Nevím, jak je to možné, ale sedmý týden je opět plný zajímavých zážitků a pohledem na sbírku fotek z něj se musím rovnou přiznat, že to dnes bude delší příspěvek.
Pondělí 10. 2. 2020
Jelikož došlo k nějakému výpadku řidičů v pankrácké vozovně, povolal mě náš plánovač na dvě směny v tomto týdnu právě sem. Jelikož bydlím na Vinohradech, jsem v obsazování směn za jiné vozovny celkem flexibilní.
13/6 – 88 km
Hned pondělní ráno s nástupem v 5:58 začíná divoce. Ze zvyku jako ještě nedávný kurzista si cestu na Pankrác naplánuji se zastávkou v Tescu ve Vršovicích. Zde již kolem páté hodiny ranní nabízejí čerstvé pečivo a tak je to ideální příležitost si zajistit svačinu. Toho rána je však opravdu špatné počasí. Orkán Sabine způsobil přes noc nesčetně škod a zřejmě ovlivnil i dopravu v hlavním městě. Do nákupu v Tescu probíhá vše, jak má. Při čekání na autobus do Michle mě však nepříjemně překvapí jeho vynechání. Vydávám se tedy úprkem od obchodního centra Eden směrem k tramvajové zastávce Slavia. Kvůli tomuto zbytečnému čekání na vynechaný autobusový spoj jedu na Pankrác pár minut pozdě. Výpravčí je naštěstí kliďas a chápavě mou omluvu přijímá.
Vůz T3R.P si tedy bez problému připravím za pár minut. Dle pokynů výpravčího se chystám vyrazit směr vrata vozovny asi 3 minuty před časem výjezdu. Když už se zdá, že smůla pro dnešní ráno byla vyčerpána, čeká mě na cestě kolem vozovny další nepříjemné překvapení.
Na objízdné koleji vozovny stojí zaparkovaná neoznačená červená dodávka. Na zvonec nikdo nereaguje a po zkontrolování situace kontaktuji výpravčího. Za pár minut sem dorazí zásobovač, který zřejmě doplňoval svačinové automaty ve vozovně. Co nejrychleji se tedy vrací do svého vozu a opatrným manévrem kolej uvolňuje. Tou dobou už za mnou stojí další vůz, zřejmě vyjíždějící na linku 21. Suma sumárum mám na výjezdu něco kolem osmi minut zpoždění.
Jelikož nejedu linku 13 z Pankráce poprvé, dočkal jsem se ji už někdy brzy po zácvicích, vím velmi dobře, co mě čeká. Směna je to příjemná, po prvním kole už mám celou trasu po Vinohradské osvěženou a jezdí se mi moc fajn. Třináctka má pauzy na konečné zastávce Černokostelecká. Zde je prostor protáhnout si nohy, uvařit čaj a tak podobně. Jelikož je však po orkánu smyčka zatopená, zůstávám radši ve voze. Při návštěvě toalety si najíždím do nástupní zastávky, abych se velikánské louži vyhnul. Jinak uteče směna až na vytrvalý déšť bez větších potíží.
Úterý 11. 2. 2020
V úterý se vracím do své domovské vozovny Motol. Na nástup v 5:27 musím chytit první denní linku 10 z Vinohrad. Ta mi však před nosem ujede a já mám tedy ráno hned zajímavější cestou metrem přes Nemocnici Motol, autobusem na Motol a jednu zastávku tramvají k naší vozovně. Jsem poučený na další nástup: raději vyrazím z bytu o pět minut dříve.
9/211 – 75 km
Nastupuji tradičně na vůz Škoda 15T, který na mě čeká na šestnácté koleji. Jelikož touto dobou vyjíždí vlaků z Motola požehnaně, je potřeba hlídat správný čas výjezdů z vrat depa a následně vrat vozovny. Snadno může dojít k předjetí a zbytečnému zpoždění. Při výjezdu jsem zodpovědný otevřít si vrata haly sám. Jejich zavírání už vykonává pracovník depa. Mně se tak naskytl při výjezdu moc pěkný pohled:
Dle času v „notách“ vyrážím po kolejové harfě k výjezdovým vratům vozovny a na hlavní trať v Plzeňské ulici. Dnešní směna je v plánu po novu. Běžně jsem zvyklý, že na lince 9 probíhá směna formou oddělení od vozu po každém kole. Za 3 kola tedy člověk běžně vystřídá celkem 3 vozy. Nově se setkávám s tím, že etapy jsou delší, kolo a půl. Vydávám se tedy s vozem 15T do Řep, pak na Žižkov, zpět do Řep a až při další cestě svůj vlak opouštím u vozovny Žižkov, kde mě čeká hodinová přestávka. Výpravna vozovny Žižkov je malinkatá. S velkou chodbou naší vozovny v Motole se nedá srovnávat. Na rozdíl od nás zase najde řidič v okolí spoustu stravovacích možností a tak je lokalita Žižkova praktičtější.
Po přestávce na Žižkově si od kolegyně přebírám soupravu vozů T3R.P. Jelikož jsem z pondělí natrénovaný, nastavím si sedačku do pohodlné polohy a vyrážím na další kolo a půl. Směna je to pohodová, linku 9 jezdím rád a přemítám, s jakými vozy budu na této lince nejspíš jezdit ve čtvrtek.
V úterý večer mě pak navštíví spolužáci na večer deskových her. Jelikož jsme se všichni dlouho neviděli, protáhne se večer ještě několik hodin po půlnoci. Náročný ale fajn den, kde se krásně propojila práce, škola a zábava.
Středa 12. 2. 2020
Středa je samozřejmě volný den, jinak si nedokážu představit zůstávat tak dlouho vzhůru. Shodou náhod jsme v tento den domluveni s dalšími spolužáky na skupinovou návštěvu interaktivní výstavy v Centru architektury a městského plánování (dále CAMP) pod názvem Urbania. Je to příležitost nahlédnout pod pokličku toho, jak komplexní je vedení města jako je například Praha. Celá akce je vedena populární formou a je tak přístupná široké veřejnosti. Kvůli dosavadní nízké kapacitě byla tedy akce prodloužena a já všem vřele doporučuji využít možnosti se tam jít podívat. Můžete jít sami nebo s partou známých jako já. CAMP vás přiřadí do skupiny dalších návštěvníků a během společné diskuze máte šanci poznat zajímavé lidi a jejich zážitek z akce.
Čtvrtek 13. 2. 2020
9/210 – 75 km
Ve čtvrtek jsem dostal od výpravčího opět na chlup stejnou směnu jako v úterý: 3 kola na lince 9. K mému milému překvapení, vyjíždím z vozovny se soupravou T3R.P. Těch v naší vozovně moc nemáme a rád si je tedy otestuji. Vozy jsou pěkně čisté. Jelikož stály přes noc na dvoře vozovny, bál jsem se vychlazené kabiny. Avšak zbytečně. Kalorifer (neboli topení kabiny) bylo již tou dobou nahozené a já se tak spokojeně usadil na vytopené místo řidiče.
Dnešní směna probíhá na chlup stejně jako ta úterní. Nástup na ní je jen o 8 minut dříve, ale díky kratší přestávce na Žižkově končím o skoro půl hodinu dřív než v úterý. To je třeba, protože se odpoledne vydávám ke svému kadeřníkovi.
Pátek 14. 2. 2020
11/4 – 104 km
Podruhé se tento týden vydávám na Pankrác, vypomoci oslabené vozovně. Poučený pondělním faux pas s pozdním příchodem vyrážím do vozovny rovnou. Na lince 11 je přestávka na I. P. Pavlova, svačinu si tedy mohu bez problému pořídit pak. Pro změnu však spěchám tak, že doma zapomenu svou tašku s věcmi do tramvaje, mimo jiné i kličkou, bez které tramvaj nerozpohybuji. Výpravčí na Pankráci mi ji tedy zapůjčí a já se mu tak upíšu do sešítku, že ji musím vrátit. Tentokrát na mě tramvaj čeká standardně v hlavní části haly a je to typický pankrácky vůz 15T bez polepů.
Jelikož vede trasa linky 11 z velké části po trase linky 13, nemám obavu z neznámé trasy. Pravda, na Spořilově jsem byl od kurzu pouze dvakrát, nicméně jsem se zde pohyboval během kurzu docela hodně a tak mi místní úsek zůstává v paměti.
Linka 11 je snad ještě o něco pohodovější než linka 13. Důvodem je právě i zmiňovaná dlouhá přestávka na I. P. Pavlova. Zde je spousta možností, kam se během pauzy uchýlit. Dokonce přečtu i pár řádek z knihy Mrtvá a živá, kterou mám nyní na seznamu. Na Spořilov se tedy celkově podívám jen třikrát, zato na Spojovací čtyřikrát. Z toho dvakrát společně s mou nejmilejší kolegyní Vendy, která dnes jezdí linku 9.
Jelikož je Valentýn, všimnete si po Praze spousty zmatení jedinci, kteří utíkají do květinářství, či menších obchůdků shánět květiny a jiné drobné dárky pro své partnery a partnerky. I když se mi celkem úspěšně vyhýbají, raději volím klidnější tempo jízdy. Na trase je času dost a bezpečnost je na prvním místě.
Přesto se tento den neobejde bez komplikací. Když jsem na zastávce Muzeum směrem na Spořilov, ozve se hlášení dispečera, že mezi Muzeem a I. P. Pavlova došlo k mimořádné události s naší účastí. To pravděpodobně znamená střetnutí vozidla s naší tramvají. Raději rovnou cestující informuji, jelikož nevím, jak daleko za oblouk od Muzea dojedu.
Nakonec dojedeme téměř až do zastávky I. P. Pavlova. Zbylé cestující až na pár jedinců vypouštím předními dveřmi. Po asi deseti minutách je situace nafocena a zaznamenána a popelářský vůz klidnou jízdou opouští místo střetu. Na Spořilově se tím pádem s vlakem jen otočím a mířím naposledy na Spojovací.
Cestou zpět mi však na zastávce Teplárna Michle nastoupí velmi podezřele se tvářící muž. Sedne si do nejzadnější části vozu, na pětku sedaček s panoramatickým sklem a drbe si nohy, které si položí na sedačku vedle sebe. Vnitřním rozhlasem ho tedy požádám, ať se řídí přepravními předpisy a pohrozím případným vyloučením z přepravy. Raději si ho i nadále hlídám na kameře v salonu. V zastávce Horky vystupuje a když dojedu na náměstí Bratří Synků slyším sirénu policejního vozu. K mému překvapení zastaví před mým vlakem a požádají mě o otevření dveří. Po zkontrolování celého vlaku odcházejí z prázdnou. Policii povím o zmiňovaném podezřelém pánovi a oni se vrací směrem k zastávce Horky ho hledat. Doufám, že lumpa chytí. Já zatím s pětiminutovým zpožděním pokračuji dále na Spojovací a po obratu předávám vlak svému kolegovi na I. P. Pavlova.
Sobota 15. 2. 2020
10/12 – 148 km
O víkendu je v plánu něco nestandardního. Z důvodu oprav v Zenklově ulici je naše motolská linka 10 vedena odklonem z Palmovky přes Holešovice, Trojský most, tudy Ke Stírce a dále po své trase. Jelikož jsem si informace o výluce všiml asi dva týdny zpět, požádal jsem si o tuto linku v požadavku, kterému plánovač vyhověl. Tou dobou jsem si myslel, že to bude má první návštěva Trojského mostu od kurzu. Teď už víme, že druhá.
Objízdná kolej v Motole (foto vlastní)
Vůz 9363 na mě čeká na objízdné koleji, kde si ho na ranní směnu nachystám. Nejprve mě čeká cesta na Sídliště Řepy a pak celkem tři kola do Ďáblic a zpět s koncem na Andělu. Pohledem do vozového jízdního řádu zjišťuji, že o objížďku přes Holešovice je zkrácen pobyt v obratišti Sídliště Ďáblice, takže bude směna celkem rychle utíkat. První kolo probíhá velmi klidně a opět zjišťuji, že musím nasadit pomalejší tempo, abych zbytečně nečekal na kontrolních bodech.
Během první přestávky v Ďáblicích ke mně do obratiště přijdou dvě dámy a tázají se mě na odjezd z konečné. Dle všeho jsou odjezdy z Ďáblic asi o 10 minut posunuté, takže jejich pravidelný víkendový spoj jim už ujel. Jelikož je toho dne velmi chladno, nabídnu jim usadit se ve voze raději než čekat na promrzlé nástupní zastávce. Přeci jen je jejich čekání způsobené naším nedostatečným informováním o změně času odjezdu. Ne každý cestující má k dispozici chytrý telefon s vyhledávačem spojení.
Už při první cestě z Ďáblic na mě číhá teď už stálý foto parťák @czech_transport. Opět tak mohu sdílet nádherné fotky z tohoto dne.
Autor: @czech_transport. Můžete ho sledovat na Instagramu.
Zajímavostí tohoto dne je, že poprvé vyráží do ulic nově pořízené vozy T2, jeden ve verzi z šedesátých a druhý z osmdesátých let. Dnes ještě zahalení před objektivy všudypřítomných šotoušů. Přesto se podařilo, že mě tyto vozy honily po Trojském mostě, a czech_transport vše vzorně zdokumentoval:
Až na zmíněné problémy s informovaností cestujících probíhá směna bez problémů a já vlak předávám ve 14 hodin kolegovi, který je z výluky a tedy způsobeného odklonu o dost méně nadšen než já. Snad se mu to podaří stejně bezbolestně jako mně.
Neděle 16. 2. 2020
Opět zasloužený volný den. Dopoledne navštívím svou sestru kousek za Prahou a asistuji při stěhování všemožných věcí po domě. Odpoledne jdu na kávu ke kamarádovi a večer si ve společnosti koček doma odpočinu u nové série pěvecké soutěže na TV Nova. Každý máme nějakou svou „guilty pleasure“ (anglický termín pro neřesti).
Shrnutí
Za 5 pracovních dní celkem najeto 490 km, což je dle všeho dosavadní týdenní rekord. Tři dny navíc i s vozem T3R.P, což je pro motolského řidiče stále ještě rarita. Vystřídáno celkem 9 vlaků ze tří různých vozoven.