Pondělí 9. 3. 2020
7/1 – 127 km
V pondělí odpoledne nastupuju na linku 7. Ráno mám ještě meeting s týmem ohledně školního projektu a po zastávce v menze u Národní třídy utíkám na Anděl. Jedenáct hodin na lince 7 jsem měl naposledy před svou nemocí a nemám na to úplně dobré vzpomínky. Bylo to tenkrát utrpení, kdy jsem se dopoval prášky, abych směnu alespoň dojezdil.
Když čekám na Andělu na svůj vlak, překvapí mě vlaky linky 9, 10, 15 a 16 projíždějící Nádražní ulicí. Brzy se dozvídám, že na Bertramce došlo k vážné nehodě tramvaje a automobilu. Dokonce jsou na místě zranění. Nyní jsem opravdu rád za linku, která se tomuto úseku vyhne. Brzo zjišťuji, že dnešní směna má od té nedávné daleko. Počasí sice zrovna nepřálo, stále je to staré zachmuřené březnové odpoledne, ale směna je klidná, já se cítím dobře a spokojeně se vozím z Radlické na Černokosteleckou se svou Škodou 15T.
Jak jsem již říkal, před směnou jsem navštívil univerzitní menzu a kromě oběda jsem si zde pořídil i večeři na tuto dlouhou směnu. Co mi ale na směně chybělo byla káva. S radostí jsem tedy objevil novou kavárnu přímo na konečné Radlická, která na svém místě nahradila původní fastfood pizzu, která se zavírala během mého kurzu. Jako vstřícný krok navíc kavárna nabízí nám řidičům slevu. Díky milé obsluze jsem ještě spokojenější a budu se sem rád při směnách na sedmičce nebo dvacet jedničce vracet.
I díky kávě se udržuji v pozornosti až do pozdních večerních hodin. Radlická ulice je již otevřená a my jezdíme standardně přes zastávku Na Knížecí. Mizí tedy jedna z výhod, to jest manipulační zatažení do vozovny Motol. Ale co. Alespoň ještě svezu nějaké cestující, kterým se cesta na Anděl hodí.
Opět běžné zatažení (foto vlastní) 
Odstavení na objízdné koleji v Motole (foto vlastní)
Nakonec však jedu skoro sám, cestou ke mně nastoupí asi 3 cestující. Po příjezdu do Motola se dozvídám, že zatahuji na objízdnou kolej, což je pro mě celkem nezvyklé. Zatím jsem odtud pokaždé jen vyjížděl. Depáci mě uklidňují („Všechny výhybky si hodíš doleva!“), no dobrá, jde se na věc. Podle očekávání je vše bez starostí. A díky tomu, že nemusím otevírat vrata do haly odcházím do výpravny ještě dříve než normálně. Vrátím „noty“, klíče a pracovní výkazy a utíkám domů.
Úterý 10. 3. 2020
Volno
Úterý je školní den. V poledne mě čeká plavání a poučen z minulého týdne mám jen lehkou snídani. Dopoledne se dozvídám, že se budou dnes zavírat po základních a středních školách i univerzity. To znamená, že plavání je mou poslední prezenční hodinou na dlouhou dobu. Náležitě si ho užiju a pak jdeme ještě se spolužákem na oběd. Jelikož se od zítra nekoná škola, volám do výpravny, zda pro mě nemají práci. Hned zítra dostanu zvláštní pořadí linky 7.
Večer se pak stavím za kamarádem v kavárně a píšu blog, zatímco se on učí na zkoušení z Anatomie. Musím říct, že je ideální pracovat takhle ve více lidech, člověka to donutí sednout a dělat. Máte to taky tak?
Středa 11. 3. 2020
7/8 – 90 km
Jak jsem již avizoval, dneska mám hodně zajímavou směnu, jen opět na lince sedm. Trvá necelých osm hodin, začíná v osm ráno a ještě navíc atypicky ve směru do centra. Za pozdní nástup jsem rád! Ráno byla šílená průtrž mračen, která mě zvládla i probudit. Touhle dobou už je naštěstí klid jen stále zamračeno. Kolega přijede z Radlické, tramvaj mi předává prý v perfektním stavu.
Když dorazím na Černokosteleckou, čeká mě nemilé překvapení. Potopa všude, kam se člověk podívá. Musím zastavit ještě pár metrů před námezníkem, abych mohl z kabiny vylézt suchou nohou. Na Černokostelecké je stejně většinou jen několikaminutový obrat, tak nikomu nezavázím. Skočím si na malou, napít se a zase jedu zpět na Radlickou.
Naučený z pondělí opět navštívím Radlickou kavárnu, a tak je tahle směna opravdu moc příjemná. Udělám ještě pár koleček a poslední kolo už ani nedojedu na Radlickou a střídám, pro změnu, ve směru z centra. Je to opravdu atypická směna, kterou jezdí každý den naše kolegyně, která se stará o malé děti. Teď je však s nimi doma a proto jsem směnu dostal já.
Novinkou z důvodu koronavirové epidemie je opatření ve formě automatického otevírání všech dveří v zastávkách. Cílem je, aby cestující museli využívat co nejméně dotykových ploch při cestování MHD. Místo držení madel za ruce lze použít zakotvenou paži, dveře se vám otevírají všechny a v zastávkách na znamení zastavíme vždy. Snad alespoň trochu pomůžeme od šíření víru.
12/152 – 27 km
A protože je podle našeho výpravčího tahle směna opravdu příliš krátká, posílá mě po krátké obědové pauze ještě na dvě kola na Barrandov. Už jsem párkrát strašil, že mám asi poslední směnu s linkou nahoru na Sídliště Barrandov. No dnes tomu už opravdu je. Výluka začíná za pár dní a já už mám směny do té doby naplánované.
Čtvrtek 12. 3.
16/242 – 60 km
Po dvou týdnech jsem dnes opět vyfasoval obrat na kaliforňanu s našimi „novými“ vozy KT. Ty jsme si půjčili v Ústředních dílnách DP od hloubětínských řidičů. O tom jsem psal v devátém týdnu.
Na cestě na směnu. Začíná na Andělu, tak jsem se s kolegou svezl svým vlakem z Motola. (foto vlastní)
Zatím jsem měl na lince 16 pouze šejdrovou směnu, jedno kolečko, tedy pouze jeden obrat. Dnes mám sice opět směnu šejdrovou, ale o pár hodin delší a dokonce s třemi obraty na kaliforňanu!
Když přijedu na Polikliniku Vysočany, cestující již slyšeli hlášení o výluce a všichni vzorně vystupují. Já si tedy jen vlak zkontroluji a zavírám dveře. Pár minut ve výstupní zastávce počkám, než odjede vlak přede mnou. Poté se vydám přes kolejový přejezd. Na něm je umístěna zajišťovací výhybka, která při mém průjezdu hlasitě cvaká. To proto, že je nastavena do směru odjezdového, a já tedy při svém příjezdu na tu kolej „řežu“ jazyky výhybky.
V tuhle chvíli musím provést několik úkonů ke změně stanoviště z jedné strany na druhou. Je toho spoustu, zajistit zrcátka a hrazdu, stáhnout sběrač, pobalit si svých pět švestek,… na vše má řidič jen několik minut! Naštěstí přidělených osm minut na Vysočanech je opravdu dostatečná doba a já mám navíc štěstí na tramvaj, která funguje perfektně.
Nyní vyrážím směr Kotlářka a následně opět na kaliforňana ve Vysočanech. Pak mám na Palmovce oběd, který strávím v přilehlé restauraci. K obědu mi naservírují moc dobrý steak. Následně si vlak KT8 opět vezmu ve směru na kaliforňana, otočím se na Kotlářce a má směna končí. Opravdu rychlovka a s více než dostatečnou pauzou na perfektně načasovaný oběd. Dnešek považuji za úspěšný!
Pátek 13. 3.
Nejsem sice pověrčivý, ale tento pátek 13. jsem byl rád za volno. Přeci jen mám už tak celkem hodně směn v tomto týdnu.
Sobota 14. 3.
Sobota byla plánovaným volným dnem. Těšil jsem se moc, dnes se jede totiž úplně poslední závod ve světovém poháru v biatlonu. Kdo mě zná, tak ví, že jsem velký fanoušek už několik let. Bohužel jsem zjistil, že se směnami v práci se fandění biatlonu kombinuje špatně, a tak jsem letos vynechal až příliš mnoho závodů.
Z důvodu koronaviru se poslední zastávkou na letošní tour stalo Kontiolahti ve Finsku a já si na dnešní den neplánoval nic, co by mě mohlo od závodů rušit. Se slzou v oku na konci televizi vypínám a už teď se těším na další sezónu. Snad už bude za normálních podmínek a s diváky na závodištích.
Neděle 15. 3.
10/12 – 131 km
V neděli jsem se už do práce těšil. O to víc, že mě do ní sveze kolega z kurzu. Chytím si ho na Vinohradech a vezu se přímo linkou 10 až k naší vozovně v Motole. Víkendové nástupy jsou kvůli delšímu rannímu intervalu v neděli dokonce až po deváté hodině, jako tomu je u mě dnes. Směna má necelých devět hodin a já na lince 10 udělám skoro 3 kolečka.
Pro mě zajímavým zážitkem je vyjet z vozovny Motol do Řep a zde se na střední koleji postavit za přede mnou vyjíždějící linku 9. Takto tedy stojíme za sebou dvě 15T: linka 9 a 10. To se mi ještě nepoštěstilo. Ani jeden na tuto kolej standardně nepatříme. To jsou ty nedělní výjezdy!
Uzavření obchodních center v rámci opatření proti šíření viru se razantně projevilo. Takto prázdný jsem přes den ještě nejezdil. Samozřejmě, člověk ocení absenci aut, klidnější provoz, ale o čem to je vozit v tramvaji vzduch? Tím, že jsem začínal až kolem deváté mám dnes směnu tzv. celodenní. To v neděli znamená, že bych měl jezdit v době největší vytíženosti a tomu to dnes opravdu neodpovídá.
Již skoro večer vlak předávám kolegyni, které zážitek s prázdnou tramvají vyprávím. Spokojeně si ji ode mě bere a sama vyráží na poslední dvě kola na lince 10. Linka je to dlouhá, takže jich za celý den stihne vlak jen 5.
Shrnutí
Tento týden jsem ujel přibližně 435 km během čtyřech pracovních dní na celkem 5 vlacích (3x 15T, 2x KT8)