu intervalu v neděli dokonce až po deváté hodině, jako tomu je u mě dnes. Směna má necelých devět hodin a já na lince 10 udělám skoro 3 kolečka.

Můj ranní express z Vinohrad do Motola (foto vlastní)

Pro mě zajímavým zážitkem je vyjet z vozovny Motol do Řep a zde se na střední koleji postavit za přede mnou vyjíždějící linku 9. Takto tedy stojíme za sebou dvě 15T: linka 9 a 10. To se mi ještě nepoštěstilo. Ani jeden na tuto kolej standardně nepatříme. To jsou ty nedělní výjezdy!

S desítkou, za devítkou. Pěkná náhoda. (foto vlastní)

Uzavření obchodních center v rámci opatření proti šíření viru se razantně projevilo. Takto prázdný jsem přes den ještě nejezdil. Samozřejmě, člověk ocení absenci aut, klidnější provoz, ale o čem to je vozit v tramvaji vzduch? Tím, že jsem začínal až kolem deváté mám dnes směnu tzv. celodenní. To v neděli znamená, že bych měl jezdit v době největší vytíženosti a tomu to dnes opravdu neodpovídá.

V zastávce I. P. Pavlova. Nejvytíženější zastávka v Praze a na zastávce stojí jen pár cestujících. (foto vlastní)

Již skoro večer vlak předávám kolegyni, které zážitek s prázdnou tramvají vyprávím. Spokojeně si ji ode mě bere a sama vyráží na poslední dvě kola na lince 10. Linka je to dlouhá, takže jich za celý den stihne vlak jen 5.

Shrnutí

Tento týden jsem ujel přibližně 435 km během čtyřech pracovních dní na celkem 5 vlacích (3x 15T, 2x KT8)

Je libo newsletter?

Rok tramvajáka – 20. a 21. týden

Začátek týdne

Jak jste si nejspíš všimli, minulý týden pro mě neskončil úplně dobře. Neplánovaný brzký konec a návštěva pohotovosti znamenala, že musím alespoň na pár dní zůstat doma v klidu. V pondělí tedy čerpám tzv. sickday. Těch máme jen pár za rok. Směnu mám proplacenou, ale nastupuje místo mě záloha.

Miss Vanjie odpočívá na knihovně (foto vlastní)

Nějaký čas tedy zůstávám doma s kočičkami a věnuju se hlavně škole. Náš projekt Kafkova Praha došel do fáze, kdy je potřeba provádět velká testování v terénu. To je naštěstí se současným uvolňováním karanténních opatření již možné.

Naši vzdělávací hru otestovali studenti pražského gymnázia (foto vlastní)

Vše proběhne až na pár drobností dobře. Hra se líbí. Jelikož se mé zranění rychle lepší, chystám se už ve čtvrtek zpět na koleje. Do té doby ještě stihneme navštívit výluku v oblasti Chotkových sadů a při té příležitosti i prohlídku pražských hradeb.

Pohled z hradeb na park Maxe von der Stoela (foto vlastní)

Na linku 32, která zajišťuje pendl kolem hradu místo odkloněné linky 22, dnes vyjel i střešovický kolega Pepa a právě jeho jsme šli s Milanem k hradu vycvaknout.

Pepa na lince 32 (foto: czech_transport)

Čtvrtek 14. 5. 2020

9/28 – 110 km

Ve čtvrtek odpoledne se už nemůžu dočkat na návrat do kabiny. Po čtyřech dnech si dám nový pokus na lince 9. Snad si tentokrát neublížím jako posledně. Nástup je v půl druhé odpoledne.

Pěkné odpoledne na Slánské (foto vlastní)

Ze začátku se zdá všechno bez komplikací. Je pěkné, slunečné odpoledne. Cestujících jezdí stále pomálu a linku 9 znám jako své boty. Není potřeba kamkoliv spěchat, času na konečných je dost. Při mém druhém kole se ozve vysílačka. Z důvodu mimořádné události na Arbesově náměstí jsou zavedeny odklony linek 9, 12, 15 a 20. Tou dobou jsem ještě na Žižkově, a tak očekávám, že se mě odklon nedotkne.

V tento slunný den mě zachytil i kamarád Milan (foto: czech_transport)

Jak jsem předpokládal, když dojedu do Vodičkovy, jsou odklony zrušeny. Budu tedy nejspíš jednou z prvních tramvají linky 9, která úsekem po mimořádné události projede. Při cestě přes Arbesovo náměstí se mi zjeví nepěkný výhled na místo nehody. Obrys sražené osoby po střetu s automobilem a červenou barvou potřísněné místo upadnuté hlavy mi nedělá moc dobře. Cestou do centra navíc zbytky po této kaluži projíždím s tramvají. Další kolo už je naštěstí vše rozehnáno, ale vzpomínka v paměti už asi zůstane.

Sousedící vokovická sestra 15Tf (foto vlastní)

Snažím se na událost nemyslet a brzy už se má směna blíží ke konci. Díky brzkému nástupu mě čeká pro mě atypické zatažení z centra, tedy ze Spojovací rovnou do vozovny Motol. Ušetří se tak dobrá půl hodina směny a cestující si mohou přeskočit do vlaku linky 10 za mnou. Holeň už trošku pobolívá. Je to v podstatě první den, kdy jsem byl skoro celý den z postele. Zítra si musím trochu odpočinout.

Západ slunce nad motolskou vozovnu. V popředí můj oblíbený vůz Tatra T6. (foto vlastní)

Další dny

Teď nás doma čeká náročnější období. S významným zpožděním jde kočička Vanjie konečně na kastraci, což znamená, že pár dní bude potřebovat speciální péči. Její rozřezané bříško potřebuje klid na hojení, což je v přítomnosti kocoura náročný logistický problém. Sama by navíc neměla nikam skákat, takže ji musí páníček zvedat nahoru na gauč a zase pokládat na zem.

Moje kočička na cestě domů po kastraci (foto vlastní)

První noc spolu dokonce spíme, zatímco kocour zůstává ve vedlejším pokoji. To jsem od doby, kdy byla Vanjie ještě kotě, nezažil. Je ale moc hodná, nechává o sebe pečovat, tak je nakonec celá akce relativně bez problémů. Když je pustím k sobě, kocour je na ni hodný, i když si samozřejmě chce hrát, což moc nejde.

Kočička po operaci odpočívá (foto vlastní)

V sobotu, když už je Vanjie lepší, přijdou na návštěvu kamarádi hrát hry. Znáte Krycí jména? Nejúspěšnější česká desková hra poslední doby. Je to moc fajn aktivita pro všechny věkové skupiny. Mám ozkoušeno, že hra baví opravdu každého. Takže doporučuju.

Vyzkoušejte Krycí jména (foto vlastní)

Neděle 17. 5. 2020

10/11 – 130 km

V neděli už na mě ale čeká opět tramvaj. Víkendové směny mám rád, protože jsou ve srovnání s těmi v týdnu povětšinou klidné. Linka 10 je dlouhá, za odměnu jsou ale na ní delší přestávky na obou konečných.

Dnes výjezd s vozem v testování, 9406. (foto vlastní)

Vůz 9406 jezdí krásně. Jsou na něm nainstalované nové pryžové segmenty a naším úkolem je se podílet do deníku vozu o dojmy z řízení. Já si vůz nemohu vynachválit. Samozřejmě vše řádně do deníku zapíšu. Dnešek je jako dělaný pro plynulou jízdu. Při druhé návštěvě Ďáblic mě navíc čeká překvapení.

Příjezd do zastávky Sídliště Ďáblice (foto: czech_transport)

Pro ještě lepší náladu mě navštíví kamarádka fenka Melody. Není nad to užívat si pauzu od řízení venku na sluníčku a hrát si s pejskem. Možná jste to ještě nepostřehli, ale jsem velký milovník všech zvířat. Jelikož mám v bytě pouze kočky, spoléhám se na své známé a kamarády, že mi občas na hraní půjčí své pejsky. U Milana tomu není jinak.

Nejlepší psí kámoška pražských tramvajáků (foto: czech_transport)

Jinak je nedělní směna opět klidná. Ano, párkrát mě nedopatřením předjede nějaký vlak, jako třeba linka 17 na Kobylisích, která mi pak ukradne světla na Stírce a já pak musím z kabiny vyskočit a navolit se do světel v kontaktním zámku. Vzniklé zpoždění se ale díky klidnému provozu brzy srovná. Více takových dní prosím. Moc mě to baví!

Začátek dalšího týdne

Nový týden začíná náhradním volnem, které čerpám za odježděnou neděli. S naším plánovačem jsme domluvení, že pokud potřebuje obsadit víkendovou směnu, neváhá mi zavolat a vždy se domluvíme na případném přeplánování.

Tulící se kočičky (foto vlastní)

Kočičce se daří dobře. Dle doktora probíhá rekonvalescence v pořádku. Kocour se k ní navíc chová moc hezky, což dokazuje přiložená fotografie. Jelikož však nesedím celé dny doma a pohybuji se raději po městě, potkávám své pilně pracující kolegy. Právě tady pracující kolegyně Vendy na lince 17.

Linka 17 nově obsazovaná našimi motolskými vozy (foto vlastní)

Večer pak vyrážím ke kamarádovi na setkání jeden na jednoho v rámci karanténních opatření sdílet, co nového se v našich životech děje. To, že má moc příjemnou terasu, je už jen třešnička na dortu.

Květnový večer na příjemné terase (foto vlastní)

Ve středu večer jedu na neplánovaný urbex zážitek na Nákladové nádraží Žižkov. K mému překvapení je celý areál stále více méně provozuschopný. Jen pár kolejí bylo odstraněno a komplex oddělen od možnosti zásobování vlakovou dopravou. Přikládám pár vlastních důkazných fotografií.

Čtvrtek 20. 5. 2020

9/19 – 135 km

Kvůli limitovanému počtu cestujících proběhla ve vypravení naší vozovny určitá opatření. Jedním z nich je, že na linku 15 jsou vypravovány sólo vozy namísto souprav. Mnoho pořadí je obsluhováno mými oblíbenými vozy Tatra T6. K mé smůle se mi dnešní směnu nepodařilo vyměnit za linku 15 a přicházím tedy na relativně pozdní nástup po půl sedmé na linku 9.

Své dnešní desky nehledám dlouho, čeká na mě poslední pořadí linky 9 (foto vlastní)

Když otevřu na mě čekající desky, okamžitě zjišťuji, že mé pořadí je negarantovaným spojem (nemusí na něm být nízkopodlažní vůz). Čekají tam na mě totiž tzv. pořadovky, černé cedulky s pořadím mého vlaku na dané lince, v tomto případě s číslem 319. Ty řidič potřebuje ve starších vozech, proto se k negarantovaným spojům přikládají do desek automaticky. To tedy není až tak neobvyklé. Když však přijdu k nástěnce vypravení vlaků, srdce mi poskočí. Dnes na mě připadla souprava vozů T6!

Souprava T6 vyjíždí na linku 9 z páté koleje depa Motol (foto vlastní)

Celý natěšený sprintuji z výpravny do depa na pátou kolej, abych si vůz řádně připravil. Musím ověřit, že vše funguje jak má, aby mi případně depo poskytlo náhradní vlak. To by se mi dnes ale vůbec nelíbilo, rezervou je vždy vůz 15T.

První přestávka ve smyčce Sídliště Řepy (foto vlastní)

Jelikož vše funguje jak má, vydáváme se s vlakem na trať. První kilometry naší cesty vedou jako obvykle do smyčky Sídliště Řepy. S touto krasavicí dnes ujedeme skoro čtyři kola na jedné z nejlepších pražských linek. Je na co se těšit.

Zarouškované setkání s dlouholetou kamarádkou Mahulenkou (foto vlastní)

Aby nebylo toho vzrušení málo, zrovna dnes vezu náhodou hned několik známých. Všichni mají ze setkání s tímto dnes už v podstatě historickým vlakem očividnou radost. Ještě aby ne, když se s těmito vozy Praha pomalu loučí.

Popeláři plní svou povinnost obsluhy města v době pandemie (foto vlastní)

Setkání, které bych si cestou pro změnu klidně odpustil, je v centru s popelářskými vozy. Jako na potvoru jich zrovna dnes chytím hned několik a pokaždé způsobí několika minutovou sekeru. Připočtěte fakt, že stále ještě neotevíráme přední dveře vlaku, což celkově výstup a nástup cestujících zpomaluje. Pro potěšení mě ale na konečné čeká daleko milejší překvapení.

Černý pasažér přištižen při činu (foto vlastní)

Moje fanynka Melody si nemohla nechat ujít setkání s vozem T6 a patřičně si ho užila. Nejvíce se jí líbil elegantně řešený interiér, ale kladně hodnotila i dobře odvětrávanou kabinu řidiče, obzvláště v tento skoro tropický den. Jelikož vozů T6 ubývá zdrcujícím tempem, očekávám, že dnešek je mou možná poslední směnou se soupravou vozů T6. Užil jsem si ho znamenitě a budu na jízdu s tímto vlakem ještě dlouho vzpomínat.

Zbytek týdne

Před pracovním víkendem si užívám ještě den volna procházkou po Praze. Vždy mě to táhne na Staré Město. Má mnoho kouzelných zákoutí, stranou od hlavních turistických tras. I ty jsou však zrovna v tyto dny prázdné tak či tak.

Výhled od Starého města na Hradčany (foto vlastní)

Večer pak s kamarády hrajeme deskové hry. Jednou z mých dávno oblíbených je budovatelská strategie Osadníci z Katanu. Vaším úkolem je zde sbírat klíčové suroviny, za které si pořizujete budovatelské položky. Ten, kdo jich postaví nejvíce nejdříve, ve hře vyhrává. Asi začnu hrát Osadníky po letech znovu a pravidelně.

Tak kterýpak Osadník dneska vyhraje? (foto vlastní)

Sobota 23. 5. 2020

Záloha v motole

Na dnešní směnu vstávám vyjímečně brzy. Ranní zálohy už takové jsou. Musíme do vozovny dorazit před ostatními kolegy pro případ, že by někdo z vážných důvodů nedorazil. Nemůžeme si dovolit nevypravit pořadí vlaku z důvodu chybějících zaměstnanců. Proto sedím ve vozovně už v 5 ráno. Jeden kolega je tu však ještě dříve už od 3:30, ještě před prvním plánovaným nástupem.

Poklidná záloha v naší vozovně (foto vlastní)

Jelikož všichni do práce zatím chodí a žádná mimořádnost na obzoru není, brzo se má pozornost přesouvá k plánované aktivitě: čtení právě rozečtené knížky Problém tří těles. Jedná se o v současné době velmi populární Sci-Fi čínského autora. Není to vůbec snadné čtení. V příběhu se střídá mnoho postav a to navíc s čínskými jmény, ve kterých se dá jen těžko zorientovat. Přesto je to napínavé a zajímavé čtení.

Nejlepší program na dlouhou zálohu: dobré čtení (foto vlastní)

Neděle 24. 5. 2020

9/4 – 100 km

Odměnou za včerejší brzký nástup budiž ten nedělní. V 8 hodin začínající směna na lince 9, navíc oproti čtvrtku o celé kolo kratší. Po sedmi hodinách se tedy dnes vypravím na rodinný oběd. Ale nepředbíhejme.

Můj dnešní vlak a právě přistávající letadlo směrem na Ruzyň (foto vlastní)

Jelikož je víkend, dnes na mě ve vozovně čeká standardně vůz Škoda 15T. Jiné vozy se u nás na běžné víkendové spoje nevypravují (výjimkou je aktuálně linka 15 a noční spoje). Zaparkován napůl vně a napůl stále v depu čekám na plánovaný výjezd z vozovny. Opět nejprve směrem na Sídliště Řepy. Po krátkém obratu mířím skrz město na Spojovací.

Na Spojovací sám, ne však na dlouho (foto vlastní)

Dnes už potkávám vozy T6 pouze na lince 15, přesto je to s linkou 9 celkem velká šance. Naše trasy se kříží několikrát a rozverní kolegové z nich mávají každé kolo. Jinak je dnešní nedělní směna nadprůměrně klidná a pohodová. Zajímavostí tohoto víkendu budiž uzavření Smetanova nábřeží pro automobily a jeho zpřístupnění chodcům ve formě zahrádek přilehlých restaurací. Zajímavý nápad, snad se uchytí a bude časem trochu vzhlednější.

Zatím nevzhledné ale zřejmě populární uzavření nábřeží u Národního divadla (foto vlastní)

Závěr

V těchto dvou týdnech jsem jezdil celkem 4x a jeden den strávil na záloze ve vozovně Motol. Dohromady jsem najezdil asi 475 km a dokonce se svezl na mizejícím voze Tatra T6. Považuji to za úspěšně strávený čas.