Tak už pro vás píšu čtvrtý týden svého seriálu. Už se blíží konec ledna a já si zase začínám uvědomovat, jak ten čas letí. Jako by to bylo včera, co jsem začal! Co budu psát až tu bude prosinec, nevím. Čtvrtý týden je plný zážitků, i když byl neočekávaně zkrácen, ale o tom vám povím už za chvilku.
Pondělí 20. 1. 2020
Pondělí začínám odhodlaně. Mám v plánu třídenní kurz na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, Zimní škola strojového učení. Vyrážím na Karlovo náměstí, kde se výuka koná a hned při vstupu mě překvapí kompletně plná veliká posluchárna. Přednášející je vtipný a doprovází výklad obrázky. Bohužel brzy zjišťuji, že mé znalosti matematiky neodpovídají vysokým nárokům tohoto odvětví. Chybí mi znalosti ze Statistiky. Odpoledne tedy odcházím a po krátké zastávce na střídacím bodě Na Knížecí volám do výpravny a na další dva dny si beru směnu z volna.
Úterý 21. 1. 2020
15/2 – 91 km
Na úterý jsem si vybral příjemnou linku 15 s relativně pozdním výjezdem kolem sedmé ráno. Přicházím do výpravny, spokojený a natěšený. Sice mě mrzí, že můj plán s doplněním vzdělání o zajímavou oblast strojového učení nevyšel, ale na tramvaj se těším taky moc. Dle očekávání dostávám vůz 15T, tentokrát ev. č. 9405. Dnes je velmi chladné počasí a tak máme ve městě opět o něco více řidičů osobních automobilů, kterým se nechtělo jít pěšky nebo jet hromadnou dopravou.
Pohledem do jízdního řádu zjišťuji, že mám dlouhé přestávky na Olšanských hřbitovech. Při první návštěvě tedy tramvaj odstavím a jdu si rychle pro kafe do o kus dále stojícího Starbucks, kde mi vždy ochotně udělají výbornou překapávanou kávu.
Jelikož dnes cítím trošku horší kašel, nakonec kafe moc nevypiju a radši si dělám na Kotlářce ještě horký čaj. Aby toho nebylo málo, mám z minulého týdne pocintaný svetr a tak jsem jen v košili. A jako na potvoru zrovna dnes nefungují dobře dvě výhybky na mé trase: za Masarykovým nádražím směr náměstí Republiky a na Újezdě směrem na Anděl. Na obou musím z kabiny skoro pokaždé vystoupit, protože jsou blokovány (červená tabule se směrem výhybky bliká) a tak se mi dálkově nepřestaví do mého směru. Musím použít tzv. tágo. Až na teplotu a opakované větrání je směna na lince 15 poklidná a fajn.
Středa 22. 1. 2020
Ve středu již nebyla celá směna volná a já si tedy vybral směnu šejdrovou, ranní a odpolední. Nebudu nic zastírat, očekával jsem již tou dobou, že jsem si právě naplánoval den s vozem T6 a měl jsem pravdu.
9/34 – 25 km
Ráno jdu do výpravny a pohledem na budník s notami (naše jízdní řády) zjišťuju, že jsem opět poslední. Desky pro linku 9 pořadí 34. jsou tam jako poslední.
Výpravčí mi podává klíče od soupravy 8687+8711. Na dvoře ještě potkávám kolegu Jakuba z Pankráce, který dnes vyfasoval linku 10 s naším vozem 15T. Je celý vysmátý, že má něco jiného než přestávky na Braníku nebo I. P. Pavlova, tak mu alespoň udělám fotku. Čas před výjezdem mám. Vlak si zkontroluji, vše funguje jak má a vyrážím na cestu. Volám ještě s rodiči. I když se dušuji, že mám dnes do práce svačinu, stejně mě maminka navštíví a věnuje mi něco dobrého, pro jistotu. Diví se, čím jsem to přijel: „Co to máš dnes za stroj?“ Odpovídám, že to je přeci má nejoblíbenější, Tatra T6. Pravdou je, že do Řep se s ní tak často nepodívám a maminka tak neměla příležitost prohlédnout si ji.
Po obratu v Řepích mířím na Spojovací a vše je v nejlepším pořádku. Jelikož ráno jezdí z Řep tramvaje po dvou minutách, rozprostřou se cestující krásně. Přijde mi, že dokonce vidí T6ku rádi. Nebo si to alespoň namlouvám. Horší to však je s méně pohyblivými cestujícími. Nerozumím, proč se raději starší člověk škrábe do schodů tramvaje, když už dvě minuty za mnou jede vlak další, pravděpodobně nízkopodlažní. Nejvíce mě pobavila důchodkyně na Žižkově. Ta se mnou jela přesně 169 m: ze zastávky Nákladové nádraží Žižkov do zastávky Nákladové nádraží Žižkov (v Olšanské ulici). Snad jí to za tu namáhu stálo. To už jsem mířil do vozovny Motol k zatažení. V depu jsem ještě dostal pochvalu, že mám plné pískovače. Stále jezdím opatrně, protože nám vlaky kloužou už v podstatě permanentně.
21/8 – ?? km
Po více než příjemné pětihodinové pauze se vracím do výpravny, abych pokračoval v pěkně rozjetém dni s T6kou. Na odpolední část jsem vyfasoval vůz 8655. Ve výpravně ještě píšu na Instagram, že se chystám k výjezdu na linku 21, zda mě může někdo vyfotit. K mému překvapení se takových nadšenců našlo hned několik z toho dva opravdu nečekaní.
Již na mostě zaznamenávám vášnivého šotouše sedícího na mostním sloupku v zatáčce z Palackého mostu vpravo na Rašínovo nábřeží. Jedná se o vyučujícího z fakulty humanitních studií, se kterým jsem se seznámil díky loňské přednášce u nás na fildě. Od doby kdy se dozvěděl, že řídím tramvaj, mě věrně sleduje. Dnes mě poprvé přišel navštívit. Na Podolské vodárně zase přibíhá kolega Jirka, který právě dokončuje kurz tramvají a všichni společně jedeme na Levského. Směna je to moc fajn, na konečné stihneme probrat všechno od studií po aktuální dění v Praze, ale nejvíce jsem nadšený ze skvělé sbírky fotek, o kterou se se mnou pan doktor podělí. Tady máte pár fotek k nahlédnutí:
Autor: Pavel Farkas
Krásně utekla i odpolední část této směny a já jsem si neplánovanou návštěvu moc užil. Bohužel jsem pak z vozovny utíkal tak rychle, že jsem si zapomněl zkontrolovat najeté kilometry. Jelikož ale chodím na linku 21 často, doplním tento údaj snad brzy.
Čtvrtek 23. 1. 2020
Čtvrtek nezačíná vůbec dobře. Probudím se s šílenou bolestí hlavy, celého těla a kašlem. Okamžitě poznávám, že moje asi týden trvající nachlazení zmutovalo v něco závažnějšího. Jelikož však už v poledne nastupuji do práce, dopuji se vitamíny a celé dopoledne piju v posteli teplý čaj zatímco pracuji na počítači.
7/1 – 127 km
Bohužel to nepomohlo. Když vyrazím z Vinohrad na střídání na Andělu, okamžitě pochopím, že jsem udělal chybu. Po klidném dopoledni se mi pouze přitížilo. Po rychlém obědě na Andělu nastupuji na jedenáct hodin dlouhou směnu. Zabalený v bundě, šále a čepici tak jezdím Prahou sem a tam. Jen díky pomoci Paralenu zvládnu směnu odjezdit, ale je to řehole. Na to jak fajnová je jedenáctihodinnová směna na lince 7, nebudu na ni moct vzpomínat v dobrém. Přál jsem si jen, aby směna proběhla bez komplikací a já tak mohl být brzo v posteli.
Kromě jedné výhybky, díky které jsem málem vjel do vozovny Strašnice (ta se přestavuje ručně) a pádu muže pod kola metra ve stanici Anděl, po které jsem vozil desítky cestujících na Radlickou, se nic nedělo. Překvapilo mě ale, jak dlouho vyprošťování a vyšetřování v metru probíhalo. Jsem zvyklý, že většinou netrvá déle než něco kolem hodiny a tentokrát vydrželo tak dlouho, že jsem vezl cestující náhradní trasou na Radlickou dokonce 2x.
Po celých pěti a půl kolech na lince 7 a dvou Paralenech se chystám k zatažení do vozovny Motol. Ještě mě překvapí odjezdová tabule na zastávce na Radlické, podle které ani jeden další vlak nejede do centra města, ale všechny na Plzeňskou. Podívejte se:
Když dojdu do výpravny, okamžitě hlásím, že jdu zítra k lékaři a pravděpodobně nepůjdu až do pondělí do práce. Hodná výpravčí jen mávne rukou a řekne, že vše zařídí. Jdu tedy co nejdříve spát. Už se nemohu dočkat.
Pátek 24. 1. 2020 – neděle 26. 1. 2020
Po návštěvě lékaře opravdu zůstávám až do neděle doma. Odpoledne se navíc dozvídám, že dle výsledků testů musím nasadit antibiotika. Svůj čas nyní věnuju kurýrování a četbě. Dočetl jsem rozečtenou knihu Call Me By Your Name a začínám s pokračováním Find Me. Ještě bych si měl najít čas na úkoly do školy, ale to zas třeba příští týden.