V tomto příspěvku najdete citace z výpovědí mých kolegů, tramvajáků. Jelikož byly tyto příběhy v mnoha případech hluboce osobní, zůstanou zde všechny uveřejněny anonymně.
Často se lidé na Instagramu zajímají: “Jaká byla tvá cesta k řízení tramvaje?” Myslím, že nejsem jediný tramvaják, kterému se to, kdy stalo. Občas za tou otázkou následuje osobní zpověď ve smyslu: “Chci se stát řidičem tramvaje, to už vím. Co mám studovat za školu? Co budu do 21 let dělat?” Pokusím se na tyto otázky odpovědět formou výpovědí současných řidičů, kteří se tak ochotně podělili o své příběhy: o tom, jak se stali tramvajáky.
Studium
Jelikož si své první životní cesty musíme vybírat již brzy v pubertě, na jakou se vydat střední školu je rozhodně relevantní otázka. Mnoho mladých lidí se zájmem o dopravu se obrací na střední průmyslové školy dopravní. V Praze jsou nejpopulárnější ta v Masné a druhá spadající pod Dopravní podnik, buď v Moravské nebo u nás ve vozovně Motol. Osobně znám několik nadějných tramvajáků, kteří tyto školy studují. Mají tak možnost nahlédnout odborně do fungování dopravy již v útlém věku a osvojit si principy v dopravě jako celku. Ať už si vyberou spíše technický nebo ekonomický směr, je to rozhodně dobrá příprava na kariéru v dopravě.
“Bylo to na škole pod Dopravním podnikem Střední průmyslová škola a učiliště Moravská, obor Mechanik elektronických zařízení, kde jsem později dělal i nástavbu a maturoval jsem z oboru Doprava a přeprava.”
“Bydlel jsem na Lehovci přímo u konečné tramvaje a měl tak svět tramvají přímo před očima. Proto volba Střední průmyslové školy dopravní byla nasnadě.”
Nicméně to rozhodně není jediná cesta. Většina mně známých kolegů dopravní školu nestudovala. Já osobně jsem studoval osmileté gymnázium stejně jako někteří další. Ano, to studium, které vám možná dá do života všeobecný rozhled, ale ne specifické dovednosti pro trh práce. Zrovna to však u tramvají vůbec nevadí, protože vše, co potřebujete vědět, vás naučí v “tramvajové škole”.
“I já, obyčejná holka, co o tramvajích nikdy nic nevěděla, vystudovala gympl, můžu teď říct, že mám práci, která mě baví, naplňuje, a že tam chodím ráda.”
Když to tedy shrnu, nezáleží na tom, co konkrétně vystudujete. Vyberte si školu, která vás bude bavit. Často napoví vaše známky na základní škole. Zaměřte se na předměty, ze kterých máte dobré známky a jejich studiu se budete rádi věnovat dál.
“Studoval jsem dopravní průmyslovku v Masný. Jelikož jsem se o dopravu zajímal už jako malý, neměl jsem při volbě oboru střední školy problém. Začal jsem na škole i fotit, což mě dostalo do několika soutěží, kde jsem dostal jak finanční, tak materiální dary. Nebudu se tajit tím, že jsem byl šotouš. Přes kamaráda jsem se dostal do kontaktu s jedním řidičem z Hostivaře, což mě vedlo k focení a většímu zájmu o autobusovou dopravu.”
Jelikož není na pozici řidiče nutná maturita, neváhejte se podívat i na obory s výučním listem. Variant je spousta. A pokud cítíte konflikt v tom, že byste rádi studovali vysokou školu, protože vás studovat baví, ale toužíte po tom řídit tramvaj, nezoufejte. Jsem důkazem toho, že to lze a můžu vám za sebe říct, že je to skvělá kombinace. A je nás tu víc. Někteří pak postoupí z tramvaje na vyšší pozice v rámci podniku, a to se pak ta praxe z ulic hodí!
První práce
Teď však přichází ta náročnější část. Střední školou jste úspěšně prošli. Je vám však teprve 18 let a kurz řidiče tramvaje můžete ukončit až ve 21 letech. Co teď? Zaprvé doporučuji si udělat řidičský průkaz a začít aktivně jezdit v ulicích Prahy nebo zkrátka vašeho města. Dá vám to zkušenosti s orientací v městské dopravě. Přeci jen se tramvaj většinu času pohybuje po silnicích a znát silniční dopravu z auta je rozhodně dobrý začátek.
“Výcvik jsem započal už rok předem (tj. v 17 letech), abych měl jistotu, že dnem dovršení 18 let mohu dělat zkoušky.”
Tři roky je ideální doba se s provozem seznámit. Mezitím neuškodí, když budete cestovat Prahou i v MHD. Poznáte ji velmi dobře a v kurzu se vám tak bude daleko snáz učit aktuální linkové vedení, ze kterého se dělá zkouška. Abyste však na toto samostudium měli dost peněz, budete se muset podívat po nějaké práci. Pokud studujete dopravní průmyslovku a jste šikovní, dost možná se dostanete k nabídce brigády třeba v Dopravním podniku. Po studiích se z této brigády může stát i práce na plný úvazek.
“V roce 2009 jsem nastoupil jako elektrikář eskalátorů v DPP a v roce 2010, hned po dovršení 21 let si splnil sen a nastoupil do kurzu na tramvaje.”
“Hned po škole jsem nastoupil k DPP na pozici „správce tratě“. I městské dráhy mají svou správu železnic. Zde jsem se něco dozvěděl o kolejovém svršku a ač mi tato práce nevyhovovala, dovolím si říct, že mi dala opravdu mnoho.”
Bez lidí na technických pozicích by nemohl systém veřejné dopravy nikdy fungovat. Pravdou je, že šikovných zaměstnanců na těchto pozicích bude ještě dlouho nedostatek. Pokud jste tedy alespoň trochu zruční, neváhejte. K tramvajím se tak dostanete blízko již velmi brzy a zkoušku z tramvajácké technické přípravy pak dáte levou zadní.
“‘Jak já bych mohla udělat zkoušku z techniky,’ říkala jsem si. To bylo vlastně jediné, co mě před kurzem trápilo. Netrvalo dlouho a já už seděla ve školní lavici ve vozovně Pankrác a absolutně nechápala, co ten pán před tabulí vykládá. Jenže když se člověk dostane do tramvaje, tak se mu jednotlivé znalosti začnou propojovat a dávat smysl. Pár probrečených nocí bylo ta tam a já teď brázdím ulice tramvají a připadám si hustě.”
Kam vás vítr zavane
Za tři roky se může stát leccos. Chytnete se práce, která vás začne bavit, naplňovat, poznáte super kolegy a třeba na této práci zůstanete. Moc vám to přeju. Jestli máte strach, že jste svůj sen promarnili, nemusí tomu tak vůbec být. Když jsem byl s kolegy v kurzu, setkal jsem se s frekventanty z všeljakých pracovních zázemí a širokého věkového rozptylu. Mnoho řidičů přichází například z gastronomie, kde jsou zvyklí na nelidsky dlouhé směny a náročnou práci závislou na nejistých dýškách od hladových zákazníků. Na tramvaji pak naleznou stabilní zaměstnání s jistotou příjmu na účet ve stanoveném datu.
“Už jako malá jsem chtěla řídit tramvaj. Pokusy o jiný směr v mém profesním životě byly, vždy mě to ale vrátilo k dopravě a ostatní odvětví jako kultura či sport zůstaly koníčkem. Jednou to přišlo a já se dostala do kurzu ani nevím jak. Bylo to rychlé. Prostě jsem to chtěla.”
K tramvaji se tedy můžete dostat vždycky. Průměrný věk řidičů je vysoký a odliv do důchodu je zde pravidelný. Může se tak stát, že až po třicítce budete hledat zaměstnání v novém odvětví, padne volba právě na tramvaj, o které jste snili již od dětství.
“Časem bylo potřeba změnit pracoviště. Přešel jsem k rozvozu zboží po Praze, jelikož místopis mám jako rodilý Pražák v malíku. Po čase v této práci jsem poslal životopis do DPP k tramvajím. Dlouho se nikdo neozýval, a já byl už velmi blízko k práci řidiče záchranné služby. Na poslední chvíli se DPP ozval a já si zvolil tramvaje.”
Mnoho mých známých se dostalo k tramvaji z nějakého příbuzného odvětví, někdo z vlakové dopravy, někdo z logistiky, jiní z pozic v rámci dopravního podniku. Jedno je ale jisté. Kdo se u tramvaje najde, jen těžko tohle zaměstnání opustí. Takže za zkoušku to rozhodně stojí. Je to celkem na tři roky, a pokud to pro vás není, nebude se na vás pak nikdo zlobit, když naše řady opustíte. Nezapomeňte se však obrnit trpělivostí a zdravotní připraveností viz první díl tohoto seriálu. Ať je vaše cesta úspěšná a se šťastným koncem.
Možností je spousta, všechno se nevejde
Pokud vás cokoliv z dnešního článku zaujalo, třeba příběhy jednotlivých tramvajáků, neváhejte mi napsat o více podrobností. Jména svých kolegů zde záměrně neuvádím, ale s jejich svolením vám rád zprostředkuji konzultaci, případně článek doplním o více detailů podle vaší konkrétní situace. Můžete psát do komentářů, nebo přímo na email. Hodně zdaru. A nezapomeňte si říct o newsletter:
