Pondělí 3. 2. 2020
V pondělí jsem byl paní doktorkou konečně uschopněn. Tak se vracíme do starých kolejí střídání práce a studia.
V pondělí mám jeden veliký cíl: úspěšně odprezentovat svou dlouho chystanou prezentaci. Naše škola pořádá jednou ročně událost nazvanou SNMtalks (zkratka vychází z názvu studijního programu: Studia nových médií). Zde jsou studenti našeho oboru povinni odprezentovat jednou za studium téma dle vlastní volby ve formátu pecha kucha, čili prezentace o 20 slajdech, každý po 20 vteřinách. Asi vás nepřekvapí, že mým tématem se staly tramvaje, konkrétně „5 věcí, které lidi štvou na tramvajácích“.
Ve své prezentaci tedy shrnu několik problematických bodů: řidiči ujíždí před nosem, řidiči nejezdí podle jízdního řádu, řidiči mají špatný jízdní styl, řidiči nekontrolují, co se ve voze děje a řidiči občas nezastavují u zastávkového sloupku. Každý z problémů tedy vysvětlím z obou stran a snažím se najít kompromis a šanci k pochopení. Snad se mi to daří. Co je na prezentaci nejlepší je ale to, jaké podpory se dočkala. Dorazilo hned několik známých tváří: kolegové řidiči, dokonce i instruktor, kamarádi i rodina. Všichni dorazili jen proto, aby mě podpořili a pomohli tak mému cíli. Největší ohlas má však můj kolega Jakub, který mě při dotazech diváků dlouze a detailně doplňuje. Jeho osobitý styl komunikace všechny přítomné naprosto odrovná a to dodává mé prezentaci neuvěřitelně výraznou tečku.
Úterý 4. 2. 2020
V úterý strávím půl dne jen úklidem. Jelikož jsem stonal u rodičů, svůj byt opustil narychlo a zanechal zde kočky na pospas jejich osudu, byl to jeden velký nepořádek. Po zotavení se chystám konečně vidět se svými přáteli, tak využívám poslední možné příležitosti s tou domácností něco udělat, abych se před nimi nemusel stydět. Snad se mi to daří. Odpoledne navíc přijíždí Couchsurfer, což je člověk, se kterým se seznámím přes online síť a nechám ho u sebe zdarma přespat. Je až z dalekého Chile. Celkem milý kluk a dokonce se tu náhodou potkal se svou známou z rodné země. O program má tedy postaráno a já se můžu věnovat svým činnostem.
Středa 5. 2. 2020
5/125 – 4x 13,6 km
Středa je mým prvním pracovním dnem po nemoci. Dříve pro mě žádná směna k dispozici nebyla. Jednalo se o čtyři kola přestávek na Barrandov pro linku 5. V rozpisu jsem obdržel 3 negarantované vlaky (mohou být nízkopodlažní a nemusí) a na konec splněné přání ve formě vozu KT.
Kontrolou systému DORIS zjišťuji, že první dvě pořadí jsou obsazená vozy 15T. To jsem rád, protože po delší absenci z práce jsem si rozhodně se Škodovkami nejjistější. Další pak souprava vozů T3R.P a na konec již slíbený vůz KT8D5.RN2P. Hned při první cestě nahoru na Barrandov mě zaskočí sněžení. Mysleli jsme, že zima již pominula a pak se spustí naprostá vánice. Počasí se naštěstí brzy uklidní a navíc vše probíhá jak má. Na konci si užiji 4. kolo s vozem KT8, ev. č.: 9051.
Čas po práci si zpříjemníme společným obědem s kolegy Jiřinkou, Vendy a Jakubem. Jelikož má Jakub (na rozdíl ode mě) ještě odpolední část směny, opouští nás a my s děvčaty pokračujeme v blízké Andělské cukrárně až do pozdních odpoledních hodin. Moc fajn první pracovní den.
Čtvrtek 6. 2. 2020
9/223 – 3x 25 km
Ve čtvrtek už mám dle turnusu standardní směnu. Jelikož není nic jiného k dispozici, dá mi výpravčí nejprve šejdrovou zálohu, 4:00–8:00 a 13:00–17:00. Jít si do vozovny sednout na několik hodin dvakrát za den se mi zrovna dvakrát nechce a naštěstí mi výpravčí už pár dní předem volá, že mi směnu nahradí celodenní směnou na lince 9, kdy vystřídám celkem 3 pořadí na této lince. Přestávky trávím na vozovně Motol, nejprve 40 minut, pak 54 minut. Na všech třech pořadích se mi pod ruce dostanou vozy 15T, se kterými se mi linka 9 jezdí opravdu pohodlně.
Den je to na lince 9 jako každý jiný. Člověk si musí dávat pozor na velký pohyb chodců a to nejen v úplném centru, ale například i na Žižkově. I zde se mi pod kola snaží dostat hned několik kolemjdoucích. Na závěr dne mi pod koly proběhne černá kočka, které se brzdovým manévrem naštěstí vyhnu. Kdybych byl pověrčivý, uklidnilo by mě snad jen to, že měla bílé packy. Mrkněte na ty pěkné žluté čumáky (foto vlastní):
Večer se pak s několika kolegy scházíme u mě doma a kromě typické konverzace na téma „co se děje kolem tramvají nového“ ještě zkoukneme stále relativně nový seriál Černobyl. Kdo jste neviděli, mohu směle doporučit. Opravdu kvalitní kus filmařské práce. Ještě je nutno podotknout, že kolega Robert upekl na večer moc výborné buchty, které zbudou i na pátek.
Pátek 7. 2. 2020
17/5 – 111 km
V pátek se dočkám něčeho extra. Jelikož jsou směny v Motole plně obsazeny, zkouším své štěstí a hlásím se o směnu v Kobylisích. K mému překvapení výpravčí nadšeně souhlasí a já se už těším na svou první směnu s vozem 14T od zácviku a na lince 17 vůbec.
Musím říct, že konečně chápu, proč je linka 17 tak oblíbená. Věděli jste, že se jedná o linku s nejvyšší průměrnou rychlostí ze všech? Prosviští si to Prahou opravdu rychle (díky za zajímavost, Jirko). Je moc příjemné, že se zde pořád jede a člověk se nikde moc nezdržuje. Až tedy na Křížovnickou ulici u Karlova mostu. I zde se dá projet relativně rychle. Já mám však tu smůlu, že mě zde naprosto očividně a záměrně blokuje hned několikrát po sobě vedle jedoucí řidič se Škoda Citigo. Celou svou estrádu zakončí tím, že mi na Karlových lázních ukáže z okénka svůj prostředníček. No pěknej ho má, co vám budu povídat.
Jelikož se jedná o pro mě opravdu výjimečný zážitek, mám o to větší radost, že se hned několik lidí o něj se mnou podělí a udělá si čas, aby mě pozdravili, vyfotili. Díky tomu se s vámi můžu podělit o několik krásných fotek od talentovaného @czech_transport:
Jedinou vadou na krásné směně s vozem Škoda 14T je pro mě opravdu hodně vzadu umístěné zpětné zrcátko, ze kterého mě šíleně bolí za krkem. Stále jsem váhal, k čemu je zpětné zrcátko nad hlavou řidiče, až si před jedním focením uvědomím, že si zde mohu pohodlně zkontrolovat své větrem rozcuchané vlasy. 1:0 pro Škodovku.
Sobota 8. 2. 2020
V sobotu jsem rád, že si po několika dnech v práci trochu odpočinu. Naskočit z ničeho nic zpět do pracovního procesu je náročné. Chce to čas a postupnými kroky se dostávat do pravidelného ježdění. To se mě však bude týkat jen chvíli, za necelé dva týdny už začíná škola.
Kolem oběda vyrážím s celou rodinou na oslavu narozenin naší nejmladší členky, neteře Olivky. Večer pak mám osobní schůzku, která proběhne moc dobře. Super den i bez tramvají.
Neděle 9. 2. 2020
V neděli mě čeká další poprvé. Od zácviků je to první standardní dlouhá směna na lince 12.
12/5 – 133 km
Směna začíná velmi brzy, již po čtvré hodině ranní (nástup ve 4:01). 20 minut na to vyrážím přes Anděl na Barrandov, kde ke mně nastupuje celkově jeden cestující, kterého vysadím na Smíchově. Až na Barrandov vezu už jen sám sebe. Po rychlém otočení v obratišti mířím zpět do města, na Výstaviště do Holešovic. Celé město je toho rána zahalené oparem ranní mlhy a to dává této směně opravdu úžasné kouzlo.
Na začátku mám hodně času na všech obratech (kromě již zmiňovaného prvního). Při druhé zastávce na Výstavišti se vypravím do místního nově postaveného obchodního centra Stromovka, kde je v neděli ráno vše zavřené až na supermarket Lidl. I ten potěší a já tak mám na zbytek dne svačinu. Pak už na mě opět čeká fotograf @czech_transport a tak tu pro vás mám další nálož skvělých fotek z tohoto dne:
Shrnutí
Celkem tedy tento první týden po nemoci najeto 373 km a vystřídáno celkem 9 vlaků.
Newsletter
Opět tu pro vás mám nabídku. Pokud vás mé články baví, rád vás budu o nových informovat e-mailem. Zároveň se s vámi rád podělím i o další zajímavosti a případné události, které by vám neměly uniknout.