Možná jste byli zvyklí, že zde na blogu publikuji o svých směnách a dalších příhodách s tím spjatých. Do mého plánu psát o běžném roku tramvajáka ale vstoupil koronavirus. Jak je v seriálu zaznamenáno, množství směn se drasticky zredukovalo na polovinu stavu předtím a já postupem času ztratil motivaci o nich blog psát. A tak se z Roku tramvajáka stal Půlrok tramvajáka.
Zimní kabina vozu 15T pod barrandovskou rychlodráhou (foto vlastní)
Nezoufejte, otevírá se tím možnost věnovat se dalším tématům a jelikož mezi čtenáři a dalšími sledujícími je mnoho budoucích řidičů, rozhodl jsem se otevřít novou kapitolu blogu právě tímto tématem. V příštích týdnech se budu snažit ve spolupráci s některými mými kolegy shrnout to, co je potřeba, aby se ze zájemce stal úspěšný řidič tramvaje. Snad se vám budou příspěvky líbit a jako vždy budu rád za vaše komentáře a dotazy.
Není žádným tajemstvím, že řidič tramvaje musí projít zdravotními testy. To není až tak ojedinělé. Je mnoho zaměstnání, pro které je vstupní zdravotní prověrka podmínkou a často nepřekonatelnou překážkou. Z hlavy mě napadá třeba letectví. Tedy piloti, pak třeba strojvedoucí, policisté,… seznam je to dlouhý a může pokračovat do nekonečna. My se ale zaměříme na zdraví budoucích řidičů tramvají.
Jdeme na to! (foto vlastní)
Proč?
Přijde vám zvláštní otevírat seriál pro potenciální řidiče tramvají právě zdravím? Jak se říká: “zdraví máme jen jedno.” A právě proto je to první úkol, na kterém je dobré začít okamžitě pracovat. Práce řidiče je totiž náročná jak psychicky, tak i fyzicky. Pokud na to bude vaše tělo navyklé, máte o to větší šanci být na tu výzvu dobře připravení.
Ranní ptáče nebo noční sova?
Většina začínajících řidičů nastupuje po pár týdnech zácviků do tzv. “turnusu”. Jedná se o několikatýdenní rozpis střídání ranních a odpoledních směn v určité dny tak, aby měl řidič jednou za čas pár dní volno a zároveň odjezdil každý druhý víkend. Představte si to tak, že běžný člověk má pracovní týden od pondělí do pátku. Pokud chcete, aby jel řidič i o víkendu, vezmete dva z pěti pracovních dnů a uděláte mu v ty dny volno a volný víkend je pracovní. Jenže pak vám ve volný den řidič chybí. Proto se turnusy mezi sebou vykrývají, aby bylo každý den dostatek řidičů. V pondělí mám volno já, v úterý kolega Michal a ve středu tramvajačka Kája.
Střídání pracovních a volných dnů vás ale trápit nemusí. Je to jen o zvyku, že čerpáte volno místo o víkendu v týdnu a na víkendovou chalupu můžete vyrazit pouze každý druhý víkend. Ve vztahu ke zdraví je větším úskalím střídání typů směn. Pár dnů máte jako řidič ranní směny (tedy nástup někdy mezi 3:30 a 6:30 – podle vaší vzdálenosti od pracoviště/vozovny tedy můžete vstávat i klidně ve dvě ráno) a po volnu zase třeba odpolední směny (konec bývá běžně někde mezi 21:00 a 1:30). Suma sumárum se může stát, že v jednom jediném týdnu vstáváte i jdete spát ve 2:00. A to už je pro tělo hodně náročná výzva.
Občas na vás může vyjít i noční. Zde při zatažení. (Foto: David Povýšil)
Dobrý spánek
Měla by to pro vás být dost silná motivace pracovat na vašem spánku. Nespavostí totiž trpí každý čtvrtý člověk a někdy se odhady blíží i k 50 % dospělé populace. Zajistit si lepší spánkový rituál můžete už dnes. Pro začátek odložte mobilní telefon alespoň půl hodiny před spaním. Nejlépe se usíná, pokud čtete knížku nebo časopis. Tyto, na rozdíl od digitálních obrazovek, nevyzařují modré světlo, které náš spánek oddaluje. To samé platí, pokud nemůžete usnout. Telefon nechte odložený stranou. Nepomůže vám.
Moje „pracovní“ zóna (foto vlastní)
Dalším tipem na dobrý spánek je pokusit se oddělit spánkovou zónu od té aktivní. Hrajete rádi večer počítačové hry? Hrajte si u psacího stolu a v rozumnou hodinu hru uložte a vezměte si do ruky nové vydání herního magazínu. S tím se klidně vydejte do postele a půl hodiny si čtěte. Usnete daleko rychleji. Samozřejmě ne každý má tuto možnost, ale pokud to lze, udělejte si ze své postele místo pro relaxaci a aktivní buďte jinde.
O své zkušenosti se podělila známá tramvajačka Kája:
Já osobně už vím, že potřebuji minimálně 7 hodin spánku. Každý máme chytrý telefon a ten nám může říct, kdy bychom měli jít spát. Snažím se to plnit a když to nevyjde, přijde pelíškový den, kdy se vypne zvonění telefonu, vezme se do postele kniha a doma se vyhlásí: nikam nejdu, nic po mně nechtěj, dnes neexistuju. Pelíškové dny jsou dobré i k vyčištění hlavy a k relaxaci.
Karolína Hubková
Stravování
Další výzvou v oblasti zdravého životního stylu je kvalitní jídelníček. Když máte nástup brzy ráno, jen těžko se člověk přemlouvá, aby vstal o půl hodiny dříve a nachystal si na dlouhý den svačinu. Mnoho řidičů to řeší tak, že si připravuje jídlo na den dopředu. Směny bývají dlouhé, až 13 hodin a na konečné můžete být rádi za funkční mikrovlnku (to nebylo donedávna pravidlem). Člověk tak snadno utíká k rychlým prefabrikovaným pokrmům, jejichž nutriční kvalita je pokulhávající.
Zdravá svačina na delší směnu (foto vlastní)
Moje rada: trénujte vaření. Nic na tom není. I někdo tak nešikovný jako moje osoba to po pár pokusech zvládne levou zadní. Navíc jídlo, které si sami připravíte, je často stejně kvalitní nebo často lepší než to, co seženete hotové někde ve fastfoodu nebo supermarketu. Ne každý má to štěstí, že má skvělou maminku, která čirou náhodou bydlí u tramvajové smyčky a ochotně mi nosí o víkendech pětichodové menu. Pokud navíc zrovna do Řep nejezdím, jsem odkázaný na nachystanou svačinu. O finanční stránce vaření snad ani mluvit nemusím. Ušetříte i 50 % nákladů na stravování, pokud si jídlo chystáte doma.
Luxusní oběd s donáškou na konečnou (foto vlastní)
V otázce zda je pro tělo lepší jíst několikrát malé porce nebo standardně třikrát denně se vedou diskuze i v těch nejvyšších nutričních kruzích. O jedné nebo druhé metodě vás tedy přesvědčovat nebudu. Zvolte si, co vám vyhovuje, a udržujte tento režim doma i v práci. Vaše tělo pak bude mít dost energie po celý den. A to je při řízení třeba.
Pohyb
Práce řidiče je sedavé zaměstnání (pokud zrovna jako Tramvajačka Kája nebrázdíte Prahou v historických tramvajích, kde řidič stojí). Pokud je vaše tělo ve volnu aktivní, zvládne i dvanácti hodinovou směnu v sedě bez problému. Problém nastává, pokud trávíte ve strnulé poloze dvanáct hodin v práci a pak dvanáct hodin doma. Takže jak se v této oblasti na kariéru řidiče připravit? Vyberte si sport dle své chuti a provozujte ho!
Řidiči historických vozů na rozdíl od nás v práci stojí. Zde jsem vyfotil Pepu Hubka, manžela Káji. (foto vlastní)
Kolega Michal Fejfar to řeší takto:
Do práce nebo z práce chodím pěšky, omezuji cukry a nezdravé jídlo na minimum. Na konečné nesedím, ale projdu si vůz nebo v kabině stojím než odjedu. Ideální je do života zahrnout sportovní aktivitu. V mém případě je to aktuálně rotoped nebo posilování. V teplejším počasí kolo nebo brusle.
Michal Fejfar
Vaši volbu může ovlivnit tedy i roční období. Nebo pandemická situace. Michalova slova pro vás mohou být inspirací stejně jako výzva týmu podcastu Urban Caast. Mrkněte na jejich výzvu:
Pokud to je možné, navštěvuji několikrát do týdne fitness centrum a bazén. Ten mě udržuje v kondici. Když jsou zrovna tyto instituce zavřené, řeším to podobně jako Tramvajačka:
Poslouchám své tělo. Aby ne, když záda řvou bolestí. Do své rutiny postupně zařazuji jógu. Nejen že se u ní protahuju, ale zároveň čistím svoji mysl.
Karolína Hubková
V zimě bazén, v létě brusle. Každý si najde to svoje. (foto vlastní)
A pomoct tomu, aby vaše fyzická aktivita zajistila ten kýžený efekt můžete právě tím, že to spojíte s kvalitním stravováním a dobrým spánkem. Vaše tělo bude fyzicky fit a vám se snáze bude zápolit s poslední oblastí vašeho zdraví.
Psychická pohoda
Stejně jako o zdraví jste už možná slyšeli i pořekadlo “nervy mám jenom jedny.” Vím o čem mluvím. Sám jsem utekl k řízení tramvaje z pro mě stresující práce v kanceláři. V kabině tramvaje je mi dobře. Ale co si budeme namlouvat, není to vždy procházka růžovým sadem.
Často se mi stává, že dojde k situaci, která mě neuvěřitelně vytočí. Může jí být nepozorný chodec, řidič anebo špatně fungující technologie, třeba zpropadená světla, která mě zdrží na křižovatce několik minut. Aby člověk mohl dobře fungovat a správně reagovat na všechny vjemy kolem, je potřeba umět všechno tohle hodit za hlavu. Snadno se to říká, hůř se na to přichází. Každý vám poradí jinou techniku.
Jak zmiňuje Kája výše, i já vám můžu doporučit jógu (foto vlastní)
Nakažlivý úsměv tramvajačky Káji je jedním z dobrých příkladů. Pokud jsem mentálně nastavený tak, že jsem v práci rád a užívám si každou její chvilku, tak mě jedna náročná situace nemůže rozhodit. Stačí si říct “to se holt stává, jedeme dál” a je to. Chce to cvik. Z hluboka se nadechnout, když se to stane. Zkuste to. Například s rodinou. Občas si členové rodiny lezou na nervy. To je normální, když pár lidí sdíli menší prostor a vidí se až moc často. Řekl vám někdy příbuzný nepříjemnou zprávu, která vás vyvedla z míry? Zastavte se. Uvědomte si, že je máte rádi, v hlavě to hoďte za hlavu a přejděte to. Uvidíte, že vám bude líp, než když budete reagovat podrážděně. I druhá strana to ocení i když třeba ne slovy.
Pokud je to ze začátku náročné, možná vám pomůže mentor. Stáhněte si aplikaci Headspace. Je to nástroj, který vás nasměruje, jak začít s meditacemi. Říkáte si, to je zase něco pro sluníčkáře? Co vás nemá. Meditace je technika, jak se naučit zvládat přesně tyto denodenní situace, které jsou občas náročné pro každého z nás. Navíc pokud ji máte v angličtině, je to super trénink cizího jazyka. Žádná náročná slovíčka vás nečekají, je to intuitivní aplikace, kterou zvládne ovládat každý. A pokud je pro vás jazyk překážka, vyrazte na YouTube a jednoduše hledejte výraz “meditace”. Zdrojů tam je nepřeberné množství.
Závěr
To bychom měli. Pracujte na sobě. Pokud se zlepší alespoň jedna ze zmíněných oblastí vašeho zdraví, je to úspěch. Slibuji, že i když se nakonec rozhodnete dělat něco úplně jiného než řidiče tramvaje, budete se mít lépe a vaše tělo vám poděkuje. A pokud se z vás řidič nebo řidička vážně stane, super. Každý kolega, který chodí do práce šťastný a v dobré kondici je mezi námi vítaný. Tak co to bude? Odložíme dnes telefon a otevřeme knížku nebo si uvaříme dobrou večeři? Je to jen na vás.
V tomto příspěvku najdete citace z výpovědí mých kolegů, tramvajáků. Jelikož byly tyto příběhy v mnoha případech hluboce osobní, zůstanou zde všechny uveřejněny anonymně.
Zasněžená cesta (foto vlastní)
Často se lidé na Instagramu zajímají: “Jaká byla tvá cesta k řízení tramvaje?” Myslím, že nejsem jediný tramvaják, kterému se to, kdy stalo. Občas za tou otázkou následuje osobní zpověď ve smyslu: “Chci se stát řidičem tramvaje, to už vím. Co mám studovat za školu? Co budu do 21 let dělat?” Pokusím se na tyto otázky odpovědět formou výpovědí současných řidičů, kteří se tak ochotně podělili o své příběhy: o tom, jak se stali tramvajáky.
Studium
Jelikož si své první životní cesty musíme vybírat již brzy v pubertě, na jakou se vydat střední školu je rozhodně relevantní otázka. Mnoho mladých lidí se zájmem o dopravu se obrací na střední průmyslové školy dopravní. V Praze jsou nejpopulárnější ta v Masné a druhá spadající pod Dopravní podnik, buď v Moravské nebo u nás ve vozovně Motol. Osobně znám několik nadějných tramvajáků, kteří tyto školy studují. Mají tak možnost nahlédnout odborně do fungování dopravy již v útlém věku a osvojit si principy v dopravě jako celku. Ať už si vyberou spíše technický nebo ekonomický směr, je to rozhodně dobrá příprava na kariéru v dopravě.
“Bylo to na škole pod Dopravním podnikem Střední průmyslová škola a učiliště Moravská, obor Mechanik elektronických zařízení, kde jsem později dělal i nástavbu a maturoval jsem z oboru Doprava a přeprava.”
Představení dispečerského systému DORIS (foto: Pavel Farkas)
“Bydlel jsem na Lehovci přímo u konečné tramvaje a měl tak svět tramvají přímo před očima. Proto volba Střední průmyslové školy dopravní byla nasnadě.”
Nicméně to rozhodně není jediná cesta. Většina mně známých kolegů dopravní školu nestudovala. Já osobně jsem studoval osmileté gymnázium stejně jako někteří další. Ano, to studium, které vám možná dá do života všeobecný rozhled, ale ne specifické dovednosti pro trh práce. Zrovna to však u tramvají vůbec nevadí, protože vše, co potřebujete vědět, vás naučí v “tramvajové škole”.
“I já, obyčejná holka, co o tramvajích nikdy nic nevěděla, vystudovala gympl, můžu teď říct, že mám práci, která mě baví, naplňuje, a že tam chodím ráda.”
Třída zvídavých spolužáků se učí o preferencích tramvajové dopravy (foto: Pavel Farkas)
Když to tedy shrnu, nezáleží na tom, co konkrétně vystudujete. Vyberte si školu, která vás bude bavit. Často napoví vaše známky na základní škole. Zaměřte se na předměty, ze kterých máte dobré známky a jejich studiu se budete rádi věnovat dál.
“Studoval jsem dopravní průmyslovku v Masný. Jelikož jsem se o dopravu zajímal už jako malý, neměl jsem při volbě oboru střední školy problém. Začal jsem na škole i fotit, což mě dostalo do několika soutěží, kde jsem dostal jak finanční, tak materiální dary. Nebudu se tajit tím, že jsem byl šotouš. Přes kamaráda jsem se dostal do kontaktu s jedním řidičem z Hostivaře, což mě vedlo k focení a většímu zájmu o autobusovou dopravu.”
Jelikož není na pozici řidiče nutná maturita, neváhejte se podívat i na obory s výučním listem. Variant je spousta. A pokud cítíte konflikt v tom, že byste rádi studovali vysokou školu, protože vás studovat baví, ale toužíte po tom řídit tramvaj, nezoufejte. Jsem důkazem toho, že to lze a můžu vám za sebe říct, že je to skvělá kombinace. A je nás tu víc. Někteří pak postoupí z tramvaje na vyšší pozice v rámci podniku, a to se pak ta praxe z ulic hodí!
V DPP potřebujeme nejen řidiče. Uprostřed v červených montérkách kolega pracovník depa. (Foto: @czech_transport)
První práce
Teď však přichází ta náročnější část. Střední školou jste úspěšně prošli. Je vám však teprve 18 let a kurz řidiče tramvaje můžete ukončit až ve 21 letech. Co teď? Zaprvé doporučuji si udělat řidičský průkaz a začít aktivně jezdit v ulicích Prahy nebo zkrátka vašeho města. Dá vám to zkušenosti s orientací v městské dopravě. Přeci jen se tramvaj většinu času pohybuje po silnicích a znát silniční dopravu z auta je rozhodně dobrý začátek.
“Výcvik jsem započal už rok předem (tj. v 17 letech), abych měl jistotu, že dnem dovršení 18 let mohu dělat zkoušky.”
Když už řidičák na auto máte, můžete s ním vyrazit i na větší výlet. Třeba do hor. (Foto vlastní)
Tři roky je ideální doba se s provozem seznámit. Mezitím neuškodí, když budete cestovat Prahou i v MHD. Poznáte ji velmi dobře a v kurzu se vám tak bude daleko snáz učit aktuální linkové vedení, ze kterého se dělá zkouška. Abyste však na toto samostudium měli dost peněz, budete se muset podívat po nějaké práci. Pokud studujete dopravní průmyslovku a jste šikovní, dost možná se dostanete k nabídce brigády třeba v Dopravním podniku. Po studiích se z této brigády může stát i práce na plný úvazek.
“V roce 2009 jsem nastoupil jako elektrikář eskalátorů v DPP a v roce 2010, hned po dovršení 21 let si splnil sen a nastoupil do kurzu na tramvaje.”
Mimo jiné i takové vady má na starosti správce tratě sledovat (foto vlastní)
“Hned po škole jsem nastoupil k DPP na pozici „správce tratě“. I městské dráhy mají svou správu železnic. Zde jsem se něco dozvěděl o kolejovém svršku a ač mi tato práce nevyhovovala, dovolím si říct, že mi dala opravdu mnoho.”
Bez lidí na technických pozicích by nemohl systém veřejné dopravy nikdy fungovat. Pravdou je, že šikovných zaměstnanců na těchto pozicích bude ještě dlouho nedostatek. Pokud jste tedy alespoň trochu zruční, neváhejte. K tramvajím se tak dostanete blízko již velmi brzy a zkoušku z tramvajácké technické přípravy pak dáte levou zadní.
“‘Jak já bych mohla udělat zkoušku z techniky,’ říkala jsem si. To bylo vlastně jediné, co mě před kurzem trápilo. Netrvalo dlouho a já už seděla ve školní lavici ve vozovně Pankrác a absolutně nechápala, co ten pán před tabulí vykládá. Jenže když se člověk dostane do tramvaje, tak se mu jednotlivé znalosti začnou propojovat a dávat smysl. Pár probrečených nocí bylo ta tam a já teď brázdím ulice tramvají a připadám si hustě.”
Veselá kolegyně si užívá svou směnu na lince 1 (foto vlastní)
Kam vás vítr zavane
Za tři roky se může stát leccos. Chytnete se práce, která vás začne bavit, naplňovat, poznáte super kolegy a třeba na této práci zůstanete. Moc vám to přeju. Jestli máte strach, že jste svůj sen promarnili, nemusí tomu tak vůbec být. Když jsem byl s kolegy v kurzu, setkal jsem se s frekventanty z všeljakých pracovních zázemí a širokého věkového rozptylu. Mnoho řidičů přichází například z gastronomie, kde jsou zvyklí na nelidsky dlouhé směny a náročnou práci závislou na nejistých dýškách od hladových zákazníků. Na tramvaji pak naleznou stabilní zaměstnání s jistotou příjmu na účet ve stanoveném datu.
“Už jako malá jsem chtěla řídit tramvaj. Pokusy o jiný směr v mém profesním životě byly, vždy mě to ale vrátilo k dopravě a ostatní odvětví jako kultura či sport zůstaly koníčkem. Jednou to přišlo a já se dostala do kurzu ani nevím jak. Bylo to rychlé. Prostě jsem to chtěla.”
V depu se setkáte s množstvím různých tramvají. Polovina vozů na obrázku má celovozový polep. (Foto vlastní)
K tramvaji se tedy můžete dostat vždycky. Průměrný věk řidičů je vysoký a odliv do důchodu je zde pravidelný. Může se tak stát, že až po třicítce budete hledat zaměstnání v novém odvětví, padne volba právě na tramvaj, o které jste snili již od dětství.
“Časem bylo potřeba změnit pracoviště. Přešel jsem k rozvozu zboží po Praze, jelikož místopis mám jako rodilý Pražák v malíku. Po čase v této práci jsem poslal životopis do DPP k tramvajím. Dlouho se nikdo neozýval, a já byl už velmi blízko k práci řidiče záchranné služby. Na poslední chvíli se DPP ozval a já si zvolil tramvaje.”
Na tramvaji je super, že si zde každý najdu svou partu „bláznů“. Na setkání s těmi vašimi se pak těšíte celé kolo. (Foto vlastní)
Mnoho mých známých se dostalo k tramvaji z nějakého příbuzného odvětví, někdo z vlakové dopravy, někdo z logistiky, jiní z pozic v rámci dopravního podniku. Jedno je ale jisté. Kdo se u tramvaje najde, jen těžko tohle zaměstnání opustí. Takže za zkoušku to rozhodně stojí. Je to celkem na tři roky, a pokud to pro vás není, nebude se na vás pak nikdo zlobit, když naše řady opustíte. Nezapomeňte se však obrnit trpělivostí a zdravotní připraveností viz první díl tohoto seriálu. Ať je vaše cesta úspěšná a se šťastným koncem.
Možností je spousta, všechno se nevejde
Pokud vás cokoliv z dnešního článku zaujalo, třeba příběhy jednotlivých tramvajáků, neváhejte mi napsat o více podrobností. Jména svých kolegů zde záměrně neuvádím, ale s jejich svolením vám rád zprostředkuji konzultaci, případně článek doplním o více detailů podle vaší konkrétní situace. Můžete psát do komentářů, nebo přímo na email. Hodně zdaru. A nezapomeňte si říct o newsletter:
V předchozích dílech jsem mluvil o tom, jak se připravit na práci řidiče po zdravotní stránce, a jak si k této kariéře najít cestu. Dnes bych tento seriál rád doplnil o aktivity, kterým se může fanoušek dopravy věnovat, a které mohou budoucím řidičům pomoci stát se úspěšnými tramvajáky.
Zážitková turistika
Asi tou nejsnazší aktivitou, kterou chci doporučit je zapojení do zážitkové turistiky. Dopravní podnik hlavního města Prahy nabízí hned několik možností a některé z nich jsou dostupnější než jiné. Zaprvé rozhodně stojí za to navštívit Muzeum MHD. Nachází se ve vozovně Střešovice, ležící hned u přilehlé stejně pojmenované zastávky tramvaje a autobusu. Z tohoto muzea také vyjíždí zakázkové jízdy tramvají nebo historická linka 41. Ta jezdí v letních měsících pravidelně a není na ni potřeba dělat speciální rezervaci. Stačí si najít na webu aktuální jízdní řád a tramvaj si chytit na trase. Jízdné se pak platí uvnitř.
Expozice v Muzeu MHD (foto: @czech_transport)
Pokud to váš rozpočet umožňuje, lze si objednat jízdu vlastní. Pokud se to spojí s nějakou příležitostí, například oslavou narozenin, může se jednat o moc pěknou akci pro vás a vaše blízké. Lze takto zapůjčit nejen historické vozy, ale v podstatě kterýkoli provozuschopný vůz, který má Dopravní podnik k dispozici, například i vůz T3 Coupé.
Kromě tramvají nabízí různé další možnosti zážitkové turistiky i divize Metro a Autobusy. Pokud se chcete o těchto možnostech dozvědět víc, mrkněte na web podniku.
Jednou za čas se také koná Den otevřených dveří DPP. V tento den se otevírají brány tramvají, metra a autobusů. Bývá to vždy v určité oblasti, kde jsou vozovna, depo a garáže blízko sebe. Vzpomínám si, že jsem se těchto akcí účastnil už jako malý kluk a měl jsem radost, když jsem mohl usednout do kabiny a vyzkoušet si, jaké by to bylo stát se řidičem nebo strojvedoucím. Často bylo v těchto vozech povoleno pouze několik funkcí, nejraději jsem hlásil zastávky a otevíral nebo zavíral dveře.
Prohlídka vozů ve střešovické vozovně (foto: @czech_transport)
To druhé ovšem bylo většinou zakázané, aby nedošlo ke zranění účastníků akce. Pamatuji si dobře, jak jsem jednou ve vozovně Motol vysypal do kolejí celý zásobník pískovače. Chudák řidič pak musel lopatou celou dávku písku z kolejí uklidit. Tehdy jsem to samozřejmě neudělal úmyslně. O tom, že by pedál sypal písek jsem neměl ani tušení.
Samostudium a četba
O možnosti studovat na dopravní škole jsem mluvil minule. Zde však možnost vzdělávání nekončí. Už je to dvacet let, co je v provozu zájmový web Pražské tramvaje. Ten nabízí nepřeberné množství informací a zajímavostí o pražském provozu. Autoři zde mluví o trasách tramvajových linek. Víte například, jak dlouho jezdí linka 7 do oblasti Radlic? Přečtěte si o tom! Můžete zde najít také aktuální rozmístění tramvajových vozů mezi pražskými vozovnami, zajímavá výročí pražského provozu, ale i reportáže z dalších měst s tramvajovým provozem. Jelikož se web drží již úctyhodnou dobu, můžeme si být jisti, že tady s námi ještě nějakou dobu vydrží.
Celkově je web opravdu povedený a stojí za to ho prostudovat. Snad autorům zapálení pro tramvaje vydrží ještě dlouho, abychom o tento zdroj zajímavostí nepřišli. Důležitou a možná méně známou částí tohoto webu je však sekce “Přezkoušení”. Máte tam možnost nahlédnout do některých dokumentů, ze kterých se začínající řidiči opravdu učí a chystají se tak na svou novou kariéru. Máte nevídanou možnost být o krok napřed a nastudovat si některá specifika tohoto zaměstnání dopředu, případně se dozvědět nějakou zajímavost. Kolega David Povýšil vám rovnou doporučuje nastudovat tramvajovou “bibli”, předpis D1/2, tzv. “dé půlku”.
“Vím, že číst si knihu, která je napsaná právní formou, asi není nic záživného a bez výkladu učitele se může jednat o dosti suchý zážitek. Nicméně v ní najdete hromadu pravidel, která z provozu aut nejsou lidem známa. Co je to námezník? Jak dá řidič návěst „pozor“? A kde všude je povinen ji dávat? Světelné pomocné návěstidlo výhybky nesvítí – můžete i tak výhybkou projet?”
David Povýšil, řidič tramvaje (@dada_povysil)
Pravidel pro tramvajáky je v předpisu spousta. Znalost těchto pouček je vyučována a testována v předmětu Provozně předpisová soustava v kurzu řidiče tramvaje. O tom si samozřejmě můžete přečíst více zde. Líbí se mi, že vás David láká ke studiu a přípravě před kurzem. Za mě je totiž každá informovaná osoba parťákem v provozu, takže se vám mnoho znalostí hodí nejen do kurzu, ale i do běžného života. David ještě doplňuje:
„V D1/2 se dočtete o pravidlech, která jsou široké veřejnosti skryta a jsou právě to navíc, co musí řidič tramvaje ovládat. Přečtením získáte alespoň základní tušení toho, co vás na trati může potkat… Tato knížka vám bude alfou a omegou po celou dobu vašeho působení na pozici řidiče tramvaje.“
Za zmínku dále stojí portál přátel hromadné dopravy Metrobus. Jeden z mých blízkých kolegů, tramvaják Anlex, je členem této party. Pokud portál ještě neznáte, mám tu pro vás stručné představení:
“Metrobus je internetový pořad zaměřený především na pražskou hromadnou dopravu. Vytváříme jak volnější videa, kde jezdíme po Praze a hodnotíme různé zastávky, tak se věnujeme i vážným tématům, která zrovna pražskou MHD trápí.”
Jiří Trsek, řidič tramvaje (@anlexcz)
Snímek ze setkání kolektivu Metrobus (foto: Metrobus.cz)
Moc se mi líbí tato iniciativa, kdy se mladí nadšenci do veřejné dopravy spojili a společně pracují na tématech, která je kolem městské dopravy zajímají. Podívejte se na jejich web. Nedávno mě moc zaujal adventní kalendář, kde jste se mohli dozvědět spoustu zajímavostí o vozech v Muzeu MHD. Pokud se vám obsah líbí, věřím, že je v této skupině možnost se zapojit. Napište autorům, zajímejte se a podělte se o své vlastní nápady. Můžete si z toho odnést spoustu znalostí a dovedností, přinejmenším se však dostanete do super party podobně smýšlejících lidí. Jak říká Anlex: “úžasný je pro mě i kolektiv okolo Metrobusu, protože díky tomu posouvám své znalosti v dopravě jako ve vědě.”
Snímek z loučení s vozy T6, akce pořádané Metrobusem (foto: @czech_transport)
Být šotoušem
Šotouš je člověk, který se intenzivně zajímá o veřejnou dopravu jakéhokoli druhu. Často je tento zájem spojený se zálibou v pořizování audiovizuálních úlovků vozidel veřejné dopravy. I když se tohle slovo občas používá hanlivě, nic to nemění na tom, že být šotouš je pro mladého člověka skvělá záliba. Pokud vás hromadná doprava zajímá, můžete díky zájmu v pořizování fotografií poznat nemalou komunitu ostatních šotoušů. Členové komunity si sdílí tipy a triky, jak pořizovat kvalitní snímky, informace o tom, co zrovna stojí za vyfocení a celkově tvoří partu lidí, se kterou tráví volný čas.
Skupina šotoušů na návštěvě v obratišti (foto vlastní)
Podle mě je tato aktivita skvělá v tom, že vás donutí vyrazit ven, do ulic nebo do přírody. Obzvlášť v dnešní době, kdy tráví mladí lidé tolik času u televize nebo počítačů, je zrovna tohle skvělá alternativa. Ano, stále bude potřeba nějaký čas u počítače strávit, abyste po vyfocení dotáhli snímky k dokonalosti, ale hlavní náplň je stejně o pohybu venku. Brzy zjistíte, že hromadná doprava je plná zajímavých detailů, o kterých většina populace nemá ani potuchy.
Komunita šotoušů se dnes pohybuje hlavně na Facebooku a na Instagramu. Vítaný je každý, koho focení zajímá, a přes názorové příspěvky lze velmi rychle dostat na snímky zpětnou vazbu a posouvat se dál. Pro začátek stačí fotit na mobilní telefon. Pokud vás focení bude bavit, vyplatí se časem pořídit alespoň základní zrcadlovku, která fotí snímky na úplně jiné úrovni.
Dle všeho má první šotoušská zkušenost. Náhodné setkání s vozem EVO 1 při testování v Praze v roce 2016. (foto vlastní)
Umět dobře fotit je dovednost, která se vám může v budoucnosti hodit, ať už změníte objekty svého hledáčku (místo tramvají začnete fotit rodinné snímky) nebo budete hledat práci a zrovna narazíte na inzerát se zaměstnáním, kde jsou fotografické dovednosti podmínkou nebo výhodou. Pokud se chcete poradit s někým opravdu šikovným, doporučuji napsat mému kamarádovi Mílovi, který vyfotil většinu snímků v dnešním článku.
Závěrem
Opět jsem už vyčerpal prostor a pravděpodobně i vaši pozornost. Budu moc rád, pokud se v komentářích podělíte i o další aktivity, které by mohly další zájemce o dopravu zajímat. Ty nejzajímavější budu sdílet i na Instagramu. Samozřejmě mi můžete napsat i tam, pokud nechcete sdílet komentáře veřejně, ale nebojte. My šotouši nekoušeme. 🙂
