Pondělí 17. 2. 2020
12/142 – 4x 13,6 km
Hned v pondělí ráno jsem vyfasoval typické svačiny na lince 12. Zde máte jasno, že přijede nějaká kombinace vozů 15T a T3R.P. Jiné vozy nejsou běžně na tuto linku vypravovány, což je dáno složením vozoven (Motol a Kobylisy) a zákazem provozu vozů Škoda 14T na Barrandov. To se však může změnit s blížící se uzavírkou Nádražní ulice.
Na střídací bod Na Knížecí přicházím relativně na poslední chvíli. Přesto mě výpravčí požádá o fouknutí v rámci testu na alkohol v dechu. Vše proběhne bez problému, já dostanu lístek s rozpisem pořadí a po kontrole toho, jaké vozy na mě čekají se vydávám střídat na Anděl.
Prvně se svezu s vozem 15T, pak kobyliským RP. Po pauze, kdy si sednu na kávu do blízkého Starbucks se vracím opět na RP a ranní část směny zakončuju na 15T.
Ranní část tedy dojezdím a cestou na oběd se už velmi těším na odpoledne.
Vozy ranní části:
2x 15T (9381, 9414)
2x T3R.P (8446+8518, 8505+8504)
4/8 – 75 km
Dostal jsem totiž jediné motolské pořadí na lince 4. Díky tomu se na čtyřku nedostanu moc často, tak je to změna oproti stereotypu ostatních barrandovských linek.
Hned po příchodu do výpravny mě čeká překvapení. I když jsem očekával, že na linku 4 vypravujeme vždy vůz 15T, který tam často potkávám, jedná se o tzv. negarantované pořadí a já dostávám klíče od soupravy vozů Tatra T6.
Nadšeně tedy utíkám do depa a k mému překvapení zjišťuju, že jsem navíc vyfasoval vůz s velkou pákou, se kterým jsem zatím neměl tu čest řídit. Kolegyně Vendy mě uklidňuje, že se s ní řídí fajn a pocitově s ní vlak ještě lépe brzdí. Příprava proběhne bez problémů, souprava pracuje jak má a já vyjíždím do terénu.
Díky vozovému jízdnímu řádu zjišťuji, že je odpolední špička o něco kratší než ta ranní a mě čekají jen dvě cesty na Barrandov. Za to jsem samozřejmě rád, protože jezdit bez tempomatu a omezovačů (zvyk z vozů 15T) Nádražní ulicí je celkem otrava.
Vendy měla pravdu, na páku si rychle zvyknu a jezdí se mi pěkně. Na lince 4 mám hromadu času a na Čechově náměstí dokonce pár minut na odpočinek mezi dvěma vozy linky 13. Na první cestě směr Barrandov přichází první zádrhel. V oblouku ze zastávky Moráň směrem na Palackého náměstí dojde pravděpodobně kvůli prudkému oblouku a špatnému doléhání spojení mezi mými vozy T6 k aktivaci záchranné brzdy. Jelikož jsem s touhle situací ještě neměl tu čest, napoprvé se dost leknu. Zeptám se nejprve cestujících, jestli ji neaktivoval někdo z nich. Když pochopím, že to vlak udělal sám, je naštěstí moje intuitivní reakce tedy restart řízení správná. My tak můžeme pokračovat dál.
Druhé kolo při cestě z Čechova náměstí si dávám pozor a raději jedu více opatrně, aby nedošlo ke škubnutí mezi oběma vozy. Ukáže se, že to pomáhá a já jedu dál bez problémů. Poslední kolo zatahuje odpolední linka 4 z Čechova náměstí rovnou na Vozovnu Motol. Celý nadšený, že budu po dlouhém dni konečně končit zapomenu na svůj slib projíždět obloukem extrémně opatrně a opět dojde k aktivaci záchranné brzdy. Zkušeně restartuji řízení, ale to situaci nevyřeší. Záchranná brzda je aktivovaná stále. Co bude dělat? říkám si. Snad nebudu muset jít ven a nějak si se spojením pohrávat ručně? Zkouším tedy restart řízení ještě dvakrát a už vidím tu potupu, jak budu volat na dispečink stojíc v křižovatce, kde blokuju několik linek a mnoho aut. Napotřetí naštěstí restart problém vyřeší. Oddechnu si a jedu směle zatáhnout do vozovny.
Poslední velké očekávání dne se týká právě zatažení do vozovny. S vozy T6 občas bývá problém, zpětný pohyb občas nenastupuje korektně. Já mám ale štěstí, po správném postupu vše šlape jak má a já tedy odcházím domů dle původního plánu.
Úterý 18. 2. 2020
16/14 – 47 km
Úterý začíná jako každý jiný den. Jediným rozdílem je, že na jedno kolečko na lince 16 přicházím výjimečně včas. Klíčky od vozu si od výpravčího vyzvedávám už 15 minut před nástupem. Ještě si v klidu doplním lahev na vodu a vyrážím k vozu.
Po prvním nastartování vozu se nestačím divit. Na panelu nadřazeného řízení (to na čem běžně řidič sleduje aktuální rychlost vlaku a další informace) vyskočí snad 8 různých závad. Vůz vypínám a po pár minutách v klidu mu dávám ještě druhou šanci. Po zapnutí ta samá situace, hromada nezávislých závad. Seberu se a jelikož je to poprvé, co jsem dostal při nástupu vadný vlak, ptám se depáků opodál, co bych měl dělat. Posílají mě do kanceláře mistra. Ten se ještě ujišťuje, že jsem vlak zapnul korektně. Říkám, že ano, dokonce dvakrát. Dostávám tedy vlak náhradní, záložní.
Druhý vlak už je v pořádku, naběhne bez potíží a já provedu standardní kontrolu funkčnosti dveří, světel a celkovou obhlídku vozu. Jsem v tu chvíli rád, že jsem dorazil do práce brzy a na všechno mám téměř standardní čas. Když už mám vše hotové a začínám se věnovat administrativě, zazvoní mi telefon, výpravna. Výpravčí mi do telefonu vysvětluje, že kvůli mimořádné události musí můj vlak vyjet okamžitě, ještě přede mnou. Tedy se mám já přestěhovat do následného vlaku a tento si vezme řidič v záloze. No paráda. Otevírám ještě kolegovi vrata, aby byl rychle venku a jdu se přesunout o vlak dále. Nemusím vám asi říkat, že na přípravu už třetího vozu mi zbývá pouze 5 minut. Udělám jen to nejnutnější a také se vydávám z vozovny pryč.
První vlak se závadami 
Druhý vlak, který mi ujel 
Třetí, finální vlak
Tři vozy před výjezdem z depa (foto vlastní)
Až po výjezdu z depa se dozvídám, že vlak, který mi ujel, vyjel kvůli mimořádné události na náměstí I. P. Pavlova: střet vlaku a automobilu. Jsou vyhlášeny odklony, protože odklízení po nehodě trvá velmi dlouho. Cestujícím v Řepích situaci oznamuji s tím, že až dojedeme na Karlovo náměstí, vše by mělo být již v pořádku. Už na Andělu se dozvídám, že situace byla vyřešena a my můžeme pokračovat po standardní trase.
Přesto mě na Lehovci čeká jen rychlá otočka a změna transparentu na zatažení zpět do vozovny Motol. Člověk nečeká, že při tří a půl hodinové směně zažije tolik vzrušení, ale někdy tomu tak prostě je. Já utíkám z vozovny domů pro věci na plavání. Dnes je první školní den a mě čeká tělocvik a večer setkání kvůli multimediálním projektům. Tenhle semestr bude náročný.
Středa 19. 2. 2020
12/6 – 134 km
Ve středu nastupuju už krátce po půl páté. Z toho důvodu opět spím u rodičů v Řepích. Ušetřím si tím asi 30 minut času a tak se lépe vyspím. Musím říct, že ranní výpravna v Motole je takový zajímavý jev: všichni řidiči jsou rozespalí a přesto se ve výpravně mile socializují před nástupem na směnu. Je to velmi sympatické.
Při devíti hodinové směně mám celkem dvě přestávky na Andělu. Takové směny mám rád, protože při jedné si stihnu nakoupit svačinu na zbytek dne a při druhé už jen relaxuji buď na střídacím bodu Na Knížecí nebo v jedné z blízkých kaváren Starbucks.
Jelikož mi dochází vhlčené ubrousky na očištění stanoviště, povede se mi husarský kousek a vyrážím pěšky ze smyčky Výstaviště Holešovice do blízkého obchodního centra Stromovka, kde se nachází nový Lidl. To vše stihnout za 15 minut není zrovna legrace. Povede se to pouze pokud po trase nenaberu výrazné zpoždění, čemuž rozhodně nepomáhají sebevražedné babičky z Holešovic. Skáčou pod tramvaj jako by se nechumelilo. Korunu tomu dala vyučující ze školky, která v kostýmu Krakonoše zatarasila svým tělem koleje v ulici Milady Horákové a chtěla nechat přecházet školku o asi šedesáti žáčcích. Tomu říkám vzdělávání naší budoucnosti.
Na Výstavišti Holešovice mě ještě navštíví ještě zahalené vozy Tater T2, mám na ně posledních pár dní štěstí. Už se těším až budou jezdit odhalené i s cestujícími.
Čtvrtek 20. 2. 2020
DOVOLENÁ
Tyhle dny mám nejradši. Vědomí, že jsem měl být někde v práci a válím se doma za stejné peníze. Takových dní by mohlo být v roce víc, stále jsou však velmi vzácné.
Pátek 21. 2. 2020
12/146 –2x 13,6 km
V pátek nastupuji až v osm hodin a to jen na dvě kola Anděl–Barrandov–Anděl. Obě na kobyliských vozech T3R.P. Vždy si říkám, že mě tam nic nepřekvapí a přesto nebývá den svačin, kdy by se něco neobjevilo. Dnes to však je pouze pozitivní. Po deštivém ránu, kdy se mi vážně nechtělo z postele, dorazím v 8 ráno Na Knížecí akorát na konci této přeháňky. Při cestě na Barrandov si tak užívám krásného výhledu, který se naskytne jen po dešti.
9/239 – 50 km
Odpolední část šejdrové směny se skládá ze dvou kol na lince 9 s krátkou přestávkou v naší vozovně. Během směny mě čeká jak výjezd tak zatažení. Linku 9 znám už skoro jako svoje boty a moc mě baví. Ve špičce je to samozřejmě náročnější provoz, ale to je na všech linkách, které jezdí do Řep.
Sobota 22. 2. 2020
12/1 –150 km
Na linku 12 nastupuju v pozdních odpoledních hodinách. Jedná se o směnu takzvanou polonoc, kdy končím až po půlnoci. Při předání si mi kolega stěžuje na velmi hlučnou klimatizaci vozu, což se mi hned při cestě z Anděla na Barrandov potvrdí. Po prohlídce vozu na konečné zjišťuju, že navíc v druhém článku nefunguje transparent s číslem linky a zastávkami. Jelikož mám na konečné asi 10 minut času, provedu na Barrandově restart vlaku.
K mému nemilému překvapení restart problém neřeší, naopak se začnou s vlakem dít divné věci. Po vyhlášení nástupní zastávky Sídliště Barrandov si totiž počítač sám „projede“ celou trasu linky až na Výstaviště Holešovice. Tedy mi neumožňuje ani hlášení, ani automatické navolení vlakové cesty (ta staví výhybky do správného směru). Hlásím situaci dispečerovi, se kterým se domluvíme, že si budu až na Výstaviště hlásit zastávky sám a výhybky stavět v manuálním režimu. Tam provedu ještě jednou restart, tentokrát s vypnutým jističem informačního systému.
Z nějakého důvodu se mi však počítač tramvaje na Smíchovském nádraží chytne a dále už spolupracuje. Nicméně jsem těmito komplikacemi už nabral asi čtyř minutové zpoždění a do smyčky Výstaviště Holešovice potřebuji dorazit včas, abych měl na restart čas (závada transparentu totiž přetrvává). Jedu tedy trochu více svižně než normálně. U Nádraží Holešovice mi navíc terénní vozidlo vjede přímo pod kola tramvaje a pak zastaví úhybným manévrem, stále však v kolejích. Co vám budu povídat, tohle první kolo bylo toho adrenalinu až moc. Na konečné ke mně do kabiny přijde technik jízdy a oznámí mi, že právě proběhla kontrola mé jízdy. No skvěle! Zrovna když se pokazí vše co může, tak je tady kontrola. Poprosím ho, ať jde ke mně, abych mohl tramvaj otočit a provést včas restart.
Závada je pak odstraněna a já už zbytek směny můžu jet v klidu. Nicméně z kontroly v takto stresové situaci radost nemám. Doufám, že technik přijde zase brzy, aby mi dal feedback na můj běžný styl jízdy. Na konečné na Barrandově mám chvilku času, tak si můžu tuhle zlobivou tramvaj konečně vyfotit. Všimněte si sedmičky na konci evidenčního čísla. To u vozů 15T znamená, že je to pravděpodobně vůz, který maže oblouky podobně jako legendární mazačka.
Zbytek směny už probíhá bez komplikací. Linku 12 mám poslední dobou často, takže mám už natrénované tempo, kdy se nepředjedu a zároveň většinou nenabírám významná zpoždění. Ve Stromovce je klid a na Barrandově si mohu, pokud je to potřeba, skočit do Alberta, což je fajn. Jen poslední půlkolo z Výstaviště na Barrandov je náročnější. Na to, že je středa, se po městě pohybuje větší množství alkoholem posilněných cestujících, kteří dělají trochu bordel. Snažím se je tedy všechny bezpečně dovést na Barrandov, abych se mohl otočit a uhánět do vozovny.
Cesta do Motola je v klidu, v podstatě jako vždy, když se zatahuje z Barrandova nebo Radlické. Na denním ošetření se dozvídám, že budu poprvé zatahovat na objízdnou kolej. Když depák vidí můj překvapený výraz, vše mi stručně vysvětlí, aby mě nic nepřekvapilo. Je to jako zatažení na běžnou kolej, pouze si budu pořád dávat výhybky vlevo. Snazší než jsem čekal, už si to brzo štráduju do výpravny. A tramvaj v klidu spí, dnes pod měsíčkem.
Neděle 23. 2. 2020
V neděli dospávám polonoc a pak se vidím s rodiči na rodinný oběd. Jelikož už začala škola, mám toho už od prvního týdne hodně. Pracuji na vzdělávacím projektu pro studenty středních škol a už dnes máme deadline na první návrh zpracování.
Shrnutí
Tento týden jsem ujel přibližně 544 km během pěti pracovních dní na celkem 12 vlacích (nepočítaje 2 vlaky, se kterými jsem se z depa nedostal). Týdenní rekord opět pokořen.