Pondělí 20. 4. 2020
Po nedělním výletě dnes jedu relaxovat ke své sestře za Prahu. Její zahrada je pro mě příjemným místem, oázou klidu. Dnes zde píšu blog a hraju si s naší stařičkou Viki.
Užíváme si pěkného počasí a možností zahrady. Lidí, kteří žijí v bytech a nemohou se volně a bez roušky pohybovat, je mi líto. Nyní o to víc oceňuji, že se alespoň část rodiny rozhodla vydat cestou vlastního domu. Se sestrou si malujeme plány, jaké to bude až epidemie skončí a stáhnou se všechna opatření: proběhnou tradiční Shakespearovské slavnosti? Budeme moct cestovat? Nebo strávíme léto výlety po Čechách? Vše je zatím nejasné a mlhavé, nicméně plánovat je vše, co zatím můžeme.
Úterý 21. 4. 2020
V úterý se vydávám na procházku Prahou. Už je z toho takový můj rituál. Jdu se projít, vždy vyrážím z Vinohrad jiným směrem, dopoledne, kdy je v Praze stále jen zlomek lidí. Když vyjde počasí, je to bezvadný zážitek. Trochu víc se rozhlédnout a uvědomit si, co všechno v tomhle pěkném městě máme. Zkuste si to, ve starších zástavbách, třeba právě na Vinohradech, Smíchově nebo v hezčích částech Žižkova: zvedněte hlavu a koukejte se na ozdobné hořejšky bytových domů.
Cestou zpět se pak zastavím pro oběd v jedné z místních restaurací, které vydávají obědy z okénka. Nejčastěji volím Vinohradský parlament, kam rád chodím i mimo karanténu. Doma si pak mé přítomnosti užívají kočičky, které se teď víc než dříve chtějí neustále mazlit.
Středa 22. 4. 2020
Ve středu je plánovaný důležitý online meeting. Se Škodovkou chystám výzkum do své diplomové práce o budoucnosti tramvají. Je potřeba sezvat několik odborníků z různých oblastí, kteří budou debatovat a představovat si budoucnost tramvají v Praze. Věřím, že pro Škoda Transportation je tohle téma opravdu klíčové a vážím si jejich podpory. Navíc je to můj poslední velký úkol během vysokoškolských studií.
Když se nám konečně podaří všem spojit (Microsoft Teams používám poprvé v životě a nepřijdou mi zrovna „user-friendly“ tj. uživatelsky přívětivé), meeting je moc fajn. Samozřejmě, je to něco úplně jiného než se vidět osobně, ale i přesto cítím, že mluvíme stejným jazykem a máme podobné vize o tom, jak by se mohla doprava v Praze vyvíjet. Pokud vše půjde dobře, mohli bychom ve spolupráci pokračovat i po výzkumu. To se uvidí po karanténě.
Večer mám pak standardní hodinu s Petrem Koubským o digitálních technologiích. Jako vždy je téma výživné a debata stojí za to. Dneska na téma bezpečnost a dohled. Probíráme klady a zápory sledování pomocí bezpečnostních kamer, dnešní možnosti rozpoznávání obličejů a další vychytávky.
Čtvrtek 23. 4. 2020
13/5 – 93 km
Dnes jdu konečně do práce a to na odpolední směnu za vozovnu Pankrác. Důkazem toho, jak se nemůžu dočkat budiž to, že se jdu ještě před směnou svézt s kolegou Jirkou, se kterým jdeme ještě před mým nástupem na oběd.
Cestou na oběd navíc náhodou potkáváme dalšího známého kolegu, Jakuba. Právě s tím mám dnešní směnu za Pankrác prohozenou. On si vzal mou původně naplánou linku 25 a já za něj linku 13. Oběma se nám to šiklo. Já už linku 25 měl minulý týden a on si ji chtěl projet jako jednu z těch, na které ještě nebyl.
Po obědě si svou tramvaj odchytím na I. P. Pavlova. Linku 13 znám dobře, však si určitě vzpomenete na víkend s linkou 13 a vozem T6 přesně před měsícem. To bylo dokola: Černokostelecká, Čechovo náměstí a znovu. Výhoda víkendové směny na této lince však je, že se v obratišti Černokostelecká neposouvá tak často a pauzy jsou opravdu odpočinkové. Teď v týdnu je to jiné, posuny jsou co pár minut a cestujících je také v dubnu už o něco více.
Příjemným bonusem na lince 13 (a 11) je obsluha kavárny Cafedu na zastávce Muzeum, která je tak hodná a nosí řidičům kávu až do tramvaje. Během epidemie navíc zdarma! To je opravdu vstřícný a milý krok. Nemohl jsem si však odpustit dát ochotnému baristovi alespoň dýško. Jinou možnost občerstvení na lince 13 nemám. Proto jsem si dnes ráno nachystal svačinu ve formě ovesné kaše, kterou si teď dělám pravidelně. Je to takový můj nový každodenní rituál.
Oproti stavu před měsícem se na lince 13 ještě změnila jedna věc: ulice Vinohradská je mezi zastávkami Želivského a Olšanské hřbitovy (v tomto směru) v rekonstrukci a auta nám dvakrát přejíždí přes tramvajový pás. U druhé zastávky je tedy upravený cyklus světel. U první však situace tak přehledná není a bohužel zde až příliš často dochází ke střetům automobilů a tramvají. Raději zde jezdím opravdu opatrně.
Den však uteče jako nic. Na konci mě čeká ještě půl hodinová pauza na Černokostelecké než vyrazím na svou poslední cestu na Čechovo náměstí, odkud pak pokračuji do vozovny Pankrác. Ze zatahování do cizích vozoven mám vždycky trošku strach. Bojím se, aby nenastala nějaká pro mě nepředvídatelná situace, během které bych mohl zazmatkovat a provést nějakou hloupost. K mé úlevě je ale před mým příjezdem vozovna úplně klidná a všechny výhybky se mi samy hodí do správného směru. Odcházím tak od vozu ještě dříve než je plánováno a jedu spokojeně domů.
Pátek 24. 4. 2020
Jak jsem vám již psal minulý týden, dnes mě čeká prezentace v rámci předmětu Akademické čtení ruštiny. Minule jsem spolužákům představil text o dopravních informačních systémech a na dnešek si ho měli přeložit. Měl jsem radost, že všichni spolužáci se shodli, že se jim text překládal dobře. To jde hlavně za paní učitelkou, která mi můj text vybrala. Já jsem si musel vypracovat překlad textu i s poznámkami, abych byl schopný okomentovat překlady svých spolužáků.
Opět jsem si vylosoval žolíka. Paní učitelka uvede hodinu s tím, že by bylo fajn, abych čtení textu (resp. jeho překladu) moderoval sám. Co naplat, že do teď to za všechny řešila ona. Přijdu já a mám to celé na starosti. Spolužáky vyvolávám postupně podle seznamu v Adobe Connect, aplikaci přes kterou spolu voláme. Všichni text přeložili moc pěkně. Doplnil jsem je pouze pár poznámkami. Na mnou připravené otázky také všichni odpověděli správně. Na konci si ještě krátce popovídáme o dopravě v Praze, což mě samozřejmě baví a zajímá.
Za odměnu si pochutnávám na výborné večeři z Manifesto marketu, který začal svá jídla rozvážet. Už se ale těším až ho opět navštívím osobně. Ta atmosféra stánkového prodeje kvalitních pokrmů je k nezaplacení. A přímo v centru Prahy!
Sobota 25. 4. 2020
Původně plánovaná celovíkendová bloková výuka předmětu Principy interaktivní tvorby se nám přeměnila na jednodenní záležitost. Dnes mám tedy v plánu pouze relax a čtení v posteli. Po desáté mi ale zazvoní telefon. Spolužák říká, že se to celé opět změnilo a výuka probíhá dnes i zítra. No potěš koště. Dám se trošku do pořádku a připojuji se ke skupinovému videohovoru. Naším dnešním cílem je dozvědět se něco málo o fungování UX (čti user experience) projektů a jak probíhá jejich navrhování. Pak si tyto kroky vyzkoušíme v praxi ve skupinách na konkrétních projektech. Náš tým se sestavil kolem projektu, který má navrhnout změny na webu Demagog.cz. Dnes jsme svou práci začali a zítra budeme dále pracovat na návrzích.
Neděle 26. 4. 2020
Na posilněnou k dnešní práci v odpoledních hodinách jsem si zajel pro svou oblíbenou pizzu na Žižkov. Telepizza je jedna z nejlepších dovážkových pizz v Praze. Já si ji vyzvedávám osobně, je to výhodnější. Tramvají číslo 11 to mám stejně přímo. Co mě ale překvapilo je odklon autobusové linky 136, která nyní jezdí podél tratě ze Spojovací na Ohradu. A to navíc bez zastávky!
Je to vlastně taková expresní linka ze Spojovací na střed Žižkova na Ohradě. Já se vezu ještě dál a to až na Orionku. Nicméně je to vtipné, že úsek který s tramvají běžně jezdím asi 10 minut má autobus projetý asi za 4 minuty. Takhle mi pizza vydrží opravdu teplá.
Odpolední práce na projektu Demagog má velký úspěch. Naštěstí jsme se potkali v týmu opravdu dobrá parta a společně jsme zpracovali hned několik skvělých nápadů a navrhli změny, které budou pro web opravdu přínosné. Alespoň tedy na základě našich rozhovorů s uživateli. Snad se vše podaří brzy implementovat a naše nápady uvidí světlo světa.
Shrnutí
Tento týden bohužel jen jedna směna a to na voze T3R.P z vozovnu Pankrác. Najeto jen 93 km.