Kurz – 2. týden

Druhý týden započal ve stejném stylu jako ten první. Trocha teorie z technické přípravy, organizace provozu a předpisové soustavy. To bylo pondělí a úterý. Jenže pak přišla středa. Pro většinu z nás (první) den D.

Hlavně je potřeba vždy správně nastavit infopanely, aby cestující věděli, kam se mohou svézt. (foto vlastní)

První jízda tramvají

Sešlápnete pedál megalomanského stroje a všechno to na vás spadne. Teorie je ta tam. V pedálech je neuvěřitelná síla, která pohání v tomto případě téměř prázdnou tramvaj. Najednou nejde o zaškrtávací test z teorie jízdy. Člověk musí veškeré činnosti dělat doopravdy a současně.

Před mým úplně prvním rozjetím s tramvají. Na první cestu mi byl přidělen vůz T3 z obratiště Špejchar. (foto vlastní)

Například křižovatka; pokud se jedná o křižovatku s rádiově ovládanou výhybkou musím:
1) zkontrolovat letmým pohledem palubní počítač, zda mi volí správný směr další jízdy
2) zkontrolovat návěstidlo výhybky (černé obrazovky, na kterých svítí červené šipky směru cesty na výhybce) zda je ve směru, který potřebuji, pokud ne, že se změní a v každém případě tzv. zablokuje (blikání šipky) proti přestavení jiným vlakem
3) vjíždím do výhybky a to max. povolenou rychlostí 15 km/h, tedy kontrolovat tachometr
4) zapnout si včas směrovky
5) sledovat tzv. čočky (semafor tramvají), pokud jsou “na volno”, mohu do křižovatky vjet
6) před vjezdem do výhybky ještě zkontrolovat pohledem výhybku, zda jsou opravdu její jazyky v tom směru, do kterého mířím
7) sledovat provoz kolem sebe a chodce, zda se všichni chovají dle předpisů a neohrožují mě (tramvaj a cestující) nebo sebe na životě
8) pokračovat rychlostí 15 km/h přes všechna kolejová křížení a sjezdovou výhybku z odbočky
9) vypnout směrovky, uvést do chodu hlášení, pokud právě vjíždím do zastávky.

Tohle všechno se udá většinou v řádu pár desítek vteřin. A to děláme kurz v létě, za dobrých světelných podmínek a zatím i přívětivého počasí. Lituji kohokoli, kdo si toto poprvé zkusí za bouřky, deště nebo sněhové přeháňky, prostě za jakkoli nepříznivých venkovních podmínek.

Vytuněná kabina stařičkého vozu T3 ev. č. 5502. Před námi druhý vůz stejného typu. Vpravo si všimněte panelu pro instruktora, ze kterého lze mimo jiné simulovat některé závady vlaku.

Po úporné čtvrteční teorii nás v pátek čekaly další jízdy. Tentokrát na nás vyšel modernizovaný vůz T3R.P. S tím bylo řízení daleko intuitivnější, bližší řízení auta. Musím říct, že po náročné středě jsem si páteční jízdy nad míru užil a myslím, že jsem ze sebe vydal o dost lepší výkon. Takže se těším na další jízdy opět za týden a jsem zvědavý, co nového přinesou. Co vy?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *