První postupová zkouška úspěšně za námi znamenala, že nás hned za týden čeká druhá. I když stále nervózní, všichni jsme se do dalšího týdne pustili s vervou. Jednalo se totiž o týden nejnabitější na různé typy vozů. Po dlouhých týdnech na T3R.P jsme každý den nasedli na jiný typ vozu.
Týden probíhal ve stále stejném režimu: 3 dny jízdy, 1 den opakování a 1 den zkouška. V pondělí jsme vyrazili daleko na východ, do Ústředních dílen Dopravního podniku, kde se nachází dočasné detašované pracoviště vozovny Hloubětín. Zde na nás čekal vůz KT8D5.RN2P (zkráceně KT). Je to vlak jako žádný jiný v pražské síti. Má dvě kabiny, jednu vpředu a jednu vzadu, které jsou absolutně rovnocenné. Používá se tedy hlavně tam, kde je potřeba rychle a pružně změnit směr jízdy. Pokud zrovna neprobíhá žádná taková výluka, najdete je běžně v provozu a poznáte je podle krabicového, čtvercového profilu a podle dveří na obou stranách vozu.
Vůz jsem si nezamiloval. Na rozdíl od vozu 15T nemá tak plynulé jízdní vlastnosti, obzvlášť brzdění vozu je velmi cukavé a při rozjezdu je naopak nezbytné vyklápět ruční řadič, aby byl rozjezd plynulý. KT je také první vůz s hned několika funkcemi ručního řadiče. Lze s ním například zavírat dveře cestujících nebo odbržďovat zajišťovací brzdu při rozjezdu. Standardem už je světelná a zvuková houkačka ve formě tlačítek na řadiči.
V úterý jsme nemuseli cestovat za vozem tak daleko. Čekal na nás ve vozovně Strašnice a jednalo se o vůz T3R.PLF, tak zvanou wanu. Tuto přezdívku vůz získal díky tomu, že narozdíl od klasického T3R.P má uprostřed sníženou podlahu, která umožňuje bezbariérové cestování tramvají. Důležité je ještě zmínit, že spolu s vozem KT8 mají oba tyto vozy širší průjezdní profil v oblouku, což znamená, že ne všude se vozy vejdou tak dobře, jako ty ostatní. Například u Národního divadla se ani jeden tento vlak nesmí míjet s jiným tramvajovým vlakem z důvodu hrozící kolize.
Náš šikovný instruktor Mirek navíc zajistil, že jsme kromě tohoto vozu dostali i druhý vůz ke spřažení a měli jsme tedy možnost cestovat celý den v soupravě. S vozem se jezdí v podstatě stejně jako s každým jiným vozem T3R.P s tím rozdílem, že narozdíl od čelisťových brzd je vybaven brzdami kotoučovými kvůli své větší hmotnosti a ani zde se nevyhneme používání tlačítka k odbrzďování brzd při rozjezdu. Druhou důležitou změnou oproti klasickým vozům T3R.P je vybavení kabiny řidiče klimatizací (všimněte si na fotce výše 4 výduchů klimatizace). Benefit, který je obzvlášť v těchto letních dnech opravdu oceňován.
Středa byla dnem opakovacím. Kromě toho proběhlo ještě tzv. adaptační školení, kdy nás navštívil jeden z podnikových psychologů a povídal si s námi o naší budoucí práci. Opakování proběhlo dobře a my jsme si byli o něco jistější, že páteční zkouška bude úspěšná. Ve čtvrtek nás čekala jízda na novějším typu vozu, tentokrát Škoda 14T, které sídlí ve vozovně Kobylisy. Zajímavé na této jízdě bylo to, že jsem na ní byl sám, protože kolega Martin měl jiné starosti. Poprvé jsem si tedy vyzkoušel jízdu několik hodin sám pod dohledem svého instruktora.
Přiznám se rovnou, Škoda 14T byla zatím mým nejoblíbenějším vozem ze všech. Původně městský vlak přestavěný na tramvaj jezdí neuvěřitelně plynule. Navíc má už spoustu vychytávek, které umožňují řidiči vytvořit příjemnou a bezpečnou jízdu. Velmi rychle jsem si navykl na používání omezovačů rychlosti a tempomatu. Navíc jsem vyfasoval moc pěkný vůz jménem Vymlouvačka z nedávné kampaně DP proti černým pasažérům.
Jízdu jsem si opravdu moc užil a po krátkém opakování z techniky s mým instruktorem jsem věděl, že páteční zkouška bude v pohodě. Bylo to tak. Všichni jsme uspěli a po právu jsme to v alespoň malé skupince oslavili. Druhá průběžná zkouška za námi. Teď už se jen perfektně doučit kompletní linkové vedení se všemi zastávkami a příští pátek bude hračka.