Pondělí 13. 4. 2020
96/61 (1/61) – 121 km
Máme tu velikonoční pondělí. A jelikož jsem si tento den plánoval dlouho dopředu jako den, kdy se dopoledne bude šupat a já mám čas až později, viselo mi v požadavcích už delší dobu, že bych si přál noční směnu.
Tou dobou jsem však neočekával, že situace kolem mých oblíbených vozů T6 se začne stupňovat tak rychle. Vlaky byly vyřazeny z nočního provozu a po celé Praze v noci řádí pouze vozy T3R.P. To se tedy dnes nevyhnulo ani mě.
K mému milému překvapení je ale vlak čekající na „myčáku“ perfektně nachystán, uklizený jak v salonu, tak v kabině. Všechno funguje jak má a já si na palubním počítači nastavím výjezdovou trasu na Spojovací. Jedu v podstatě jako linka 9 jen pod číslem 1.
Co jsem ale neodhadl, je výjezd z vozovny. V čase napsaném na vozovém jízdním řádu vyrážím vraty ven do města. Když už jsem na silnici, ze zastávky vyráží vlak linky 9. Na chvíli zpanikařím, ale vlak mi nechá prostor a já vyrážím jako první. Pak mi to teprve trkne. Vlak jsem mohl pustit a krásně se celou cestu vést až na Spojovací v podstatě prázdný. Teď už jsem se poučil.
Když se na Spojovací otočím, vyrážím už po standardní trase linky 1 ve směru Sídliště Petřiny. Je to vůbec poprvé, kdy tuto trasu s cestujícími jedu. Jedná se o tangenciální linku, která se vyhne středu města. Sdílí jednu konečnou s mou frekventovanou linkou 9, ale je o pár minut kratší. Při cestě zahlédnu zřejmě velkou mimořádnou událost na Hradčanské, střet vlaku s osobou. Majáky záchranných složek jsou vidět na kilometry daleko.
Na Sídliště Petřiny jedu od zácviků s cestujícími úplně poprvé. Jakpak by ne. Linku 1 ani 2 vozovna Motol nevypravuje. Je to pěkná, relativně nová smyčka. Jen naše sociální zázemí je trošku dál než na jiných konečných. Nicméně je tu klid, obzvlášť v těchto nočních hodinách. Na trasu linky 1 se vydám ještě jednou, na Spojovací a zpět. Pak už se měním na noční linku, kvůli které tu jsem dnes hlavně.
Linka 96 je složena ze tří denních linek: z Petřin jako linka 1 na Strossmayerovo náměstí, dále jako linka 6 na Otakarovu a pak jako linka 11 na Spořilov. Ani jednu z těchto linek nejezdím pravidelně a o to větší zážitek z dnešní směny mám. Trasa je to klidná, vezu pouze pár cestujících.
Na lince 96 jedu také jen kolo a půl a následně zatahuji z druhé konečné Spořilov. Zajímavostí je, že z důvodu přestupů mezi spoji linek 95 a 96 zastavuje linka místo na náměstí Bratří Synků na Otakarově a projíždí tak Zámeckou ulicí, kudy se v běžném denním provozu nejezdí.
Jelikož jsem toho předešlou noc moc nenaspal a přešel rovnou na noční směnu, melu na cestě do vozovny z posledního. V záloze mám v batohu vždy připravený energetický nápoj, ale ani dnes nebyl potřeba. Schovám si ho tedy na další noční nebo polonoční směnu.
Úterý 14. 4. 2020
6/61 (99/61) – 100 km
Když se dopoledne po noční směně probudím, svítí na mém telefonu pár minut stará zpráva výpravčího „Ahoj, nevzal bys prosim dneska nocni 21:21-5:20h. Zavolej prosim jak budes moc. Vypravna Motol“. No páni. Tak se mi z volného dne vyklubala další noční směna. To jsem nečekal. Nicméně kolegům zjevně můj přechod na noční režim přišel vhod a tak mě využijou hned nadvakrát.
Po hovoru s výpravčím zjistím, že se jedná o linku 6, resp. 99. Linku 6 jsem ještě neměl, a tak se na směnu těším ještě o něco více. Směna je samozřejmě opět s vozem T3R.P. Dnešní nástup až v půl desáté večer je na noční směnu opravdu pozdní. Čeká mě tedy pouze jedno půlkolo na lince 6, z Palmovky na Kubánské náměstí s následným přejezdem do Hostivaře a pak kolo a půl na lince 99.
S obratištěm Palmovka mám obecně jen málo zkušeností. Nicméně podle jízdního řádu v notách snadno pochopím, kudy se smyčkou otáčím. Následná trasa linky 6 s přejezdem do Hostivaře mě už nezaskočí, i cestujících je stále pět a půl. Linku 99 jsem měl nejen v zácvicích, ale i jednou dobrovolně po kurzu. Nemám s ní žádný problém. Je to kombinace linek 9 a 22.
Směna je v podstatě srovnatelná s tou včerejší. Na konečné si volám s kamarádem Milanem, který mi tak ochotně pomáhá neusnout, i když to mnoho nočních řidičů na konečné dělá. Já dnes ale zamýšlím zůstat vzhůru a vyspat se během dne. K mé úlevě mám zítra úplně volný den a ve čtvrtek odpolední. Žádná divoká změna režimu se brzo nekoná.
Středa 15. 4. 2020
Když se před polednem probudím, čekám, jestli mi nepřijde opět zpráva o tom, že mám vyrazit do práce, na noční. K mému překvapení je klid. Dnes si tedy dám odpočinkový den.
Abych nemusel vařit, mám objednaný oběd v naší výdejně menzy v Kamzíkové ulici. Večer mě čeká předmět Digitální technologie jako byznys s Petrem Koubským. Z toho mám vždy radost, dozvím se něco zajímavého od svých spolužáků, dnes od spolužáka Honzy o současné Číně. Večer si pak dám cvičení u televize, kolečko jógy.
Čtvrtek 16. 4. 2020
25/4– 131 km
Na svou první směnu na lince 25 nastupuju na Hradčanské. Toto místo je střídacím bodem jak pro řidiče z vozovny Vokovice, tak pro nás z Motola. Je to nejbližší místo od našeho běžného střídacího místa, Anděla. Kromě linky 25 v současné době jezdí motolští řidiči ještě linku 22, kde střídání probíhá na Karlově náměstí.
Dnes se mi poštěstilo na směnu dostat svůj oblíbený vlak 15T s číslem 9393. Vždy na něm rád pozoruju v jaké kondici zrovna je, zda má zbroušená kola, nejsou na nich plochy, jak reaguje na ruční řadič atd. Dnes jezdí perfektně.
S linkou 25 jedu z Hradčanské směrem na Bílou Horu. Na té je vidět, že v současnosti nečerpáme přestávky formou střídání na voze ale jen na konečné. Už při mém příjezdu je totiž přeplněná vlaky. Já se do výstupní zastávky skoro nevejdu.
Trasa linky 25 je tangenciální. To znamená, že se nedostane do úplného centra, podobně jako linka 1, kterou jsem měl v pondělí a společně tvoří tzv. páteřní svazek. To znamená, že v určeném úseku jedou po stejné trase a mají komplementární intervaly, tak aby zde byl provoz zajištěn pravidelně. Další tangenciální linkou je například linka 7 nebo v současné době neprovozovaná linka 19.
Linka 25 je klidná, řekl bych místy až moc. Jediným problematickým místem je v současné době Libeň, kde probíhá rekonstrukce silnice a tak auta střídavě přejíždí z jedné strany přes tramvajový pás na druhou. Už zde bylo za krátkou dobu několik nehod tramvaje s automobilem, a proto zde jedu extra opatrně.
Směna uběhne jako nic. Večer mě ale čeká ještě zajímavý zážitek. Svou běžnou jízdu na lince 25 ukončím v obratišti Bílá Hora, ze kterého se vydávám do domovské vozovny Motol. Do vzdušnou čárou 1,5 km vzdálené vozovny vyrážím přes Hradčanskou, Malou Stranu a Anděl v trase dlouhé 15 km. Opravdu nám zde chybí trať z Vypichu na Motol, díky které by se cesta na Břevnov zkrátila několikanásobně.
Pátek 17. 4. 2020
Pátek je po pracovní stránce dnem volným. Dnes mě ale čeká prezentace v rámci předmětu Akademické čtení v ruštině. Pro své spolužáky jsem si připravil úryvek z jedné disertační práce, ve které se autor věnoval různým aplikacím pro městskou dopravu ve světě. Srovnává tedy funkčnost těchto aplikací v rámci regionů rozesetých po celé planetě. Dnes jim text pouze představím a na příště ho budeme všichni z ruštiny překládat.
Večer nás ještě čeká krátké školení k zítřejšímu natáčení v rámci školního multimediálního projektu. Oproti očekávání jsme hotoví asi za 10 minut, nicméně o natáčení se zítra ještě rozepíšu.
Sobota 18. 4. 2020
O projektu Kafkova Praha jsem se již dříve zmiňoval. Naším dnešním úkolem je ve studiu Forbes natočit hlas Kafky, pro který jsme si vybrali hlas studenta Tomáše z DAMU. S tím se ve studiu potkáme už v 10 dopoledne. Začátek natáčení je pomalejší, nejistý. Aby se nám Tomáš trochu uvolnil, objednám pizzu z vedle sousedící restaurace Pizza Nuova.
Jelikož už se odpoledne musím zúčastnit rodinné oslavy, nechávám kolegu Marka s hercem Tomášem pracovat samotné. Dobrých pět hodin jim nahrávání zabere, aby bylo vše perfektní a studenti slyšeli hlas Kafky v té nejlepší kvalitě.
Neděle 19. 4. 2020
V neděli se vydávám na výlet na Jih. Konkrétně do města Prachatice, které jsem ještě v životě nenavštívil. Od převzetí vlakové linky z Prahy do Českých Budějovic přes Písek zde klesá frekvence spojení a chybí navazování na vlaky GW Train Regio na Šumavu. Z toho důvodu se na výlet vydávám přes Plzeň.
Když už jsem se v Plzni zastavil, nemohl jsem si nechat ujít příležitost prohlédnout si alespoň pár místních tramvají. Návazný vlak však jel brzy a já se vydal na úprk na vlak směr Brno hlavní nádraží jedoucí přes České Budějovice.
Cesta je velmi příjemná, vlaky jsou liduprázdné a WiFi funguje překvapivě perfektně téměř v celé trase. Průvodčí jsou očividně rádi, že je alespoň nějaký provoz a tak prohodí i přes nepříjemné roušky pár slov. Když přestupuji v Číčenicích na vlak GW Train Regio, už čeká na své koleji.
Jízda místní lokálkou GW Train je opravdový zážitek. Panoramatická okna vlaku umožňují široký výhled na okolí Šumavy, vlak však zajíždí až přímo do národního parku a je tak skvělou vstupenkou do této krásné oblasti. Na víkend můžu jen doporučit. Já však vystupuji dříve, už ve stanici Prachatice lázně.
Prachatice jsou opravdu krásné město, ve kterém na vás už dýchá Šumavský vzduch a příroda. Na oblast dozorující vrcholek Libín s přilehlým lesem je možná první známkou nedalekého národního parku Šumava. Jelikož jsem se sem vypravil v tento deštivý den, za každým rohem vnímám vůni lesa a nelze přehlédnout mlžný opar, který bouřka zanechala.
Věděli jste, že tímto renesančním městem procházela hranice mezi Německem a Protektorátem? Přes tuto hranici utíkalo mnoho obyvatel a dodnes zde žije mnoho obyvatel s německým občanstvím. Docházelo zde ke koncentraci majetku, který lidé přehazovali přes hranici tak, aby jim nebyl zabaven. Celkově na mě toto relativně vzdálené město zanechalo velmi dobrý dojem a těším se, že se do něj zase někdy podívám, třeba pro změnu za slunného dne.
Shrnutí
Tento týden jsem měl jen 3 směny. 2 noční s vozy T3R.P a jednu odpolední s mým oblíbeným vozem Škoda 15T 9393. Celkem najeto 352 km.