Rok tramvajáka – 9. týden

Pondělí 24. 2. 2020

dovolená

Říkal jsem minulý týden, že je dovolená vzácná? No tak je tu zase. Tohle je ideální období si čerpat volno během náročného února.

Úterý 25. 2. 2020

21/3 –64 km

Dnes jsem byl opět povolán vypomoci vozovně Pankrác. Ráno mě čeká linka 21, kterou znám velmi dobře, protože ji jako Motol vypravujeme také. Jediným rozdílem je, že se na ni nebudu prohánět s vozem Tatra T6, ale pankráckém T3R.P. Na lince 21 jezdí všechny vozy tzv. sólo. Od posledního výjezdu se sólo vozem z Pankráce se ten dnešní liší tak, že neobjíždím celou vozovnu po objízdné, ale z běžné koleje z vozovny rovnou ven. Tak to mě žádná dodávka v cestě nezastaví.

Připravený solo vůz před výjezdem z Pankráce (foto vlastní)

Z Pankráce na linku 21 vyjíždím nejprve do Modřan a pak mě čeká kolo a půl a následné zatažení zpět na Pankrác z Radlic. Na lince mě aktuálně nemůže nic překvapit. Ze zkušeností vím, že z Modřan musím jet na čas tak, aby mě na Výtoni nepředjela linka 7. Ta způsobí to, že se v Radlicích nevejdu na svou kolej a strávím tak přestávku ve výstupní zastávce. Hned první kolo se mi to ale nepovede. Už v zastávce Černý kůň před sebou vidím vlak linky 17, který odjížděl z Modřan asi 2 minuty přede mnou. To je zvláštní, říkám si. Když dojedu na Nádraží Braník, vidím, že vlak stojí na kopečku přede mnou a stále nejede. Já už mám být ze zastávky minutu pryč.

S vlakem linky 17 můj kolega Filip, čeká za zastávkou Nádraží Braník do centra (foto vlastní)

Když vlak dojedu, ještě minutu zde stojíme. Až zpětně se dozvídám, co se zde stalo. Před vlakem linky 17 jel totiž ještě vlak linky 3 a to velmi pomalu. Za zastávkou Nádraží Braník se řidič rozhodl pustit z obratiště vyjíždějící vlak linky 2 a tak vznikl štrůdl tramvají linek 2, 3, 17, 21 a brzy další 17 za mnou. Podle jízdního řádu měl vlak linky 3 na Palackého náměstí celkem 6 minut zpoždění. O tom, že mě předjel vlak linky 7 na Výtoni asi není pochyb.

Před přeplněným obratištěm Radlice ve výstupní zastávce (foto vlastní)

Jinak už je ranní část na lince 21 klidná. V Radlické ulici jsou sice každé ráno pravidelně kolony aut, ale to už beru jako standard a nepřekvapí mě to. Navíc zde při zatažení cestou zpoždění naberu, ale ve vozovně jsem včas, což mě moc těší. Po předání klíčů od vozu se ještě zastavím za známými lektory a instruktory, kde řešíme nedávnou situaci kolem železniční nehody na Pohořelci. Chybami se člověk učí a to jak svými tak ostatních a to je správně.

11/129 – 24 km

Po nedávné směně na lince 11 už pro mě nejsou přestávky I. P. Pavlova–Spořilov–I. P. Pavlova takovou zajímavostí, ale spíše příjemnou povinností. Mám to na tuto směnu jen krátkou cestu z domu a za dvě hodinky jsem hotový. Proto rád vypomůžu, když je to možné.

Nalevo pivní tramvaj, napravo nealkoholická (foto vlastní)

Středa 26. 2. 2020

9/213 – 140 km

Vzpomínáte si na minulý týden? Tehdy jsem před výjezdem z Motola vystřídal 3 vlaky. Dnes opět přicházím do práce o pár minut dříve a jako by se má předtucha vyplnila, čeká mě výměna vlaku. První má závady, se kterými není možné do provozu vyrazit. Depo mi tedy nabídne vlak záložní, se kterým je vše v pořádku a navíc je už nastartovaný. Po kontrole se zdá být vůz v pořádku a já vyrážím na cestu.

S funkčním vlakem mě čeká výjezd do Řep a zatím jen jedno kolo a následná přestávka v naší vozovně Motol. Má směna je dlouhá. Celkově se skládá ze 4 kol na lince 9 a na dalších dvou vlacích pak vychází ve formě kola a půl. Na druhou přestávku se tedy dostanu ve vozovně Žižkov.

Druhý dnešní vlak Škoda 15T (foto vlastní)

Poslední kolo a půl vyfasuju vůz T3R.P a jsem rád za změnu při této dlouhé směně. To ještě netuším, co mě čeká za krátkou chvíli. Kvůli zaklíněnému automobilu v otevřeném kolejovém svršku mezi zastávkami Poštovka a Hotel Golf je vyhlášený odklon linek jezdících na Sídliště Řepy. Vlaky v úseku Motol–Sídliště Řepy zde pendlují a zajišťují svážení cestujících v odříznutém úseku. Já jsem zrovna na cestě z centra a jsem odkloněný do obratiště Kotlářka.

Vlak linky 9 v zastávce Anděl mimořádně míří do obratiště Kotlářka (foto vlastní)

Ve chvíli, kdy jsem v obratišti Kotlářka, se ozve vysílačka dispečera a hlásí, že v uzavřeném úseku bylo uvolněno a vlaky se tedy vrací na své trasy. Když vyrážím z obratiště Kotlářka zpět do centra, očekávám, že jsem na pár minut posledním vlakem, který míří na Žižkov. K mému překvapení mi za pár minut napřímo volá dispečer a žádá mě, abych si odjel počkat do obratiště Smíchovské nádraží na svůj plánovaný čas odjezdu z Anděla. Je to pochopitelné. Dispečer potřebuje vlaky co nejdříve srovnat do časů podle jízdních řádů.

Manipulační přestávka v obratišti Smíchovské nádraží asi na 20 minut (foto vlastní)

Po navrácení na trasu se už pouze otočím na Spojovací a vlak u vozovny Motol předám kolegovi.

Čtvrtek 27. 2. 2020

15/11 – 83 km

Ve čtvrtek mě v plánovaných směnách překvapila linka 15. Ne protože ji moc často nemám, ale mým nástupem a odstupem ze směny. V podstatě běžná směna na lince 15 dnes končí zatažením do Ústředních dílen Dopravního podniku. Důvod je jednoduchý. Zítra, tedy v pátek, začíná výluka v úseku Poliklinika Vysočany – Vysočanská, kde bude umístěný kolejí přejezd tzv. kaliforňan a naše vozovna Motol bude na linku 16 vypravovat oboustranné vlaky, které přes něj mohou jezdit. Musíme si tedy nějaké vozy vyměnit s vozovnou Hloubětín aktuálně detašovanou v ústředních dílnách.

Poprvé se zeleným vlakem 9366 s celovozovou reklamou na Airbank (foto vlastní)

Aby těch zajímavostí nebylo málo, přijede mi navíc zelený vlak, kterému se říká různě. Celkem populárním názvem je Housenka, pro mě je to Alzák. Zajímavým překvapením je fakt, že na voze je nainstalována antikolizní ochrana, čili je na něm umístěno několik čidel, které mají v případě neočekávané situace zamezit nehodě vlaku s dalšími účastníky provozu. Systém je zatím vypnutý a do řízení nijak nezasahuje.

Po několika běžných kolech na lince 15 začínám potkávat vlaky KT8, které už zatahují k nám do vozovny Motol a mě brzy čeká zatažení do „dílen“. Při cestě z Kotlářky tedy míjím obratiště Olšanské hřbitovy a pokračuji dále po Vinohradské třídě. Jelikož do dílen zatahuji od kurzu poprvé, jsem trochu nervózní, co mě čeká. Dle instrukcí by však mělo být zatažení naprosto primitivní.

V běžné konečné zastávce Olšanské hřbitovy avšak na Vinohradské a zatahující do vozovny (foto vlastní)

Nakonec je vše ještě snazší, než jsem předpokládal. Hned za vraty do ústředních dílen na mě čekají zaměstnanci depa jako denní ošetření, kteří si naši motolskou tramvaji převezmou a mě pošlou do výpravny. Klidně bych zatahoval do dílen častěji. Doufám, že budou na naše vozy opatrní a těším se výměnou na ty jejich obousměrné.

Pátek 28. 2. 2020

16/14 –30 km

Je pátek odpoledne a já jsem hned dostal příležitost se na výlukovou linku 16 podívat. Moje směna začíná přímo ve vozovně a její náplní je pouze vyjet do města, obrátit se na Poliklinice Vysočany, svézt cestující do Řep a zatáhnout zpět do vozovny. Jelikož jsem od srpna na voze KT8 stanoviště neměnil, doufám, že mi pomohou instrukce v notách ke směně. Ve výpravně se potkávám s kolegou Gustavem ze Žižkova, který je zde na přestávce na lince 9. Ochotně se mnou jde vůz KT8 připravit a společně si opakujeme, co mě při obratu čeká. Moc dobře si vzpomínám, jak mi ještě v srpnu při obratech s linkou 9 na Spojovací pomohl při jedné z mých prvních změn stanoviště. Je moc hodný.

Vůz KT8 mám rád, ale běžně se na něj dostanu pouze v úseku Anděl–Barrandov–Anděl při přestávkách na lince 5. Teď mám šanci s ním vyrazit do centra. Jelikož vlak v obloucích více vystupuje do strany než běžné vozy, je po trase linky 16 několik míst, na kterých si musím dát pozor. Pro zbytek trasy je to ale skvělý stroj, ze kterého je perfektně vidět, má spoustu dobře umístěných zrcátek a snad jedinou vadu v oblasti výhledu: špatný pohled za mě do salonu (prostoru cestujících).

Vše probíhá standardně. Na Poliklinice Vysočany je navíc dostatek času udělat změnu stanoviště v klidu. Jelikož se za mnou toho dne zastavil i dvorní fotograf @czech_transport, přináším vám pár momentů z této po dlouhé době první směny na vypůjčeném voze KT8.

Sobota 29. 2. 2020

9/19 –171 km

Foto z návštěvy @czech_transport. Před zastávkou Lipanská z centra.

V sobotu jsem od plánovače vyfasoval jednu z nejdelších víkendových směn a to na lince číslo 9. Celkem 5 koleček a na víkendovou směnu je tento den plný nestandardních situací. Hned během prvního kola se při cestě z města na Řepy dozvídám od dispečera o mimořádné situaci na Bertramce, dle všeho střet tramvaje a automobilu. Stojíme v obou směrech. Cestujícím vše včas ohlásím a na Andělu se jich hned několik rozhodne raději využít souběžně jezdící linky autobusů. Nakonec stojíme mezi Andělem a Bertramkou přibližně 20 minut, to znamená pro některé kolegy pouze otočení v obratišti Sídliště Řepy nebo Kotlářka.

Při dalším kole se ozývá dispečer znovu a hlásí, že ve směru do centra se asi 150 m od první události stala druhá mimořádná událost. Jelikož se informaci dozvídám už na Slánské, cestující na ni upozorním s tím, že dost možná bude po všem až na místo dorazíme. Je tomu tak.

Mezi zastávkami Národní divadlo a Újezd (foto: czech_transport)

Poslední nestandardní situací se bohužel stane povolání sanitky do obratiště Sídliště Řepy, kde nereaguje na výzvu policistů bezdomovec ležící na nástupní zastávce. Sanitka stojí na výjezdu po vnější koleji z obratiště a zde tedy vzorně čeká vůz linky 10. Po neúspěšných pokusech o oživení lékař konstatuje smrt a celé obratiště tak přihlíží této smutné události za klidného sobotního dne v Řepích. Ještě při dalším kole leží tělo na zastávce přikryté plachtou a čeká na svou další cestu. Rád svůj vlak večer předávám kolegovi a jdu si po tomhle náročném dni odpočinout.

Smutná událost v Řepích (foto vlastní)

Neděle 1. 3. 2020

Po rekordním únoru, kdy jsem udělal nejvíce hodin za měsíc (a to během toho nejkratšího v roce) jsem si nechal neděli volnou, abych se mohl věnovat rodině, sobě a studijním povinnostem, které šly zatím mírně řečenou stranou. Nyní mám v plánu nechat březen volnější, ale plány jsou jedna věc a skutečnost pak může být úplně jiná. Uvidíme.

Rok tramvajáka – 11. týden

Pondělí 9. 3. 2020

7/1 – 127 km

V pondělí odpoledne nastupuju na linku 7. Ráno mám ještě meeting s týmem ohledně školního projektu a po zastávce v menze u Národní třídy utíkám na Anděl. Jedenáct hodin na lince 7 jsem měl naposledy před svou nemocí a nemám na to úplně dobré vzpomínky. Bylo to tenkrát utrpení, kdy jsem se dopoval prášky, abych směnu alespoň dojezdil.

Když čekám na Andělu na svůj vlak, překvapí mě vlaky linky 9, 10, 15 a 16 projíždějící Nádražní ulicí. Brzy se dozvídám, že na Bertramce došlo k vážné nehodě tramvaje a automobilu. Dokonce jsou na místě zranění. Nyní jsem opravdu rád za linku, která se tomuto úseku vyhne. Brzo zjišťuji, že dnešní směna má od té nedávné daleko. Počasí sice zrovna nepřálo, stále je to staré zachmuřené březnové odpoledne, ale směna je klidná, já se cítím dobře a spokojeně se vozím z Radlické na Černokosteleckou se svou Škodou 15T.

Škoda 15T v obratišti Radlická (foto vlastní)

Jak jsem již říkal, před směnou jsem navštívil univerzitní menzu a kromě oběda jsem si zde pořídil i večeři na tuto dlouhou směnu. Co mi ale na směně chybělo byla káva. S radostí jsem tedy objevil novou kavárnu přímo na konečné Radlická, která na svém místě nahradila původní fastfood pizzu, která se zavírala během mého kurzu. Jako vstřícný krok navíc kavárna nabízí nám řidičům slevu. Díky milé obsluze jsem ještě spokojenější a budu se sem rád při směnách na sedmičce nebo dvacet jedničce vracet.

Kolem osmé má kavárna pochopitelně již zavřeno. Kafe mám však v termosce. (foto vlastní)

I díky kávě se udržuji v pozornosti až do pozdních večerních hodin. Radlická ulice je již otevřená a my jezdíme standardně přes zastávku Na Knížecí. Mizí tedy jedna z výhod, to jest manipulační zatažení do vozovny Motol. Ale co. Alespoň ještě svezu nějaké cestující, kterým se cesta na Anděl hodí.

Nakonec však jedu skoro sám, cestou ke mně nastoupí asi 3 cestující. Po příjezdu do Motola se dozvídám, že zatahuji na objízdnou kolej, což je pro mě celkem nezvyklé. Zatím jsem odtud pokaždé jen vyjížděl. Depáci mě uklidňují („Všechny výhybky si hodíš doleva!“), no dobrá, jde se na věc. Podle očekávání je vše bez starostí. A díky tomu, že nemusím otevírat vrata do haly odcházím do výpravny ještě dříve než normálně. Vrátím „noty“, klíče a pracovní výkazy a utíkám domů.

Úterý 10. 3. 2020

Volno

Úterý je školní den. V poledne mě čeká plavání a poučen z minulého týdne mám jen lehkou snídani. Dopoledne se dozvídám, že se budou dnes zavírat po základních a středních školách i univerzity. To znamená, že plavání je mou poslední prezenční hodinou na dlouhou dobu. Náležitě si ho užiju a pak jdeme ještě se spolužákem na oběd. Jelikož se od zítra nekoná škola, volám do výpravny, zda pro mě nemají práci. Hned zítra dostanu zvláštní pořadí linky 7.

Večer se pak stavím za kamarádem v kavárně a píšu blog, zatímco se on učí na zkoušení z Anatomie. Musím říct, že je ideální pracovat takhle ve více lidech, člověka to donutí sednout a dělat. Máte to taky tak?

Středa 11. 3. 2020

7/8 – 90 km

Jak jsem již avizoval, dneska mám hodně zajímavou směnu, jen opět na lince sedm. Trvá necelých osm hodin, začíná v osm ráno a ještě navíc atypicky ve směru do centra. Za pozdní nástup jsem rád! Ráno byla šílená průtrž mračen, která mě zvládla i probudit. Touhle dobou už je naštěstí klid jen stále zamračeno. Kolega přijede z Radlické, tramvaj mi předává prý v perfektním stavu.

Černokostelecká (foto vlastní)

Když dorazím na Černokosteleckou, čeká mě nemilé překvapení. Potopa všude, kam se člověk podívá. Musím zastavit ještě pár metrů před námezníkem, abych mohl z kabiny vylézt suchou nohou. Na Černokostelecké je stejně většinou jen několikaminutový obrat, tak nikomu nezavázím. Skočím si na malou, napít se a zase jedu zpět na Radlickou.

Naučený z pondělí opět navštívím Radlickou kavárnu, a tak je tahle směna opravdu moc příjemná. Udělám ještě pár koleček a poslední kolo už ani nedojedu na Radlickou a střídám, pro změnu, ve směru z centra. Je to opravdu atypická směna, kterou jezdí každý den naše kolegyně, která se stará o malé děti. Teď je však s nimi doma a proto jsem směnu dostal já.

Novinkou z důvodu koronavirové epidemie je opatření ve formě automatického otevírání všech dveří v zastávkách. Cílem je, aby cestující museli využívat co nejméně dotykových ploch při cestování MHD. Místo držení madel za ruce lze použít zakotvenou paži, dveře se vám otevírají všechny a v zastávkách na znamení zastavíme vždy. Snad alespoň trochu pomůžeme od šíření víru.

12/152 – 27 km

A protože je podle našeho výpravčího tahle směna opravdu příliš krátká, posílá mě po krátké obědové pauze ještě na dvě kola na Barrandov. Už jsem párkrát strašil, že mám asi poslední směnu s linkou nahoru na Sídliště Barrandov. No dnes tomu už opravdu je. Výluka začíná za pár dní a já už mám směny do té doby naplánované.

Čtvrtek 12. 3.

16/242 – 60 km

Po dvou týdnech jsem dnes opět vyfasoval obrat na kaliforňanu s našimi „novými“ vozy KT. Ty jsme si půjčili v Ústředních dílnách DP od hloubětínských řidičů. O tom jsem psal v devátém týdnu.

Na cestě na směnu. Začíná na Andělu, tak jsem se s kolegou svezl svým vlakem z Motola. (foto vlastní)

Zatím jsem měl na lince 16 pouze šejdrovou směnu, jedno kolečko, tedy pouze jeden obrat. Dnes mám sice opět směnu šejdrovou, ale o pár hodin delší a dokonce s třemi obraty na kaliforňanu!

Co je „kaliforňan“? Tento kolejový přejezd, na který mohou v Praze pouze vlaky KT8 (napravo kabina vlaku, nalevo právě odjíždějící vlak). (foto vlastní)

Když přijedu na Polikliniku Vysočany, cestující již slyšeli hlášení o výluce a všichni vzorně vystupují. Já si tedy jen vlak zkontroluji a zavírám dveře. Pár minut ve výstupní zastávce počkám, než odjede vlak přede mnou. Poté se vydám přes kolejový přejezd. Na něm je umístěna zajišťovací výhybka, která při mém průjezdu hlasitě cvaká. To proto, že je nastavena do směru odjezdového, a já tedy při svém příjezdu na tu kolej „řežu“ jazyky výhybky.

Zajímavé „noty“ k vozu. Jeden den je vůz vypraven z Motola, druhý den z Hloubětína (tedy z Ústředních dílen). (foto vlastní)

V tuhle chvíli musím provést několik úkonů ke změně stanoviště z jedné strany na druhou. Je toho spoustu, zajistit zrcátka a hrazdu, stáhnout sběrač, pobalit si svých pět švestek,… na vše má řidič jen několik minut! Naštěstí přidělených osm minut na Vysočanech je opravdu dostatečná doba a já mám navíc štěstí na tramvaj, která funguje perfektně.

Tramvaj KT8 je elegantní i když s ostrými hranami (foto vlastní)

Nyní vyrážím směr Kotlářka a následně opět na kaliforňana ve Vysočanech. Pak mám na Palmovce oběd, který strávím v přilehlé restauraci. K obědu mi naservírují moc dobrý steak. Následně si vlak KT8 opět vezmu ve směru na kaliforňana, otočím se na Kotlářce a má směna končí. Opravdu rychlovka a s více než dostatečnou pauzou na perfektně načasovaný oběd. Dnešek považuji za úspěšný!

Při střídání mi vlak zdrželi popeláři. Nedá se nic dělat! Na kaliforňanu budu obracet rychleji! (foto vlastní)

Pátek 13. 3.

Nejsem sice pověrčivý, ale tento pátek 13. jsem byl rád za volno. Přeci jen mám už tak celkem hodně směn v tomto týdnu.

Sobota 14. 3.

Sobota byla plánovaným volným dnem. Těšil jsem se moc, dnes se jede totiž úplně poslední závod ve světovém poháru v biatlonu. Kdo mě zná, tak ví, že jsem velký fanoušek už několik let. Bohužel jsem zjistil, že se směnami v práci se fandění biatlonu kombinuje špatně, a tak jsem letos vynechal až příliš mnoho závodů.

Z důvodu koronaviru se poslední zastávkou na letošní tour stalo Kontiolahti ve Finsku a já si na dnešní den neplánoval nic, co by mě mohlo od závodů rušit. Se slzou v oku na konci televizi vypínám a už teď se těším na další sezónu. Snad už bude za normálních podmínek a s diváky na závodištích.

Neděle 15. 3.

10/12 – 131 km

V neděli jsem se už do práce těšil. O to víc, že mě do ní sveze kolega z kurzu. Chytím si ho na Vinohradech a vezu se přímo linkou 10 až k naší vozovně v Motole. Víkendové nástupy jsou kvůli delšímu rannímu intervalu v neděli dokonce až po deváté hodině, jako tomu je u mě dnes. Směna má necelých devět hodin a já na lince 10 udělám skoro 3 kolečka.

Můj ranní express z Vinohrad do Motola (foto vlastní)

Pro mě zajímavým zážitkem je vyjet z vozovny Motol do Řep a zde se na střední koleji postavit za přede mnou vyjíždějící linku 9. Takto tedy stojíme za sebou dvě 15T: linka 9 a 10. To se mi ještě nepoštěstilo. Ani jeden na tuto kolej standardně nepatříme. To jsou ty nedělní výjezdy!

S desítkou, za devítkou. Pěkná náhoda. (foto vlastní)

Uzavření obchodních center v rámci opatření proti šíření viru se razantně projevilo. Takto prázdný jsem přes den ještě nejezdil. Samozřejmě, člověk ocení absenci aut, klidnější provoz, ale o čem to je vozit v tramvaji vzduch? Tím, že jsem začínal až kolem deváté mám dnes směnu tzv. celodenní. To v neděli znamená, že bych měl jezdit v době největší vytíženosti a tomu to dnes opravdu neodpovídá.

V zastávce I. P. Pavlova. Nejvytíženější zastávka v Praze a na zastávce stojí jen pár cestujících. (foto vlastní)

Již skoro večer vlak předávám kolegyni, které zážitek s prázdnou tramvají vyprávím. Spokojeně si ji ode mě bere a sama vyráží na poslední dvě kola na lince 10. Linka je to dlouhá, takže jich za celý den stihne vlak jen 5.

Shrnutí

Tento týden jsem ujel přibližně 435 km během čtyřech pracovních dní na celkem 5 vlacích (3x 15T, 2x KT8)

Je libo newsletter?