Pondělí 30. 3. 2020
10/12 – 101 km
Dnes jsem vyfasoval opravdu zajímavou směnu. Jedná se o tzv. polonoc, čili její konec je až po půlnoci. Co je ale zajímavější, je čas nástupu. Tramvaj si na Andělu přebírám až v 18:23. Linka 10 je naší celodenně nejdelší linkou, takže za takto dlouhou směnu stihnu pouze 2 a čtvrt kola. Vyrážím směr Sídliště Řepy.
Ve všedních dnech se zde běžně linka 10 moc neohřeje. Řidič se stačí možná tak vyčůrat a doplnit zásoby vody a vyráží zpět do města. Přestávkovou konečnou je totiž ta druhá: Sídliště Ďáblice.
Když dorazím poprvé do Ďáblic, už je úplná tma. Je to opravdu nezvyk jezdit celou směnu v noci, ale v těchto dnech je tak klidný provoz, že to ničemu vlastně nevadí. Na Sídlišti Ďáblice čekám asi 40 minut. Zde už je prostor se nasvačit, trochu si odpočinout, protáhnout nohy a tak podobně.
Ze Sídliště Ďáblice také zatahují vlaky linky 10 do vozovny Kobylisy. Ne jednou za mou pauzu tudy projede za odjíždějícím vlakem směr Řepy Porsche nebo „RPčko“ do blízké vozovny. Tento odjezd asi minutu po vlaku jedoucího celou trasu se dělá proto, aby řidiči na poslední zastávce na pravidelné trati nemuseli cestující vyhazovat z vozu. Například, Škoda 15T na lince 10 odjíždí ve 21:13 směr Sídliště Řepy. Ve 21:14 bude ze Sídliště Ďáblice odjíždět vůz T3R.P nebo Škoda 14T do vozovny Kobylisy. A další vlak pojede zase až za 19 minut.
Cesta na Sídliště Řepy je ještě o něco klidnějšího. S přibývajícími hodinami cestujících ubývá. Na Palmovce se zařadím za vůz KT zatahující do Ústředních dílen a jedeme tedy spolu v závěsu několik zastávek až na Želivského. Pohledem do jízdního řádu zjišťuji, že mám toto kolo v Řepích o něco delší pauzu než kolo minulé. Záhy zjišťuji proč.
Po cestě se za mnou z vozovny Žižkov zařadí sólo vůz T3R.P. Jedná se o noční směnu, která nyní v době korona viru nově najíždí na noční spoj nejprve jako linka 10. Důvod je prostý. Kvůli nižší vytíženosti se některé linky, které byly takto sólo vozy obsazovány, ukončují již po desáté hodině večer. Řidiči nočních linek nemohou dvě hodiny do začátku noční linky lelkovat. Proto byly tyto linky nahrazeny těmi, které dále jezdí až do ukončení denního provozu. Já si nestěžuji, opět mám čas se na konečné nasvačit a vyřídit zprávy od spolužáků a přátel. Teď už vyrážím na poslední kolo.
Vše probíhá bez problému až do příjezdu do Ďáblic. Přes kamerový systém si všimnu, že nějaký cestující nevystoupil. Ve svém respirátoru k němu dojdu a důrazně ho vyzývám k výstupu. Podívá se na mě a mumlá něco ve smyslu, že nikam nejde. Když i napodruhé mou výzvu ignoruje, vytáčím městskou policii a čekám na jejich příjezd.
A opravdu. Za několik minut dorazí městská policie s autem s majáčky a zastaví přímo v obratišti. Přijdou ke mně a já jim otevírám první dveře salonu. Když k pánovi strážník dorazí, otevírám všechny dveře. Ani na jejich výzvu nejprve nereaguje. Musí na něj být tvrdší a on nakonec odkráčí z tramvaje pryč. Strážníci mě informují, že zatím stihl salon pošpinit a kompletně zasmradit svou močí a mně nezbývá nic jiného než větrat a daná místa alespoň zasypat pískem, který mám v kabině při ruce.
Na takto krátkou směnu je to na můj vkus moc vzrušující. Opět mě předjede několik zatahujících vlaků a dokonce přede mnou z Ďáblic odjíždí ještě první noční vlak linky 93. Já jsem poslední linkou 10, která jede celou trasu z Ďáblic až na Řepy. Můžu vám říct, že si připadám úplně zbytečný. Za celou cestu vezu jen 10 cestujících. Ve Štěpánské potkávám noční vlaky, které se právě poprvé rozjely z Lazarské. Přesto je tento spoj pro některé cestující záchranou. Znám to sám moc dobře, že raději než drandit přes celou Prahu nočním spojem s přestupem na Lazarské, chytím si jeden z posledních denních spojů, který má často jízdní dobu až o polovinu kratší a zajišťuje různá přímá spojení, která v noci nenajdete.
V Řepích mám pár minut na obrat, připravím si vlak pro denní ošetření, vyzkouším označovače a vyrážím manipulačně do vozovny Motol. Depáky informuju o tom, že je vlak hodně znečištěný, ať dohlédnou na jeho přípravu na zítra. Z vozovny odcházím kolem půl druhé ráno a sám jedu zpět na Vinohrady nočním spojem s přestupem na Lazarské. Naštěstí bez komplikací.
Úterý 31. 3. 2020
V úterý si přispím, ale v 10 už opravdu musím vyrazit z domu. Čeká mě spousta úkolů do školy a různého zařizování. Kromě jiného vyrážím do čerstvě otevřeného servisu iPhonů. Můj ani ne půl roku starý telefon mě zlobí a mám problém vydržet s baterií i běžný pracovní den.
Po obědě v menze se s týmem připravujeme na průběžné prezentace multimediálních projektů, které nás čekají večer. Po náročném dnu jsem rád, že si odpočinu u svého oblíbeného seriálu Crazy Ex-Girlfriend a jdu brzy spát.
Středa 1. 4. 2020
Apríl. Po dlouhé době jeden ze speciálních dnů, který se nese ve znamení obyčejnosti. S nenadálou situací kolem karantény se kouzlo tohoto dne vytratilo. Přestože se někteří marketéři snaží ho udržet alespoň online, není to ono.
Pro mě se středa od úterý v podstatě neliší. Dnes mám opět večer prezentaci, tentokrát v rámci předmětu Digitální technologie jako business. Z nabízených témat jsem si zvolil Internet věcí. Rozhodl jsem se zaměřit hlavně na oblast Smart City, která má u nás v Praze velký potenciál a různé snahy o její využití už u nás probíhají.
K mé smůle mému vyučujícímu toho dne nefunguje mikrofon a já jsem tak požádán, abych kromě své prezentace vedl i následnou diskuzi k tématu. Vyučující pouze pozoruje a koriguje probírané otázky zprávami skrz chat. Byla to náročnější výzva, než jsem z počátku očekával. Nicméně všichni vypadají spokojení včetně našeho vyučujícího a já jdu opět spokojeně „vypnout“ k televiznímu seriálu.
Čtvrtek 2. 4. 2020
V pondělí jsem se dlouze rozepsal o lince 10. Dnes jsem ji dostal znovu.
10/10 – 101 km
Opět se jedná o dvě kola s nástupem u Anděla. Jediným rozdílem je čas. Tentokrát začínám asi o 3 hodiny dříve a zatahuji již v 10 hodin večer. Nepojedu tak do vozovny manipulačně, nýbrž s cestujícími do zastávky Motol. Při předání na Andělu mi kolega hlásí, že mu na displeji jednou problikla informace o závadě pohonu, která prý obratem zmizla. Dobrá tedy, dám si na to pozor. První kolo dojedu do Řep, do Ďáblic. Vše bez problému.
V druhém kole dojedu do Řep a při cestě zpět do města se to stane. Mezi zastávkou Krematorium Motol a Motol mi najednou vlak zahlásí závadu pohonu A a nastoupí omezení rychlosti na 10 km/h. Touto rychlostí se tedy došourám do zastávky Motol a závadu zahlásím dispečerovi. Ten mě vyzve k vypnutí podvozku a pokračování v jízdě jen se třemi. Od kurzu jsem si tuto situaci nevyzkoušel. Měl jsem štěstí na bezproblémové vlaky, o které se nám v depu v Motole vzorně starají. Dojmy? Vypnutí prvního podvozku způsobilo to, že vlak byl (alespoň z pozice v kabině) neuvěřitelně tichý. Tah i brzdění zajištovaly další podvozky za mnou, u prvního podvozku se kola jen protáčela. Taková jízda je pro mě celkově zážitek, jako řidič si musím dávat pozor jen na o něco delší brzdnou dráhu při jízdě ze svahu. Jinak není u 15T vypnutí jednoho podvozku nijak znát.
Pátek 3. 4. 2020
Pátek je odpočinkový den. Jak jste si asi všimli, odpočinkový den pro mě v těchto dnech znamená, že mám stále co dělat. Dnes mám v poledne hodinu akademického čtení v ruštině, a jelikož jsem předešlé dny nenašel chvíli se na hodinu připravit, doháním to dopoledne. Na každou hodinu máme za úkol přelouskat text v azbuce, přeložit si ho a zodpovědět na otázky. Dnes navíc máme i text zaměřený na gramatiku, kterou máme také pochopit a věty přeložit.
Hodina probíhá online přes prostředí Adobe Connect. Vyučující nás postupně vyzývá, abychom sdíleli s ostatními své vypracování. Dává nám doplňující otázky, občas pracujeme i ve skupinách. Aplikace není moc uživatelsky přívětivá, ale funguje velmi dobře a má mnoho skvělých funkcionalit pro online výuku. Celkově mám pocit, že výuka jazyků v rámci Jazykového centra FF UK patří během korona viru k těm nejlepším.
Sobota 4. 4. 2020
15/7 – 115 km
Dnes jsem vyfasoval svou oblíbenou linku 15. Čekal mě ten nejrannější nástup, jaký si beru spokojeně. Nástup v 5:17 znamená, že se do vozovny úspěšně dostanu první denní linkou 10 z Vinohrad s příjezdem v 5:13. Je to o tolik pohodlnější než nezbytný přestup na Lazarské u nočního spoje.
Na lince 15 je o víkendu skvělé to, že má dlouhé přestávky na Kotlářce i na Olšanských hřbitovech. Vždy alespoň 20 minut. Na Olšanech se dá dojít do Alberta, do pekárny nebo do cukrárny. Na Kotlářce jsou možnosti omezené, ale o to víc je to vhodná chvíle navštívit toaletu nebo si doplnit lahev s vodou, uvařit kafe a tak podobně.
Sobota je navíc dnem, kdy se v rámci karantény spojuje celá naše rodina roztříštěná na různých místech republiky. Oznámím tedy všem, kdy mám nejdelší přestávku a v ten čas se spojíme ve videokonferenci a povídáme si, co je nového.
Linku 15 mám také moc rád kvůli její trase přes Malou Stranu a po nábřeží. Obzvlášť o víkendu, kdy je Praha klidná, je to krásný pohled. Fotku výše většinou není možné zaznamenat, protože na těchto světlech z Letenské ulice dostávají tramvaje volno téměř okamžitě. Výjimkou je, pokud z Mánesova mostu zrovna jede tramvaj linky 2 nebo 18 jako v tomto případě. Všimněte si vokovické 18ky na levé straně fotografie. Není to krásný pohled na Rudolfinum?
Jak jsem zmiňoval, dalším oblíbeným místem je nábřeží a to oběma směry, z Dlouhé třídy i z Malostranské. Na tomto místě mě dnes vyfotil @czech_transport zrovna ve chvíli, kdy jsem na světlech u tunelu stál delší dobu než je zvykem. Už mě zde i dohání pankrácký vůz na lince 17. Pražský hrad se mi prostě nikdy neokouká a u linky 15 se na ten výhled mohu dívat hned několikrát za den. Dnes celkem pět koleček.
Neděle 5. 4. 2020
9/13 – 135 km
Jak jsem si včera chválil dobrý začátek směny, dnes tomu tak bohužel nebylo. Nástup před pátou ráno znamená, že musím vstávat opravdu brzy a přestupovat cestou do práce na Lazarské. Jsem už naučený, nicméně i tak z toho nemám radost. Naštěstí jezdí tramvaje v podstatě prázdné, takže udržovat si bezpečné rozestupy není ani v noci v sólo vozech problém.
Hlásím svůj příchod „Devítka třináctá“, „9380 na patnácté koleji,“ hlásí mi zpět výpravčí a podává klíče. To je nejlepší, když si nemusím studovat vypravení vlaků a vše se dozvím od výpravčího. Vezmu si dnešní noty, kontroluji vložené vlepky (informace o odklonech a dalších zprávách pro řidiče) a vyrážím k depu. Vlak si nachystám. V těchto dnech se salony čistí ozónem, abychom se zbavovali virů, které tam mohli po cestujících zůstat. Kabiny se čistí také, ale i tak si nosím Sanytol a kabinu si pořádně čistím ještě jednou sám. Tak mám jistotu, že je vše opravdu vydezinfikované.
Při prvním kole se v Řepích moc neohřeju a rovnou mířím na Spojovací. Na cestě zpět potkávám na Andělu vadný vlak a za ním kolonu tramvají až za křižovatku s ulicí Radlickou. U Anděla ke mně nastupuje kolegyně z depa. „Máš nějaký rachotivý vlak.“ Ano, na 9380 jsou vyjeté plochy. Nicméně hned jak to půjde, depáci se na vůz vrhnou a opět kola zbrousí. Navíc jsme teď měli pár týdnů vlaky v Ústředních dílnách, kde na takovou péči o 15T nejsou vybavení.
Dnes je úplně azurové nebe a klidné nedělní ráno je asi nejlepším časem k tomu se projet centrem. Linka 9 je na takové dny ideální. Jedinou nepříjemností je oblíbennost této linky u bezdomovců. Téměř na každé konečné je musí jít řidič vyprovodit a oni si zase dobelhají do nástupní zastávky a odvezou se příštím vlakem na druhý konec.
Při dalším kole vidím u metra na Andělu mnoho vozů hasičského záchranného sboru. Moje teorie se brzy potvrdí. Dispečer brzy hlásí zastavení provozu metra v úseku Smíchovské nádraží–Florenc. Pád osoby pod vlak. Na takové klidné a krásné ráno trochu moc vzrušení najednou na můj vkus.
Už jste si asi zvykli, že pokud jezdím do Řep, maminka mě rozmazluje. Vždy mám zajištěné občerstvení na celou směnu, dnes dokonce čerstvou domácí kávu a výborný moravský koláč až do kabiny.
Zbytek směny už je naštěstí bez komplikací. Samozřejmě se počet cestujících zvedne, ale lidé bez domova si jdou pro změnu za svou denní rutinou a tak se vše pěkně vyváží. Dokonce jsem potkal všechny tři instruktory, kteří mě v mé cestě stát se řidičem podporovali: první byl náš motolský Pavel, pak Míra ze Strašnic a od kurzu je mým mentorem Štěpán ze Žižkova. Jsem jim vděčný za vše, co mě naučili. Neděle je celkově fajn den na to vozit se po Praze a potkávat se se známými. Třeba i s kolegyňkou Vendy.
Shrnutí
Tento týden najeto celkem 452 km, na čtyřech různých vozech Škoda 15T. Provoz se však stále omezuje a tolik směn nějakou dobu nedostanu.