Kurz – Cesta do kurzu řidiče tramvaje v Praze

Jmenuji se Kryštof a jsem z Prahy. Před dvěma měsíci jsem se rozhodl, že bych se chtěl stát řidičem tramvaje. Jak jsem k tomu došel? Samozřejmě, rozhodnutí to nebylo takhle spontánní. Když jsem byl malý, moje babička mě vedla k zálibě v hromadné dopravě. Tím, že pocházím z pražského sídliště, kde jsme měli konečnou tramvají, využíval jsem je dnes a denně. Babička mě však ráda vozila i metrem nebo vlakem. Až později jsem se dozvěděl, že k tomu měla osobní důvod. Sama byla v mládí průvodčí v tramvaji. Aby to bylo ještě pikantnější, tak právě na tramvaji se potkala s mým dědečkem, který jako průvodčí začínal a později se stal také řidičem. Když mi tedy můj dobrý kamarád Martin řekl, že se do kurzu hlásí, bylo mi jasné, že je to teď nebo nikdy.

Díky panu Pavlu Fojtíkovi (tou dobou vedoucí archivu Dopravního podniku hlavního města Prahy, dále DPP) se mi podařilo zjistit, že oba, babička i děda, byli zaměstnaní v tehdy nové vozovně Motol. Volba tedy padla právě na tuto vozovnu. Nyní se zdá, že můj sen procházet se po místě, kam denně cestovali i mí prarodiče, je už opravdu velmi blízko.

“Když mi tedy můj kamarád Martin řekl, že se do kurzu hlásí, bylo mi jasné, že je to teď nebo nikdy. “

Proces přihlášky

Ano, je hezké rozhodnout se, že chcete řídit tramvaj, pomoci tak stále rostoucímu nedostatku řidičů u nás, v Praze. Jenže to přes všude se vyskytující reklamu není tak snadné. Vstupní kritéria věk 21 let, řidičský průkaz skupiny B a čistý trestní rejstřík i karta řidiče jsou jedna věc. Celý proces je hlavně časově velmi náročný a mně se ho podařilo dobře a relativně rychle zvládnout jen díky tomu, že jsem byl neustále k dispozici, tou dobou nezaměstnaný.

15T na Barrandovské estakádě
Můj budoucí stroj Škoda 15T4 stoupá na Barrandov. (foto vlastní)

1)

Pro začátek vás čeká první kontakt s DPP. Ideální je dle mého názoru vyplnit přihlášku online, zaslat skrz ní životopis a pak zavolat personálnímu referentovi (kontakt je v inzerátu) a promluvit si s ním/ní. Důvod je ten, že uchazečů je velká spousta a rozhodně nechcete zapadnout nebo se ztratit mezi všemi přihláškami. Pokud se bude váš profil referentovi líbit, předá ho kolegům z Jízdní služby Na Bojišti (referent, stejně jako celé personální oddělení aktuálně sídlí v depu na Kačerově). Zde vás čeká milé setkání a vyjasnění všeho, co práce řidiče obnáší. Nebudu zabíhat do detailů. Sám to z praxe ještě ani nevím, ale odkážu vás na pěkný článek na serveru Pražské tramvaje (zde). Musíte se hlavně domluvit, na kterou vozovnu aktuálně řidiče hledají, a která je pro vás nejlepší. Nyní se hledají řidiči pro všech sedm hlavních vozoven, takže kritériem většinou bývá bydliště.

Pokud si vše sedne, rovnou vás objednají na psychologické vyšetření u závodního psychologa. Ten pro změnu sídlí u Ústředních dílen v Malešicích. Co vám budu povídat. Psychologické testy jsou náročné. Člověk se musí celé dopoledne plně soustředit. Skládají se totiž z několika částí: osobnostních i výkonových (musíte se dlouhou dobu soustředit na rutinní činnost, rychle reagovat na podněty a vyřešit logické úlohy). Nevím, jaká je úspěšnost uchazečů v číslech, ale dle všeho jich skoro polovina neprojde. Proto se také psychologické testy dělají jako první. Až se vám je podaří úspěšně dokončit, budete opět v kontaktu s personálním referentem, který si vás pozve k setkání na Kačerově a začne s vámi vyplňovat papírování. Věřte mi, že papírů je kolem vašeho nástupu neuvěřitelné množství. Já jsem si na to připravil jednu složku, kde jsem měl všechny dokumenty bezpečně uložené. V tuto chvíli se předběžně vybere datum zahájení kurzu, které se snažíte stihnout.

“Musíte se hlavně domluvit, na kterou vozovnu aktuálně řidiče hledají a která je pro vás nejlepší.”

2)

Dálší fází jsou důkladné zdravotní testy. Nejprve vás pošlou za vaším praktickým lékařem (standardní vstupní prohlídka jako u jiného zaměstnání) a nechat si naměřit EKG u závodního lékaře přímo na Kačerově. Jelikož měl během mého přijímacího procesu závodní lékař dovolenou, nechal jsem si EKG natočit u svého praktického lékaře. Nyní se cesty uchazečů rozdělují. Dle vašeho přiřazení k vozovně, vám je přidělen praktický lékař podniku, který rozhodne o tom, jaká všechna doplňující vyšetření vás ještě čekají. Nečekejte žádné úlevy. Většina uchazečů si projde všemi standardními vyšetřeními: ORL, oční, neurologie a psychiatrie. Celkem tedy navštívíte před nástupem 8 odborníků (včetně psychologa a vašeho ošetřujícího lékaře)! Vemte si, kolik času tento proces zabírá a vše si navíc musíte organizovat sami. Všude zavolat, domluvit se. Připravte se na to, že na některých odděleních bývají dlouhé čekací lhůty. Já například musel zaměnit vyšetření na Ústavu leteckého zdravotnictví (kam vás lékař DPP posílá primárně) za vojenskou nemocnici, kde mě byli schopni vzít za týden. Na ÚLZ bych čekal dva měsíce a promeškal plánované datum nástupu.

Každá prohlídka je specifická, já doporučuji jako první navštívit oční, které je dle mého názoru nejnáročnější. Záleží však na tom, jak moc vás tlačí čas a jaké termíny návštěv vám lékaři nabídnou. Až budete mít celé toto kolečko oběhnuté, vrátíte se zpět k vámi přidělenému lékaři DPP, který finálně rozhodne o vaší zdravotní způsobilosti. Hurá. Máte v podstatě vyhráno. Teď se objednáte na schůzku ke mzdové učetní vaší vozovny a už doladíte poslední detaily (právě ta zasílá tzv. Návrh k přijetí, který podepisuje váš budoucí nadřízený) a domluvíte se na datu podpisu smlouvy. Tam také získáte vstupní kartu a průkaz zaměstnance DPP v jednom. Ještě je tu jedno kolo obíhání, které je však samozřejmě dobrovolné, a to je zaměstnanecké jízdné. Vy a váš manžel/ka, registrovaný partner/ka nebo děti si musí zařídit lítačku, na kterou vám pak na předprodejním místě DPP nahrají levnější roční jízdné v rámci Prahy. Žádost musíte zanést podepsanou vaším nadřízeným (za kterým zajdete na vozovnu) úřednici Na Bojišti.

8285 v obratišti Špejchar. Výluka při Maratonu 2019
Vyladěná 8285 v obratišti Špejchar při maratonu v centru města. (foto vlastní)

No, a to je vše. Papírování vyřešeno a vy se můžete těšit na začátek vašeho kurzu. Já už to mám za pár, konkrétně v pondělí 27. května 2019. Držte mi palce a já vás budu nadále informovat o průběhu kurzu. Pokud máte jakékoli nápady, dotazy nebo připomínky, budu rád, když je necháte dole v komentářích.

Kurz – 1. týden

Kolegové z předcházejícího kurzu už uhánějí v cvičných vozech ulicemi Prahy. My jim zatím jen tiše závidíme v pankráckých učebnách. (foto vlastní)

Kurz zahájen. První den se ve vozovně Pankrác sešlo celkem 17 frekventantů. Všichni plní očekávání, jak bude těch příštích deset týdnů vypadat. Nejdříve nás uvítal vedoucí vzdělávání a jeho zástupce. Překvapivě pro mě už rovnou prezentovali kompletní harmonogram kurzu na celých deset týdnů. O něm vám povím více dále. Jinak byl první den hlavně o formalitách: BOZP, požární bezpečnost a informace k alkoholové a drogové politice v DPP. Dozvídáme se, že první jízdy nás čekají už druhý týden kurzu! Je toho tedy hodně, co bychom měli vstřebat už za 1 týden.

Harmonogram

Jak píši výše, již první den dostáváme do rukou kompletní harmonogram našeho kurzu. Je to logické, kurzy se rotují, trvají 10 týdnů a každých 5 týdnů začíná nový. Je tedy snazší ho mít plus minus stejný. Mile mě překvapuje, jak jsou kurzy v DPP dobře organizované.

Součástí kurzu jsou hlavně 3 oborové předměty: Technická příprava, Provozně předpisová soustava a Organizace a řízení tramvajového provozu. Tyto předměty v rámci kurzu rotují, takže každý den máme vždy alespoň dva různé předměty. Díky tomu je výuka záživná a stále se dozvídáme něco nového. Od druhého týdne tyto předměty doplňuje Praktický výcvik ve formě jízd. O tom se více dočtete v dalším příspěvku.

V druhé půlce kurzu, od šestého týdne bude skoro opuštěna teoretická část a každý den probíhá praktický výcvik v ulicích Prahy. V 7., 8. a 9. týdnu pak postupně zkouška z každého jednoho oborového předmětu. To vše vyvrcholí v týdnu 10., kdy nás čeká Státní závěrečná zkouška před komisí z magistrátu hlavního města Prahy.

Místo výuky v druhé půlce kurzu. Lavice cvičného vozu T3.
(foto vlastní)

Náplň prvního týdne

Jak jsem již avizoval, je nutné dostat do našich hlav mnoho informací již první týden, abychom v ulicích Prahy obstáli. Začnu technickou přípravou: zde nás vyučující zasvěcuje do toho, jak fungují jednotlivé typy tramvají. Hlavním poučením z předmětu má být to, že žádný typ tramvaje, který nalezneme v Praze, není úplný originál. Vždy je to výsledek evoluce typů tramvají předcházejících. I když vezmeme vozy nejstarší, poháněné zrychlovačem, tak i přes přechod na pulzní regulaci u tzv. “tyristorek” zůstává mnoho funkcí tramvaje stejných. Dále se dozvídáme, jak fungují brzdy tramvaje (abychom zvládli za každých okolností, pokud možno, včas a bezpečně zastavit). Již první týden se při exkurzi podíváme do deponovaných vozů na Pankráci a konkrétní funkce vozů si zatím alespoň ukážeme. Jeden kolega se dokonce poprvé s tramvají rozjede, aby ji vrátil na původní místo po instruktáži zpětného pohybu s tramvají (rozlišujte od couvání, které se provádí z kabiny řidiče a řidič ho nemůže vykonávat sám).

Hlavní náplní dalšího předmětu, předpisové soustavy, je pro změnu nauka o výhybkách a návěstích, tedy různých značkách a signálech, se kterými se řidič setká. Samozřejmě, je důležité dodržovat všechny předpisy, protože zde nejsou pro legraci, ale vždy odráží aktuální situaci na kolejích, či v ulicích. Letmo mluvíme i o různých výjimečných situacích, abychom o nich co nejdříve slyšeli a byli na ně alespoň mentálně připraveni.

Palubní počítač APEX s informačním a odbavovacím systémem vozu (foto vlastní)

Třetí předmět, nazvaný organizace a řízení tramvajového provozu, je taková všehochuť. Vyučující nám pouští různá videa z provozu, mluví o chybách řidičů a doporučuje, na co si dávat při řízení pozor. Mluvíme i o nehodách, protože i to v podstatě každého řidiče dřív nebo později čeká. Všichni jsme poučeni, že je nezbytné se průběžně učit kompletní linkové vedení tramvají, včetně celé kolejové sítě, tedy nejen to, jak tramvajové linky standardně jezdí, ale kam všude se mohou vozy dostat. Takové množství informací už některé zájemce o profesi odradí. Stručně se dozvídáme, jak funguje přidělování směn, jak vypadá den řidiče tramvaje a kdo je v jaké situaci řidiči nadřízeným. V pátek si také prakticky zkoušíme ovládat palubní počítač, APEX. Ten zajišťuje kompletně informační systém tramvaje a komunikuje s dispečerským programem DORIS. Učíme se pracovat s vlakovým jízdním řádem, abychom byli schopni správně vyhlašovat zastávky a informovat tak cestující. Vše probíhá formou simulace přímo z učebny, kompletně bez vyrušení reálného provozu tramvají.

Závěrem

První týden utekl jako voda. Nicméně velké množství informací, kterým nás musí vyučující zahltit před nástupem do vozů, již odradil 4 z našich řad. Aktuálně tedy zůstáváme v počtu 13 frekventantů. Navzájem se povzbuzujeme a držíme si palce, aby se nás v dalších týdnech udrželo co nejvíce. Tak na shledanou za týden.

Kurz – 2. týden

Druhý týden započal ve stejném stylu jako ten první. Trocha teorie z technické přípravy, organizace provozu a předpisové soustavy. To bylo pondělí a úterý. Jenže pak přišla středa. Pro většinu z nás (první) den D.

Hlavně je potřeba vždy správně nastavit infopanely, aby cestující věděli, kam se mohou svézt. (foto vlastní)

První jízda tramvají

Sešlápnete pedál megalomanského stroje a všechno to na vás spadne. Teorie je ta tam. V pedálech je neuvěřitelná síla, která pohání v tomto případě téměř prázdnou tramvaj. Najednou nejde o zaškrtávací test z teorie jízdy. Člověk musí veškeré činnosti dělat doopravdy a současně.

Před mým úplně prvním rozjetím s tramvají. Na první cestu mi byl přidělen vůz T3 z obratiště Špejchar. (foto vlastní)

Například křižovatka; pokud se jedná o křižovatku s rádiově ovládanou výhybkou musím:
1) zkontrolovat letmým pohledem palubní počítač, zda mi volí správný směr další jízdy
2) zkontrolovat návěstidlo výhybky (černé obrazovky, na kterých svítí červené šipky směru cesty na výhybce) zda je ve směru, který potřebuji, pokud ne, že se změní a v každém případě tzv. zablokuje (blikání šipky) proti přestavení jiným vlakem
3) vjíždím do výhybky a to max. povolenou rychlostí 15 km/h, tedy kontrolovat tachometr
4) zapnout si včas směrovky
5) sledovat tzv. čočky (semafor tramvají), pokud jsou “na volno”, mohu do křižovatky vjet
6) před vjezdem do výhybky ještě zkontrolovat pohledem výhybku, zda jsou opravdu její jazyky v tom směru, do kterého mířím
7) sledovat provoz kolem sebe a chodce, zda se všichni chovají dle předpisů a neohrožují mě (tramvaj a cestující) nebo sebe na životě
8) pokračovat rychlostí 15 km/h přes všechna kolejová křížení a sjezdovou výhybku z odbočky
9) vypnout směrovky, uvést do chodu hlášení, pokud právě vjíždím do zastávky.

Tohle všechno se udá většinou v řádu pár desítek vteřin. A to děláme kurz v létě, za dobrých světelných podmínek a zatím i přívětivého počasí. Lituji kohokoli, kdo si toto poprvé zkusí za bouřky, deště nebo sněhové přeháňky, prostě za jakkoli nepříznivých venkovních podmínek.

Vytuněná kabina stařičkého vozu T3 ev. č. 5502. Před námi druhý vůz stejného typu. Vpravo si všimněte panelu pro instruktora, ze kterého lze mimo jiné simulovat některé závady vlaku.

Po úporné čtvrteční teorii nás v pátek čekaly další jízdy. Tentokrát na nás vyšel modernizovaný vůz T3R.P. S tím bylo řízení daleko intuitivnější, bližší řízení auta. Musím říct, že po náročné středě jsem si páteční jízdy nad míru užil a myslím, že jsem ze sebe vydal o dost lepší výkon. Takže se těším na další jízdy opět za týden a jsem zvědavý, co nového přinesou. Co vy?

Kurz – 3. týden

Třetí týden kurzu řidičů tramvaje nebyl o moc jiný od toho předcházejícího, alespoň co se výuky v učebnách týče. Změny proběhly ve skupinách na jízdy. Jak jsme po zahájení jízd zjistili, náš instruktor Pavel odcházel na dovolenou a bylo jasné, že s ním nevydržíme dlouho.

Náš nejmodernější cvičný vůz ev. č. 5525, T3R.P v obratišti Vozovna Kobylisy. Právě za námi dorazila tramvaj „Vymlouvačka“.

Hned v pondělí jsem přemýšlel, jak asi tento týden bude vypadat. Věděl jsem, že ve středu budeme naposledy jezdit s naším instruktorem a už v pátek budu na voze s někým jiným. V pondělí ráno jsme si v rámci výuky pouštěli různá mírně nepříjemná videa, nehody tramvají z ulic Prahy. To, co následovalo, mě ale překvapilo. Zvažoval jsem několik variant dalšího vývoje v našich skupinách. Jak jsem říkal, v tuto chvíli nás bylo 13 frekventantů na sedm instruktorů, jedna kolegyně tedy jezdila sólo. Avšak můj tehdejší instruktor kurz opouštěl, tedy bylo jasné, že buď budeme jezdit ve třech s kolegyní, která doposavad jezdila sólo, anebo bude muset někdo kurz opustit. To druhé se stalo pravdou; Jeden náš kolega se rozhodl vzdát, ale nikomu nic neřekl, pouze vedoucímu školení. Takže po pár videích a ranním přezkoušení z pravidel silničního provozu nás navštívil lektor, který kolegu poprosil, ať si sbalí věci a šli spolu podepsat výpověď.

Kabina „nejmodernějšího“ vozu T3R.P ev. č. 5525. Všimněte si přidaného ručního řadiče a nového palubního počítače APEX. (foto vlastní)

Kolega se tedy s námi rozloučil a odešel. Voilà, „problém“ vyřešen. Nyní zůstalo 12 frekventantů na 6 instruktorů. Oproti mému očekávání jsem byl přiřazen k jinému instruktorovi, než bylo původně plánováno, a to k Mirkovi, se kterým už tou dobou jezdil můj kamarád Martin. Hned první společný den jsme vyvezli můj úplně první tramvajový vlak, stařičký zrychlovač T3, ev. č. 5502. Příjemným zjištěním pro mě bylo to, že jelikož ani instruktor, ani my dva nekouříme a jsme schopni si obstarat na půl dne svačinu, jezdíme téměř 8 hodin vkuse. Člověk tak najezdí až 2x více kilometrů, a to už je na pokrocích výrazně znát.

Náhodné setkání s druhým cvičným vozem na mostě Legií pod Petřínem (foto vlastní)

Páteční jízdy na „zrychlovači“ jsem si velmi užil. Zavzpomínal jsem na svou úplně první jízdu a objevoval s tramvají další neprozkoumaná místa Prahy. A teď malá reklama na další příspěvek. Další týden nás čeká jízda na nejnovějším voze pražské flotily, Škodě 15T a v pátek pro změnu noční jízdy. Už se moc těším.

Kurz – 4. týden

Jak jsem již v minulém příspěvku naznačoval, čtvrtý týden kurzu byl, jak se lidově říká, výživný. Kromě standardní výuky jsme ve středu a v pátek měli další kolo jízd.

Náš kurz u rychlostní výhybka R01

Středa

Na středu jsme se já, i můj kolega Martin, těšili jak malí kluci. Poprvé jsme měli usednout do našeho nejmodernějšího tramvajového stroje, vozu Škoda 15T. Ten osudný den jsme jako na každou jízdu dorazili v 6 ráno do pankrácké vozovny. Zde nás čekalo seznámení s vozem. Procházeli jsme ho odzadu dopředu, od stropu po kola. Není se čemu divit, že celkově jsme seznámením strávili půlku našeho jízdního času. Poté, co jsme si vyzkoušeli všechny možné úkony spojené s vozem jsme v 10 hodin vyrazili do ulic.

Stanoviště řidiče ve voze Škoda 15T (foto vlastní)

No, asi nebude úplným překvapením, že se nejmodernější tramvaj se stařičkými Tatrovkami nedá vůbec srovnávat. Vůz je mnohem tišší, ovládání jízdy plynulejší. Co mě ovšem zarazilo, bylo to, jak neuvěřitelně blbu vzdorné ovládání této tramvaje je. Řidič vlak ovládá pomoci nejmodernějšího ručního řadiče. Ten umožňuje kromě jízdy a brzdy ovládat také zavírání dveří, zvonec, světelnou houkačku/dálková světla, aktivaci tempomatu a tzv. malé brzdy nebo vyrušení omezovače rychlosti. Je na něm zavedena i funkce mrtvý muž, která hlídá, že řidič vůz ovládá i po delší době neaktivity. Zkrátka všechno v jednom. Řidič má možnost kontrolovat situaci kolem sebe díky zabudovanému kamerovému systému, a tak najednou nahlížet až na 8 kamer rozložených uvnitř i vně vozu. Jak jsem zmínil, vůz je osazen jak tempomatem (pro jízdu po rovině nebo do svahu), tak omezovačem rychlosti. Pokud si tedy tyto funkce řidič správně nastaví, nemůže udělat chybu.

Celkově se mi jízda líbila. Místy jsem se ale už začínal trochu nudit. Přeci jen vyžaduje jízda ve starších vozech větší pozornost a schopnosti ze strany řidiče a zde to nebylo tolik potřeba. Zásadní výhodou obzvlášť v těchto letních dnech je ale osazení kabiny řidiče klimatizací. Už se tedy těším na jízdy s tímto vozem, protože jich máme v motolské vozovně nejvíce.

Pátek

Pátek byl náročný den. Ale začal už o den dříve. Ve čtvrtek jsme totiž měli standardní výuku v pankráckých učebnách. Od sedmi do patnácti hodin jsme se snažili udržet pozornost při výuce techniky, předpisů a organizace provozu. Ve 3 odpoledne nás lektoři poslali domů, ať se trochu vyspíme. Čekal nás totiž nástup na noční směnu, a to hned ten samý den o půlnoci. Nečekal jsem to, ale nakonec jsem dorazil domů a úspěšně zamhouřil alespoň na pár hodin oči.

Cvičný vůz T3R.P ev. č. 5523 připravený na noční výjezd (foto vlastní)

Před cestou na Pankrác jsem se ještě stihl zastavit pro nějakou svačinu v non-stop hypermarketu Tesco, který je posledních pár týdnů mým útočištěm. Náš instruktor nás s Martinem poprosil, ať dorazíme dříve a připravíme si vůz k včasnému výjezdu. K mému velkému překvapení se můj první noční výjezd potkal s prvním převozem cestujících. Zbytek kolegů z kurzu se totiž vezl v našem voze, který jsem řídil. Měl jsem tedy poprvé celkem 12 cestujících a byl to veliký zážitek. Samozřejmě si ze mě dělali kolegové legraci pokaždé, když se mi něco nepodařilo, přesto jsem celkem úspěšně udržel chladnou hlavu a nedopustil se žádné větší chyby.

Noční setkání cvičných vozů v obratišti Vypich

Při této cestě jsme navštívili centrální přestupní bod Lazarskou, kde jsme si ukázali, jak tento přestup pod dohledem dispečerů probíhá. Podívali jsme se také v klidu na rychlostní výhybku mezi stanicemi Hradčanská a Prašný most, resp. Vítězné náměstí a následně trénovali sunutí a vlečení provozuneschopného vozu, včetně jejich spojování a kontroly všech požadavků na takovouto manipulaci. Sunutí a vlečení jsme prováděli mezi zastávkami Malovanka a Vypich, kde se v noci objeví tramvaj jen jednou za půl hodiny.

Po těchto manipulacích už jsme se městem pohybovali sami s naším vozem. Navštívili jsme osiřelou konečnou Radlická a projeli i další části Prahy. Nakonec jsme v 7 ráno zatáhli do vozovny Pankrác a mohli vyrazit na prodloužený víkend. Celkově hodnotím tento týden za úspěšný a zároveň nejzajímavější z dosavadního průběhu kurzu.

Kurz – 5. týden

Pátý týden kurzu byl týdnem přechodovým. Díky souběhu dvou desetitýdenních kurzů probíhaly tento týden státní závěrečné zkoušky kurzu nám předcházejícímu. Měli jsme také poslední dny standardní výuky v učebně.

Návštěva naší pankrácké cvičky v Kobylisích (foto vlastní)

Jak jsem již uvedl, pátý byl poslední týden kurzů v učebně. Od úterý do čtvrtka tedy probíhala výuka, zatímco v pondělí a pátek jsme mohli opět usednout do našich cvičných vozů.

Na výuce už se projevily blížící se termíny zkoušek ze všech tří předmětů. Měli jsme během výuky možnost vyzkoušet si, jak probíhá ústní zkouška. Opět probíhala rotace tří vzdělávacích předmětů.

Výuka předpisů v naší učebně (foto vlastní)

V pondělí během jízd chyběl jeden z instruktorů, tedy došlo k přerozdělení jeho skupiny. Kromě Martina se mnou tedy jezdil ještě kolega Petr. Bylo fajn mít zase trochu jinou posádku na naší cvičné tramvaji a ověřit si spolu s ním znalosti při zkoušení naším instruktorem.

V pátek jsme se poprvé vydali na novou zastávku Planetárium Praha na kusé koleji u Výstaviště. Bylo to relativně brzy ráno a u Stromovky bylo opravdu moc pěkně, čistý a svěží vzduch. Ten den jsme také jezdili různé trasy dle našeho uvážení. Bylo to pěkné zakončení půlky kurzu.

Na kusé koleji u planetária (foto vlastní)

Kurz – 6. týden

Šestý týden kurzu řidiče je trochu jiný než ostatní. Tím, že skončil předcházející turnus a daný týden začíná turnus následující, je pro naši skupinu týden vyplněn pouze jízdami. Poprvé tedy čeká frekventanty více dnů jízd po sobě. Jediný rozdíl pro náš kurz byl červencový státní svátek, díky kterému se omezil náš týden pouze na pondělí–čtvrtek.

S cvičnou tyristorkou 5519 na barrandovské trati (foto vlastní)

Na rozdíl od jiných skupin, ta naše se v tento týden omezila na vozy T3. Přesto nebyl každý den stejný. První den jsme se totiž vypravili do ulic s vozem T3M, tzv. tyristorkou. Má trochu jiné jízdní vlastnosti než klasický vůz T3R.P, se kterým jezdíme celý zbytek kurzu. I na ten jsme tento týden nastoupili. Poslední den jsme pak opět měli jízdy se soupravou, tedy dvěma spojenými vozy, v tomto případě dvěma zrychlovači.

Na návštěvě ve vokovické vozovně (foto vlastní)

V rámci tréninků pro kurzisty z předcházejícího běhu, kteří nezvládli jízdy v rámci státní závěrečné zkoušky, jim byl přidělen náš instruktor Mirek a nám byl tedy přidělen suplující instruktor z Vokovic. Bylo moc fajn, že nás vzal na instruktáž do své domovské vozovny a my tak získali informaci o tom, jak zde funguje manipulace z první ruky. Ve Vokovicích mají vozovnu poměrně čerstvě rekonstruovanou, a i na zázemí řidičů je to opravdu vidět.

S cvičkou 5519 na rychlé přestávce v Hloubětíně
(foto vlastní)

Musím říct, že kurz se vyvíjí opravdu dobrým směrem. Po suplování jiným instruktorem jsme byli oba s Martinem pochváleni za naše jízdní schopnosti a tím pádem jsme při jízdě daleko klidnější. Kromě občasného zkoušení z teorie nám nechává Mirek volnou ruku v tom, co bychom si rádi vyzkoušeli.

Tak to se tu jen tak nestává. Klasická T3R.P se v obratišti Sídliště Barrandov setkala s tyristorkou. (foto vlastní)

Byl to celkově náročný týden, výjezdy od 6:00 znamenají vstávání před pátou hodinou ráno. Přesto to byl týden poučný a v rámci přípravy na povolání řidiče týden potřebný. Podobnou zkušenost budeme mít reálně až po kurzu, až se z nás stanou řidiči. Následující týdny nás postupně čekají zkoušky ze všech tří předmětů a následně zkouška státní závěrečná. Držte nám palce, ať vše dobře dopadne!

Kurz – 7. týden

Sedmý týden se nesl ve znamení očekávání. Bylo před první postupovou zkouškou. Tou první byla zkouška z pravidel a předpisové soustavy. Nicméně už pondělní jízda přinesla milé překvapení.

Žižkovský cvičný vůz T6 ev. č. 8750

V pondělí ráno jsme se s naším instruktorem sešli ve vozovně Žižkov. Zde na nás totiž čekal vůz Tatra T6. Jak já, tak Martin jsme se na něj hrozně těšili. Máme k němu od dětství kladný vztah. Vůz naprosto splnil naše očekávání. Jízda s ním byla velmi pohodlná, vůz se občas houpal jako na vodě. Jedinou chybou na kráse bylo to, že se jednalo pouze o sólo vůz a my nemohli zkoušet různé manipulace s vozy dvěma, se soupravou. Naštěstí nás vzal instruktor Mirek toto vyzkoušet do motolské vozovny ještě o pár dní dříve, než byla dočasně odříznuta od běžného provozu.

Další dny jízd nebyly až tak zábavné. Oba dva dny jsme měli nacvičování závadových situací na voze T3R.P. Jízdy jsou samozřejmě vždy zábavnější, je ale dobré být na podobné situace připravený. Navíc se trénink hodí ke státní závěrečné zkoušce. Co ale bylo fajn, byla možnost vyzkoušet si jízdu dle cvičného jízdního řádu. Náš instruktor nám jeden takový vytiskl a my měli za úkol podle něj jet. Samozřejmě jsme nevozili cestující, ale aspoň jsme si mohli zkusit ten stres, který řidič zažívá, když mu prostě jízda dle časů nevychází.

Cvičný jízdní řád (foto vlastní)

Už na učebně nám říkali, že svižnou jízdou se čas na trati nedožene. Něco na tom pravdy je. Vždy vás totiž zpomalí provoz, světla a jiné nečekané události na trati. Je potřeba ustát ten tlak a hlavně jet i nadále bezpečně. Jsem zvědavý na jízdu s cestujícími, nicméně tohle byla taková malá ochutnávka toho, co nás čeká.

První postupová zkouška

Ve středu nás v učebně čekalo opakování. Náš lektor s námi hezky prošel vše, co se od nás u páteční zkoušky očekává. Došlo i na nějaké příklady situací, které budeme před komisí rozebírat. Hlavní tedy bylo nastudovat kompletně všechny předpisy (ne slovo od slova, hlavně jde o význam) a chápat každou situaci na trati včetně různých manipulací jako jsou sunutí, vlečení atd.

Odpoledne jsme pak měli návštěvu z bezpečnostního oddělení, která nás upozornila na různé nástrahy, které nás ve službě čekají. Opět jsme byli poučeni, že nejhorší, co můžeme udělat, je dorazit na směnu s nějakým alkoholem v krvi. Věřím, že si to všichni budeme pamatovat a jsem rád, že se to v podniku bere tak vážně.

Ve čtvrtek, jak jsem avizoval, nás ještě čekaly závady na voze a pak možnost na chvíli vyjet z pankrácké vozovny. Náš instruktor nás v době neřízení zkoušel z různých předpisů a zvláštních situací, na které se mohou zkoušející ptát.

S oblíbeným cvičným vozem T3R.P ev. č. 5525. Vlevo nový systém APEX. (foto vlastní)

V pátek přišel den D. Všichni jsme plní očekávání dorazili do našich učeben, kde jsme nejprve skládali písemnou část zkoušky u PC. Jednalo se o výběr 25 otázek z celkového souboru asi 300 otázek. Celý kurz uspěl a nás tedy čekala zkouška ústní. Jelikož bylo přítomno hned několik lektorů, celé zkoušení ubíhalo relativně svižně po více skupinách. Bohužel jedna kolegyně ústní část zkoušky první den nedala. Nebudu vás ale napínat, hned v úterý na náhradním termínu předvedla, že se vše poctivě doučila, takže v kurzu pokračujeme všichni dále. Za týden nás čeká zkouška další. A kromě ní i další vozy pražských tramvají.

Kurz – 8. týden

První postupová zkouška úspěšně za námi znamenala, že nás hned za týden čeká druhá. I když stále nervózní, všichni jsme se do dalšího týdne pustili s vervou. Jednalo se totiž o týden nejnabitější na různé typy vozů. Po dlouhých týdnech na T3R.P jsme každý den nasedli na jiný typ vozu.

Týden probíhal ve stále stejném režimu: 3 dny jízdy, 1 den opakování a 1 den zkouška. V pondělí jsme vyrazili daleko na východ, do Ústředních dílen Dopravního podniku, kde se nachází dočasné detašované pracoviště vozovny Hloubětín. Zde na nás čekal vůz KT8D5.RN2P (zkráceně KT). Je to vlak jako žádný jiný v pražské síti. Má dvě kabiny, jednu vpředu a jednu vzadu, které jsou absolutně rovnocenné. Používá se tedy hlavně tam, kde je potřeba rychle a pružně změnit směr jízdy. Pokud zrovna neprobíhá žádná taková výluka, najdete je běžně v provozu a poznáte je podle krabicového, čtvercového profilu a podle dveří na obou stranách vozu.

Vůz KT v obratišti Špejchar. Demonstrace průjezdního profilu vlaku v obloucích. (foto vlastní)

Vůz jsem si nezamiloval. Na rozdíl od vozu 15T nemá tak plynulé jízdní vlastnosti, obzvlášť brzdění vozu je velmi cukavé a při rozjezdu je naopak nezbytné vyklápět ruční řadič, aby byl rozjezd plynulý. KT je také první vůz s hned několika funkcemi ručního řadiče. Lze s ním například zavírat dveře cestujících nebo odbržďovat zajišťovací brzdu při rozjezdu. Standardem už je světelná a zvuková houkačka ve formě tlačítek na řadiči.

V úterý jsme nemuseli cestovat za vozem tak daleko. Čekal na nás ve vozovně Strašnice a jednalo se o vůz T3R.PLF, tak zvanou wanu. Tuto přezdívku vůz získal díky tomu, že narozdíl od klasického T3R.P má uprostřed sníženou podlahu, která umožňuje bezbariérové cestování tramvají. Důležité je ještě zmínit, že spolu s vozem KT8 mají oba tyto vozy širší průjezdní profil v oblouku, což znamená, že ne všude se vozy vejdou tak dobře, jako ty ostatní. Například u Národního divadla se ani jeden tento vlak nesmí míjet s jiným tramvajovým vlakem z důvodu hrozící kolize.

S wanou v opuštěném obratišti Dlabačov (foto vlastní)

Náš šikovný instruktor Mirek navíc zajistil, že jsme kromě tohoto vozu dostali i druhý vůz ke spřažení a měli jsme tedy možnost cestovat celý den v soupravě. S vozem se jezdí v podstatě stejně jako s každým jiným vozem T3R.P s tím rozdílem, že narozdíl od čelisťových brzd je vybaven brzdami kotoučovými kvůli své větší hmotnosti a ani zde se nevyhneme používání tlačítka k odbrzďování brzd při rozjezdu. Druhou důležitou změnou oproti klasickým vozům T3R.P je vybavení kabiny řidiče klimatizací (všimněte si na fotce výše 4 výduchů klimatizace). Benefit, který je obzvlášť v těchto letních dnech opravdu oceňován.

Středa byla dnem opakovacím. Kromě toho proběhlo ještě tzv. adaptační školení, kdy nás navštívil jeden z podnikových psychologů a povídal si s námi o naší budoucí práci. Opakování proběhlo dobře a my jsme si byli o něco jistější, že páteční zkouška bude úspěšná. Ve čtvrtek nás čekala jízda na novějším typu vozu, tentokrát Škoda 14T, které sídlí ve vozovně Kobylisy. Zajímavé na této jízdě bylo to, že jsem na ní byl sám, protože kolega Martin měl jiné starosti. Poprvé jsem si tedy vyzkoušel jízdu několik hodin sám pod dohledem svého instruktora.

Škoda 14T, konkrétně „Vymlouvačka“, na Zvonařce (foto vlastní)

Přiznám se rovnou, Škoda 14T byla zatím mým nejoblíbenějším vozem ze všech. Původně městský vlak přestavěný na tramvaj jezdí neuvěřitelně plynule. Navíc má už spoustu vychytávek, které umožňují řidiči vytvořit příjemnou a bezpečnou jízdu. Velmi rychle jsem si navykl na používání omezovačů rychlosti a tempomatu. Navíc jsem vyfasoval moc pěkný vůz jménem Vymlouvačka z nedávné kampaně DP proti černým pasažérům.

Jízdu jsem si opravdu moc užil a po krátkém opakování z techniky s mým instruktorem jsem věděl, že páteční zkouška bude v pohodě. Bylo to tak. Všichni jsme uspěli a po právu jsme to v alespoň malé skupince oslavili. Druhá průběžná zkouška za námi. Teď už se jen perfektně doučit kompletní linkové vedení se všemi zastávkami a příští pátek bude hračka.

Kurz – 9. týden

Co vám budu povídat. Poslední postupová zkouška byla pro většinu kurzu největším strašákem. Tramvajová síť v Praze má asi 600 zastávek, 25 denních a 9 nočních linek. Tohle všechno se po kurzistech chce umět.

Pilné studium je v kurzu třeba (foto vlastní)

Než se ale k pátku dostaneme, čekaly nás ještě další cvičné jízdy. V pondělí jsme měli kvůli Martinově absenci v předešlém týdnu opět jízdy na voze 14T, aby se na něm alespoň jednou během kurzu mohl svézt. Shodli jsme se, že se nám oběma líbil zatím nejvíce ze všech. V úterý jsme se už podruhé svezli na voze 15T a přeci jen byla jízda lepší než napoprvé. Mám pocit, že jsme prostě měli až příliš vysoko posazené očekávání a teď jsme do toho šli s tím, že se chceme s vozem co nejvíce sžít, a to se podařilo.

Nejzajímavějším dnem celého týdne ale byla překvapivě středa, den bez jízd. Byli jsme totiž pozvaní na prohlídku na centrálním dispečinku DP. V jednom dni jsme se seznámili s plánovači směn a s dispečery, kteří přijímají a zpracovávají hlášení od řidičů. Cítím k tomu týmu velký respekt, protože jsem za těch pár minut stihl zaznamenat, že jejich práce není vůbec jednoduchá a musí zvládnout řešit i několik událostí zároveň. Bylo skvělé vidět i na druhou stranu, komu to vlastně přes tu mušli v tramvaji volám a jak s mým hlášením dispečeři pracují.

Starší foto z provozního dispečinku DP, (autor: DPP, zdroj: Metro.cz)

Ve čtvrtek byl opět den jízd a my měli pro změnu opět netradiční vůz, tyristorku T3M. Hybrid mezi starými zrychlovači a novými T3R.P byl pro nás spíše zábavným zpestřením. Tolik těchto vozů v Praze už nemáme a pokud se na něj dostaneme jednou za rok, tak budeme rádi.

Občas se ty cvičky na Vápence štosují. Asi potřebují doplnit palivo!

Obávaný pátek je tady. Všichni si na poslední chvíli vyměňujeme moudra ohledně toho, jak si zapamatovat zastávky v odlehlých částech Prahy jako jsou Modřany nebo Libeň. Zkouška probíhá dle očekávání. Máme za úkol vyjmenovat trasu linky po zastávkách. Na vybraných křižovatkách jsme dotázání vyjmenovat všechny linky, které daným místem projíždí včetně těch nočních. Pár dotazů k tarifu PID a smluvním přepravním podmínkám a hotovo. Byl jsem venku ani ne za 20 minut, snad nejrychleji ze všech frekventantů. Uspěli jsme úplně všichni, což mi udělalo ohromnou radost. Abychom měli tento den ještě o něco pestřejší, navštívil nás ve vozovně Pankrác první sériově vyrobený vůz T3 připravený na komerční jízdu (má fotografie exteriéru a interiéru níže). Tomu říkám milý konec úspěšného týdne.

Kurz – 10. týden – velké finále

A je to tady. Konec kurzu. Poslední týden byl celkově hektický. V pondělí nás čekalo opakování a organizace tohoto týdne. Zároveň k nám přišla návštěva z oddělení vytváření jízdních řádů. Dověděli jsme se, že při ideálním počtu 12 kurzistů jsme rozděleni napůl mezi dva dny státních závěrečných zkoušek ve středu a ve čtvrtek. Zkusili jsme si také identifikace základních závad ke zkoušce.

Úterý bylo tedy posledním dnem jízd, kdy jsme mohli opakovat znalosti potřebné ke státní závěrečné zkoušce. Ale to nebylo všechno. Abychom měli možnost nahlédnout do historie Dopravního podniku, u kterého jsme již během kurzu zaměstnaní, vzali nás instruktoři do muzea ve Střešovicích. Bylo moc fajn společně vyrazit za poznáváním, stala se z nás kurzistů celkem dobrá parta. Dokonce si už píšeme i na Facebooku!

Evoluce pražských tramvajových vozů

V muzeu jsem byl naposledy jako malý kluk a moc jsem si to nepamatoval. Díky znalostem načerpaným z kurzu už ale byla prohlídka o dost zajímavější, bylo skvělé porovnávat vozy mezi sebou a udělali jsme si i pěkné fotky.

Dobová reklama lákající na den pražských dopraváků a s nabídkou zaměstnání

Státní závěrečná zkouška

Středa byla pro první půlku z nás dnem D. Státní závěrečná zkouška se skládá ze tří částí. Nejprve se píše písemný test složený ze všech tří předcházejících zkoušek tedy předpisů, techniky a organizace dopravy. Druhou částí je simulace závady na voze T3R.P, její diagnostika a postup opravy. V této části jsme už všichni seděli na cvičném voze a po jednom vstupovali do přední části vozu a odpovídali na otázky. Poslední a nejdůležitější částí je samozřejmě jízda. Na voze jsme všichni společně a každý jde řídit na 20 minut ukázku své jízdy. Instruktor, který je členem zkušební komise (zbytek je vedení vzdělávání, pracovník z centrály DP a úředník drážního úřadu) oznamuje další trasu jízdy. Je potřeba dodržovat všechny předpisy a jet plynule jako s cestujícími. Hlavní je nejet špatnou trasu, pokyny jsou dávány podle linek, takže je kurzista už musí perfektně znát.

Sraz několika cvičných vozů v obratišti Špejchar

Nebudu vás dlouho napínat. Ve středu jsme uspěli všichni. Po zkoušce jsme si jeli vyzvednout oprávnění k řízení tramvajového vlaku na magistrát. Čtvrtek se až tolik nevyvedl. Jeden kolega bohužel sjel z trasy a musel zkoušku opakovat v pondělí. Naštěstí úspěšně. Naše první půlka zatím ve čtvrtek odešla do Ústředních dílen fasovat uniformy a ještě jsme si mohli jeden den zajezdit s cvičnou tramvají.

Na fasování uniforem je potřeba se dobře připravit. Dvě velké tašky jsou minimum.

Pátek už byl příjemný. Dostali jsme všechny osvědčení o ukončení kurzu. A zároveň svůj harmonogram zácviků bez cestujících. Poté jsme se všichni rozprchli směrem do svých vozoven, zde jsme se seznámili s našimi vedoucími a dostali naplánované další zácviky, už s cestujícími. O prvním týdnu po kurzu vám napíšu už brzy. Máte se na co těšit.