V předchozích dílech jsem mluvil o tom, jak se připravit na práci řidiče po zdravotní stránce, a jak si k této kariéře najít cestu. Dnes bych tento seriál rád doplnil o aktivity, kterým se může fanoušek dopravy věnovat, a které mohou budoucím řidičům pomoci stát se úspěšnými tramvajáky.
Zážitková turistika
Asi tou nejsnazší aktivitou, kterou chci doporučit je zapojení do zážitkové turistiky. Dopravní podnik hlavního města Prahy nabízí hned několik možností a některé z nich jsou dostupnější než jiné. Zaprvé rozhodně stojí za to navštívit Muzeum MHD. Nachází se ve vozovně Střešovice, ležící hned u přilehlé stejně pojmenované zastávky tramvaje a autobusu. Z tohoto muzea také vyjíždí zakázkové jízdy tramvají nebo historická linka 41. Ta jezdí v letních měsících pravidelně a není na ni potřeba dělat speciální rezervaci. Stačí si najít na webu aktuální jízdní řád a tramvaj si chytit na trase. Jízdné se pak platí uvnitř.
Pokud to váš rozpočet umožňuje, lze si objednat jízdu vlastní. Pokud se to spojí s nějakou příležitostí, například oslavou narozenin, může se jednat o moc pěknou akci pro vás a vaše blízké. Lze takto zapůjčit nejen historické vozy, ale v podstatě kterýkoli provozuschopný vůz, který má Dopravní podnik k dispozici, například i vůz T3 Coupé.
Kromě tramvají nabízí různé další možnosti zážitkové turistiky i divize Metro a Autobusy. Pokud se chcete o těchto možnostech dozvědět víc, mrkněte na web podniku.
Jednou za čas se také koná Den otevřených dveří DPP. V tento den se otevírají brány tramvají, metra a autobusů. Bývá to vždy v určité oblasti, kde jsou vozovna, depo a garáže blízko sebe. Vzpomínám si, že jsem se těchto akcí účastnil už jako malý kluk a měl jsem radost, když jsem mohl usednout do kabiny a vyzkoušet si, jaké by to bylo stát se řidičem nebo strojvedoucím. Často bylo v těchto vozech povoleno pouze několik funkcí, nejraději jsem hlásil zastávky a otevíral nebo zavíral dveře.
To druhé ovšem bylo většinou zakázané, aby nedošlo ke zranění účastníků akce. Pamatuji si dobře, jak jsem jednou ve vozovně Motol vysypal do kolejí celý zásobník pískovače. Chudák řidič pak musel lopatou celou dávku písku z kolejí uklidit. Tehdy jsem to samozřejmě neudělal úmyslně. O tom, že by pedál sypal písek jsem neměl ani tušení.
Samostudium a četba
O možnosti studovat na dopravní škole jsem mluvil minule. Zde však možnost vzdělávání nekončí. Už je to dvacet let, co je v provozu zájmový web Pražské tramvaje. Ten nabízí nepřeberné množství informací a zajímavostí o pražském provozu. Autoři zde mluví o trasách tramvajových linek. Víte například, jak dlouho jezdí linka 7 do oblasti Radlic? Přečtěte si o tom! Můžete zde najít také aktuální rozmístění tramvajových vozů mezi pražskými vozovnami, zajímavá výročí pražského provozu, ale i reportáže z dalších měst s tramvajovým provozem. Jelikož se web drží již úctyhodnou dobu, můžeme si být jisti, že tady s námi ještě nějakou dobu vydrží.
Celkově je web opravdu povedený a stojí za to ho prostudovat. Snad autorům zapálení pro tramvaje vydrží ještě dlouho, abychom o tento zdroj zajímavostí nepřišli. Důležitou a možná méně známou částí tohoto webu je však sekce “Přezkoušení”. Máte tam možnost nahlédnout do některých dokumentů, ze kterých se začínající řidiči opravdu učí a chystají se tak na svou novou kariéru. Máte nevídanou možnost být o krok napřed a nastudovat si některá specifika tohoto zaměstnání dopředu, případně se dozvědět nějakou zajímavost. Kolega David Povýšil vám rovnou doporučuje nastudovat tramvajovou “bibli”, předpis D1/2, tzv. “dé půlku”.
David Povýšil, řidič tramvaje (@dada_povysil)
“Vím, že číst si knihu, která je napsaná právní formou, asi není nic záživného a bez výkladu učitele se může jednat o dosti suchý zážitek. Nicméně v ní najdete hromadu pravidel, která z provozu aut nejsou lidem známa. Co je to námezník? Jak dá řidič návěst „pozor“? A kde všude je povinen ji dávat? Světelné pomocné návěstidlo výhybky nesvítí – můžete i tak výhybkou projet?”
Pravidel pro tramvajáky je v předpisu spousta. Znalost těchto pouček je vyučována a testována v předmětu Provozně předpisová soustava v kurzu řidiče tramvaje. O tom si samozřejmě můžete přečíst více zde. Líbí se mi, že vás David láká ke studiu a přípravě před kurzem. Za mě je totiž každá informovaná osoba parťákem v provozu, takže se vám mnoho znalostí hodí nejen do kurzu, ale i do běžného života. David ještě doplňuje:
„V D1/2 se dočtete o pravidlech, která jsou široké veřejnosti skryta a jsou právě to navíc, co musí řidič tramvaje ovládat. Přečtením získáte alespoň základní tušení toho, co vás na trati může potkat… Tato knížka vám bude alfou a omegou po celou dobu vašeho působení na pozici řidiče tramvaje.“
Za zmínku dále stojí portál přátel hromadné dopravy Metrobus. Jeden z mých blízkých kolegů, tramvaják Anlex, je členem této party. Pokud portál ještě neznáte, mám tu pro vás stručné představení:
Jiří Trsek, řidič tramvaje (@anlexcz)
“Metrobus je internetový pořad zaměřený především na pražskou hromadnou dopravu. Vytváříme jak volnější videa, kde jezdíme po Praze a hodnotíme různé zastávky, tak se věnujeme i vážným tématům, která zrovna pražskou MHD trápí.”
Moc se mi líbí tato iniciativa, kdy se mladí nadšenci do veřejné dopravy spojili a společně pracují na tématech, která je kolem městské dopravy zajímají. Podívejte se na jejich web. Nedávno mě moc zaujal adventní kalendář, kde jste se mohli dozvědět spoustu zajímavostí o vozech v Muzeu MHD. Pokud se vám obsah líbí, věřím, že je v této skupině možnost se zapojit. Napište autorům, zajímejte se a podělte se o své vlastní nápady. Můžete si z toho odnést spoustu znalostí a dovedností, přinejmenším se však dostanete do super party podobně smýšlejících lidí. Jak říká Anlex: “úžasný je pro mě i kolektiv okolo Metrobusu, protože díky tomu posouvám své znalosti v dopravě jako ve vědě.”
Být šotoušem
Šotouš je člověk, který se intenzivně zajímá o veřejnou dopravu jakéhokoli druhu. Často je tento zájem spojený se zálibou v pořizování audiovizuálních úlovků vozidel veřejné dopravy. I když se tohle slovo občas používá hanlivě, nic to nemění na tom, že být šotouš je pro mladého člověka skvělá záliba. Pokud vás hromadná doprava zajímá, můžete díky zájmu v pořizování fotografií poznat nemalou komunitu ostatních šotoušů. Členové komunity si sdílí tipy a triky, jak pořizovat kvalitní snímky, informace o tom, co zrovna stojí za vyfocení a celkově tvoří partu lidí, se kterou tráví volný čas.
Podle mě je tato aktivita skvělá v tom, že vás donutí vyrazit ven, do ulic nebo do přírody. Obzvlášť v dnešní době, kdy tráví mladí lidé tolik času u televize nebo počítačů, je zrovna tohle skvělá alternativa. Ano, stále bude potřeba nějaký čas u počítače strávit, abyste po vyfocení dotáhli snímky k dokonalosti, ale hlavní náplň je stejně o pohybu venku. Brzy zjistíte, že hromadná doprava je plná zajímavých detailů, o kterých většina populace nemá ani potuchy.
Komunita šotoušů se dnes pohybuje hlavně na Facebooku a na Instagramu. Vítaný je každý, koho focení zajímá, a přes názorové příspěvky lze velmi rychle dostat na snímky zpětnou vazbu a posouvat se dál. Pro začátek stačí fotit na mobilní telefon. Pokud vás focení bude bavit, vyplatí se časem pořídit alespoň základní zrcadlovku, která fotí snímky na úplně jiné úrovni.
Umět dobře fotit je dovednost, která se vám může v budoucnosti hodit, ať už změníte objekty svého hledáčku (místo tramvají začnete fotit rodinné snímky) nebo budete hledat práci a zrovna narazíte na inzerát se zaměstnáním, kde jsou fotografické dovednosti podmínkou nebo výhodou. Pokud se chcete poradit s někým opravdu šikovným, doporučuji napsat mému kamarádovi Mílovi, který vyfotil většinu snímků v dnešním článku.
Závěrem
Opět jsem už vyčerpal prostor a pravděpodobně i vaši pozornost. Budu moc rád, pokud se v komentářích podělíte i o další aktivity, které by mohly další zájemce o dopravu zajímat. Ty nejzajímavější budu sdílet i na Instagramu. Samozřejmě mi můžete napsat i tam, pokud nechcete sdílet komentáře veřejně, ale nebojte. My šotouši nekoušeme. 🙂