Rok tramvajáka – 1. týden

Rok se s rokem sešel a najednou píšeme dvě čísla po sobě. 2020. Na rok 2019 budu stále vzpomínat jako na významný milník. Nikdy v životě jsem nevěřil tomu, že bych se k řízení tramvaje opravdu dostal. Dnes vím, že to byl jeden z největších kroků v mém životě.

Začínám tento příspěvek fotkou ještě z roku loňského. Hned vysvětlím proč. Už ke konci kurzu jsem věděl, že bych rád sdílel zážitky tramvajáka v psané formě pravidelně. S tím, že jsem stále ještě studující člověk a neřídím denodenně, bylo potřeba vymyslet režim, ve kterém lze zážitky z kabiny sdílet. Logicky se nabídla varianta psát tyto příspěvky po týdnech. Dle turnusu není týden, kdy bych v práci nebyl. Občas se může přihodit nějaká dovolená nebo například povinná školní praxe, ale to bude jen pro dobro věci ozvláštnění tohoto seriálu.

Tak tady sdílím fotku z 29. prosince, kdy jsem měl to štěstí a radost řídit naší motolskou „vánočku“. Byl to pro mě den plný radosti. Potkávat tváře nadšených lidí, že jim přijela ta svítící tramvaj, a dále objektivy vždy pozitivních „šotoušů“, kteří si ochotně přeplánují svůj nedělní program, aby udělali řidiči pražskému fotku. Moc jsem si to užil, korunu tomu dal na konci směny kolega, kterému jsem tramvaj předával. Že prý jí má tento rok už počtvrté a vůbec ji nemá rád. Nojo, každý se na svět dívá jinak.

30. prosince začíná první týden nového roku. Zvláštní že? Ale je to tak. Dovolte mi tedy zahájit tento seriál. Doufám, že se vám bude líbit, a já budu rád za každou zpětnou vazbu.

1. týden

Pondělí 30. 12. 2019

První týden začal tedy už v roce 2019. Pondělí jsem čerpal zaslouženou dovolenou. Přes svátky jsem se z práce dostal jen výjimečně. Z osobních důvodů jsem musel začít brát daleko více směn z volna než dříve, abych zvládl všechny své životní náklady sám. Takže mít volno a ještě mít za ten den zaplaceno se mi šiklo. Den jsem využil k relaxaci a regeneraci před náročným lednem.

Úterý 31. 12. 2019

Co se řízení v loňském roce týče, nazval bych tento den D. Veliká očekávání jak to bude ve městě vypadat. Jelikož jsem měl sám ještě silvestrovské plány, požádal jsem si o směnu odpolední s koncem do 21:30. A přesně to jsem také dostal. Směna s výjezdem z vozovny a předáním krátce po deváté hodině na Andělu. Koukám do plánu směn a vidím: linka 5. No to bude určitě průšvih, říkám si.

Pokud nejste sběhlí v linkovém vedení tramvají u nás v Praze, linka 5 projíždí úplným centrem přes Václavské náměstí. Zrovna v tento den v roce je centrum a hlavně Václavské náměstí plné lidí, kteří chtějí slavit nový rok, bouchat petardy a střílet ohňostroje do vzduchu. Když dojdu do výpravny, dozvídám se, že si tuto směnu užiju se svou oblíbenou Tatrou T6, protentokrát v soupravě. Slova výpravčího, že byla toho rána do vozovny potupně dotažena a mám si ji pořádně zkontrolovat, neberu na lehkou váhu. Vážně nemám v plánu se v tento večer s tramvají zaseknout přímo na Václavském náměstí.

Tramvaj se naštěstí pohybuje bez problémů a i když relativně pomalou rychlostí se úspěšně vyhrabala až nahoru na Barrandov. Už na Barrandově potkávám s linkou 5 svého kolegu, který mě náležitě ignoruje už pár dní, a tváří se, že mě nezná. No bezva, budu si muset dávat bacha koho dnes zdravím. S T6kou se mi řídí obecně dobře. Nemá sice přílišný výkon a brzdí daleko déle než naše další tramvaje, ale jezdí se s ní tak nějak pohodově. Reakce na řízení pákou jsou dobré a v kabině se mi vše dobře ovládá. Prostě jsme si nějak sedli.

K mému překvapení není Václavské náměstí vůbec tak plné, jak bych čekal. Na obou stranách, tedy v ulicích Vodičkova a Jindřišská hlídkují policisté a už v odpoledních hodinách nepouští směrem k náměstí nikoho kromě tramvají a složek integrovaného záchranného systému. To, že na vedle nich stojících cedulích se zákazem vjezdu je výjimka pouze pro IZS a ne pro tram, nikdo neřeší. „To pro tramvaje neplatí,“ říká mi policista. Aha, tak jedu dál.

Snad jediný nepříjemný fakt na celé silvestrovské směně jsou všudypřítomné petardy. Řidič nikdy neví kdy a kde to najednou bouchne, což je velký zásah při soustředění se na provoz. Navíc i tramvaj může někdy „bouchat“ a je potřeba toto sledovat než se stane nějaké železniční neštěstí. Jezdím si městem pohodlně, jízdní řád relativně stíhám, jen plánuji, že opravdu musím končit podle času při předání na Andělu. Musím se ještě dnes dopravit za Prahu na silvestrovskou párty a poslední autobus odjíždí ve čtvrt na jedenáct.

Poslední kolo mířím z Ústředních dílen DP na Anděl a vše vypadá dobře. Najednou v zastávce Olšanské náměstí mi nenastupuje zelená linka (indikace úspěšného zavření všech dveří a signál k tomu se rozjet). Kontroluju situaci a zjišťuju, že zadní dveře druhého vozu se nezavřely. Dle slov cestujících se o to dveře pokusily, ale nedovřely se. Nastupuje mírná panika, upřímně jsem problém s dveřmi na T6 ještě neřešil, takže nevím ani přesně kam sáhnout. Naštěstí za mnou zastavil kolega s linkou 9, říkám si, že bude znát T6. Kromě nás v Motole má vozy T6 ještě Žižkov, se kterými linku 9 sdílíme. Řidič mě informuje, že je Hloubětinský, tak ho alespoň poprosím, ať mi dveře zkusí dotlačit při zavírání.

To se naštěstí povedlo, dveře zamykám zvenku kličkou a po deseti minutovém zdržení (spočítejte si jak dlouho trvá běžet podél celého vlaku od zadních dveří do kabiny) se rozjíždím vstříc střídání. Informuju ještě dispečink a na hlavním nádraží ještě jednou běžím dozadu označit dveře nálepkou „Technická závada dveří“. To je tedy patálie, poslední kolo! Na Andělu tlumočím kolegovi pokyny dispečinku, má se pokusit dveře restartovat a pak je informovat, zda byla závada odstraněna – jak se toto provádí stále netuším, v poklopu dveří jsem žádný čudel nenašel. Musím se zeptat zkušenějších kolegů ve vozovně.

Vystupuju tedy z tramvaje a zjišťuji vzniklé škody na mém načasovaném plánu. Na Andělu jsem byl s osmi minutovým zpožděním, takže tramvaj, kterou jsem chtěl jet, už odjela. Stále však stíhám poslední autobus, pokud se na pouť vydám metrem. Neváhám ani vteřinu a utíkám. Vše naštěstí dobře dopadlo. Já si silvestrovskou noc užil do syta a silvestrovskou směnu očividně jakbysmet.

Středa 1. 1. 2020

Upřímně jsem po silvestrovské párty za volno nakonec rád. Co vám budu povídat, jít do práce za dvojnásobný příplatek je velmi lákavé, ale když jsem šel spát ve 2 ráno, tak i ta odpolední směna by bývala byla náročná. Zůstávám tedy spokojeně u své sestry a je mi dobře. Jelikož vím, že půjdu spát pozdě, píšu ještě svému kolegovi Jakubovi z Pankráce, zda si nechce čtvrteční směnu prohodit. On se vždy rád podívá na jiné linky a já se alespoň o chvíli déle vyspím.

Čtvrtek 2. 1. 2020

17/144 – 6x 11,2 km

Jako téměř každý den se Jakubova šejdrová směna (to jest dělená na ranní a odpolední část) skládá z přestávek v Braníku a na I. P. Pavlova. V 7:44 tedy nastupuji na střídacím bodě Nádraží Braník, kde fasuji plán svačin na celé dopoledne. Čeká mě 6 koleček Nádraží Braník–Levského–Nádraží Braník. Zní to sice strašně, ale jednou za čas je taková směna moc fajn. Člověk si zde relativně odpočine, nikam nespěchá. Mít ji ale každý den jako Jakub bych rozhodně nedával.

Toho dne je ráno opravdová zima, říkám si, že asi vážně přichází do Čech zimní počasí. 5 stupňů pod nulou a já čekám na každou tramvaj na zastávce jako běžný cestující, v průvanu. Ještě navíc jsem si omylem nechal přes Nový rok služební zimní kalhoty ve výpravně v Motole a tak mi mrzne zadek v naší letní variantě uniformy. Navíc je taková zima, že nám v Praze opět namrzají troleje a lítají od nich při průjezdu jiskry.

6/106 – 4x 9,1 km

Po krátké polední pauze se pak přesouvám na I. P. Pavlova. Na střídacím bodě v Lublaňské ulici opět fasuji lístek s rozpisem pořadí a vozů a vyrážím na zastávku. Nejprve potkávám při střídání dvě moc milé kolegyně, se kterými prohodím pár slov a pak už vyrážím na Bruselskou a dále na Kubánské náměstí, kde se otočím a dojedu zpět na I. P. Pavlova. Úsek I. P. Pavlova–Bruselská–Otakarova běžně nejezdím, protože jako vozovna Motol běžně neobsazujeme denní linky 6, 11 a 23. Je to tedy fajn změna, ale první kolo jedu raději opatrně.

Mezi druhou a třetí svačinou řidičů mám navíc svou bezpečnostní přestávku a jelikož moc nevím, kam se dá stihnout za půl hoďky na I. P. Pavlova zaběhnout, volím variantu Burger King. Dle obrazovky ve výloze stále platí výhodná nabídka na 9 ks nuget, tak si říkám, že to otestuju. Pro zajímavost: před lety jsem pracoval v McDonald’s, takže jsem kuřecích nuget za život snědl celkem hodně! K mému překvapení mi obsluha sdělí, že akce už skončila a ve výloze nabídka určitě není. No nemám náladu to řešit, nicméně slečna trvá na tom, že se podíváme, kdo má pravdu. Potupně tedy uznává, že já a ještě navíc mi dává naší slevu DPP -15 % se kterou jsem vážně nepočítal. Dobrá tedy.

Zbytek směny už je poklidný, dojezdím svá 4 kola a spokojeně odcházím domů. Občas je fajn vystřídat prostředí/linky, které člověk jezdí. Potkal jsem zase jiné kolegy než ty z naší nebo spřátelené žižkovské vozovny a projel jsem vozy, na které se na našich směnách většinou nedostanu. Přidávám ještě souhrn ujetých kilometrů za první směnu v novém roce a řízené vozy:

Ranní část 67,2 km
4x Škoda 15T (9245, 9265, 9269 a 9241)
2x Škoda 14T (9157 a 9138)

Odpolední část 36,4 km
1x Tatra T3R.P (8500+8501)
2x Tatra T3R.PLF (8266+8568 a 8259+8571)
1x Tatra KT8D5.RN2P (9066)

Pátek 3. 1. 2020

V pátek mám jen krátkou šejdrovou směnu asi 6 hodin. Dostal jsem ji z volna a výpravčí slibovali, že tu krátkou odpolední část ještě prodlouží, ale mně to nevadilo v tomto stavu, alespoň jsem byl v pátek brzy doma.

10/5 – 51 km

Ráno si dojdu do výpravny pro desky a klíče a připravuji se na výjezd s linkou 10 směr Sídliště Řepy. Pak jedno kolo na lince a následné zatažení zpět do vozovny Motol. Jelikož se naše vozovna skládá asi z 90 % z vozů Škoda 15T je celkem jasné, co za vůz pravděpodobně dostanu. Všechno funguje jak má a já tedy vyrážím směr Řepy. V Řepích na mě čeká milé překvapení. Moje drahá maminka mi nachystala svačinu, abych při té čtyř hodinové směně neumřel hlady. To je poklad! Obratištěm jedu po střední koleji a předjíždím tak pauzující kolegy, kteří si zrovna položili sedačku a dočerpávají přerušený spánek.

Na lince 10 je hromada času. Všude. Hlavně tedy ve všední dny se opravdu dá jet od Anděla až na Vinohrady maximálně 30 km/h a stejně je člověk všude včas. Překvapuje mě, že u takto krátké směny mám ještě půl hodinový oddych v Ďáblicích. Čas tedy použiji ke čtení a svačení. Při výjezdu z nástupní zastávky Sídliště Ďáblice mám snad jediný konflikt toho dne a to s cestujícím, kterého přivřely dveře v automatickém režimu. Automatický režim používám běžně na frekventovaných a nástupních zastávkách. Poslední dobou jsem si ho oblíbil tak, že s ním jezdím v podstatě trvale.

Trik je v tom, že stačí zmáčknout tlačítko dveří a i zavírající se dveře se opět otevřou. Ještě je možné přerušit laserové čidlo v dolní části dveří, kudy by procházela noha nastupujícího cestujícího. Pán však mezi dveře strčil ruce a pak na mě do kabiny křičel, že jsem asi de*il. No já v tu dobu uklízel zbytek svačiny do skříně, tak jsem mu jen vysvětlil, že na dálku ty dveře nezavírám a že to dělá automat. Omluvil se.

V Řepích se opět neohřeju a projíždím si opět smyčku po volné střední koleji směrem do vozovny. Jelikož jsem opravdu hodně unavený, rozhodl jsem se do Řep vrátit a prospat se u rodičů. K mé smůle sousedi stále ještě po dvou měsících nedokončili rekonstrukci bytu a zvuky vrtaček a kladívek se ozývají s typickou panelákovou ozvěnou. Naštěstí brzy skončí a já se uložím k asi dvou hodinovému spánku. Po společném obědě s mamkou si jdu Na Knížecí pro další, tento týden již třetí lístek s rozpisem přestávek dnes Anděl-Barrandov-Anděl a na zastávce Anděl z centra si jdu chytit svůj vlak.

12/128 – 2x 13,6 km

Toho dne nám začali silničáři solit silnice a věřte mi, takhle hodně jsem se s tramvají ještě neklouzal. Jak s prvním vozem T3R.P, který mi přiveze kobyliský kolega, tak s naší Škodou 15T v druhém kole. Obzvlášť s prvním vlakem jedu radši pouze 30 km rychlostí mezi Andělem a Smíchovským nádražím. Za ním není vyšší rychlost stejně povolena.

Až na neustále klouzání a sypání pískovačů probíhá vše standardně. V prvním kole se kvůli zpoždění předcházejícího řidiče na Barrandově jen otočím, v druhém kole taktéž ale spíš kvůli vlastní pomalé jízdě přes Smíchov.

Při zpáteční cestě na Anděl mě čeká ještě jedna patálie. Tou dobou už vládne v Praze tma a před zastávkou Zlíchov mi najednou zpoza dodávky vjede před tramvaj zadek vozidla SUV. Jelikož zrovna jedu asi 50 km rychlostí, začínám okamžitě brzdit a to i pomocí magnetů. Řidička okamžitě reaguje na doprovodný zvonek a to tak, že zastaví. Ano, zastavila, ale zadkem vozidla stále v profilu (cestě) tramvaje. Proto musím vůz kompletně zastavit, což se podaří asi 1 m od vozidla. Na další zvukový signál už tedy slečna popojíždí zpět do parkovacího místa a my můžeme pokračovat. Cestujícím se naštěstí nic nestalo.

Suma sumárum v pátek jsem se svezl se třemi vlaky.

Ranní část 51 km
1x Škoda 15T (9387)

Odpolední část 27,2 km
1x Tatra T3R.P (8540+8541)
1x Škoda 15T (9317)

Sobota 4. 1. 2019

16/10 – 114 km

Opět se na mě usmálo štěstí a já dostal směnu z volna. Směna byla odpolední, tzv. polonoc, čili s koncem po dvanácté v noci. Tato dokonce s koncem po jedné hodině ráno v 1:04. Jedná se o poslední zatahující linku 16, která jede z konečné Lehovec směr vozovna Motol těsně před půlnocí.

Čekala mě opět klidná směna. Asi se opakuji, ale je to reakce na opravdu velmi hektický prosinec, kdy všichni někam spěchali, a subjektivně bylo více nehod a dalších mimořádností v provozu. Směnu jsem si užil dvojnásobně, protože na obou koncích linky 16 bydlí mí známí, kteří si našli čas mě přijít pozdravit. Navíc jsem poprvé vyzkoušel náhradu stravy Manu, kterou mi přenechal kolega Filip. Je to celkem šikovný způsob jak se najíst na konečné, kde máme vždy k dispozici pitnou vodu. Podle doporučení jsem si „kaši“ doplnil ještě o čerstvě vymačkanou šťávu z citronu a dobře si pochutnal.

Celkově se mi sobotní směna „za tmy“ (už při nástupu v 16:16 bylo slunce za obzorem) líbila. Jen na poslední cestě z Lehovce mě překvapil solící vůz, který přede mnou projel většinu Korunní ulice a já se tak opět klouzal. Doklouzal jsem naštěstí bezpečně až do vozovny.

Neděle 5. 1. 2020

Neděle byla opět dnem volna. Měl jsem tak čas navštívit rodinu a udělat konečně něco pro své studium.

Shrnutí

Tohle byl můj první týden roku 2020. Doufám, že se vám příspěvek líbil. Budu rád za zpětnou vazbu jak na formu tak obsah článku. Proto neváhejte zanechat komentář, nebo mi napsat zprávu na Instagramu. @ridicprazsky

15 tramvajových vlaků, 19 vozů, v roce 2020 zatím najeto 295,8 km.