Rubrika: Půlrok tramvajáka

Jak pracuje tramvaják? A dá se jezdit s tramvají při studiích na univerzitě? Podělím se s vámi o své zážitky týden po týdnu.

Rok tramvajáka – 1. týden

Rok se s rokem sešel a najednou píšeme dvě čísla po sobě. 2020. Na rok 2019 budu stále vzpomínat jako na významný milník. Nikdy v životě jsem nevěřil tomu, že bych se k řízení tramvaje opravdu dostal. Dnes vím, že to byl jeden z největších kroků v mém životě.

Já s vánoční tramvají.

Autor: uživatel Instagramu @kolejovadopravacr

Začínám tento příspěvek fotkou ještě z roku loňského. Hned vysvětlím proč. Už ke konci kurzu jsem věděl, že bych rád sdílel zážitky tramvajáka v psané formě pravidelně. S tím, že jsem stále ještě studující člověk a neřídím denodenně, bylo potřeba vymyslet režim, ve kterém lze zážitky z kabiny sdílet. Logicky se nabídla varianta psát tyto příspěvky po týdnech. Dle turnusu není týden, kdy bych v práci nebyl. Občas se může přihodit nějaká dovolená nebo například povinná školní praxe, ale to bude jen pro dobro věci ozvláštnění tohoto seriálu.

Tak tady sdílím fotku z 29. prosince, kdy jsem měl to štěstí a radost řídit naší motolskou „vánočku“. Byl to pro mě den plný radosti. Potkávat tváře nadšených lidí, že jim přijela ta svítící tramvaj, a dále objektivy vždy pozitivních „šotoušů“, kteří si ochotně přeplánují svůj nedělní program, aby udělali řidiči pražskému fotku. Moc jsem si to užil, korunu tomu dal na konci směny kolega, kterému jsem tramvaj předával. Že prý jí má tento rok už počtvrté a vůbec ji nemá rád. Nojo, každý se na svět dívá jinak.

Zrovna končím svou směnu a předávám „vánočku“ kolegovi. Autor: Tobiáš Malý

30. prosince začíná první týden nového roku. Zvláštní že? Ale je to tak. Dovolte mi tedy zahájit tento seriál. Doufám, že se vám bude líbit, a já budu rád za každou zpětnou vazbu.

1. týden

Pondělí 30. 12. 2019

První týden začal tedy už v roce 2019. Pondělí jsem čerpal zaslouženou dovolenou. Přes svátky jsem se z práce dostal jen výjimečně. Z osobních důvodů jsem musel začít brát daleko více směn z volna než dříve, abych zvládl všechny své životní náklady sám. Takže mít volno a ještě mít za ten den zaplaceno se mi šiklo. Den jsem využil k relaxaci a regeneraci před náročným lednem.

Úterý 31. 12. 2019

Co se řízení v loňském roce týče, nazval bych tento den D. Veliká očekávání jak to bude ve městě vypadat. Jelikož jsem měl sám ještě silvestrovské plány, požádal jsem si o směnu odpolední s koncem do 21:30. A přesně to jsem také dostal. Směna s výjezdem z vozovny a předáním krátce po deváté hodině na Andělu. Koukám do plánu směn a vidím: linka 5. No to bude určitě průšvih, říkám si.

Silvestrovská noc na Václavském náměstí

Pokud nejste sběhlí v linkovém vedení tramvají u nás v Praze, linka 5 projíždí úplným centrem přes Václavské náměstí. Zrovna v tento den v roce je centrum a hlavně Václavské náměstí plné lidí, kteří chtějí slavit nový rok, bouchat petardy a střílet ohňostroje do vzduchu. Když dojdu do výpravny, dozvídám se, že si tuto směnu užiju se svou oblíbenou Tatrou T6, protentokrát v soupravě. Slova výpravčího, že byla toho rána do vozovny potupně dotažena a mám si ji pořádně zkontrolovat, neberu na lehkou váhu. Vážně nemám v plánu se v tento večer s tramvají zaseknout přímo na Václavském náměstí.

Tramvaj se naštěstí pohybuje bez problémů a i když relativně pomalou rychlostí se úspěšně vyhrabala až nahoru na Barrandov. Už na Barrandově potkávám s linkou 5 svého kolegu, který mě náležitě ignoruje už pár dní, a tváří se, že mě nezná. No bezva, budu si muset dávat bacha koho dnes zdravím. S T6kou se mi řídí obecně dobře. Nemá sice přílišný výkon a brzdí daleko déle než naše další tramvaje, ale jezdí se s ní tak nějak pohodově. Reakce na řízení pákou jsou dobré a v kabině se mi vše dobře ovládá. Prostě jsme si nějak sedli.

K mému překvapení není Václavské náměstí vůbec tak plné, jak bych čekal. Na obou stranách, tedy v ulicích Vodičkova a Jindřišská hlídkují policisté a už v odpoledních hodinách nepouští směrem k náměstí nikoho kromě tramvají a složek integrovaného záchranného systému. To, že na vedle nich stojících cedulích se zákazem vjezdu je výjimka pouze pro IZS a ne pro tram, nikdo neřeší. „To pro tramvaje neplatí,“ říká mi policista. Aha, tak jedu dál.

Snad jediný nepříjemný fakt na celé silvestrovské směně jsou všudypřítomné petardy. Řidič nikdy neví kdy a kde to najednou bouchne, což je velký zásah při soustředění se na provoz. Navíc i tramvaj může někdy „bouchat“ a je potřeba toto sledovat než se stane nějaké železniční neštěstí. Jezdím si městem pohodlně, jízdní řád relativně stíhám, jen plánuji, že opravdu musím končit podle času při předání na Andělu. Musím se ještě dnes dopravit za Prahu na silvestrovskou párty a poslední autobus odjíždí ve čtvrt na jedenáct.

Silvestrovská linka 5

Poslední kolo mířím z Ústředních dílen DP na Anděl a vše vypadá dobře. Najednou v zastávce Olšanské náměstí mi nenastupuje zelená linka (indikace úspěšného zavření všech dveří a signál k tomu se rozjet). Kontroluju situaci a zjišťuju, že zadní dveře druhého vozu se nezavřely. Dle slov cestujících se o to dveře pokusily, ale nedovřely se. Nastupuje mírná panika, upřímně jsem problém s dveřmi na T6 ještě neřešil, takže nevím ani přesně kam sáhnout. Naštěstí za mnou zastavil kolega s linkou 9, říkám si, že bude znát T6. Kromě nás v Motole má vozy T6 ještě Žižkov, se kterými linku 9 sdílíme. Řidič mě informuje, že je Hloubětinský, tak ho alespoň poprosím, ať mi dveře zkusí dotlačit při zavírání.

To se naštěstí povedlo, dveře zamykám zvenku kličkou a po deseti minutovém zdržení (spočítejte si jak dlouho trvá běžet podél celého vlaku od zadních dveří do kabiny) se rozjíždím vstříc střídání. Informuju ještě dispečink a na hlavním nádraží ještě jednou běžím dozadu označit dveře nálepkou „Technická závada dveří“. To je tedy patálie, poslední kolo! Na Andělu tlumočím kolegovi pokyny dispečinku, má se pokusit dveře restartovat a pak je informovat, zda byla závada odstraněna – jak se toto provádí stále netuším, v poklopu dveří jsem žádný čudel nenašel. Musím se zeptat zkušenějších kolegů ve vozovně.

Vystupuju tedy z tramvaje a zjišťuji vzniklé škody na mém načasovaném plánu. Na Andělu jsem byl s osmi minutovým zpožděním, takže tramvaj, kterou jsem chtěl jet, už odjela. Stále však stíhám poslední autobus, pokud se na pouť vydám metrem. Neváhám ani vteřinu a utíkám. Vše naštěstí dobře dopadlo. Já si silvestrovskou noc užil do syta a silvestrovskou směnu očividně jakbysmet.

Středa 1. 1. 2020

Upřímně jsem po silvestrovské párty za volno nakonec rád. Co vám budu povídat, jít do práce za dvojnásobný příplatek je velmi lákavé, ale když jsem šel spát ve 2 ráno, tak i ta odpolední směna by bývala byla náročná. Zůstávám tedy spokojeně u své sestry a je mi dobře. Jelikož vím, že půjdu spát pozdě, píšu ještě svému kolegovi Jakubovi z Pankráce, zda si nechce čtvrteční směnu prohodit. On se vždy rád podívá na jiné linky a já se alespoň o chvíli déle vyspím.

Čtvrtek 2. 1. 2020

17/144 – 6x 11,2 km

Jako téměř každý den se Jakubova šejdrová směna (to jest dělená na ranní a odpolední část) skládá z přestávek v Braníku a na I. P. Pavlova. V 7:44 tedy nastupuji na střídacím bodě Nádraží Braník, kde fasuji plán svačin na celé dopoledne. Čeká mě 6 koleček Nádraží Braník–Levského–Nádraží Braník. Zní to sice strašně, ale jednou za čas je taková směna moc fajn. Člověk si zde relativně odpočine, nikam nespěchá. Mít ji ale každý den jako Jakub bych rozhodně nedával.

Mila je jiná a tahle tramvaj je zelená?

Toho dne je ráno opravdová zima, říkám si, že asi vážně přichází do Čech zimní počasí. 5 stupňů pod nulou a já čekám na každou tramvaj na zastávce jako běžný cestující, v průvanu. Ještě navíc jsem si omylem nechal přes Nový rok služební zimní kalhoty ve výpravně v Motole a tak mi mrzne zadek v naší letní variantě uniformy. Navíc je taková zima, že nám v Praze opět namrzají troleje a lítají od nich při průjezdu jiskry.

6/106 – 4x 9,1 km

Po krátké polední pauze se pak přesouvám na I. P. Pavlova. Na střídacím bodě v Lublaňské ulici opět fasuji lístek s rozpisem pořadí a vozů a vyrážím na zastávku. Nejprve potkávám při střídání dvě moc milé kolegyně, se kterými prohodím pár slov a pak už vyrážím na Bruselskou a dále na Kubánské náměstí, kde se otočím a dojedu zpět na I. P. Pavlova. Úsek I. P. Pavlova–Bruselská–Otakarova běžně nejezdím, protože jako vozovna Motol běžně neobsazujeme denní linky 6, 11 a 23. Je to tedy fajn změna, ale první kolo jedu raději opatrně.

První kolo přestávek s vozem 8500, ke kterému lze připojit pluh.

Mezi druhou a třetí svačinou řidičů mám navíc svou bezpečnostní přestávku a jelikož moc nevím, kam se dá stihnout za půl hoďky na I. P. Pavlova zaběhnout, volím variantu Burger King. Dle obrazovky ve výloze stále platí výhodná nabídka na 9 ks nuget, tak si říkám, že to otestuju. Pro zajímavost: před lety jsem pracoval v McDonald’s, takže jsem kuřecích nuget za život snědl celkem hodně! K mému překvapení mi obsluha sdělí, že akce už skončila a ve výloze nabídka určitě není. No nemám náladu to řešit, nicméně slečna trvá na tom, že se podíváme, kdo má pravdu. Potupně tedy uznává, že já a ještě navíc mi dává naší slevu DPP -15 % se kterou jsem vážně nepočítal. Dobrá tedy.

Zbytek směny už je poklidný, dojezdím svá 4 kola a spokojeně odcházím domů. Občas je fajn vystřídat prostředí/linky, které člověk jezdí. Potkal jsem zase jiné kolegy než ty z naší nebo spřátelené žižkovské vozovny a projel jsem vozy, na které se na našich směnách většinou nedostanu. Přidávám ještě souhrn ujetých kilometrů za první směnu v novém roce a řízené vozy:

Ranní část 67,2 km
4x Škoda 15T (9245, 9265, 9269 a 9241)
2x Škoda 14T (9157 a 9138)

Odpolední část 36,4 km
1x Tatra T3R.P (8500+8501)
2x Tatra T3R.PLF (8266+8568 a 8259+8571)
1x Tatra KT8D5.RN2P (9066)

Pátek 3. 1. 2020

V pátek mám jen krátkou šejdrovou směnu asi 6 hodin. Dostal jsem ji z volna a výpravčí slibovali, že tu krátkou odpolední část ještě prodlouží, ale mně to nevadilo v tomto stavu, alespoň jsem byl v pátek brzy doma.

10/5 – 51 km

Ráno si dojdu do výpravny pro desky a klíče a připravuji se na výjezd s linkou 10 směr Sídliště Řepy. Pak jedno kolo na lince a následné zatažení zpět do vozovny Motol. Jelikož se naše vozovna skládá asi z 90 % z vozů Škoda 15T je celkem jasné, co za vůz pravděpodobně dostanu. Všechno funguje jak má a já tedy vyrážím směr Řepy. V Řepích na mě čeká milé překvapení. Moje drahá maminka mi nachystala svačinu, abych při té čtyř hodinové směně neumřel hlady. To je poklad! Obratištěm jedu po střední koleji a předjíždím tak pauzující kolegy, kteří si zrovna položili sedačku a dočerpávají přerušený spánek.

Na lince 10 je hromada času. Všude. Hlavně tedy ve všední dny se opravdu dá jet od Anděla až na Vinohrady maximálně 30 km/h a stejně je člověk všude včas. Překvapuje mě, že u takto krátké směny mám ještě půl hodinový oddych v Ďáblicích. Čas tedy použiji ke čtení a svačení. Při výjezdu z nástupní zastávky Sídliště Ďáblice mám snad jediný konflikt toho dne a to s cestujícím, kterého přivřely dveře v automatickém režimu. Automatický režim používám běžně na frekventovaných a nástupních zastávkách. Poslední dobou jsem si ho oblíbil tak, že s ním jezdím v podstatě trvale.

Trik je v tom, že stačí zmáčknout tlačítko dveří a i zavírající se dveře se opět otevřou. Ještě je možné přerušit laserové čidlo v dolní části dveří, kudy by procházela noha nastupujícího cestujícího. Pán však mezi dveře strčil ruce a pak na mě do kabiny křičel, že jsem asi de*il. No já v tu dobu uklízel zbytek svačiny do skříně, tak jsem mu jen vysvětlil, že na dálku ty dveře nezavírám a že to dělá automat. Omluvil se.

S vozem 9387 jen projíždím smyčku Sídliště Řepy

V Řepích se opět neohřeju a projíždím si opět smyčku po volné střední koleji směrem do vozovny. Jelikož jsem opravdu hodně unavený, rozhodl jsem se do Řep vrátit a prospat se u rodičů. K mé smůle sousedi stále ještě po dvou měsících nedokončili rekonstrukci bytu a zvuky vrtaček a kladívek se ozývají s typickou panelákovou ozvěnou. Naštěstí brzy skončí a já se uložím k asi dvou hodinovému spánku. Po společném obědě s mamkou si jdu Na Knížecí pro další, tento týden již třetí lístek s rozpisem přestávek dnes Anděl-Barrandov-Anděl a na zastávce Anděl z centra si jdu chytit svůj vlak.

12/128 – 2x 13,6 km

Toho dne nám začali silničáři solit silnice a věřte mi, takhle hodně jsem se s tramvají ještě neklouzal. Jak s prvním vozem T3R.P, který mi přiveze kobyliský kolega, tak s naší Škodou 15T v druhém kole. Obzvlášť s prvním vlakem jedu radši pouze 30 km rychlostí mezi Andělem a Smíchovským nádražím. Za ním není vyšší rychlost stejně povolena.

Až na neustále klouzání a sypání pískovačů probíhá vše standardně. V prvním kole se kvůli zpoždění předcházejícího řidiče na Barrandově jen otočím, v druhém kole taktéž ale spíš kvůli vlastní pomalé jízdě přes Smíchov.

Při zpáteční cestě na Anděl mě čeká ještě jedna patálie. Tou dobou už vládne v Praze tma a před zastávkou Zlíchov mi najednou zpoza dodávky vjede před tramvaj zadek vozidla SUV. Jelikož zrovna jedu asi 50 km rychlostí, začínám okamžitě brzdit a to i pomocí magnetů. Řidička okamžitě reaguje na doprovodný zvonek a to tak, že zastaví. Ano, zastavila, ale zadkem vozidla stále v profilu (cestě) tramvaje. Proto musím vůz kompletně zastavit, což se podaří asi 1 m od vozidla. Na další zvukový signál už tedy slečna popojíždí zpět do parkovacího místa a my můžeme pokračovat. Cestujícím se naštěstí nic nestalo.

Suma sumárum v pátek jsem se svezl se třemi vlaky.

Ranní část 51 km
1x Škoda 15T (9387)

Odpolední část 27,2 km
1x Tatra T3R.P (8540+8541)
1x Škoda 15T (9317)

Sobota 4. 1. 2019

16/10 – 114 km

Opět se na mě usmálo štěstí a já dostal směnu z volna. Směna byla odpolední, tzv. polonoc, čili s koncem po dvanácté v noci. Tato dokonce s koncem po jedné hodině ráno v 1:04. Jedná se o poslední zatahující linku 16, která jede z konečné Lehovec směr vozovna Motol těsně před půlnocí.

Čekala mě opět klidná směna. Asi se opakuji, ale je to reakce na opravdu velmi hektický prosinec, kdy všichni někam spěchali, a subjektivně bylo více nehod a dalších mimořádností v provozu. Směnu jsem si užil dvojnásobně, protože na obou koncích linky 16 bydlí mí známí, kteří si našli čas mě přijít pozdravit. Navíc jsem poprvé vyzkoušel náhradu stravy Manu, kterou mi přenechal kolega Filip. Je to celkem šikovný způsob jak se najíst na konečné, kde máme vždy k dispozici pitnou vodu. Podle doporučení jsem si „kaši“ doplnil ještě o čerstvě vymačkanou šťávu z citronu a dobře si pochutnal.

Celkově se mi sobotní směna „za tmy“ (už při nástupu v 16:16 bylo slunce za obzorem) líbila. Jen na poslední cestě z Lehovce mě překvapil solící vůz, který přede mnou projel většinu Korunní ulice a já se tak opět klouzal. Doklouzal jsem naštěstí bezpečně až do vozovny.

Neděle 5. 1. 2020

Neděle byla opět dnem volna. Měl jsem tak čas navštívit rodinu a udělat konečně něco pro své studium.

Shrnutí

Tohle byl můj první týden roku 2020. Doufám, že se vám příspěvek líbil. Budu rád za zpětnou vazbu jak na formu tak obsah článku. Proto neváhejte zanechat komentář, nebo mi napsat zprávu na Instagramu. @ridicprazsky

15 tramvajových vlaků, 19 vozů, v roce 2020 zatím najeto 295,8 km.

Rok tramvajáka – 2. týden

Pondělí 6. 1. 2020

V pondělí na mě vyšlo turnusové volno. Jelikož se mi podařilo na konci roku zapomenout napsat si požadavky na nový rok, tak v tento den jsem směnu z volna nedostal. Nějak jsem navíc po novém roce zjistil potřebu nakoupit několik věcí do domácnosti od drogerie po nějaké zásoby potravin. Volného dne jsem využil k setkání s kolegy z bývalé práce na ministerstvu. Po společném obědě jsem ještě strávil nějaký čas v jejich nové kanceláři a diskuzi nad změnami, které zde probíhají. Chci s vámi sdílet alespoň fotku krásného výhledu z kanceláří na Staroměstském náměstí.

Úterý 7. 1. 2020

20/8 – 142 km

Úterý bylo náročné. První ranní směna po nějaké době bývá problém. I když jsem šel spát brzy, nenaspal jsem svou denní dávku dle potřeby. Nástup v Motole v 5:40 znamená, že vstávám ve 4:30. Přicházím do výpravny krátce po půl šesté. Jelikož si nesu vlastní rozpustnou kávu, beru si pouze klíče a mířím rovnou na vůz. Ve výpravně v Motole nemáme automat na vodu jako je běžné na konečných, pouze vodu z vodovodu a rychlovarnou konvici, o kterou je po ránu zájem a dělají se zde fronty. Říkám si, že kafe tedy počká na Barrandov.

Kafe bylo opravdu třeba. Překlep způsobil, že jsem málem vyjel z vozovny jako linka 60.

Rychlým pohledem do not (desky s jízdním řádem a další administrativou) zjišťuju, že se na Barrandově moc nezdržím a kafe možná nestihnu. Jedu tedy z Motola přes Anděl na Barrandov, kde se dle očekávání pouze projedu smyčkou a pokračuju na Divokou Šárku. Cestou si však uvědomuju opravdu velikou únavu a silnou potřebu kávy, abych se mohl plně soustředit. Poslední kilometry na Divokou Šárku si raději zapínám tolerovanou hudbu v kabině a musím říct, že mě to pomáhá až neuvěřitelně. Do toho se rozednívá a káva na konečné již dokončuje proces probuzení.

Za tuto směnu mě čekají celkem 4 kola na lince 20 se dvěma přestávkami. Obě na Hradčanské, tedy provedené kolegy z vozovny Vokovice. Až na pokračující klouzání, na které jsme si první týden v lednu již zvykli, probíhá směna poklidně. Na Zlíchově mi řidič automobilu po zaparkování otevírá dveře do profilu tramvaje. Okamžitě však reaguje na zvonek a rychle je zavírá. Má štěstí, opět k němu ze svahu kloužu a dveře by letěly s námi. Na Hradčanské předávám tramvaj kolegyni a jdu se posadit na střídací bod ve vestibulu metra. Když se mi přestávka pomalu blíží ke konci, všímám si na DORISu (dopravní a řídící informační systém pro tramvaje), že je má tramvaj údajně stále v zastávce Nad Džbánem. Výpravčí situaci kontroluje: nahlášená závada dveří. To nám to pěkně začíná.

Při předání vlaku zpět mě kolegyně informuje, že mě na Barrandově bude čekat tzv. rychlá rota (technici tramvají v autě, kteří pohotovostně jezdí k poruchám tramvaje). Pohledem na zpoždění a čas obratu na konečné zjišťuju, že moc času na opravu dveří mít nebudou a snažím se tedy cestou nahnat cenné vteřiny, jak to jen jde. Jet pouze s pěti dveřmi je ale samozřejmě náročnější, cestujícím trvá výstup/nástup o něco déle. Na Barrandově k mému překvapení nikdo nečeká a na dotaz mi dispečer hlásí, že aktuálně nejsou volné vozy rychlé roty, snad prý na Šárce. Super, říkám si, opět bude mé problémy s vozem muset řešit řidič z Vokovic při svačině. Nakonec se ozývá dispečer zpět, že rovnou domluvil výměnu vozu a to v příštím kole ve směru na Barrandov.

Výměna vadného vlaku 9388 za záložní 9342. Oba s celovozovou reklamou.

Po druhé svačině na Hradčanské tedy mířím na Smíchovské nádraží. Informuji cestující o nutnosti přestoupit do vlaku před námi. Jelikož se jedná o mou první výměnu vlaku, jsem trochu nervózní. Jsem rád, že potkávám známou tvář motolského depáka, který mi se vším poradí a předává klíče od nového vlaku. U kabiny se ještě zastaví nějaký pán, cestující, a chválí mě za dobré informování. To mě moc potěší a částečně uklidní. K mému překvapení je tramvaj asi z poloviny tak plná jako před Smíchovem. Buď mi už cestující nevěří a radši přestupují na autobus, nebo jich opravdu jelo tolik pouze sem. No nic, vyrážíme vzhůru.

Výměna vlaků v zastávce Smíchovské nádraží. Náhradní vlak na mě čekal ve smyčce Smíchovské nádraží. Jakmile mě zahlédl, najel přede mě do zastávky. Vadný vlak se potom otočil v obratišti Hlubočepy a zamířil zpět do domovské vozovny Motol.

Zbytek směny (poslední kolo) probíhá bez komplikací. Náhradní vlak má trochu jiný ruční řadič s menším odporem, takže si musím po pár metrech zvyknout. Při střídání pak své „strasti“ sdílím kolegyni, která je ráda, že předávám již funkční stroj. Při mém odchodu se však objeví další problém. Nejdou zavřít dveře kabiny. Pomáhá blízko stojící kolega výpravčí Petr a radí vypnutí a zapnutí jističe, což závadu vyřeší. To je tedy den. Hádám chladné počasí dveřím našich tramvají nesvědčí.

Středa 8. 1. 2020

Středa je můj školní den. Po Vánocích tedy první. Plán byl jasný. V 9 hodin škola začíná, pak mám hodinovou přestávku a následně druhou hodinu toho dne se stejnou vyučující. V úterý večer jsem se však viděl se svými přáteli a nakonec se dostal ke spánku až v pozdních večerních hodinách. Při kontrole hodin po probuzení zjišťuju, že půl devátá odbila a já tedy první hodinu nestíhám. Naštěstí mi zanedlouho zvoní telefon a dostávám zprávu od svého kamaráda. Náhradní program je na světě a škola se tedy nekoná. Tak snad příště.

Čtvrtek 9. 1. 2020

Další šejdrová směna z volna. Tentokrát bez přestávek na Andělu, ráno i odpoledne mě čeká běžná linka.

9/18 – 36 km

Jako první nastupuju na jedno kolo na lince 9. Původně jsem očekával, že se do Řep podívám jak při výjezdu, tak při zatažení. Zanedlouho zjišťuju svůj omyl: zatahovat budu rovnou ze Spojovací.

Na Spojovací před zatažením do vozovny. Všimněte si, že je stále ještě šero a mně již končí ranní část směny.

Jedno kolo je pohodová ranní část šejdra. Směna je rozumně dlouhá jen díky času na výjezd a zatažení do vozovny. Po výjezdu z vozovny slyším hlášení dispečera o vadném vlaku ve smyčce Sídliště Řepy. Žádá vlaky, které nejsou za tímto vlakem tedy na neprůjezdné koleji, aby se vydali po jiné, volné koleji. Ta bohužel není touto dobou žádná. V ranní špičce má každá linka v Řepích svou kolej: 9, 10 i 16. Rychlým pohledem zjišťuji, že se opět jedná o vlak T6. Mrzí mě, že jsou s nimi poslední dobou takové problémy. Zřejmě jim nedělá dobře střídavé zimní počasí. Naštěstí je závada rychle vyřešena a provoz obnoven.

Při cestě ze Spojovací do vozovny mě překvapí milé setkání. Na Hotelu Golf, zastávku před mou výstupní zastávkou, nastupuje předními dveřmi můj bývalý spolužák Vítek. Říkám mu, že ho moc daleko nesvezu, ale rád alespoň jednu zastávku. Dlouho jsme se neviděli, tak jsem rád, že při kontrole před zatažením prohodíme alespoň pár slov.

16/5 – 87 km

Po krátkém šlofíku a příjemném obědě nastupuji na Andělu na odpolední část: dvě kola na lince 16 a zatažení do vozovny Motol. Linku 16 mám z víkendu již dobře naježděnou, takže nemám žádný problém na trati. Ta místa, kde si musí člověk dávat pozor, tedy kontroluji a jinak jedu relativně pohodově. Na lince je dost času. Jak jsem říkal minulý týden u linky 10, která sdílí většinu trasy právě s linkou 16, dá se zde jet krokem a stále být na všech zastávkách napřed. Mám to štěstí, že ještě dostávám 50-ti minutovou přestávku na Palmovce a na Lehovec se tedy podívám pouze jednou.

Při čekání na odjezdový čas v obratišti Kotlářka

Druhé kolo při cestě na Palmovku mě ale nepříjemně překvapí několik světelných křižovatek. Už v prvním kole jsem zjistil, že ve stejný čas jako linka 16 přijíždí do zastávky Flora z centra linka 15. Ta má od Olšanského náměstí světelnou přednost. V druhém kole však pouštím nejprve auta souběžně jedoucí, linku 15, chodce kolmo přecházející, pak linku 11 a tak strávím na křižovatce skoro dvě minuty stání. Fajn, sice jsem ze Šumavské odjížděl na čas, na Želivského už to jen tak tak stíhám do tří minut (standardní tolerance zpoždění). Za zastávkou v křižovatce Želivského další překvapení. Opět zde mám cyklus vysledovaný, ale co se zde stane je nad moje chápání. Stojím, načtený a žádající odbočení vlevo. Po chvíli jede v protisměru ZLEVA tramvaj linky 11. Říkám si: proč jsem nemohl jet také? Než stihnu vymyslet nějaký důvod, jede zleva proti mně tramvaj linky 10. Tak tohle už je vážně moc. Proč mám zase stát na světlech téměř dvě minuty, když už jsem mohl dvakrát jet?

Korunu tomu dala křižovatka u Nákladového nádraží Žižkov, kde mě pro změnu předjela tramvaj linky 9 a já se tak opět zdržel i na další křižovatce: Ohrada. Suma sumárum na Palmovce zpoždění 6 minut. Divíte se, že vám tramvaj přijela pozdě? Obviňujete řidiče? No většinou za to nemůže.

Pátek 10. 1. 2020

V pátek jsem opět chtěl vzít směnu z volna před víkendem a jelikož u nás v Motole byly směny zaplněné zavolal jsem na Žižkov. K mému potěšení souhlasili a dali mi volnou ranní směnu na lince 24.

24/10 – 122 km

Příjemná směna s nástupem v 5:20 znamenala, že jsem se do vozovny dostal z Vinohrad pohodlně 11kou. Navíc dvě přestávky na Palmovce, to je opravdu VIP směna.

Přicházím do výpravny, moc se zde neohřeju a radši rovnou mířím na vůz. Dostávám totiž dle očekávání soupravu T3R.P, se kterou jsem měl běžnou směnu od zácviků pouze jednou. Chci si vše dobře připravit a zkontrolovat. K mému překvapení se mi vrací spousta úkonů, které jsme dělávali na vozech RP ještě v kurzu, a s vozem nemám sebemenší problém.

Připravená kabina vozu T3R.P před výjezdem

Co už si z kurzu moc nepamatuji je výjezd z vozovny Žižkov. Od kurzu jsem zde byl jen jednou. Poprvé to navíc bylo na druhé straně vozovny čili opačným směrem než dnes. Ještě jednou zvažuji, jestli jsem udělal vše, co je třeba. Když v tu chvíli koukám na čas: za minutu odjezd z vozovny. Rychle utíkám ven otevřít vrata haly a vydávám se po dvoře. Naštěstí se dívám pod sebe a všimnu si výhybky, ktera by mě namísto ven poslala čelem zpět do vozovny. Musím tedy ven, ručně ji přehodit. To už zprava vyjíždí další vlak a do vozovny se snaží dostat zatahující noční vlak. Polil mě pot a je mi to hrozně trapné. Naštěstí mě všichni nechali projet a já zpoždění cestou na Březiněveskou dorovnám.

Za zvěčnění děkuji autorovi @czech_transport

Zbytek směny je pohodový. Kolega Jakub měl pravdu. Na lince 24 je všude dost času a já si tedy tuto denní linku (provoz cca 6-20 v pracovní dny) užívám. Přijde mi však, že vůz T3R.P zkrátka neumím řídit tak dobře jako ty pro mě běžné. Přes křížení je těžké najít správný okamžik, kdy je třeba sešlápnout pedál jízdy, aby byla rychlost více méně konstantní. Kromě jednoho nepřehození výhybky z Masarykova nádraží na Bílou labuť, kde jsem musel zastavit pomocí magnetů se nic zajímavého nedělo. Alespoň ne po trase mé linky. Vůz předávám na Palmovce žižkovské kolegyni v půl třetí a rychle utíkám domů nakrmit a připravit kočky na víkend. Chystám se totiž na víkend za kamarády do Berlína a vlak odjíždí už za dvě hodiny.

EC 170: pohodlný vlak Českých drah ve spolupráci s Deutsche Bahn

Vše nakonec dopadlo úspěšně a já sedím ve vlaku. Až tam zjišťuji události pátečního večera. Jsem v šoku snad čím dál více, jak vycházejí na povrch fakta o nehodě na Pohořelci, kdy do vozu 15T nacouvala souprava T3SU. S kolegou, který mi informace tlumočí přes telefon se shodujeme, že takový pocit nechceme nikdy zažít: tu bezmoc, že se proti vám řítí tramvajový vlak a vy nevíte, co to s vaším vlakem, vámi a cestujícími udělá.

Zdroj: Twitter Policie ČR

Sobota-neděle 11.-12. 1. 2020

Berlin

Jak jsem již avizoval, tento víkend užívám volno v Berlíně a musím říct, že mám opět na cestování hrozné štěstí. I když chladno, je v Berlíně nádherné počasí, polojasno a jelikož to není má první návštěva, spíše než turistiku si užívám procházky po tomhle vibrantním městě a společnost svých přátel. Pro úplnost přidávám výběr několika svých, hlavně šotoušských fotografií.

Shrnutí

Druhý týden je za námi. Na události byl opět stejně bohatý jako ten první. I když jsem se původně bál, že nebudu mít o čem v těchto příspěvcích psát, opak je pravdou. Naopak, rád bych byl pro příště ještě o něco stručnější, tak doufám, že se mi to podaří a vám se budou další zážitky číst ještě lépe. Opět budu rád za každou zpětnou vazbu, tak mi neváhejte napsat. Děkuji za přízeň!

Tento týden jsem řídil celkem 5 různých vlaků, 6 vozů a najezdil celkem 387 km. O téměř sto více než v týdnu předcházejícím.

Rok tramvajáka – 3. týden

3. týden v novém roce by nebyl podle plánu směn až tak zajímavý. Nakonec se ale událo více zajímavých zážitků, než jsem původně čekal. Snad se mnou budete souhlasit.

Pondělí 13. 1. 2020

10/12 – 102 km

V pondělí jsem opět dostal směnu na lince 10. Překvapuje vás to ještě? Mě ani ne. Linka, na kterou jsem se 3 měsíce nepodíval a nyní ji jezdím spolu s linkou 16 alespoň jednou týdně. Nestěžuju si. Mám ji moc rád.

Při prvním kole odpočinkujeme v obratišti Sídliště Ďáblice

Jedu si velmi pohodlně, tak jak to mám na lince 10 zvykem, všude mám hodně času a rád počkám na dobíhající. Jen nesmím moc dlouho blokovat tramvaje za sebou (třeba v zastávce I. P. Pavlova), které mohou mít zpoždění. Úsek Sídliště Řepy–Šumavská je tedy naprosto bez problémů. Problém opět nastává na mých neoblíbených křižovatkách, které linka 10 projíždí kompletně všechny: Flora, Želivského a Nákladové nádraží Žižkov. Jsou schopné zpozdit na vteřiny přesně jedoucí vlak o celých 5 minut! Mně to samozřejmě nevadí, já mám na konečné času dost. Je mi ale líto těch cestujících, kteří tak přijdou o návazné spojení někde po trase a musí čekat.

Na I. P. Pavlova potkávám v druhém kole známého, lektora z kurzu řidiče, který neváhá vytasit telefon a udělat mi momentku na památku. Taková nečekaná setkání mi vždy udělají velkou radost, je to narušení stereotypu řízení.

Autor: Robert Manda

Kromě problikávajících závad na displeji, které jsem pouze zapsal do knihy závad tramvaje a toho, že se nenavolím do světel za zastávkou Ke Stírce do centra se nic zajímavého už neděje. A je to dobře. Vlastně ještě poslední situace. V posledním kole při cestě na Sídliště Řepy jede červená Fabie za zastávkou Hlušičkova na červenou. Uvědomělý sebevrah si svou chybu uvědomí záhy a to tak šikovně, že zastaví přímo na kolejích, po kterých můj vlak jede. Co dodat.

Úterý 14. 1. 2020

V úterý mě odpoledne čeká test ve škole. Dá se říct jediný v tomto zkouškovém období. Ano, leden je pro studenty vysokých škol obdobím zkouškového. Jelikož už nemám na studium mentální kapacitu, beru si z volna dopolední svačiny na Andělu. Nejlepší způsob prokrastinace.

12/145 – 4x 13,6 km

Na lince 12 potkáváte určitě vozy T3R.P často. Jelikož to mají Kobylisy do Holešovic kousek, vypravují mnoho pořadí této linky. A jelikož již pár let mají na Barrandov vozy Škoda 14T vjezd zapovězený, musí Kobylisy na tuto linku vypravovat vozy T3R.P. Já dostávám do vínku rovnou čtyři. Tomu říkám retro dopoledne.

Vtipné je, že každý řidič sedí ve voze T3R.P jinak. Někdo sedí jako na bidýlku s perfektním výhledem na koleje před vozem. Další v tramvaji až skoro „leží“, aby bylo sešlapování pedálů pohodlnější. No a když má člověk svačiny jako dnes já, je snahou posed řidiči neměnit, aby si nemusel sedačku zase několik minut štelovat podle svých představ. Cesta Anděl–Barrandov–Anděl tedy není ani jedno kolo stejná. Protože každé kolo řídím trochu jinak v závislosti na výhledu.

To, že nám to v Praze od nového roku hodně klouže, jsem již zmiňoval. Klouže to dále. Co je ale horší je, že mi na třetím kole skočí pod tramvaj jedna cestující. Přechází na červenou v zastávce Geologická a bohužel se nepodívá ani vpravo ani vlevo. V tomto úseku máme dovoleno jet 50 km rychlostí a s klouzajícím povrchem a ještě ze svahu je těžké tramvaj včas zastavit. Paní naštěstí zareaguje na zvonek, uskočí a s rukou přes pusu v tom šoku jenom přejede pohledem právě projíždějící tramvaj. To bylo o chlup.

Dopolední část 54,4 km
4x Tatra T3R.P (8464+8465, 8484+8485, 8445+8447 2x)

Středa 15. 1. 2020

Středa je prvním volným dnem tohoto týdne, ale to neznamená, že bych se nudil. Ráno mě čeká poslední návštěva školy v tomto semestru. Na hodině píšeme esej na zadané téma a to bez pomůcek a poznámek. Téma je DYI Panoptikon (DYI, „do-it-yourself“, volně lze přeložit jako „vyrob si svépomocí“) a já mám za pár minut hotov. Snad se bude kolegyni vyučující esej líbit.

Odpoledne mám ještě jeden úkol. Musím navštívit byt své kolegyně Vendy, kde probíhá odečet energií. Naštěstí se uvolil kolega Lukáš, že mi při čekání na paní z energií bude dělat společnost a my tak měli prostor bavit se o aktuálních zážitcích z práce.

Čtvrtek 16. 1. 2020

9/207 – 3x 25 km

Čtvrtek je tradiční ranní směna na lince 9. Ještě jsem se moc nezmiňoval, jak funguje provoz na našich páteřních linkách 9 a 22. Na těchto linkách probíhá ve všední dny tzv. oddělení od vozu. To znamená, že během směny řidič vystřídá několik vozů. Taková směna se neoznačuje pořadím tramvaje, kterou řidič z vozovny vyjíždí (jako v pondělí, všimněte si, měl jsem linku 10, pořadí 12: 10/12), ale číslem tzv. kursu. Pro mě tedy dnes linka 9, kurs 207.

Den začíná jako každý jiný. Mám přidělené pořadí linky 9, kterou si ve vozovně připravím a vyjedu s ní na trasu. Jdu tedy do depa pro vůz 9413, se kterým udělám jedno kolo na lince 9, než půjdu na přestávku opět ve své domovské vozovně Motol.

Vlak 9413 připraven na výjezd. Z vozovny Motol do Řep, pak na Spojovací a u vozovny Motol předání dalšímu řidiči v pořadí.

Po jednom kole tedy odpočívám a svačím ve vozovně, když tu mě čeká první překvapení. Na druhé kolo mi přijíždí žižkovský vůz T3R.P. Samozřejmě tedy v soupravě. Vlak jezdí moc pěkně. S klouzáním si poradí velmi dobře a já se hezky povozím na druhém kole do Řep, na Spojovací a zpět k vozovně. Následuje další přestávka, kdy s výpravčím řeším plánované směny na další týden, abych tento měsíc něco odjezdil.

Souprava 8468+8469 ve smyčce Spojovací

Odpočatý a připravený na své poslední kolo vyrážím před vozovnu a nemůžu uvěřit svým očím. Další souprava T3R.P! Vy co čtete můj blog pravidelně si asi vzpomínáte na mou směnu na lince 24 za vozovnu Žižkov s vozem T3R.P. Jak počítám, tak počítám, za 7 dní jsem se tedy dostal na celkem 7 souprav vlaku T3R.P. To je celkem nevídané skóre a říkám si, že se s těmito vlaky možná i sžiju. Člověk se nechá těmi technologiemi nadupanými vlaky Škoda 15T hrozně rychle rozmazlit, ale toto je pravá tramvajácká řehole.

Pátek 17. 1. 2020

Den D tohoto semestru u mě ve škole. Zde jsem se o projektu moc nezmiňoval, ale ve stručnosti: navštěvoval jsem letos předmět Vývoj počítačových her, který pořádá Matfyz Univerzity Karlovy, kam jsou pozvaní studenti z mého oboru na FF UK, studenti FAMU a Západočeské univerzity v Plzni. Společně máme za semestr vytvořit funkční prototyp počítačové hry v týmech. Dnes jsme své projekty prezentovali a musím říct, že to dopadlo na jedničku. Každý tým přinesl funkční prototyp a bylo hrozně zajímavé sledovat, co zvládl každý za semestr vytvořit.

Sobota 18. 1. 2020

Sobota má nádech rodinného dne. Slavíme spolu s rodiči a známými narozeniny mého taťky. Došlo na bowling na tradičním místě v Mantě na Blatinách a mamka uvařila moc dobrý oběd. Jsem rád, že si mohu jeden den opravdu odpočinout, protože na mě pomalu ale jistě nějaká zimní choroba. Odpoledne ještě sleduju svůj oblíbený biatlon a večer trávím už poklidně doma.

Neděle 19. 1. 2020

20/9 – 128,3 km

Linku 20 jsem v novém roce ještě neměl a dnes je to navíc s unikátním výjezdem z vozovny rovnou na Divokou Šárku. To se nestává moc často, většina vlaků linky 20 vyjede z vozovny Motol nejprve nahoru na Barrandov. Už na Andělu na mě čeká první návštěva, známý šotouš (fanoušek hromadné dopravy) @czech_transport dnes uspořádal fotoden, na který pozval další šikovné fotografy, kteří na mě čekají na Vítězném náměstí.

Na konečné probíráme všechno možné od aktuálního stavu kolejí, po studium a vytouženou práci řidiče tramvaje. Na trati pak kluci vybíhají z tramvaje udělat rychle fotku a pak vyrazit dále. Je to celkem vtipný. Víkend je ideálním dnem na focení. Pokud se nestane nějaká mimořádná událost, je na lince hodně času a prostor pro focení. Celkově to bylo zajímavé zpestření víkendové směny. Samozřejmě bych tak nemohl fungovat každý den, člověk si potřebuje i během směny občas na konečné odpočinout, ale po klidné sobotě to byla moc fajn směna.

Díky moc za fotky @czech_transport, @tramvajak_, @prague_and_transport a @dopravak_plzak. Pošlete prosím klukům like na Instagram. 🙂

Souhrn

Tento týden jsem řídil celkem 9 různých vlaků, 15 vozů a najezdil celkem 359,7 km. Skoro tolik jako v týdnu předcházejícím.

Rok tramvajáka – 4. týden

Tak už pro vás píšu čtvrtý týden svého seriálu. Už se blíží konec ledna a já si zase začínám uvědomovat, jak ten čas letí. Jako by to bylo včera, co jsem začal! Co budu psát až tu bude prosinec, nevím. Čtvrtý týden je plný zážitků, i když byl neočekávaně zkrácen, ale o tom vám povím už za chvilku.

Pondělí 20. 1. 2020

Pondělí začínám odhodlaně. Mám v plánu třídenní kurz na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, Zimní škola strojového učení. Vyrážím na Karlovo náměstí, kde se výuka koná a hned při vstupu mě překvapí kompletně plná veliká posluchárna. Přednášející je vtipný a doprovází výklad obrázky. Bohužel brzy zjišťuji, že mé znalosti matematiky neodpovídají vysokým nárokům tohoto odvětví. Chybí mi znalosti ze Statistiky. Odpoledne tedy odcházím a po krátké zastávce na střídacím bodě Na Knížecí volám do výpravny a na další dva dny si beru směnu z volna.

Úterý 21. 1. 2020

15/2 – 91 km

Na úterý jsem si vybral příjemnou linku 15 s relativně pozdním výjezdem kolem sedmé ráno. Přicházím do výpravny, spokojený a natěšený. Sice mě mrzí, že můj plán s doplněním vzdělání o zajímavou oblast strojového učení nevyšel, ale na tramvaj se těším taky moc. Dle očekávání dostávám vůz 15T, tentokrát ev. č. 9405. Dnes je velmi chladné počasí a tak máme ve městě opět o něco více řidičů osobních automobilů, kterým se nechtělo jít pěšky nebo jet hromadnou dopravou.

Osobní automobil zablokoval ve Vítězné ulici u Újezda provoz a tedy i skoro celou přilehlou křižovatku. Stáli jsme několik minut.

Pohledem do jízdního řádu zjišťuji, že mám dlouhé přestávky na Olšanských hřbitovech. Při první návštěvě tedy tramvaj odstavím a jdu si rychle pro kafe do o kus dále stojícího Starbucks, kde mi vždy ochotně udělají výbornou překapávanou kávu.

Na lince 15 je fajn i to, že na ni při cestě stále potkávám hloubětínské kolegy s tyristorkami (vůz vlevo), těch si člověk už tolik neužije.

Jelikož dnes cítím trošku horší kašel, nakonec kafe moc nevypiju a radši si dělám na Kotlářce ještě horký čaj. Aby toho nebylo málo, mám z minulého týdne pocintaný svetr a tak jsem jen v košili. A jako na potvoru zrovna dnes nefungují dobře dvě výhybky na mé trase: za Masarykovým nádražím směr náměstí Republiky a na Újezdě směrem na Anděl. Na obou musím z kabiny skoro pokaždé vystoupit, protože jsou blokovány (červená tabule se směrem výhybky bliká) a tak se mi dálkově nepřestaví do mého směru. Musím použít tzv. tágo. Až na teplotu a opakované větrání je směna na lince 15 poklidná a fajn.

Středa 22. 1. 2020

Ve středu již nebyla celá směna volná a já si tedy vybral směnu šejdrovou, ranní a odpolední. Nebudu nic zastírat, očekával jsem již tou dobou, že jsem si právě naplánoval den s vozem T6 a měl jsem pravdu.

9/34 – 25 km

Ráno jdu do výpravny a pohledem na budník s notami (naše jízdní řády) zjišťuju, že jsem opět poslední. Desky pro linku 9 pořadí 34. jsou tam jako poslední.

Poslední modré desky – moje. Ostatní již s tramvajemi z vozovny odjeli nebo se k tomu chystají.

Výpravčí mi podává klíče od soupravy 8687+8711. Na dvoře ještě potkávám kolegu Jakuba z Pankráce, který dnes vyfasoval linku 10 s naším vozem 15T. Je celý vysmátý, že má něco jiného než přestávky na Braníku nebo I. P. Pavlova, tak mu alespoň udělám fotku. Čas před výjezdem mám. Vlak si zkontroluji, vše funguje jak má a vyrážím na cestu. Volám ještě s rodiči. I když se dušuji, že mám dnes do práce svačinu, stejně mě maminka navštíví a věnuje mi něco dobrého, pro jistotu. Diví se, čím jsem to přijel: „Co to máš dnes za stroj?“ Odpovídám, že to je přeci má nejoblíbenější, Tatra T6. Pravdou je, že do Řep se s ní tak často nepodívám a maminka tak neměla příležitost prohlédnout si ji.

Setkání motolské se žižkovskou sestrou v obratišti Spojovací

Po obratu v Řepích mířím na Spojovací a vše je v nejlepším pořádku. Jelikož ráno jezdí z Řep tramvaje po dvou minutách, rozprostřou se cestující krásně. Přijde mi, že dokonce vidí T6ku rádi. Nebo si to alespoň namlouvám. Horší to však je s méně pohyblivými cestujícími. Nerozumím, proč se raději starší člověk škrábe do schodů tramvaje, když už dvě minuty za mnou jede vlak další, pravděpodobně nízkopodlažní. Nejvíce mě pobavila důchodkyně na Žižkově. Ta se mnou jela přesně 169 m: ze zastávky Nákladové nádraží Žižkov do zastávky Nákladové nádraží Žižkov (v Olšanské ulici). Snad jí to za tu namáhu stálo. To už jsem mířil do vozovny Motol k zatažení. V depu jsem ještě dostal pochvalu, že mám plné pískovače. Stále jezdím opatrně, protože nám vlaky kloužou už v podstatě permanentně.

21/8 – ?? km

Po více než příjemné pětihodinové pauze se vracím do výpravny, abych pokračoval v pěkně rozjetém dni s T6kou. Na odpolední část jsem vyfasoval vůz 8655. Ve výpravně ještě píšu na Instagram, že se chystám k výjezdu na linku 21, zda mě může někdo vyfotit. K mému překvapení se takových nadšenců našlo hned několik z toho dva opravdu nečekaní.

Již na mostě zaznamenávám vášnivého šotouše sedícího na mostním sloupku v zatáčce z Palackého mostu vpravo na Rašínovo nábřeží. Jedná se o vyučujícího z fakulty humanitních studií, se kterým jsem se seznámil díky loňské přednášce u nás na fildě. Od doby kdy se dozvěděl, že řídím tramvaj, mě věrně sleduje. Dnes mě poprvé přišel navštívit. Na Podolské vodárně zase přibíhá kolega Jirka, který právě dokončuje kurz tramvají a všichni společně jedeme na Levského. Směna je to moc fajn, na konečné stihneme probrat všechno od studií po aktuální dění v Praze, ale nejvíce jsem nadšený ze skvělé sbírky fotek, o kterou se se mnou pan doktor podělí. Tady máte pár fotek k nahlédnutí:

Autor: Pavel Farkas

Krásně utekla i odpolední část této směny a já jsem si neplánovanou návštěvu moc užil. Bohužel jsem pak z vozovny utíkal tak rychle, že jsem si zapomněl zkontrolovat najeté kilometry. Jelikož ale chodím na linku 21 často, doplním tento údaj snad brzy.

Čtvrtek 23. 1. 2020

Čtvrtek nezačíná vůbec dobře. Probudím se s šílenou bolestí hlavy, celého těla a kašlem. Okamžitě poznávám, že moje asi týden trvající nachlazení zmutovalo v něco závažnějšího. Jelikož však už v poledne nastupuji do práce, dopuji se vitamíny a celé dopoledne piju v posteli teplý čaj zatímco pracuji na počítači.

Díky přestávkám na Radlické odstojíme s vozem 9402 skoro dvě hodiny čistého času

7/1 – 127 km

Bohužel to nepomohlo. Když vyrazím z Vinohrad na střídání na Andělu, okamžitě pochopím, že jsem udělal chybu. Po klidném dopoledni se mi pouze přitížilo. Po rychlém obědě na Andělu nastupuji na jedenáct hodin dlouhou směnu. Zabalený v bundě, šále a čepici tak jezdím Prahou sem a tam. Jen díky pomoci Paralenu zvládnu směnu odjezdit, ale je to řehole. Na to jak fajnová je jedenáctihodinnová směna na lince 7, nebudu na ni moct vzpomínat v dobrém. Přál jsem si jen, aby směna proběhla bez komplikací a já tak mohl být brzo v posteli.

Kromě jedné výhybky, díky které jsem málem vjel do vozovny Strašnice (ta se přestavuje ručně) a pádu muže pod kola metra ve stanici Anděl, po které jsem vozil desítky cestujících na Radlickou, se nic nedělo. Překvapilo mě ale, jak dlouho vyprošťování a vyšetřování v metru probíhalo. Jsem zvyklý, že většinou netrvá déle než něco kolem hodiny a tentokrát vydrželo tak dlouho, že jsem vezl cestující náhradní trasou na Radlickou dokonce 2x.

Takto vypadá v 15T odpočinek na Radlické. Skoro zhasnutá kabina vozu.

Po celých pěti a půl kolech na lince 7 a dvou Paralenech se chystám k zatažení do vozovny Motol. Ještě mě překvapí odjezdová tabule na zastávce na Radlické, podle které ani jeden další vlak nejede do centra města, ale všechny na Plzeňskou. Podívejte se:

Když dojdu do výpravny, okamžitě hlásím, že jdu zítra k lékaři a pravděpodobně nepůjdu až do pondělí do práce. Hodná výpravčí jen mávne rukou a řekne, že vše zařídí. Jdu tedy co nejdříve spát. Už se nemohu dočkat.

Pátek 24. 1. 2020 – neděle 26. 1. 2020

Po návštěvě lékaře opravdu zůstávám až do neděle doma. Odpoledne se navíc dozvídám, že dle výsledků testů musím nasadit antibiotika. Svůj čas nyní věnuju kurýrování a četbě. Dočetl jsem rozečtenou knihu Call Me By Your Name a začínám s pokračováním Find Me. Ještě bych si měl najít čas na úkoly do školy, ale to zas třeba příští týden.

Rok tramvajáka – 5. týden

Pondělí 27. 1. 2020–neděle 2. 2. 2020

Jak jste se dočetli v předcházejícím týdnu, paní doktorka mi v pátek nasadila antibiotika, která jsem musel brát celý pátý týden. Z toho důvodu jsem na tramvaje mohl koukat jen z okna bytu svých rodičů, kde jsem byl na neschopenku umístěn. Dostávalo se mi zde královské péče mé maminky (ano, ta samá, která mi připravuje svačinu pokaždé, když zrovna jezdím linku do Řep). Abych vás nezklamal, rozhodl jsem se přesto i tento týden napsat, i když trochu jinak, než byste možná čekali.

Andrée Aciman

Říká vám něco jméno egyptského spisovatele? Andrée Aciman napsal předlohu úspěšného filmu Call Me By Your Name, česky Dej mi své jméno. Ten byl natočen v roce 2017 italským režisérem Luca Guadagnino, převážně v severní Itálii. Do našich kin se film dostal v roce 2018 a sklidil pozitivní odezvu. Velkým lákadlem je právě prostředí samotného snímku. Přenádherná severní Itálie se neokouká ani v dlouhých záběrech na místní krajinu. Doplňte k tomu poutavý příběh a solidní obsazení kvalitními herci a úspěch je zaručen.

Po zhlédnutí snímku jsem zvažoval přečíst originální knihu a mít tak srovnání a možná i částečné doplnění děje o části, které se do filmu nevešly. K mému potěšení si knihu pořídila moje spolužačka Klára a přečetla ji jedním dechem. „To si musíš přečíst,“ říká mi a knížku mi ještě před Vánoci v podstatě vnutí. Neví však, že je knížka na mém seznamu již nějakou dobu.

Call Me By Your Name a pokračování Find Me (vlastní foto)

Dle očekávání, knížka je oproti filmu o dost detailnější. Jelikož ve filmu v podstatě chybí narativ, nelze přenést neuvěřitelné množství niterných emocí hlavního hrdiny Ellia. Kniha se dále liší v některých lokacích, finální výlet ústředního páru se odehrává v Římě, což mě poňouklo toto město brzy opět navštívit. Třešničkou na dortu je pak závěr, který nabízí o dost více informací, než ukáže film. Tomu se dá ale rozumět. Filmaři chystají pokračování.

Z tohoto důvodu autor Aciman nezahálel a napsal pokračování s názvem Find Me. I když jsem se těšil na knižní předlohu oblíbeného filmu, knižní pokračování bylo mou hlavní motivací se oběma díly prokousat. Co se s ústředním párem děje po prvním společném létě mi vrtalo hlavou delší dobu.

Aciman v této knize volí jiný, za mě přístupnější styl psaní. První kniha vypráví přibližně na 200 stranách příběh jedné postavy nebo dejme tomu páru. Ve stejně dlouhém pokračování už jsou děje obsažené tři. Kratší formát dává emocím prostor zapůsobit a lépe v něm autor doručí myšlenku. Na rozdíl od první knihy pasáže nenudí, ale krásně doplní každou dějovou linku. Všechny tři se navíc proplétají. Fanoušci lační po pokračování vztahu mezi dvěma muži budou ze začátku zklamaní, chce to vydržet a druhá půlka objasní význam celé první pasáže věnované heterosexuálnímu páru jim dvěma blízkému.

Proč tohle píšu? Asi protože je to po dlouhé době kniha, u které jsem si naprosto užíval práci autora a několikrát vyřkl přání: „takhle bych chtěl taky umět psát.“ Možná taky proto, že pro mnoho čtenářů může být jedna nebo druhá kniha stejnou inspirací jako pro mě. Anebo proto, že se dnes o knihách mluví méně, přednost mají aktuální seriály a filmy na Netflixu. Jenže když ležíte s antibiotiky v posteli, koukat se celý den na televizní obrazovku prostě nejde. Zkuste knihu. Zkuste Call Me By Your Name. A dejte mi vědět, jestli se vám také líbí. Za týden už o tramvajích.

Newsletter

Pokud vás mé články baví, rád vás budu o nových informovat e-mailem. Zároveň se s vámi rád podělím i o další zajímavosti.

Rok tramvajáka – 6. týden

Pondělí 3. 2. 2020

V pondělí jsem byl paní doktorkou konečně uschopněn. Tak se vracíme do starých kolejí střídání práce a studia.

V pondělí mám jeden veliký cíl: úspěšně odprezentovat svou dlouho chystanou prezentaci. Naše škola pořádá jednou ročně událost nazvanou SNMtalks (zkratka vychází z názvu studijního programu: Studia nových médií). Zde jsou studenti našeho oboru povinni odprezentovat jednou za studium téma dle vlastní volby ve formátu pecha kucha, čili prezentace o 20 slajdech, každý po 20 vteřinách. Asi vás nepřekvapí, že mým tématem se staly tramvaje, konkrétně „5 věcí, které lidi štvou na tramvajácích“.

Ve své prezentaci tedy shrnu několik problematických bodů: řidiči ujíždí před nosem, řidiči nejezdí podle jízdního řádu, řidiči mají špatný jízdní styl, řidiči nekontrolují, co se ve voze děje a řidiči občas nezastavují u zastávkového sloupku. Každý z problémů tedy vysvětlím z obou stran a snažím se najít kompromis a šanci k pochopení. Snad se mi to daří. Co je na prezentaci nejlepší je ale to, jaké podpory se dočkala. Dorazilo hned několik známých tváří: kolegové řidiči, dokonce i instruktor, kamarádi i rodina. Všichni dorazili jen proto, aby mě podpořili a pomohli tak mému cíli. Největší ohlas má však můj kolega Jakub, který mě při dotazech diváků dlouze a detailně doplňuje. Jeho osobitý styl komunikace všechny přítomné naprosto odrovná a to dodává mé prezentaci neuvěřitelně výraznou tečku.

Úterý 4. 2. 2020

V úterý strávím půl dne jen úklidem. Jelikož jsem stonal u rodičů, svůj byt opustil narychlo a zanechal zde kočky na pospas jejich osudu, byl to jeden velký nepořádek. Po zotavení se chystám konečně vidět se svými přáteli, tak využívám poslední možné příležitosti s tou domácností něco udělat, abych se před nimi nemusel stydět. Snad se mi to daří. Odpoledne navíc přijíždí Couchsurfer, což je člověk, se kterým se seznámím přes online síť a nechám ho u sebe zdarma přespat. Je až z dalekého Chile. Celkem milý kluk a dokonce se tu náhodou potkal se svou známou z rodné země. O program má tedy postaráno a já se můžu věnovat svým činnostem.

Středa 5. 2. 2020

5/125 – 4x 13,6 km

Středa je mým prvním pracovním dnem po nemoci. Dříve pro mě žádná směna k dispozici nebyla. Jednalo se o čtyři kola přestávek na Barrandov pro linku 5. V rozpisu jsem obdržel 3 negarantované vlaky (mohou být nízkopodlažní a nemusí) a na konec splněné přání ve formě vozu KT.

Kontrolou systému DORIS zjišťuji, že první dvě pořadí jsou obsazená vozy 15T. To jsem rád, protože po delší absenci z práce jsem si rozhodně se Škodovkami nejjistější. Další pak souprava vozů T3R.P a na konec již slíbený vůz KT8D5.RN2P. Hned při první cestě nahoru na Barrandov mě zaskočí sněžení. Mysleli jsme, že zima již pominula a pak se spustí naprostá vánice. Počasí se naštěstí brzy uklidní a navíc vše probíhá jak má. Na konci si užiji 4. kolo s vozem KT8, ev. č.: 9051.

S vozem KT8 čekáme na Smíchovském nádraží do času (foto vlastní)

Čas po práci si zpříjemníme společným obědem s kolegy Jiřinkou, Vendy a Jakubem. Jelikož má Jakub (na rozdíl ode mě) ještě odpolední část směny, opouští nás a my s děvčaty pokračujeme v blízké Andělské cukrárně až do pozdních odpoledních hodin. Moc fajn první pracovní den.

Čtvrtek 6. 2. 2020

9/223 – 3x 25 km

Ve čtvrtek už mám dle turnusu standardní směnu. Jelikož není nic jiného k dispozici, dá mi výpravčí nejprve šejdrovou zálohu, 4:00–8:00 a 13:00–17:00. Jít si do vozovny sednout na několik hodin dvakrát za den se mi zrovna dvakrát nechce a naštěstí mi výpravčí už pár dní předem volá, že mi směnu nahradí celodenní směnou na lince 9, kdy vystřídám celkem 3 pořadí na této lince. Přestávky trávím na vozovně Motol, nejprve 40 minut, pak 54 minut. Na všech třech pořadích se mi pod ruce dostanou vozy 15T, se kterými se mi linka 9 jezdí opravdu pohodlně.

Den je to na lince 9 jako každý jiný. Člověk si musí dávat pozor na velký pohyb chodců a to nejen v úplném centru, ale například i na Žižkově. I zde se mi pod kola snaží dostat hned několik kolemjdoucích. Na závěr dne mi pod koly proběhne černá kočka, které se brzdovým manévrem naštěstí vyhnu. Kdybych byl pověrčivý, uklidnilo by mě snad jen to, že měla bílé packy. Mrkněte na ty pěkné žluté čumáky (foto vlastní):

Večer se pak s několika kolegy scházíme u mě doma a kromě typické konverzace na téma „co se děje kolem tramvají nového“ ještě zkoukneme stále relativně nový seriál Černobyl. Kdo jste neviděli, mohu směle doporučit. Opravdu kvalitní kus filmařské práce. Ještě je nutno podotknout, že kolega Robert upekl na večer moc výborné buchty, které zbudou i na pátek.

Pátek 7. 2. 2020

17/5 – 111 km

V pátek se dočkám něčeho extra. Jelikož jsou směny v Motole plně obsazeny, zkouším své štěstí a hlásím se o směnu v Kobylisích. K mému překvapení výpravčí nadšeně souhlasí a já se už těším na svou první směnu s vozem 14T od zácviku a na lince 17 vůbec.

Musím říct, že konečně chápu, proč je linka 17 tak oblíbená. Věděli jste, že se jedná o linku s nejvyšší průměrnou rychlostí ze všech? Prosviští si to Prahou opravdu rychle (díky za zajímavost, Jirko). Je moc příjemné, že se zde pořád jede a člověk se nikde moc nezdržuje. Až tedy na Křížovnickou ulici u Karlova mostu. I zde se dá projet relativně rychle. Já mám však tu smůlu, že mě zde naprosto očividně a záměrně blokuje hned několikrát po sobě vedle jedoucí řidič se Škoda Citigo. Celou svou estrádu zakončí tím, že mi na Karlových lázních ukáže z okénka svůj prostředníček. No pěknej ho má, co vám budu povídat.

Jelikož se jedná o pro mě opravdu výjimečný zážitek, mám o to větší radost, že se hned několik lidí o něj se mnou podělí a udělá si čas, aby mě pozdravili, vyfotili. Díky tomu se s vámi můžu podělit o několik krásných fotek od talentovaného @czech_transport:

Jedinou vadou na krásné směně s vozem Škoda 14T je pro mě opravdu hodně vzadu umístěné zpětné zrcátko, ze kterého mě šíleně bolí za krkem. Stále jsem váhal, k čemu je zpětné zrcátko nad hlavou řidiče, až si před jedním focením uvědomím, že si zde mohu pohodlně zkontrolovat své větrem rozcuchané vlasy. 1:0 pro Škodovku.

Sobota 8. 2. 2020

V sobotu jsem rád, že si po několika dnech v práci trochu odpočinu. Naskočit z ničeho nic zpět do pracovního procesu je náročné. Chce to čas a postupnými kroky se dostávat do pravidelného ježdění. To se mě však bude týkat jen chvíli, za necelé dva týdny už začíná škola.

Kolem oběda vyrážím s celou rodinou na oslavu narozenin naší nejmladší členky, neteře Olivky. Večer pak mám osobní schůzku, která proběhne moc dobře. Super den i bez tramvají.

Neděle 9. 2. 2020

V neděli mě čeká další poprvé. Od zácviků je to první standardní dlouhá směna na lince 12.

12/5 – 133 km

Směna začíná velmi brzy, již po čtvré hodině ranní (nástup ve 4:01). 20 minut na to vyrážím přes Anděl na Barrandov, kde ke mně nastupuje celkově jeden cestující, kterého vysadím na Smíchově. Až na Barrandov vezu už jen sám sebe. Po rychlém otočení v obratišti mířím zpět do města, na Výstaviště do Holešovic. Celé město je toho rána zahalené oparem ranní mlhy a to dává této směně opravdu úžasné kouzlo.

Na začátku mám hodně času na všech obratech (kromě již zmiňovaného prvního). Při druhé zastávce na Výstavišti se vypravím do místního nově postaveného obchodního centra Stromovka, kde je v neděli ráno vše zavřené až na supermarket Lidl. I ten potěší a já tak mám na zbytek dne svačinu. Pak už na mě opět čeká fotograf @czech_transport a tak tu pro vás mám další nálož skvělých fotek z tohoto dne:

Shrnutí

Celkem tedy tento první týden po nemoci najeto 373 km a vystřídáno celkem 9 vlaků.

Newsletter

Opět tu pro vás mám nabídku. Pokud vás mé články baví, rád vás budu o nových informovat e-mailem. Zároveň se s vámi rád podělím i o další zajímavosti a případné události, které by vám neměly uniknout.

Rok tramvajáka – 7. týden

Nevím, jak je to možné, ale sedmý týden je opět plný zajímavých zážitků a pohledem na sbírku fotek z něj se musím rovnou přiznat, že to dnes bude delší příspěvek.

Pondělí 10. 2. 2020

Jelikož došlo k nějakému výpadku řidičů v pankrácké vozovně, povolal mě náš plánovač na dvě směny v tomto týdnu právě sem. Jelikož bydlím na Vinohradech, jsem v obsazování směn za jiné vozovny celkem flexibilní.

13/6 – 88 km

Hned pondělní ráno s nástupem v 5:58 začíná divoce. Ze zvyku jako ještě nedávný kurzista si cestu na Pankrác naplánuji se zastávkou v Tescu ve Vršovicích. Zde již kolem páté hodiny ranní nabízejí čerstvé pečivo a tak je to ideální příležitost si zajistit svačinu. Toho rána je však opravdu špatné počasí. Orkán Sabine způsobil přes noc nesčetně škod a zřejmě ovlivnil i dopravu v hlavním městě. Do nákupu v Tescu probíhá vše, jak má. Při čekání na autobus do Michle mě však nepříjemně překvapí jeho vynechání. Vydávám se tedy úprkem od obchodního centra Eden směrem k tramvajové zastávce Slavia. Kvůli tomuto zbytečnému čekání na vynechaný autobusový spoj jedu na Pankrác pár minut pozdě. Výpravčí je naštěstí kliďas a chápavě mou omluvu přijímá.

Vůz 8436 na mě čeká v hale denního ošetření a mě čeká výjezd po obvodu celé vozovny (foto vlastní)

Vůz T3R.P si tedy bez problému připravím za pár minut. Dle pokynů výpravčího se chystám vyrazit směr vrata vozovny asi 3 minuty před časem výjezdu. Když už se zdá, že smůla pro dnešní ráno byla vyčerpána, čeká mě na cestě kolem vozovny další nepříjemné překvapení.

Překážka na objízdné koleji při výjezdu z Pankráce (foto vlastní)

Na objízdné koleji vozovny stojí zaparkovaná neoznačená červená dodávka. Na zvonec nikdo nereaguje a po zkontrolování situace kontaktuji výpravčího. Za pár minut sem dorazí zásobovač, který zřejmě doplňoval svačinové automaty ve vozovně. Co nejrychleji se tedy vrací do svého vozu a opatrným manévrem kolej uvolňuje. Tou dobou už za mnou stojí další vůz, zřejmě vyjíždějící na linku 21. Suma sumárum mám na výjezdu něco kolem osmi minut zpoždění.

Jelikož nejedu linku 13 z Pankráce poprvé, dočkal jsem se ji už někdy brzy po zácvicích, vím velmi dobře, co mě čeká. Směna je to příjemná, po prvním kole už mám celou trasu po Vinohradské osvěženou a jezdí se mi moc fajn. Třináctka má pauzy na konečné zastávce Černokostelecká. Zde je prostor protáhnout si nohy, uvařit čaj a tak podobně. Jelikož je však po orkánu smyčka zatopená, zůstávám radši ve voze. Při návštěvě toalety si najíždím do nástupní zastávky, abych se velikánské louži vyhnul. Jinak uteče směna až na vytrvalý déšť bez větších potíží.

Úterý 11. 2. 2020

V úterý se vracím do své domovské vozovny Motol. Na nástup v 5:27 musím chytit první denní linku 10 z Vinohrad. Ta mi však před nosem ujede a já mám tedy ráno hned zajímavější cestou metrem přes Nemocnici Motol, autobusem na Motol a jednu zastávku tramvají k naší vozovně. Jsem poučený na další nástup: raději vyrazím z bytu o pět minut dříve.

9/211 – 75 km

Nastupuji tradičně na vůz Škoda 15T, který na mě čeká na šestnácté koleji. Jelikož touto dobou vyjíždí vlaků z Motola požehnaně, je potřeba hlídat správný čas výjezdů z vrat depa a následně vrat vozovny. Snadno může dojít k předjetí a zbytečnému zpoždění. Při výjezdu jsem zodpovědný otevřít si vrata haly sám. Jejich zavírání už vykonává pracovník depa. Mně se tak naskytl při výjezdu moc pěkný pohled:

Vrata kolejí 15, 16 a 17 (foto vlastní)

Dle času v „notách“ vyrážím po kolejové harfě k výjezdovým vratům vozovny a na hlavní trať v Plzeňské ulici. Dnešní směna je v plánu po novu. Běžně jsem zvyklý, že na lince 9 probíhá směna formou oddělení od vozu po každém kole. Za 3 kola tedy člověk běžně vystřídá celkem 3 vozy. Nově se setkávám s tím, že etapy jsou delší, kolo a půl. Vydávám se tedy s vozem 15T do Řep, pak na Žižkov, zpět do Řep a až při další cestě svůj vlak opouštím u vozovny Žižkov, kde mě čeká hodinová přestávka. Výpravna vozovny Žižkov je malinkatá. S velkou chodbou naší vozovny v Motole se nedá srovnávat. Na rozdíl od nás zase najde řidič v okolí spoustu stravovacích možností a tak je lokalita Žižkova praktičtější.

S vozem 9376 míříme na střídání na Žižkov (foto vlastní)

Po přestávce na Žižkově si od kolegyně přebírám soupravu vozů T3R.P. Jelikož jsem z pondělí natrénovaný, nastavím si sedačku do pohodlné polohy a vyrážím na další kolo a půl. Směna je to pohodová, linku 9 jezdím rád a přemítám, s jakými vozy budu na této lince nejspíš jezdit ve čtvrtek.

Vyleštěná souprava žižkovských vozů T3R.P na sídlišti v Řepích (foto vlastní)

V úterý večer mě pak navštíví spolužáci na večer deskových her. Jelikož jsme se všichni dlouho neviděli, protáhne se večer ještě několik hodin po půlnoci. Náročný ale fajn den, kde se krásně propojila práce, škola a zábava.

Středa 12. 2. 2020

Středa je samozřejmě volný den, jinak si nedokážu představit zůstávat tak dlouho vzhůru. Shodou náhod jsme v tento den domluveni s dalšími spolužáky na skupinovou návštěvu interaktivní výstavy v Centru architektury a městského plánování (dále CAMP) pod názvem Urbania. Je to příležitost nahlédnout pod pokličku toho, jak komplexní je vedení města jako je například Praha. Celá akce je vedena populární formou a je tak přístupná široké veřejnosti. Kvůli dosavadní nízké kapacitě byla tedy akce prodloužena a já všem vřele doporučuji využít možnosti se tam jít podívat. Můžete jít sami nebo s partou známých jako já. CAMP vás přiřadí do skupiny dalších návštěvníků a během společné diskuze máte šanci poznat zajímavé lidi a jejich zážitek z akce.

Naše takeaway message (čti poučení) z akce Urbania (foto vlastní)

Čtvrtek 13. 2. 2020

9/210 – 75 km

Ve čtvrtek jsem dostal od výpravčího opět na chlup stejnou směnu jako v úterý: 3 kola na lince 9. K mému milému překvapení, vyjíždím z vozovny se soupravou T3R.P. Těch v naší vozovně moc nemáme a rád si je tedy otestuji. Vozy jsou pěkně čisté. Jelikož stály přes noc na dvoře vozovny, bál jsem se vychlazené kabiny. Avšak zbytečně. Kalorifer (neboli topení kabiny) bylo již tou dobou nahozené a já se tak spokojeně usadil na vytopené místo řidiče.

Vyhřátá kabina vozu 8456 na mě čeká na dvacáté koleji

Dnešní směna probíhá na chlup stejně jako ta úterní. Nástup na ní je jen o 8 minut dříve, ale díky kratší přestávce na Žižkově končím o skoro půl hodinu dřív než v úterý. To je třeba, protože se odpoledne vydávám ke svému kadeřníkovi.

Pátek 14. 2. 2020

11/4 – 104 km

Podruhé se tento týden vydávám na Pankrác, vypomoci oslabené vozovně. Poučený pondělním faux pas s pozdním příchodem vyrážím do vozovny rovnou. Na lince 11 je přestávka na I. P. Pavlova, svačinu si tedy mohu bez problému pořídit pak. Pro změnu však spěchám tak, že doma zapomenu svou tašku s věcmi do tramvaje, mimo jiné i kličkou, bez které tramvaj nerozpohybuji. Výpravčí na Pankráci mi ji tedy zapůjčí a já se mu tak upíšu do sešítku, že ji musím vrátit. Tentokrát na mě tramvaj čeká standardně v hlavní části haly a je to typický pankrácky vůz 15T bez polepů.

Po výjezdu z Pankráce v obratišti Spořilov

Jelikož vede trasa linky 11 z velké části po trase linky 13, nemám obavu z neznámé trasy. Pravda, na Spořilově jsem byl od kurzu pouze dvakrát, nicméně jsem se zde pohyboval během kurzu docela hodně a tak mi místní úsek zůstává v paměti.

Linka 11 je snad ještě o něco pohodovější než linka 13. Důvodem je právě i zmiňovaná dlouhá přestávka na I. P. Pavlova. Zde je spousta možností, kam se během pauzy uchýlit. Dokonce přečtu i pár řádek z knihy Mrtvá a živá, kterou mám nyní na seznamu. Na Spořilov se tedy celkově podívám jen třikrát, zato na Spojovací čtyřikrát. Z toho dvakrát společně s mou nejmilejší kolegyní Vendy, která dnes jezdí linku 9.

Dva řidiči s vozy 15T (foto vlastní)

Jelikož je Valentýn, všimnete si po Praze spousty zmatení jedinci, kteří utíkají do květinářství, či menších obchůdků shánět květiny a jiné drobné dárky pro své partnery a partnerky. I když se mi celkem úspěšně vyhýbají, raději volím klidnější tempo jízdy. Na trase je času dost a bezpečnost je na prvním místě.

Přesto se tento den neobejde bez komplikací. Když jsem na zastávce Muzeum směrem na Spořilov, ozve se hlášení dispečera, že mezi Muzeem a I. P. Pavlova došlo k mimořádné události s naší účastí. To pravděpodobně znamená střetnutí vozidla s naší tramvají. Raději rovnou cestující informuji, jelikož nevím, jak daleko za oblouk od Muzea dojedu.

Střet vozu linky 13 a popelářského vozu v zastávce I. P. Pavlova (foto vlastní)

Nakonec dojedeme téměř až do zastávky I. P. Pavlova. Zbylé cestující až na pár jedinců vypouštím předními dveřmi. Po asi deseti minutách je situace nafocena a zaznamenána a popelářský vůz klidnou jízdou opouští místo střetu. Na Spořilově se tím pádem s vlakem jen otočím a mířím naposledy na Spojovací.

Cestou zpět mi však na zastávce Teplárna Michle nastoupí velmi podezřele se tvářící muž. Sedne si do nejzadnější části vozu, na pětku sedaček s panoramatickým sklem a drbe si nohy, které si položí na sedačku vedle sebe. Vnitřním rozhlasem ho tedy požádám, ať se řídí přepravními předpisy a pohrozím případným vyloučením z přepravy. Raději si ho i nadále hlídám na kameře v salonu. V zastávce Horky vystupuje a když dojedu na náměstí Bratří Synků slyším sirénu policejního vozu. K mému překvapení zastaví před mým vlakem a požádají mě o otevření dveří. Po zkontrolování celého vlaku odcházejí z prázdnou. Policii povím o zmiňovaném podezřelém pánovi a oni se vrací směrem k zastávce Horky ho hledat. Doufám, že lumpa chytí. Já zatím s pětiminutovým zpožděním pokračuji dále na Spojovací a po obratu předávám vlak svému kolegovi na I. P. Pavlova.

Sobota 15. 2. 2020

10/12 – 148 km

O víkendu je v plánu něco nestandardního. Z důvodu oprav v Zenklově ulici je naše motolská linka 10 vedena odklonem z Palmovky přes Holešovice, Trojský most, tudy Ke Stírce a dále po své trase. Jelikož jsem si informace o výluce všiml asi dva týdny zpět, požádal jsem si o tuto linku v požadavku, kterému plánovač vyhověl. Tou dobou jsem si myslel, že to bude má první návštěva Trojského mostu od kurzu. Teď už víme, že druhá.

Objízdná kolej v Motole (foto vlastní)

Vůz 9363 na mě čeká na objízdné koleji, kde si ho na ranní směnu nachystám. Nejprve mě čeká cesta na Sídliště Řepy a pak celkem tři kola do Ďáblic a zpět s koncem na Andělu. Pohledem do vozového jízdního řádu zjišťuji, že o objížďku přes Holešovice je zkrácen pobyt v obratišti Sídliště Ďáblice, takže bude směna celkem rychle utíkat. První kolo probíhá velmi klidně a opět zjišťuji, že musím nasadit pomalejší tempo, abych zbytečně nečekal na kontrolních bodech.

Během první přestávky v Ďáblicích ke mně do obratiště přijdou dvě dámy a tázají se mě na odjezd z konečné. Dle všeho jsou odjezdy z Ďáblic asi o 10 minut posunuté, takže jejich pravidelný víkendový spoj jim už ujel. Jelikož je toho dne velmi chladno, nabídnu jim usadit se ve voze raději než čekat na promrzlé nástupní zastávce. Přeci jen je jejich čekání způsobené naším nedostatečným informováním o změně času odjezdu. Ne každý cestující má k dispozici chytrý telefon s vyhledávačem spojení.

Už při první cestě z Ďáblic na mě číhá teď už stálý foto parťák @czech_transport. Opět tak mohu sdílet nádherné fotky z tohoto dne.

Autor: @czech_transport. Můžete ho sledovat na Instagramu.

Zajímavostí tohoto dne je, že poprvé vyráží do ulic nově pořízené vozy T2, jeden ve verzi z šedesátých a druhý z osmdesátých let. Dnes ještě zahalení před objektivy všudypřítomných šotoušů. Přesto se podařilo, že mě tyto vozy honily po Trojském mostě, a czech_transport vše vzorně zdokumentoval:

Stíhaný vozy T2 na Trojském mostě (autor: czech_transport)

Až na zmíněné problémy s informovaností cestujících probíhá směna bez problémů a já vlak předávám ve 14 hodin kolegovi, který je z výluky a tedy způsobeného odklonu o dost méně nadšen než já. Snad se mu to podaří stejně bezbolestně jako mně.

Neděle 16. 2. 2020

Opět zasloužený volný den. Dopoledne navštívím svou sestru kousek za Prahou a asistuji při stěhování všemožných věcí po domě. Odpoledne jdu na kávu ke kamarádovi a večer si ve společnosti koček doma odpočinu u nové série pěvecké soutěže na TV Nova. Každý máme nějakou svou „guilty pleasure“ (anglický termín pro neřesti).

Shrnutí

Za 5 pracovních dní celkem najeto 490 km, což je dle všeho dosavadní týdenní rekord. Tři dny navíc i s vozem T3R.P, což je pro motolského řidiče stále ještě rarita. Vystřídáno celkem 9 vlaků ze tří různých vozoven.

Rok tramvajáka – 8. týden

Pondělí 17. 2. 2020

12/142 – 4x 13,6 km

Hned v pondělí ráno jsem vyfasoval typické svačiny na lince 12. Zde máte jasno, že přijede nějaká kombinace vozů 15T a T3R.P. Jiné vozy nejsou běžně na tuto linku vypravovány, což je dáno složením vozoven (Motol a Kobylisy) a zákazem provozu vozů Škoda 14T na Barrandov. To se však může změnit s blížící se uzavírkou Nádražní ulice.

Na střídací bod Na Knížecí přicházím relativně na poslední chvíli. Přesto mě výpravčí požádá o fouknutí v rámci testu na alkohol v dechu. Vše proběhne bez problému, já dostanu lístek s rozpisem pořadí a po kontrole toho, jaké vozy na mě čekají se vydávám střídat na Anděl.

Prvně se svezu s vozem 15T, pak kobyliským RP. Po pauze, kdy si sednu na kávu do blízkého Starbucks se vracím opět na RP a ranní část směny zakončuju na 15T.

V kabině kobyliského vozu 8505. Vzadu má připojený vůz 8504. Foto vlastní.

Ranní část tedy dojezdím a cestou na oběd se už velmi těším na odpoledne.

Vozy ranní části:

2x 15T (9381, 9414)
2x T3R.P (8446+8518, 8505+8504)

4/8 – 75 km

Dostal jsem totiž jediné motolské pořadí na lince 4. Díky tomu se na čtyřku nedostanu moc často, tak je to změna oproti stereotypu ostatních barrandovských linek.

Hned po příchodu do výpravny mě čeká překvapení. I když jsem očekával, že na linku 4 vypravujeme vždy vůz 15T, který tam často potkávám, jedná se o tzv. negarantované pořadí a já dostávám klíče od soupravy vozů Tatra T6.

Kabina vozu 8658 s „velkou“ pákou, tedy bez opěrky na levou ruku. Foto vlastní.

Nadšeně tedy utíkám do depa a k mému překvapení zjišťuju, že jsem navíc vyfasoval vůz s velkou pákou, se kterým jsem zatím neměl tu čest řídit. Kolegyně Vendy mě uklidňuje, že se s ní řídí fajn a pocitově s ní vlak ještě lépe brzdí. Příprava proběhne bez problémů, souprava pracuje jak má a já vyjíždím do terénu.

Díky vozovému jízdnímu řádu zjišťuji, že je odpolední špička o něco kratší než ta ranní a mě čekají jen dvě cesty na Barrandov. Za to jsem samozřejmě rád, protože jezdit bez tempomatu a omezovačů (zvyk z vozů 15T) Nádražní ulicí je celkem otrava.

Vendy měla pravdu, na páku si rychle zvyknu a jezdí se mi pěkně. Na lince 4 mám hromadu času a na Čechově náměstí dokonce pár minut na odpočinek mezi dvěma vozy linky 13. Na první cestě směr Barrandov přichází první zádrhel. V oblouku ze zastávky Moráň směrem na Palackého náměstí dojde pravděpodobně kvůli prudkému oblouku a špatnému doléhání spojení mezi mými vozy T6 k aktivaci záchranné brzdy. Jelikož jsem s touhle situací ještě neměl tu čest, napoprvé se dost leknu. Zeptám se nejprve cestujících, jestli ji neaktivoval někdo z nich. Když pochopím, že to vlak udělal sám, je naštěstí moje intuitivní reakce tedy restart řízení správná. My tak můžeme pokračovat dál.

Linka 4 na výjezdu z vozovny Motol směr Čechovo náměstí (foto vlastní)

Druhé kolo při cestě z Čechova náměstí si dávám pozor a raději jedu více opatrně, aby nedošlo ke škubnutí mezi oběma vozy. Ukáže se, že to pomáhá a já jedu dál bez problémů. Poslední kolo zatahuje odpolední linka 4 z Čechova náměstí rovnou na Vozovnu Motol. Celý nadšený, že budu po dlouhém dni konečně končit zapomenu na svůj slib projíždět obloukem extrémně opatrně a opět dojde k aktivaci záchranné brzdy. Zkušeně restartuji řízení, ale to situaci nevyřeší. Záchranná brzda je aktivovaná stále. Co bude dělat? říkám si. Snad nebudu muset jít ven a nějak si se spojením pohrávat ručně? Zkouším tedy restart řízení ještě dvakrát a už vidím tu potupu, jak budu volat na dispečink stojíc v křižovatce, kde blokuju několik linek a mnoho aut. Napotřetí naštěstí restart problém vyřeší. Oddechnu si a jedu směle zatáhnout do vozovny.

Poslední velké očekávání dne se týká právě zatažení do vozovny. S vozy T6 občas bývá problém, zpětný pohyb občas nenastupuje korektně. Já mám ale štěstí, po správném postupu vše šlape jak má a já tedy odcházím domů dle původního plánu.

Úterý 18. 2. 2020

16/14 – 47 km

Úterý začíná jako každý jiný den. Jediným rozdílem je, že na jedno kolečko na lince 16 přicházím výjimečně včas. Klíčky od vozu si od výpravčího vyzvedávám už 15 minut před nástupem. Ještě si v klidu doplním lahev na vodu a vyrážím k vozu.

Po prvním nastartování vozu se nestačím divit. Na panelu nadřazeného řízení (to na čem běžně řidič sleduje aktuální rychlost vlaku a další informace) vyskočí snad 8 různých závad. Vůz vypínám a po pár minutách v klidu mu dávám ještě druhou šanci. Po zapnutí ta samá situace, hromada nezávislých závad. Seberu se a jelikož je to poprvé, co jsem dostal při nástupu vadný vlak, ptám se depáků opodál, co bych měl dělat. Posílají mě do kanceláře mistra. Ten se ještě ujišťuje, že jsem vlak zapnul korektně. Říkám, že ano, dokonce dvakrát. Dostávám tedy vlak náhradní, záložní.

Druhý vlak už je v pořádku, naběhne bez potíží a já provedu standardní kontrolu funkčnosti dveří, světel a celkovou obhlídku vozu. Jsem v tu chvíli rád, že jsem dorazil do práce brzy a na všechno mám téměř standardní čas. Když už mám vše hotové a začínám se věnovat administrativě, zazvoní mi telefon, výpravna. Výpravčí mi do telefonu vysvětluje, že kvůli mimořádné události musí můj vlak vyjet okamžitě, ještě přede mnou. Tedy se mám já přestěhovat do následného vlaku a tento si vezme řidič v záloze. No paráda. Otevírám ještě kolegovi vrata, aby byl rychle venku a jdu se přesunout o vlak dále. Nemusím vám asi říkat, že na přípravu už třetího vozu mi zbývá pouze 5 minut. Udělám jen to nejnutnější a také se vydávám z vozovny pryč.

  • První vlak se závadami
  • Druhý vlak, který mi ujel
  • Třetí, finální vlak

Tři vozy před výjezdem z depa (foto vlastní)

Až po výjezdu z depa se dozvídám, že vlak, který mi ujel, vyjel kvůli mimořádné události na náměstí I. P. Pavlova: střet vlaku a automobilu. Jsou vyhlášeny odklony, protože odklízení po nehodě trvá velmi dlouho. Cestujícím v Řepích situaci oznamuji s tím, že až dojedeme na Karlovo náměstí, vše by mělo být již v pořádku. Už na Andělu se dozvídám, že situace byla vyřešena a my můžeme pokračovat po standardní trase.

Místo mimořádné události, náměstí I. P. Pavlova. Nalevo je stále vozidlo policie, napravo pak nabořené vozidlo a vozidlo odtahu. (foto vlastní)

Přesto mě na Lehovci čeká jen rychlá otočka a změna transparentu na zatažení zpět do vozovny Motol. Člověk nečeká, že při tří a půl hodinové směně zažije tolik vzrušení, ale někdy tomu tak prostě je. Já utíkám z vozovny domů pro věci na plavání. Dnes je první školní den a mě čeká tělocvik a večer setkání kvůli multimediálním projektům. Tenhle semestr bude náročný.

Středa 19. 2. 2020

12/6 – 134 km

Ve středu nastupuju už krátce po půl páté. Z toho důvodu opět spím u rodičů v Řepích. Ušetřím si tím asi 30 minut času a tak se lépe vyspím. Musím říct, že ranní výpravna v Motole je takový zajímavý jev: všichni řidiči jsou rozespalí a přesto se ve výpravně mile socializují před nástupem na směnu. Je to velmi sympatické.

Dvanáctka najíždí na Andělu na svou trasu směrem na Barrandov (foto vlastní)

Při devíti hodinové směně mám celkem dvě přestávky na Andělu. Takové směny mám rád, protože při jedné si stihnu nakoupit svačinu na zbytek dne a při druhé už jen relaxuji buď na střídacím bodu Na Knížecí nebo v jedné z blízkých kaváren Starbucks.

Tak rychle jsem z tramvaje vyběhl až jsem zapomněl vypnout čelní světla (foto vlastní)

Jelikož mi dochází vhlčené ubrousky na očištění stanoviště, povede se mi husarský kousek a vyrážím pěšky ze smyčky Výstaviště Holešovice do blízkého obchodního centra Stromovka, kde se nachází nový Lidl. To vše stihnout za 15 minut není zrovna legrace. Povede se to pouze pokud po trase nenaberu výrazné zpoždění, čemuž rozhodně nepomáhají sebevražedné babičky z Holešovic. Skáčou pod tramvaj jako by se nechumelilo. Korunu tomu dala vyučující ze školky, která v kostýmu Krakonoše zatarasila svým tělem koleje v ulici Milady Horákové a chtěla nechat přecházet školku o asi šedesáti žáčcích. Tomu říkám vzdělávání naší budoucnosti.

Budoucí čísla 6003 a 6004 při testovacích jízdách Prahou (foto vlastní)

Na Výstavišti Holešovice mě ještě navštíví ještě zahalené vozy Tater T2, mám na ně posledních pár dní štěstí. Už se těším až budou jezdit odhalené i s cestujícími.

Čtvrtek 20. 2. 2020

DOVOLENÁ

Tyhle dny mám nejradši. Vědomí, že jsem měl být někde v práci a válím se doma za stejné peníze. Takových dní by mohlo být v roce víc, stále jsou však velmi vzácné.

Pátek 21. 2. 2020

12/146 –2x 13,6 km

V pátek nastupuji až v osm hodin a to jen na dvě kola Anděl–Barrandov–Anděl. Obě na kobyliských vozech T3R.P. Vždy si říkám, že mě tam nic nepřekvapí a přesto nebývá den svačin, kdy by se něco neobjevilo. Dnes to však je pouze pozitivní. Po deštivém ránu, kdy se mi vážně nechtělo z postele, dorazím v 8 ráno Na Knížecí akorát na konci této přeháňky. Při cestě na Barrandov si tak užívám krásného výhledu, který se naskytne jen po dešti.

Výhled z kabiny vozu T3R.P na cestě z Anděla směrem na Barrandov (foto vlastní)

9/239 – 50 km

Odpolední část šejdrové směny se skládá ze dvou kol na lince 9 s krátkou přestávkou v naší vozovně. Během směny mě čeká jak výjezd tak zatažení. Linku 9 znám už skoro jako svoje boty a moc mě baví. Ve špičce je to samozřejmě náročnější provoz, ale to je na všech linkách, které jezdí do Řep.

„Odjezd z konečné za jednu minutu,“ hlásí paní Hazdrová. Na výjezdu z vozovny směr Spojovací .(foto vlastní)

Sobota 22. 2. 2020

12/1 –150 km

Na linku 12 nastupuju v pozdních odpoledních hodinách. Jedná se o směnu takzvanou polonoc, kdy končím až po půlnoci. Při předání si mi kolega stěžuje na velmi hlučnou klimatizaci vozu, což se mi hned při cestě z Anděla na Barrandov potvrdí. Po prohlídce vozu na konečné zjišťuju, že navíc v druhém článku nefunguje transparent s číslem linky a zastávkami. Jelikož mám na konečné asi 10 minut času, provedu na Barrandově restart vlaku.

K mému nemilému překvapení restart problém neřeší, naopak se začnou s vlakem dít divné věci. Po vyhlášení nástupní zastávky Sídliště Barrandov si totiž počítač sám „projede“ celou trasu linky až na Výstaviště Holešovice. Tedy mi neumožňuje ani hlášení, ani automatické navolení vlakové cesty (ta staví výhybky do správného směru). Hlásím situaci dispečerovi, se kterým se domluvíme, že si budu až na Výstaviště hlásit zastávky sám a výhybky stavět v manuálním režimu. Tam provedu ještě jednou restart, tentokrát s vypnutým jističem informačního systému.

Z nějakého důvodu se mi však počítač tramvaje na Smíchovském nádraží chytne a dále už spolupracuje. Nicméně jsem těmito komplikacemi už nabral asi čtyř minutové zpoždění a do smyčky Výstaviště Holešovice potřebuji dorazit včas, abych měl na restart čas (závada transparentu totiž přetrvává). Jedu tedy trochu více svižně než normálně. U Nádraží Holešovice mi navíc terénní vozidlo vjede přímo pod kola tramvaje a pak zastaví úhybným manévrem, stále však v kolejích. Co vám budu povídat, tohle první kolo bylo toho adrenalinu až moc. Na konečné ke mně do kabiny přijde technik jízdy a oznámí mi, že právě proběhla kontrola mé jízdy. No skvěle! Zrovna když se pokazí vše co může, tak je tady kontrola. Poprosím ho, ať jde ke mně, abych mohl tramvaj otočit a provést včas restart.

Závada je pak odstraněna a já už zbytek směny můžu jet v klidu. Nicméně z kontroly v takto stresové situaci radost nemám. Doufám, že technik přijde zase brzy, aby mi dal feedback na můj běžný styl jízdy. Na konečné na Barrandově mám chvilku času, tak si můžu tuhle zlobivou tramvaj konečně vyfotit. Všimněte si sedmičky na konci evidenčního čísla. To u vozů 15T znamená, že je to pravděpodobně vůz, který maže oblouky podobně jako legendární mazačka.

Se „zlobivým“ vozem 9367 na Barrandově (foto vlastní)

Zbytek směny už probíhá bez komplikací. Linku 12 mám poslední dobou často, takže mám už natrénované tempo, kdy se nepředjedu a zároveň většinou nenabírám významná zpoždění. Ve Stromovce je klid a na Barrandově si mohu, pokud je to potřeba, skočit do Alberta, což je fajn. Jen poslední půlkolo z Výstaviště na Barrandov je náročnější. Na to, že je středa, se po městě pohybuje větší množství alkoholem posilněných cestujících, kteří dělají trochu bordel. Snažím se je tedy všechny bezpečně dovést na Barrandov, abych se mohl otočit a uhánět do vozovny.

Linka 12 zatahuje do Motola. V zastávce Chaplinovo náměstí. (foto vlastní)

Cesta do Motola je v klidu, v podstatě jako vždy, když se zatahuje z Barrandova nebo Radlické. Na denním ošetření se dozvídám, že budu poprvé zatahovat na objízdnou kolej. Když depák vidí můj překvapený výraz, vše mi stručně vysvětlí, aby mě nic nepřekvapilo. Je to jako zatažení na běžnou kolej, pouze si budu pořád dávat výhybky vlevo. Snazší než jsem čekal, už si to brzo štráduju do výpravny. A tramvaj v klidu spí, dnes pod měsíčkem.

Odstavený vlak na objízdné koleji v Motole (foto vlastní)

Neděle 23. 2. 2020

V neděli dospávám polonoc a pak se vidím s rodiči na rodinný oběd. Jelikož už začala škola, mám toho už od prvního týdne hodně. Pracuji na vzdělávacím projektu pro studenty středních škol a už dnes máme deadline na první návrh zpracování.

Shrnutí

Tento týden jsem ujel přibližně 544 km během pěti pracovních dní na celkem 12 vlacích (nepočítaje 2 vlaky, se kterými jsem se z depa nedostal). Týdenní rekord opět pokořen.

Rok tramvajáka – 9. týden

Pondělí 24. 2. 2020

dovolená

Říkal jsem minulý týden, že je dovolená vzácná? No tak je tu zase. Tohle je ideální období si čerpat volno během náročného února.

Úterý 25. 2. 2020

21/3 –64 km

Dnes jsem byl opět povolán vypomoci vozovně Pankrác. Ráno mě čeká linka 21, kterou znám velmi dobře, protože ji jako Motol vypravujeme také. Jediným rozdílem je, že se na ni nebudu prohánět s vozem Tatra T6, ale pankráckém T3R.P. Na lince 21 jezdí všechny vozy tzv. sólo. Od posledního výjezdu se sólo vozem z Pankráce se ten dnešní liší tak, že neobjíždím celou vozovnu po objízdné, ale z běžné koleje z vozovny rovnou ven. Tak to mě žádná dodávka v cestě nezastaví.

Připravený solo vůz před výjezdem z Pankráce (foto vlastní)

Z Pankráce na linku 21 vyjíždím nejprve do Modřan a pak mě čeká kolo a půl a následné zatažení zpět na Pankrác z Radlic. Na lince mě aktuálně nemůže nic překvapit. Ze zkušeností vím, že z Modřan musím jet na čas tak, aby mě na Výtoni nepředjela linka 7. Ta způsobí to, že se v Radlicích nevejdu na svou kolej a strávím tak přestávku ve výstupní zastávce. Hned první kolo se mi to ale nepovede. Už v zastávce Černý kůň před sebou vidím vlak linky 17, který odjížděl z Modřan asi 2 minuty přede mnou. To je zvláštní, říkám si. Když dojedu na Nádraží Braník, vidím, že vlak stojí na kopečku přede mnou a stále nejede. Já už mám být ze zastávky minutu pryč.

S vlakem linky 17 můj kolega Filip, čeká za zastávkou Nádraží Braník do centra (foto vlastní)

Když vlak dojedu, ještě minutu zde stojíme. Až zpětně se dozvídám, co se zde stalo. Před vlakem linky 17 jel totiž ještě vlak linky 3 a to velmi pomalu. Za zastávkou Nádraží Braník se řidič rozhodl pustit z obratiště vyjíždějící vlak linky 2 a tak vznikl štrůdl tramvají linek 2, 3, 17, 21 a brzy další 17 za mnou. Podle jízdního řádu měl vlak linky 3 na Palackého náměstí celkem 6 minut zpoždění. O tom, že mě předjel vlak linky 7 na Výtoni asi není pochyb.

Před přeplněným obratištěm Radlice ve výstupní zastávce (foto vlastní)

Jinak už je ranní část na lince 21 klidná. V Radlické ulici jsou sice každé ráno pravidelně kolony aut, ale to už beru jako standard a nepřekvapí mě to. Navíc zde při zatažení cestou zpoždění naberu, ale ve vozovně jsem včas, což mě moc těší. Po předání klíčů od vozu se ještě zastavím za známými lektory a instruktory, kde řešíme nedávnou situaci kolem železniční nehody na Pohořelci. Chybami se člověk učí a to jak svými tak ostatních a to je správně.

11/129 – 24 km

Po nedávné směně na lince 11 už pro mě nejsou přestávky I. P. Pavlova–Spořilov–I. P. Pavlova takovou zajímavostí, ale spíše příjemnou povinností. Mám to na tuto směnu jen krátkou cestu z domu a za dvě hodinky jsem hotový. Proto rád vypomůžu, když je to možné.

Nalevo pivní tramvaj, napravo nealkoholická (foto vlastní)

Středa 26. 2. 2020

9/213 – 140 km

Vzpomínáte si na minulý týden? Tehdy jsem před výjezdem z Motola vystřídal 3 vlaky. Dnes opět přicházím do práce o pár minut dříve a jako by se má předtucha vyplnila, čeká mě výměna vlaku. První má závady, se kterými není možné do provozu vyrazit. Depo mi tedy nabídne vlak záložní, se kterým je vše v pořádku a navíc je už nastartovaný. Po kontrole se zdá být vůz v pořádku a já vyrážím na cestu.

  • 1. závadný vlak (foto vlastní)
  • 2. připravený vlak (foto vlastní)

S funkčním vlakem mě čeká výjezd do Řep a zatím jen jedno kolo a následná přestávka v naší vozovně Motol. Má směna je dlouhá. Celkově se skládá ze 4 kol na lince 9 a na dalších dvou vlacích pak vychází ve formě kola a půl. Na druhou přestávku se tedy dostanu ve vozovně Žižkov.

Druhý dnešní vlak Škoda 15T (foto vlastní)

Poslední kolo a půl vyfasuju vůz T3R.P a jsem rád za změnu při této dlouhé směně. To ještě netuším, co mě čeká za krátkou chvíli. Kvůli zaklíněnému automobilu v otevřeném kolejovém svršku mezi zastávkami Poštovka a Hotel Golf je vyhlášený odklon linek jezdících na Sídliště Řepy. Vlaky v úseku Motol–Sídliště Řepy zde pendlují a zajišťují svážení cestujících v odříznutém úseku. Já jsem zrovna na cestě z centra a jsem odkloněný do obratiště Kotlářka.

Vlak linky 9 v zastávce Anděl mimořádně míří do obratiště Kotlářka (foto vlastní)

Ve chvíli, kdy jsem v obratišti Kotlářka, se ozve vysílačka dispečera a hlásí, že v uzavřeném úseku bylo uvolněno a vlaky se tedy vrací na své trasy. Když vyrážím z obratiště Kotlářka zpět do centra, očekávám, že jsem na pár minut posledním vlakem, který míří na Žižkov. K mému překvapení mi za pár minut napřímo volá dispečer a žádá mě, abych si odjel počkat do obratiště Smíchovské nádraží na svůj plánovaný čas odjezdu z Anděla. Je to pochopitelné. Dispečer potřebuje vlaky co nejdříve srovnat do časů podle jízdních řádů.

Manipulační přestávka v obratišti Smíchovské nádraží asi na 20 minut (foto vlastní)

Po navrácení na trasu se už pouze otočím na Spojovací a vlak u vozovny Motol předám kolegovi.

Čtvrtek 27. 2. 2020

15/11 – 83 km

Ve čtvrtek mě v plánovaných směnách překvapila linka 15. Ne protože ji moc často nemám, ale mým nástupem a odstupem ze směny. V podstatě běžná směna na lince 15 dnes končí zatažením do Ústředních dílen Dopravního podniku. Důvod je jednoduchý. Zítra, tedy v pátek, začíná výluka v úseku Poliklinika Vysočany – Vysočanská, kde bude umístěný kolejí přejezd tzv. kaliforňan a naše vozovna Motol bude na linku 16 vypravovat oboustranné vlaky, které přes něj mohou jezdit. Musíme si tedy nějaké vozy vyměnit s vozovnou Hloubětín aktuálně detašovanou v ústředních dílnách.

Poprvé se zeleným vlakem 9366 s celovozovou reklamou na Airbank (foto vlastní)

Aby těch zajímavostí nebylo málo, přijede mi navíc zelený vlak, kterému se říká různě. Celkem populárním názvem je Housenka, pro mě je to Alzák. Zajímavým překvapením je fakt, že na voze je nainstalována antikolizní ochrana, čili je na něm umístěno několik čidel, které mají v případě neočekávané situace zamezit nehodě vlaku s dalšími účastníky provozu. Systém je zatím vypnutý a do řízení nijak nezasahuje.

Po několika běžných kolech na lince 15 začínám potkávat vlaky KT8, které už zatahují k nám do vozovny Motol a mě brzy čeká zatažení do „dílen“. Při cestě z Kotlářky tedy míjím obratiště Olšanské hřbitovy a pokračuji dále po Vinohradské třídě. Jelikož do dílen zatahuji od kurzu poprvé, jsem trochu nervózní, co mě čeká. Dle instrukcí by však mělo být zatažení naprosto primitivní.

V běžné konečné zastávce Olšanské hřbitovy avšak na Vinohradské a zatahující do vozovny (foto vlastní)

Nakonec je vše ještě snazší, než jsem předpokládal. Hned za vraty do ústředních dílen na mě čekají zaměstnanci depa jako denní ošetření, kteří si naši motolskou tramvaji převezmou a mě pošlou do výpravny. Klidně bych zatahoval do dílen častěji. Doufám, že budou na naše vozy opatrní a těším se výměnou na ty jejich obousměrné.

Pátek 28. 2. 2020

16/14 –30 km

Je pátek odpoledne a já jsem hned dostal příležitost se na výlukovou linku 16 podívat. Moje směna začíná přímo ve vozovně a její náplní je pouze vyjet do města, obrátit se na Poliklinice Vysočany, svézt cestující do Řep a zatáhnout zpět do vozovny. Jelikož jsem od srpna na voze KT8 stanoviště neměnil, doufám, že mi pomohou instrukce v notách ke směně. Ve výpravně se potkávám s kolegou Gustavem ze Žižkova, který je zde na přestávce na lince 9. Ochotně se mnou jde vůz KT8 připravit a společně si opakujeme, co mě při obratu čeká. Moc dobře si vzpomínám, jak mi ještě v srpnu při obratech s linkou 9 na Spojovací pomohl při jedné z mých prvních změn stanoviště. Je moc hodný.

Vůz KT8 mám rád, ale běžně se na něj dostanu pouze v úseku Anděl–Barrandov–Anděl při přestávkách na lince 5. Teď mám šanci s ním vyrazit do centra. Jelikož vlak v obloucích více vystupuje do strany než běžné vozy, je po trase linky 16 několik míst, na kterých si musím dát pozor. Pro zbytek trasy je to ale skvělý stroj, ze kterého je perfektně vidět, má spoustu dobře umístěných zrcátek a snad jedinou vadu v oblasti výhledu: špatný pohled za mě do salonu (prostoru cestujících).

Vše probíhá standardně. Na Poliklinice Vysočany je navíc dostatek času udělat změnu stanoviště v klidu. Jelikož se za mnou toho dne zastavil i dvorní fotograf @czech_transport, přináším vám pár momentů z této po dlouhé době první směny na vypůjčeném voze KT8.

  • Výjezd z vozovny Motol
  • Vinohradská vodárna
  • Změna stanoviště – Poliklinika Vysočany
  • V obratišti Sídliště Řepy před zatažením a zvýrazněním inverzí

Sobota 29. 2. 2020

9/19 –171 km

Foto z návštěvy @czech_transport. Před zastávkou Lipanská z centra.

V sobotu jsem od plánovače vyfasoval jednu z nejdelších víkendových směn a to na lince číslo 9. Celkem 5 koleček a na víkendovou směnu je tento den plný nestandardních situací. Hned během prvního kola se při cestě z města na Řepy dozvídám od dispečera o mimořádné situaci na Bertramce, dle všeho střet tramvaje a automobilu. Stojíme v obou směrech. Cestujícím vše včas ohlásím a na Andělu se jich hned několik rozhodne raději využít souběžně jezdící linky autobusů. Nakonec stojíme mezi Andělem a Bertramkou přibližně 20 minut, to znamená pro některé kolegy pouze otočení v obratišti Sídliště Řepy nebo Kotlářka.

Při dalším kole se ozývá dispečer znovu a hlásí, že ve směru do centra se asi 150 m od první události stala druhá mimořádná událost. Jelikož se informaci dozvídám už na Slánské, cestující na ni upozorním s tím, že dost možná bude po všem až na místo dorazíme. Je tomu tak.

Mezi zastávkami Národní divadlo a Újezd (foto: czech_transport)

Poslední nestandardní situací se bohužel stane povolání sanitky do obratiště Sídliště Řepy, kde nereaguje na výzvu policistů bezdomovec ležící na nástupní zastávce. Sanitka stojí na výjezdu po vnější koleji z obratiště a zde tedy vzorně čeká vůz linky 10. Po neúspěšných pokusech o oživení lékař konstatuje smrt a celé obratiště tak přihlíží této smutné události za klidného sobotního dne v Řepích. Ještě při dalším kole leží tělo na zastávce přikryté plachtou a čeká na svou další cestu. Rád svůj vlak večer předávám kolegovi a jdu si po tomhle náročném dni odpočinout.

Smutná událost v Řepích (foto vlastní)

Neděle 1. 3. 2020

Po rekordním únoru, kdy jsem udělal nejvíce hodin za měsíc (a to během toho nejkratšího v roce) jsem si nechal neděli volnou, abych se mohl věnovat rodině, sobě a studijním povinnostem, které šly zatím mírně řečenou stranou. Nyní mám v plánu nechat březen volnější, ale plány jsou jedna věc a skutečnost pak může být úplně jiná. Uvidíme.

Rok tramvajáka – 10. týden

Pondělí 2. 3. 2020

7/11 – 100 km

Dnes ráno mě čeká relativně bezproblémový ranní nástup těsně před šestou hodinou ranní na linku 7. Kvůli stále zavřené podemleté ulici Za ženskými domovy jezdí linka 7 a 21 alternativní trasou po Plzeňské a ulicí Radlickou. Naposledy si tento stav pamatuji v době zácviků v srpnu, kdy do Radlic jezdila linka 15. Měl jsem ji tehdy několikrát a nejradši jsem na celé směně měl ranní výjezd nebo večerní zatažení z Radlic manipulačně, bez cestujících a bez zastavování v zastávkách. Zdá se to možné trochu zvláštní, ale od kurzu jezdím tramvají jen ze zastávky do zastávky. Možnost si trošku vyjet a nestavět každou minutu je tedy velmi příjemná.

Dnes s vlakem 9388 manipulačně na Radlickou (foto vlastní)

Vlak na mě čeká před halou vozovny. Vše funguje v pořádku a já mám dost času si tramvaj před výjezdem alespoň vyfotit. Po výjezdu z vozovny prosvištím mnoho zastávek a před zastávkou Anděl musím z vozu vylézt a ručně si postavit výhybku vpravo do ulice Radlická. Doufám, že kolega za mnou si přestavené výhybky všimne a nezpůsobím sjetí vlaku.

V zastávce Laurová potkávám při výjezdu autobus linky 153, našeho nového partnera na kolejích v Radlicích (foto vlastní)

Směna je klidná, mám štěstí na čas výjezdu. První kolo na cestě z Radlic totiž ještě není žádný provoz a tak se jede velmi pohodlně. V druhém kole, což je někde mezi 8. a 9. ranní je to horší, ale tím setkání s kolonami končí. Větším problémem jsou snad jen bezohlední řidiči, kteří nerespektují značení na silnici a tak naprosto zbytečně brání v plynulém provozu. Posuďte sami:

Avie stojící na kolejích při výjezdu ze smyčky Černokostelecká. Řidič ani na opakovaný signál nezajel do volného pravého pruhu. (foto vlastní)

Jinak si poklidnou směnu na lince 7 užívám. Provoz na Radlické je sice opravdu nevyzpytatelný, občas zde není problém nabrat několik minut zpoždění kvůli navolení do světel z Radlické na Plzeňskou, ale to u linky 7 není takový problém. Pár minut zpoždění nikoho nezabije. S vlakem 9388 se mi jezdí moc pěkně a je fajn mít jednou za čas tramvaj s celovozovou reklamou pro ozvláštnění.

4 kola na lince 7 utekly jako nic (foto vlastní)

Úterý 3. 3. 2020

Úterý je mým volným dnem. Tedy, stále mám ještě hodinu ve škole – plavání v Hostivaři. Nejprve jsem si ráno udělal radost pěknou snídání, kterou ocenila i má kočka.

Chutná snídaně nastartuje úspěšný den (foto vlastní)

Co už mi ale nedošlo, bylo to, že na velké snídaně nejsem zvyklý a obzvlášť ne před výkonem, jakým lekce plavání u nás ve škole jsou. Stručně řečeno, nebylo mi moc dobře. Musel jsem většinu tréninku plavat volně a vyučující mi říkala, ať takovéhle nápady radši smetu ze stolu.

Aby toho nebylo málo, je dnešní den upršený, a tak, přestože mám v plánu návštěvu svého kolegy Roberta na výlukové lince 36 ve Vysočanech, vydávám se radši domů a pracuji na dalších školních projektech.

Středa 4. 3. 2020

Ve středu vstávám brzy a vydávám se na cestu na Vyšehrad. Se spolužákem Matějem zde testujeme únikovou hru Kletba Vyšehradu, kterou nám poskytl náš projektový partner, se kterým vyrábíme geolokační vzdělávací hru.

Součástí hry je i focení některých památek (foto vlastní)

Odpoledne mám nabitý program. Jako student Univerzity Karlovy jsem pozvaný do firmy Deloitte na studentský meetup, dnes s tématem Etika. Na začátku je teoretický úvod od několika předních odborníků společnosti a pak pracujeme v týmech na různých úkolech, které testují naše etické cítění. Večer se na otočku vydávám do Hybernské ulice na výuku Dopadů technologií na společnost a po jejím konci ještě dorazím na afterparty v Deloitte. Samozřejmě jen na chvíli. Zítra mě čeká práce.

Čtvrtek 5. 3. 2020

Upřímně, moc té práce není. Jsem vyslán na školení řidičů 1, kde se seznamujeme s BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci) a pak se jdeme celá skupina podívat na krátkou instruktáž k vozu Škoda 15T. Takové opakování ojedinělých situací, které mohou nastat. Čtyřhodinové školení je nakonec moc fajn a já se vydávám pěšky z Pankráce do města na oběd za svými bývalými kolegy.

Zajímavý pohled, na který jsem narazil při cestě ze školení (foto vlastní)

Pátek 6. 3. 2020

4/8 – 50 km

Jelikož mám až na výuku ruštiny pátek volný, přihlásil jsem se o vypadlou směnu na lince 4. Standardně z Motola vypravujeme jen jedno pořadí této linky, a to ráno a odpoledne ve špičce. Tu linku chytím většinou právě tak, že si ji najdu ve vypadlých směnách.

Vánoční tramvaj už bez ozdob na své konečné v ulici Minská, zastávka Čechovo náměstí (foto vlastní)

Zajímavé na lince 4 z Motola je to, že vyjíždí rovnou na Čechovo náměstí. Je tedy prvním vlakem v Minské ulici, kde je manipulační prostor pro linky končící na Čechově náměstí, tedy ještě před linkou 13. Když jsem jel poprvé z náměstí Míru směrem na Jana Masaryka, všiml jsem si přecházející důchodkyně. Ta světla na rohu s Blanickou ulicí znám, zelená pro chodce je hrozně krátká a tramvaje zde mají volno skoro okamžitě. Paní radši utekla zpátky na kraj vozovky, když mě tam viděla stát, tak jsem nelenil a vyšel za ní z kabiny. Řekl jsem jí, že klidně počkám a pomohl ji bezpečně přejít. Co vám budu povídat, měl jsem z toho asi tak stejně velkou radost jako babička. Navíc času jsem měl opravdu víc než dost a alespoň jsem mohl pomoci.

Popletené třináctky na Čechově náměstí (foto vlastní)

Vtipným zážitkem se stala situace, kdy kolega s linkou 13 vypravenou ze Strašnic zřejmě podjel kolegu s linkou 13 z Pankráce. Dostal se tak před můj vlak, i když měl stát za oběma z nás. Zachytí tedy kolegu z Pankráce při příjezdu na Čechovo náměstí z centra a požádá ho, aby se vydal Minskou ulicí v opačném směru a nástup cestujících tak proběhl v Moskevské. Ale co já? Mám tady za ním dalších 10 minut čekat? Po chvíli se mu zřejmě opět ozve dispečink, protože kolega na jejich pokyn z Minské vyjede, ale ne vlevo směr náměstí Míru, jak jsme zvyklí, ale zpět do výstupní zastávky Čechovo náměstí vpravo a já tak mám cestu volnou. Teď už mi nic nebrání vyrazit do vozovny.

9401 před zatažením do vozovny Motol (foto vlastní)

Sobota 7. 3. 2020

3/6 – 96 km

Tomuhle nebudete věřit. Úplnou náhodou dostanu od plánovače směnu za vozovnu Pankrác. Ještě navíc linku 3. A to ve víkendový den, kdy poprvé do provozu vyráží nové pražské vozy T2! Mám tedy tu radost se s jedním z nich každé kolo na Nádraží Braník setkávat.

Před výjezdem s typickým pankráckým vlakem (foto vlastní)

Ještě než na to ale dojde, zjišťuji, že je na víkend celkem rušný provoz. Při výjezdu z Pankráce pouštím v podjezdu pod vlakovou tratí sanitku, která mi navíc k mému překvapení poděkuje. Při cestě z Kobylis směrem do centra zastavuji v Zenklově ulici před nehodou dvou osobních aut na našich kolejích. Jelikož to byla asi zřejmě velká šlupa, má jedno z vozidel kompletně urvané kolo a nelze ho odstranit lidskou silou z kolejiště. Směr z centra se tedy uvolní, ale já stále stojím až do příjezdu hasičů. Ty už pomohou auto z kolejí dostat a já s asi patnácti minutovým zpožděním vyrážím směr Braník, celý natěšený na setkání s vozem T2.

Pan ředitel s tramvajačkou Kájou pózují před novým vlakem. Vedle můj dnešní vlak linky 3. (foto vlastní)

Nejenom premiéra v setkání s vlaky T2, ale poprvé se potkáváme osobně i s tramvajačkou Karolínou. Její práce si moc vážím a je super, že se můžeme vzájemně podporovat. Myslím, že její aktivita pomáhá lidem udělat si lepší obrázek na nás řidiče. Navíc je to fajn kolegyně, se kterou se hezky povídá. Přestávka v Braníku uteče jako nic a já opět vyrážím přes divoké sobotní centrum do Kobylis.

Neděle 8. 3. 2020

9/15 – 170 km

Dnešní směna by byla naprosto běžnou směnou na lince 9, kdyby nebyla výjimečně dlouhá, celkem 5 kol, a nenavštívil mě kamarád a dvorní fotograf @czech_transport. Naplánovali jsme hned několik míst, kde na mě počkal se svým hledáčkem a tak si můžete užít tuto pěknou sbírku z dlouhé nedělní směny.

  • Lipanská ZC
  • Národní divadlo DC
  • Kostel sv. Václava na Smíchově
  • Kolegyně z linky 7 výjimečně na lince 9

Na konečných se míjím s kolegyní Pavlínkou, která běžně na lince 9 nejezdí. Od pondělí do pátku ji můžete potkat ráno na lince 7. Běžím jí tedy rychle před jejím odjezdem pozdravit a podaří se nám udělat si i společnou fotku. Večer při střídání se kolega diví, proč jsem měl tak dlouhou směnu a on si bere devítku jen na dvě a půl kola. Holt nám tak občas ty směny vyjdou. Já jsem si svých pět kol užil náramně, navíc jako každou víkendovou směnu v Řepích s občerstvením až do vozu. Děkuji mé drahé mamince.

Shrnutí

Tento týden naježděno celkem 416 km na čtyřech vlacích.

Rok tramvajáka – 11. týden

Pondělí 9. 3. 2020

7/1 – 127 km

V pondělí odpoledne nastupuju na linku 7. Ráno mám ještě meeting s týmem ohledně školního projektu a po zastávce v menze u Národní třídy utíkám na Anděl. Jedenáct hodin na lince 7 jsem měl naposledy před svou nemocí a nemám na to úplně dobré vzpomínky. Bylo to tenkrát utrpení, kdy jsem se dopoval prášky, abych směnu alespoň dojezdil.

Když čekám na Andělu na svůj vlak, překvapí mě vlaky linky 9, 10, 15 a 16 projíždějící Nádražní ulicí. Brzy se dozvídám, že na Bertramce došlo k vážné nehodě tramvaje a automobilu. Dokonce jsou na místě zranění. Nyní jsem opravdu rád za linku, která se tomuto úseku vyhne. Brzo zjišťuji, že dnešní směna má od té nedávné daleko. Počasí sice zrovna nepřálo, stále je to staré zachmuřené březnové odpoledne, ale směna je klidná, já se cítím dobře a spokojeně se vozím z Radlické na Černokosteleckou se svou Škodou 15T.

Škoda 15T v obratišti Radlická (foto vlastní)

Jak jsem již říkal, před směnou jsem navštívil univerzitní menzu a kromě oběda jsem si zde pořídil i večeři na tuto dlouhou směnu. Co mi ale na směně chybělo byla káva. S radostí jsem tedy objevil novou kavárnu přímo na konečné Radlická, která na svém místě nahradila původní fastfood pizzu, která se zavírala během mého kurzu. Jako vstřícný krok navíc kavárna nabízí nám řidičům slevu. Díky milé obsluze jsem ještě spokojenější a budu se sem rád při směnách na sedmičce nebo dvacet jedničce vracet.

Kolem osmé má kavárna pochopitelně již zavřeno. Kafe mám však v termosce. (foto vlastní)

I díky kávě se udržuji v pozornosti až do pozdních večerních hodin. Radlická ulice je již otevřená a my jezdíme standardně přes zastávku Na Knížecí. Mizí tedy jedna z výhod, to jest manipulační zatažení do vozovny Motol. Ale co. Alespoň ještě svezu nějaké cestující, kterým se cesta na Anděl hodí.

  • Opět běžné zatažení (foto vlastní)
  • Odstavení na objízdné koleji v Motole (foto vlastní)

Nakonec však jedu skoro sám, cestou ke mně nastoupí asi 3 cestující. Po příjezdu do Motola se dozvídám, že zatahuji na objízdnou kolej, což je pro mě celkem nezvyklé. Zatím jsem odtud pokaždé jen vyjížděl. Depáci mě uklidňují („Všechny výhybky si hodíš doleva!“), no dobrá, jde se na věc. Podle očekávání je vše bez starostí. A díky tomu, že nemusím otevírat vrata do haly odcházím do výpravny ještě dříve než normálně. Vrátím „noty“, klíče a pracovní výkazy a utíkám domů.

Úterý 10. 3. 2020

Volno

Úterý je školní den. V poledne mě čeká plavání a poučen z minulého týdne mám jen lehkou snídani. Dopoledne se dozvídám, že se budou dnes zavírat po základních a středních školách i univerzity. To znamená, že plavání je mou poslední prezenční hodinou na dlouhou dobu. Náležitě si ho užiju a pak jdeme ještě se spolužákem na oběd. Jelikož se od zítra nekoná škola, volám do výpravny, zda pro mě nemají práci. Hned zítra dostanu zvláštní pořadí linky 7.

Večer se pak stavím za kamarádem v kavárně a píšu blog, zatímco se on učí na zkoušení z Anatomie. Musím říct, že je ideální pracovat takhle ve více lidech, člověka to donutí sednout a dělat. Máte to taky tak?

Středa 11. 3. 2020

7/8 – 90 km

Jak jsem již avizoval, dneska mám hodně zajímavou směnu, jen opět na lince sedm. Trvá necelých osm hodin, začíná v osm ráno a ještě navíc atypicky ve směru do centra. Za pozdní nástup jsem rád! Ráno byla šílená průtrž mračen, která mě zvládla i probudit. Touhle dobou už je naštěstí klid jen stále zamračeno. Kolega přijede z Radlické, tramvaj mi předává prý v perfektním stavu.

Černokostelecká (foto vlastní)

Když dorazím na Černokosteleckou, čeká mě nemilé překvapení. Potopa všude, kam se člověk podívá. Musím zastavit ještě pár metrů před námezníkem, abych mohl z kabiny vylézt suchou nohou. Na Černokostelecké je stejně většinou jen několikaminutový obrat, tak nikomu nezavázím. Skočím si na malou, napít se a zase jedu zpět na Radlickou.

Naučený z pondělí opět navštívím Radlickou kavárnu, a tak je tahle směna opravdu moc příjemná. Udělám ještě pár koleček a poslední kolo už ani nedojedu na Radlickou a střídám, pro změnu, ve směru z centra. Je to opravdu atypická směna, kterou jezdí každý den naše kolegyně, která se stará o malé děti. Teď je však s nimi doma a proto jsem směnu dostal já.

Novinkou z důvodu koronavirové epidemie je opatření ve formě automatického otevírání všech dveří v zastávkách. Cílem je, aby cestující museli využívat co nejméně dotykových ploch při cestování MHD. Místo držení madel za ruce lze použít zakotvenou paži, dveře se vám otevírají všechny a v zastávkách na znamení zastavíme vždy. Snad alespoň trochu pomůžeme od šíření víru.

12/152 – 27 km

A protože je podle našeho výpravčího tahle směna opravdu příliš krátká, posílá mě po krátké obědové pauze ještě na dvě kola na Barrandov. Už jsem párkrát strašil, že mám asi poslední směnu s linkou nahoru na Sídliště Barrandov. No dnes tomu už opravdu je. Výluka začíná za pár dní a já už mám směny do té doby naplánované.

Čtvrtek 12. 3.

16/242 – 60 km

Po dvou týdnech jsem dnes opět vyfasoval obrat na kaliforňanu s našimi „novými“ vozy KT. Ty jsme si půjčili v Ústředních dílnách DP od hloubětínských řidičů. O tom jsem psal v devátém týdnu.

Na cestě na směnu. Začíná na Andělu, tak jsem se s kolegou svezl svým vlakem z Motola. (foto vlastní)

Zatím jsem měl na lince 16 pouze šejdrovou směnu, jedno kolečko, tedy pouze jeden obrat. Dnes mám sice opět směnu šejdrovou, ale o pár hodin delší a dokonce s třemi obraty na kaliforňanu!

Co je „kaliforňan“? Tento kolejový přejezd, na který mohou v Praze pouze vlaky KT8 (napravo kabina vlaku, nalevo právě odjíždějící vlak). (foto vlastní)

Když přijedu na Polikliniku Vysočany, cestující již slyšeli hlášení o výluce a všichni vzorně vystupují. Já si tedy jen vlak zkontroluji a zavírám dveře. Pár minut ve výstupní zastávce počkám, než odjede vlak přede mnou. Poté se vydám přes kolejový přejezd. Na něm je umístěna zajišťovací výhybka, která při mém průjezdu hlasitě cvaká. To proto, že je nastavena do směru odjezdového, a já tedy při svém příjezdu na tu kolej „řežu“ jazyky výhybky.

Zajímavé „noty“ k vozu. Jeden den je vůz vypraven z Motola, druhý den z Hloubětína (tedy z Ústředních dílen). (foto vlastní)

V tuhle chvíli musím provést několik úkonů ke změně stanoviště z jedné strany na druhou. Je toho spoustu, zajistit zrcátka a hrazdu, stáhnout sběrač, pobalit si svých pět švestek,… na vše má řidič jen několik minut! Naštěstí přidělených osm minut na Vysočanech je opravdu dostatečná doba a já mám navíc štěstí na tramvaj, která funguje perfektně.

Tramvaj KT8 je elegantní i když s ostrými hranami (foto vlastní)

Nyní vyrážím směr Kotlářka a následně opět na kaliforňana ve Vysočanech. Pak mám na Palmovce oběd, který strávím v přilehlé restauraci. K obědu mi naservírují moc dobrý steak. Následně si vlak KT8 opět vezmu ve směru na kaliforňana, otočím se na Kotlářce a má směna končí. Opravdu rychlovka a s více než dostatečnou pauzou na perfektně načasovaný oběd. Dnešek považuji za úspěšný!

Při střídání mi vlak zdrželi popeláři. Nedá se nic dělat! Na kaliforňanu budu obracet rychleji! (foto vlastní)

Pátek 13. 3.

Nejsem sice pověrčivý, ale tento pátek 13. jsem byl rád za volno. Přeci jen mám už tak celkem hodně směn v tomto týdnu.

Sobota 14. 3.

Sobota byla plánovaným volným dnem. Těšil jsem se moc, dnes se jede totiž úplně poslední závod ve světovém poháru v biatlonu. Kdo mě zná, tak ví, že jsem velký fanoušek už několik let. Bohužel jsem zjistil, že se směnami v práci se fandění biatlonu kombinuje špatně, a tak jsem letos vynechal až příliš mnoho závodů.

Z důvodu koronaviru se poslední zastávkou na letošní tour stalo Kontiolahti ve Finsku a já si na dnešní den neplánoval nic, co by mě mohlo od závodů rušit. Se slzou v oku na konci televizi vypínám a už teď se těším na další sezónu. Snad už bude za normálních podmínek a s diváky na závodištích.

Neděle 15. 3.

10/12 – 131 km

V neděli jsem se už do práce těšil. O to víc, že mě do ní sveze kolega z kurzu. Chytím si ho na Vinohradech a vezu se přímo linkou 10 až k naší vozovně v Motole. Víkendové nástupy jsou kvůli delšímu rannímu intervalu v neděli dokonce až po deváté hodině, jako tomu je u mě dnes. Směna má necelých devět hodin a já na lince 10 udělám skoro 3 kolečka.

Můj ranní express z Vinohrad do Motola (foto vlastní)

Pro mě zajímavým zážitkem je vyjet z vozovny Motol do Řep a zde se na střední koleji postavit za přede mnou vyjíždějící linku 9. Takto tedy stojíme za sebou dvě 15T: linka 9 a 10. To se mi ještě nepoštěstilo. Ani jeden na tuto kolej standardně nepatříme. To jsou ty nedělní výjezdy!

S desítkou, za devítkou. Pěkná náhoda. (foto vlastní)

Uzavření obchodních center v rámci opatření proti šíření viru se razantně projevilo. Takto prázdný jsem přes den ještě nejezdil. Samozřejmě, člověk ocení absenci aut, klidnější provoz, ale o čem to je vozit v tramvaji vzduch? Tím, že jsem začínal až kolem deváté mám dnes směnu tzv. celodenní. To v neděli znamená, že bych měl jezdit v době největší vytíženosti a tomu to dnes opravdu neodpovídá.

V zastávce I. P. Pavlova. Nejvytíženější zastávka v Praze a na zastávce stojí jen pár cestujících. (foto vlastní)

Již skoro večer vlak předávám kolegyni, které zážitek s prázdnou tramvají vyprávím. Spokojeně si ji ode mě bere a sama vyráží na poslední dvě kola na lince 10. Linka je to dlouhá, takže jich za celý den stihne vlak jen 5.

Shrnutí

Tento týden jsem ujel přibližně 435 km během čtyřech pracovních dní na celkem 5 vlacích (3x 15T, 2x KT8)

Je libo newsletter?