Pondělí se táhne ve znamení včerejší noční směny. Když dorazím domů kolem šesté ráno, jdu obratem spát s tím, že vstanu po poledni. To se mi úplně nedaří. V půl dvanácté jsem čilý jako rybička a vyrážím rovnou na oběd. Zbytek dne však odpočívám a strávím den v očekávání úterý.
Úterý 24. 3. 2020
Pro mě atypický den na práci. Jelikož se však neodehrává vyučování, domluvil jsem si s výpravčím obsazení volné směny.
15/4 – 90 km
Nástup na Andělu. Nemám kam odjet. (foto vlastní)
Nastupuji před třetí hodinou odpoledne na vůz 9388, tedy jeden z pár s CVR (celovozovou reklamou). Ještě přede mnou odjíždí vlak linky devět. Vůz 9366 má též CVR, zelenou a je reklamou na AirBank. Náhodou jsem zrovna tento vlak měl při poslední směně na dnešní lince 15. Čekají mě celkem 4 kola a následně zatažení do vozovny Motol.
Od kolegy dostávám na voze pokyn, že mám ve voze nachystané rukavice a roušku. Od výpravčího však vím, že byly připravené pro kolegu, místo kterého jsem dnešní směnu dostal. Mám je tedy vrátit večer do výpravny.
Od začátku nouzového stavu stále ubývá cestujících, takže většinu dne je má tramvaj skoro prázdná. Naprosto vylidněné Malostranské náměstí je jak z postapokalyptického filmu, i tak má ale své neuvěřitelné kouzlo.
Po několika směnách s vozem napravo jsem dnes navštívil Kotlářku se svou klasikou, Škodou 15T (foto vlastní)
Zajímavé je, že během dnešní směny se ani jednou nerozezní vysílačka dispečera. Nepamatuji si moc směn, kdy by byl až tak velký klid. Navíc je dnes opravdu krásně, takže i když s rouškou, opravdu rád se na konečné protáhnu a užívám si sluníčka. Na lince 15 je k tomu prostoru více než dost. Téměř půlhodinové stání na Olšanských hřbitovech je moc příjemnou přestávkou. Škoda jen, že okolní podniky jako je pekárna jedou v omezeném režimu, a tak si nelze vychutnat mou oblíbenou svačinu. Obchodní centrum Flora včetně mého častého cíle Starbucks je zavřeno úplně. Snad se vše brzy vrátí do normálu.
Středa 25. 3. 2020
Tento týden nám začalo omezení provozu. Od včera jezdí nejenom tramvaje, ale i další dopravní prostředky na prázdninový provoz. To znamená nižší vypravení a méně řidičů, kteří jsou na směnách potřeba. Já se svým zkráceným úvazkem tedy další směnu až do neděle nemám. Od dalšího týdne se však situace zřejmě zlepší. Od dubna již budu mít poloviční úvazek, to znamená dvě směny každý týden. Už teď vím, že mi plánovač některé přesune na víkendy, kdy je zase řidičů nedostatek a do práce nastupují brigádníci. Uvidíme, jak se to celé ještě vyvine.
Čtvrtek 26. 3. 2020
Své volné dny nyní věnuji studiu. Jelikož se pomalu blíží ke (snad zdárnému) konci, mám toho před sebou mnoho. Semestrální projekty, o kterých jsem mluvil v předešlých týdnech, jsou naplno rozběhnuté a já už musím plánovat svou diplomovou práci a přípravu na státnice.
Oběd z oblíbené vinohradské hospody (foto vlastní)
Má oblíbená restaurace Vinohradský parlament začíná vydávat obědy a já tak najíždím na režim, kdy si chystám snídani, vařím večeři a přes oběd podporuju místní restauraci. Přijde mi to jako skvělý rituál a možnost něco nového se naučit. Co se zavřely restaurace pro večerní návštěvy, rozvíjím své kulinářské schopnosti a vařím si různé polévky a jiná jídla. Zatím mě to moc baví a dokonce mně to i chutná.
Pátek 27. 3. 2020
V pátek si zaběhnu pro oběd dříve, protože v poledne máme ve škole online hodinu ruštiny. Probíhá tak, že si přes týden přeložíme článek v ruském jazyce, o kterém pak na hodině česky diskutujeme. Vyučující nás postupně vyvolává a my se pokoušíme daný text správně přeložit.
Sváteční oběd z Parlamentu (foto vlastní)
Sobota 28. 3. 2020
Dnes jsem vstával spokojeně, po ranní půlhodince jógy si připravím zdravou snídani a vyrážím na oběd k rodičům. Stále jsme však velmi opatrní. Nechci rodiče nakazit a kvůli dlouhé inkubační době koronaviru si člověk jednoduše nemůže být ničím jistý.
Večer pak poprvé experimentuji s houbovou polévkou. Houby jsou pro mě hodně čerstvá surovina. Ještě před rokem jsem je nemohl ani cítit a dnes si je dám při každé příležitosti: na pizze, s chlupatými knedlíky a nově i v polévce. Příprava je velmi jednoduchá a polévka opravdu chutná.
Domácí houbová polévka s vejcem. Mňam. (foto vlastní)
Neděle 29. 3. 2020
Plánovač na mě byl tak hodný, že když jsem ho prosil o směnu z volna, zařídil pro mě směnu alespoň za vozovnu Vokovice, kde byli řidiči na neděli třeba. Dokonce jsem měl možnost si říct, jakou směnu bych si přál. Jelikož jsem na tu otázku nebyl připravený, řekl jsem jen, ať není ten nástup moc brutální. Přiletěla mi do schránky krásná směna s nástupem v 9 hodin a to na lince 26, kterou jsem měl úplně poprvé.
26/3 – 124 km
Přijdu do výpravny vozovny Vokovice, raději s předstihem, nevím, co přesně mě čeká. Ve výpravně je kromě výpravčího pouze jeden odpočívající řidič, zřejmě záloha. Ve Vokovicích se mi moc líbí. Prostorná a světlá výpravna s mnoha gauči k odpočinku. Působí to velmi otevřeným a přívětivým dojmem.
Vozovna ve Vokovicích patří k nejhezčím. Nedávno prošla rozsáhlou rekonstrukcí. (foto vlastní)
Stejný pocit mám i z depa. Vše tam působí spořádaně a světle. Nad vraty mají ve Vokovicích velká průsvitná okna, která hlavně po ránu přivádí do haly mnoho přirozeného světla.
Můj dnešní vlak (foto vlastní)
Na 26. koleji na mě čeká můj dnešní vlak na linku 26. Je hezky uklizený a čistý. Toho se nám v Motole z důvodu rekonstrukci mycího rámu zrovna moc nedostává. Z jízdního řádu zjišťuji, že budu s vlakem vyjíždět rovnou do centra, resp. na Nádraží Hostivař. Mám z toho radost, jelikož na Divokou Šárku se s linkou 20 dostanu často, raději si projedu mně neznámé úseky.
Sparta do centra (foto vlastní)
Jak je linka 26 dlouhá, mi dochází teprve, když jí řídím. I když se centrem jen mihne, jezdí z jedné strany Prahy na druhou. Jak v Hostivaři, tak na Divoké Šárce je navíc skoro třicet minut pauzy, takže je zde prostor na odpočinek a svačinu. S vozem se mi jezdí perfektně. Z kabiny nepoznám, že se jedná o model bez faceliftu, je to tichý stroj, bez ploch na kolech.
Na nábřeží kapitána Jaroše, zachycen fotografem @czech_transport
Ani dnes jsem se nevyhnul hledáčku fanoušků, a tak mám ze dneška opravdu krásnou fotku z nábřeží kapitána Jaroše, kam se podívám jen výjimečně. Necelá tři kola utekly jako nic a už mě na Nádraží Veleslavín střídá kolegyně. Z nelibostí ji pouštím do kabiny, nejradši bych si linku 26 ještě alespoň na chvíli nechal. Snad se na ni zase někdy podívám. Pokud tu ta možnost bude, udělám to určitě rád.
Shrnutí
Moc směn v těchto dnech nemám, v práci jsem byl jen 2x, jednou s vozem 15T Facelift, jednou bez faceliftu a najel celkem 214 km.
Dnes jsem vyfasoval opravdu zajímavou směnu. Jedná se o tzv. polonoc, čili její konec je až po půlnoci. Co je ale zajímavější, je čas nástupu. Tramvaj si na Andělu přebírám až v 18:23. Linka 10 je naší celodenně nejdelší linkou, takže za takto dlouhou směnu stihnu pouze 2 a čtvrt kola. Vyrážím směr Sídliště Řepy.
Ve všedních dnech se zde běžně linka 10 moc neohřeje. Řidič se stačí možná tak vyčůrat a doplnit zásoby vody a vyráží zpět do města. Přestávkovou konečnou je totiž ta druhá: Sídliště Ďáblice.
Když dorazím poprvé do Ďáblic, už je úplná tma. Je to opravdu nezvyk jezdit celou směnu v noci, ale v těchto dnech je tak klidný provoz, že to ničemu vlastně nevadí. Na Sídlišti Ďáblice čekám asi 40 minut. Zde už je prostor se nasvačit, trochu si odpočinout, protáhnout nohy a tak podobně.
Po pauze vlak opět pojede na Sídliště Řepy (zdroj: @czech_transport)
Ze Sídliště Ďáblice také zatahují vlaky linky 10 do vozovny Kobylisy. Ne jednou za mou pauzu tudy projede za odjíždějícím vlakem směr Řepy Porsche nebo „RPčko“ do blízké vozovny. Tento odjezd asi minutu po vlaku jedoucího celou trasu se dělá proto, aby řidiči na poslední zastávce na pravidelné trati nemuseli cestující vyhazovat z vozu. Například, Škoda 15T na lince 10 odjíždí ve 21:13 směr Sídliště Řepy. Ve 21:14 bude ze Sídliště Ďáblice odjíždět vůz T3R.P nebo Škoda 14T do vozovny Kobylisy. A další vlak pojede zase až za 19 minut.
V jednu chvíli jsem obratišti i úplně sám (foto vlastní)
Cesta na Sídliště Řepy je ještě o něco klidnějšího. S přibývajícími hodinami cestujících ubývá. Na Palmovce se zařadím za vůz KT zatahující do Ústředních dílen a jedeme tedy spolu v závěsu několik zastávek až na Želivského. Pohledem do jízdního řádu zjišťuji, že mám toto kolo v Řepích o něco delší pauzu než kolo minulé. Záhy zjišťuji proč.
Po střední koleji v Řepích předjetý sólo vozem T3R.P (foto vlastní)
Po cestě se za mnou z vozovny Žižkov zařadí sólo vůz T3R.P. Jedná se o noční směnu, která nyní v době korona viru nově najíždí na noční spoj nejprve jako linka 10. Důvod je prostý. Kvůli nižší vytíženosti se některé linky, které byly takto sólo vozy obsazovány, ukončují již po desáté hodině večer. Řidiči nočních linek nemohou dvě hodiny do začátku noční linky lelkovat. Proto byly tyto linky nahrazeny těmi, které dále jezdí až do ukončení denního provozu. Já si nestěžuji, opět mám čas se na konečné nasvačit a vyřídit zprávy od spolužáků a přátel. Teď už vyrážím na poslední kolo.
V Ďáblicích ve smyčce s rozsvíceným salónem. Proč? (foto vlastní)
Vše probíhá bez problému až do příjezdu do Ďáblic. Přes kamerový systém si všimnu, že nějaký cestující nevystoupil. Ve svém respirátoru k němu dojdu a důrazně ho vyzývám k výstupu. Podívá se na mě a mumlá něco ve smyslu, že nikam nejde. Když i napodruhé mou výzvu ignoruje, vytáčím městskou policii a čekám na jejich příjezd.
Pán sedí v prostředním článku a užívá si vlastního salonu v obratišti Sídliště Ďáblice (foto vlastní)
A opravdu. Za několik minut dorazí městská policie s autem s majáčky a zastaví přímo v obratišti. Přijdou ke mně a já jim otevírám první dveře salonu. Když k pánovi strážník dorazí, otevírám všechny dveře. Ani na jejich výzvu nejprve nereaguje. Musí na něj být tvrdší a on nakonec odkráčí z tramvaje pryč. Strážníci mě informují, že zatím stihl salon pošpinit a kompletně zasmradit svou močí a mně nezbývá nic jiného než větrat a daná místa alespoň zasypat pískem, který mám v kabině při ruce.
Na takto krátkou směnu je to na můj vkus moc vzrušující. Opět mě předjede několik zatahujících vlaků a dokonce přede mnou z Ďáblic odjíždí ještě první noční vlak linky 93. Já jsem poslední linkou 10, která jede celou trasu z Ďáblic až na Řepy. Můžu vám říct, že si připadám úplně zbytečný. Za celou cestu vezu jen 10 cestujících. Ve Štěpánské potkávám noční vlaky, které se právě poprvé rozjely z Lazarské. Přesto je tento spoj pro některé cestující záchranou. Znám to sám moc dobře, že raději než drandit přes celou Prahu nočním spojem s přestupem na Lazarské, chytím si jeden z posledních denních spojů, který má často jízdní dobu až o polovinu kratší a zajišťuje různá přímá spojení, která v noci nenajdete.
Z Řep do vozovny už jen manipulačně (foto vlastní)
V Řepích mám pár minut na obrat, připravím si vlak pro denní ošetření, vyzkouším označovače a vyrážím manipulačně do vozovny Motol. Depáky informuju o tom, že je vlak hodně znečištěný, ať dohlédnou na jeho přípravu na zítra. Z vozovny odcházím kolem půl druhé ráno a sám jedu zpět na Vinohrady nočním spojem s přestupem na Lazarské. Naštěstí bez komplikací.
Úterý 31. 3. 2020
V úterý si přispím, ale v 10 už opravdu musím vyrazit z domu. Čeká mě spousta úkolů do školy a různého zařizování. Kromě jiného vyrážím do čerstvě otevřeného servisu iPhonů. Můj ani ne půl roku starý telefon mě zlobí a mám problém vydržet s baterií i běžný pracovní den.
Po obědě v menze se s týmem připravujeme na průběžné prezentace multimediálních projektů, které nás čekají večer. Po náročném dnu jsem rád, že si odpočinu u svého oblíbeného seriálu Crazy Ex-Girlfriend a jdu brzy spát.
Středa 1. 4. 2020
Apríl. Po dlouhé době jeden ze speciálních dnů, který se nese ve znamení obyčejnosti. S nenadálou situací kolem karantény se kouzlo tohoto dne vytratilo. Přestože se někteří marketéři snaží ho udržet alespoň online, není to ono.
Pro mě se středa od úterý v podstatě neliší. Dnes mám opět večer prezentaci, tentokrát v rámci předmětu Digitální technologie jako business. Z nabízených témat jsem si zvolil Internet věcí. Rozhodl jsem se zaměřit hlavně na oblast Smart City, která má u nás v Praze velký potenciál a různé snahy o její využití už u nás probíhají.
K mé smůle mému vyučujícímu toho dne nefunguje mikrofon a já jsem tak požádán, abych kromě své prezentace vedl i následnou diskuzi k tématu. Vyučující pouze pozoruje a koriguje probírané otázky zprávami skrz chat. Byla to náročnější výzva, než jsem z počátku očekával. Nicméně všichni vypadají spokojení včetně našeho vyučujícího a já jdu opět spokojeně „vypnout“ k televiznímu seriálu.
Čtvrtek 2. 4. 2020
V pondělí jsem se dlouze rozepsal o lince 10. Dnes jsem ji dostal znovu.
10/10 – 101 km
Opět se jedná o dvě kola s nástupem u Anděla. Jediným rozdílem je čas. Tentokrát začínám asi o 3 hodiny dříve a zatahuji již v 10 hodin večer. Nepojedu tak do vozovny manipulačně, nýbrž s cestujícími do zastávky Motol. Při předání na Andělu mi kolega hlásí, že mu na displeji jednou problikla informace o závadě pohonu, která prý obratem zmizla. Dobrá tedy, dám si na to pozor. První kolo dojedu do Řep, do Ďáblic. Vše bez problému.
Při první návštěvě v Ďáblicích, dnes pro změnu za světla (zdroj: @czech_transport)
V druhém kole dojedu do Řep a při cestě zpět do města se to stane. Mezi zastávkou Krematorium Motol a Motol mi najednou vlak zahlásí závadu pohonu A a nastoupí omezení rychlosti na 10 km/h. Touto rychlostí se tedy došourám do zastávky Motol a závadu zahlásím dispečerovi. Ten mě vyzve k vypnutí podvozku a pokračování v jízdě jen se třemi. Od kurzu jsem si tuto situaci nevyzkoušel. Měl jsem štěstí na bezproblémové vlaky, o které se nám v depu v Motole vzorně starají. Dojmy? Vypnutí prvního podvozku způsobilo to, že vlak byl (alespoň z pozice v kabině) neuvěřitelně tichý. Tah i brzdění zajištovaly další podvozky za mnou, u prvního podvozku se kola jen protáčela. Taková jízda je pro mě celkově zážitek, jako řidič si musím dávat pozor jen na o něco delší brzdnou dráhu při jízdě ze svahu. Jinak není u 15T vypnutí jednoho podvozku nijak znát.
Pátek 3. 4. 2020
Pátek je odpočinkový den. Jak jste si asi všimli, odpočinkový den pro mě v těchto dnech znamená, že mám stále co dělat. Dnes mám v poledne hodinu akademického čtení v ruštině, a jelikož jsem předešlé dny nenašel chvíli se na hodinu připravit, doháním to dopoledne. Na každou hodinu máme za úkol přelouskat text v azbuce, přeložit si ho a zodpovědět na otázky. Dnes navíc máme i text zaměřený na gramatiku, kterou máme také pochopit a věty přeložit.
Hodina probíhá online přes prostředí Adobe Connect. Vyučující nás postupně vyzývá, abychom sdíleli s ostatními své vypracování. Dává nám doplňující otázky, občas pracujeme i ve skupinách. Aplikace není moc uživatelsky přívětivá, ale funguje velmi dobře a má mnoho skvělých funkcionalit pro online výuku. Celkově mám pocit, že výuka jazyků v rámci Jazykového centra FF UK patří během korona viru k těm nejlepším.
Sobota 4. 4. 2020
15/7 – 115 km
Dnes jsem vyfasoval svou oblíbenou linku 15. Čekal mě ten nejrannější nástup, jaký si beru spokojeně. Nástup v 5:17 znamená, že se do vozovny úspěšně dostanu první denní linkou 10 z Vinohrad s příjezdem v 5:13. Je to o tolik pohodlnější než nezbytný přestup na Lazarské u nočního spoje.
Obratiště Olšanské hřbitovy (foto vlastní)
Na lince 15 je o víkendu skvělé to, že má dlouhé přestávky na Kotlářce i na Olšanských hřbitovech. Vždy alespoň 20 minut. Na Olšanech se dá dojít do Alberta, do pekárny nebo do cukrárny. Na Kotlářce jsou možnosti omezené, ale o to víc je to vhodná chvíle navštívit toaletu nebo si doplnit lahev s vodou, uvařit kafe a tak podobně.
Sobota je navíc dnem, kdy se v rámci karantény spojuje celá naše rodina roztříštěná na různých místech republiky. Oznámím tedy všem, kdy mám nejdelší přestávku a v ten čas se spojíme ve videokonferenci a povídáme si, co je nového.
Ulice Letenská směrem na Malostranskou (foto vlastní)
Linku 15 mám také moc rád kvůli její trase přes Malou Stranu a po nábřeží. Obzvlášť o víkendu, kdy je Praha klidná, je to krásný pohled. Fotku výše většinou není možné zaznamenat, protože na těchto světlech z Letenské ulice dostávají tramvaje volno téměř okamžitě. Výjimkou je, pokud z Mánesova mostu zrovna jede tramvaj linky 2 nebo 18 jako v tomto případě. Všimněte si vokovické 18ky na levé straně fotografie. Není to krásný pohled na Rudolfinum?
U letenského tunelu (zdroj: @czech_transport)
Jak jsem zmiňoval, dalším oblíbeným místem je nábřeží a to oběma směry, z Dlouhé třídy i z Malostranské. Na tomto místě mě dnes vyfotil @czech_transport zrovna ve chvíli, kdy jsem na světlech u tunelu stál delší dobu než je zvykem. Už mě zde i dohání pankrácký vůz na lince 17. Pražský hrad se mi prostě nikdy neokouká a u linky 15 se na ten výhled mohu dívat hned několikrát za den. Dnes celkem pět koleček.
Neděle 5. 4. 2020
9/13 – 135 km
Jak jsem si včera chválil dobrý začátek směny, dnes tomu tak bohužel nebylo. Nástup před pátou ráno znamená, že musím vstávat opravdu brzy a přestupovat cestou do práce na Lazarské. Jsem už naučený, nicméně i tak z toho nemám radost. Naštěstí jezdí tramvaje v podstatě prázdné, takže udržovat si bezpečné rozestupy není ani v noci v sólo vozech problém.
Můj dnešní vlak (foto vlastní)
Hlásím svůj příchod „Devítka třináctá“, „9380 na patnácté koleji,“ hlásí mi zpět výpravčí a podává klíče. To je nejlepší, když si nemusím studovat vypravení vlaků a vše se dozvím od výpravčího. Vezmu si dnešní noty, kontroluji vložené vlepky (informace o odklonech a dalších zprávách pro řidiče) a vyrážím k depu. Vlak si nachystám. V těchto dnech se salony čistí ozónem, abychom se zbavovali virů, které tam mohli po cestujících zůstat. Kabiny se čistí také, ale i tak si nosím Sanytol a kabinu si pořádně čistím ještě jednou sám. Tak mám jistotu, že je vše opravdu vydezinfikované.
Svítá na Spojovací a já jsem tu sám (foto vlastní)
Při prvním kole se v Řepích moc neohřeju a rovnou mířím na Spojovací. Na cestě zpět potkávám na Andělu vadný vlak a za ním kolonu tramvají až za křižovatku s ulicí Radlickou. U Anděla ke mně nastupuje kolegyně z depa. „Máš nějaký rachotivý vlak.“ Ano, na 9380 jsou vyjeté plochy. Nicméně hned jak to půjde, depáci se na vůz vrhnou a opět kola zbrousí. Navíc jsme teď měli pár týdnů vlaky v Ústředních dílnách, kde na takovou péči o 15T nejsou vybavení.
Ráno v Řepích (foto vlastní)
Dnes je úplně azurové nebe a klidné nedělní ráno je asi nejlepším časem k tomu se projet centrem. Linka 9 je na takové dny ideální. Jedinou nepříjemností je oblíbennost této linky u bezdomovců. Téměř na každé konečné je musí jít řidič vyprovodit a oni si zase dobelhají do nástupní zastávky a odvezou se příštím vlakem na druhý konec.
Při dalším kole vidím u metra na Andělu mnoho vozů hasičského záchranného sboru. Moje teorie se brzy potvrdí. Dispečer brzy hlásí zastavení provozu metra v úseku Smíchovské nádraží–Florenc. Pád osoby pod vlak. Na takové klidné a krásné ráno trochu moc vzrušení najednou na můj vkus.
Nádherný den v Praze, foceno u Národního divadla (foto vlastní)
Už jste si asi zvykli, že pokud jezdím do Řep, maminka mě rozmazluje. Vždy mám zajištěné občerstvení na celou směnu, dnes dokonce čerstvou domácí kávu a výborný moravský koláč až do kabiny.
Koláč a káva až do vozu (foto vlastní)
Zbytek směny už je naštěstí bez komplikací. Samozřejmě se počet cestujících zvedne, ale lidé bez domova si jdou pro změnu za svou denní rutinou a tak se vše pěkně vyváží. Dokonce jsem potkal všechny tři instruktory, kteří mě v mé cestě stát se řidičem podporovali: první byl náš motolský Pavel, pak Míra ze Strašnic a od kurzu je mým mentorem Štěpán ze Žižkova. Jsem jim vděčný za vše, co mě naučili. Neděle je celkově fajn den na to vozit se po Praze a potkávat se se známými. Třeba i s kolegyňkou Vendy.
Setkání s Vendy u vozovny Motol (foto vlastní)
Shrnutí
Tento týden najeto celkem 452 km, na čtyřech různých vozech Škoda 15T. Provoz se však stále omezuje a tolik směn nějakou dobu nedostanu.
Po pracovním víkendu přichází pondělí jako zasloužená odměna, odpočinkový den. Pěkné počasí navíc vybízí k pobytu venku, tak jsem z Prahy vyrazil na návštěvu své drahé sestřičky.
Sestry fenka Viki (foto vlastní)
Zahrada je aktuálně jediný venkovní prostor, kde se můžeme pohybovat bez roušky. I proto se zde můžeme vyblbnout se sestřinou fenkou Viki, která už sice sotva chodí, ale to jí nesebralo na elánu a chuti se na zahradě trochu vyřádit. Je to navíc od malička velká modelka, takže si s ní udělám i pár povedených selfieček do archivu. Dřív jsme i aportovali, ale to už dnes po ní nechci. Musí se šetřit.
Dnešní pracoviště (foto vlastní)
Když už si šla Viki odpočinout, přesunul jsem se na lehátko pod javorem a usedl tak na své dnešní pracoviště. Dnes mě opět čeká administrace multimediálního projektu do školy, ve kterém dělám vedoucího týmu. Večer máme plánovaný meeting, tak je potřeba připravit plán na tento týden, úkoly a obecně strategii. Největším oříškem se zdá aktuálně být komunikace s naším vedením ze strany školy. Naštěstí cítím v týmu velikou oporu a věřím, že to společně zvládneme.
Úterý 7. 4. 2020
Počasí se nám stále drží, jen té práce není tolik, jak jsem zvyklý. Další volný den a já strávím celé dopoledne se svými kočkami doma u televize. Mám rozkoukaný nový seriál Crazy Ex-Girlfriend a nemůžu se od něj odtrhnout.
V poledne mám objednaný oběd v menze. Cesty do města ještě využiju k tomu, abych zamával svému kamarádovi a kolegovi @anlexcz, dnes na lince 17.
Kolega @anlexcz dnes se soupravou RP před budovou Filozofické fakulty (foto vlastní)
Středa 8. 4. 2020
Azurově modré nebe nemizí. Dnes je ještě tepleji než v předchozích dnech. Všichni cítíme, že jaro pomalu končí a začíná léto. Jarní období se posledních pár let stále zkracuje a zkracuje.
Vydatná snídaně je dobrý start do nového dne (foto vlastní)
Na Instagramu koukám, že má Anlex linku 10, kterou jezdívám na návštěvu k sestře. Neváhám ani minutu a vyrážím směr Ďáblice vyfotit ho, dnes pro změnu na voze Škoda 14T. Upřímně už mi tramvaj chybí, tak alespoň návštěvou kamarádů si tento svůj absťák kompenzuji.
Kamarád @anlexcz dnes na svém oblíbeném Porsche v obratišti Sídliště Ďáblice (foto vlastní)
Zbytek dne se už moc neliší od pondělního odpočinku na zahradě. Místo na lehátku na sluníčku se musím více schovávat ve stínu. Slunce svítí opravdu prudce a vím, co dokáže způsobit pár minut lehkovážného povalování pod jeho září.
Dezert a káva (foto vlastní)
Dnes se sejdeme na zahradě u sestry skoro celá rodina, dorazí i rodiče. Mamka opět upekla vynikající koláč, takže si dáme pěkně do nosu a k tomu cucáme dobrou kávu. Vnímám tak další pozitivní dopad současné krize. Člověk si daleko více váží času, který může strávit s blízkými, v klidu a ve zdraví. I ta rouška se vám za chvíli onosí a rádi si ji sundáte.
Večerní nebe nad Prahou (foto vlastní)
Po návratu domů zapínám již zmiňovaný seriál. Brzy si uvědomuju, že na devátou hodinu večer je v bytě nějak moc světla. A opravdu! Dnes je na nebi úplněk a už v tuhle brzkou večerní hodinu dává městskému šeru co proto. Pro jistotu tedy zatahuju rolety, aby se mi spalo stejně dobře jako jindy.
Čtvrtek 9. 4. 2020
17/14 – 133 km
Na čtvrtek se těším hrozně moc. Nejen proto, že je tu konečně směna po dlouhých čtyřech dnech, ale navíc jsem si směnu prohodil s Jakubem z Pankráce a vyrážím tak na pár kol na lince 17, která se mi tak zalíbila.
První návštěva obratiště Levského. O jedno pořadí mi utekl vůz „Slevomat“. (foto vlastní)
Vůz si přebírám na Palackého náměstí ve směru na Modřany. Dnes mě čeká nejprve návštěva obratiště Vozovna Kobylisy. Poté menší kolečko s přestávkou na Výstavišti Holešovice. Na závěr pak jedu naposledy přes Tróju do Kobylis a po obratu v Modřanech zatahuji do vozovny Pankrác, odkud je můj dnešní vlak vypravený.
Pozdravení s kolegou se soupravou T3R.P, který právě opouští smyčku v Kobylisích (zdroj: @czech_transport).
Je krásně a s vozem se mi jezdí pěkně. Není pravdou, že by starší 15T, nefacelift, znamenal špatnou jízdu. Ano, cestující nemají klimatizaci, což je škoda. Ale jestli je vůz tichý a jezdí plynule, o tom rozhodují jiné faktory. Na cestě zpět na Modřany mi ale začnou zlobit první dveře salonu. Zavírají se vždy na dvakrát a to dobu jízdy natahuje. Se současně probíhajícím opatřením ve formě otevírání všech dveří v každé zastávce je to peklo.
V Trojské ulici na cestě do Modřan (zdroj: @czech_transport)
V Modřanech tedy zkusím vůz restartovat s otevřenými dveřmi, jak mě to už dříve technici učili. V nástupní zastávce Levského se zdá problém vyřešen. Od další zastávky Sídliště Modřany už ale vidím, že závada nadále trvá. Volám tedy dispečink, který mi oznámí, že hned jak to bude možné, dorazí za mnou do obratiště Výstaviště Holešovice „rychlá rota“, technici, kteří se budou snažit dveře opravit.
Čechův most, na cestě za opravou dveří (zdroj: @czech_transport)
Když dorazím na Výstaviště Holešovice, už tam na mě čeká známé vozidlo. Jsem rád, že máme dost času se pokusit o opravu dveří a nikdo tak není pod tlakem. Po výstupu všech cestujících se kolegové pouští do hledání příčiny problému s dveřmi.
Vůz rychlé roty čekal ve výstupní zastávce Výstaviště Holešovice (foto vlastní)
Kolegové se začnou ve dveřích hrabat. Zkoušíme je otevřít a zavřít, sledují, co se v poklopu dveří děje. Závada je zřejmě identifikována, ale její odstranění se nedaří. Informuji, že jsem již celý vlak jednou restartoval. Kolegové mi ještě doporučí vůz restartovat s vypnutým jističem dveří. Je to poslední možnost s dveřmi něco na místě udělat.
Tak kde je asi problém? I rychlá rota vzorně nosí ochranné pomůcky a roušku. (foto vlastní)
Při restartu se kolegové zmiňují o právě probíhající výluce v obratišti Starý Hloubětín. Linka 8 nyní zajíždí na dvůr dnes už zbourané vozovny Hloubětín. Jeden z řidičů údajně při zpětném pohybu sjel z elektrifikovaného úseku trati a vlak málem poslal do jámy po zmizelé vozovně. Jak se to stalo, nikdo neví. Je to ale úsměvná historka.
Podjezd u Karlova mostu (zdroj: @czech_transport)
Restart s vypnutým jističem nám bohužel nepomohl a já jsem odkázán opět na dispečink. Jelikož mě čeká už jen jedno kolo a aktuálně probíhá více mimořádných událostí vyšší priority, rozhodne se dispečink nechat mě dojezdit tuto směnu se zavřenými prvními dveřmi. Cestujících stále nejezdí mnoho, takže těch pár, kteří se snaží do prvních dveří dostat snadno přejde k druhým. V depu mám pak o situaci informovat, aby byly dveře přes noc opraveny.
„Technická závada dveří“, ani s rouškou tudy nemůžete (foto vlastní)
Na poslední cestě do Kobylis už tedy jedu pohodlně, stíhám projet kontrolními body bez zdržení a na Kobylisích mě čeká poslední delší přestávka přibližně půl hodiny. Dnešní směna je krátká, zatahuji rovnou po setmění, a tak volný čas využiju k večeři, kterou jsem si doma nachystal.
Nenastupujte. Řidiče čeká přestávka. Foceno v Kobylisích. (zdroj: @czech_transport)
Naposledy tak projedu celou trasu linky 17 a v Modřanech se projedu po volné koleji na cestě k zatažení do vozovny Pankrác. Odjíždím, jak je zvykem, jen pár minut po lince 17 jedoucí po standardní trase, a tak jedu téměř úplně prázdný. Vše probíhá bez komplikací, nějaké zdržení získám na úsecích omezené rychlosti na modřanské rychlodráze. Co mě však vypeče, jsou světla na Výtoni. Stojím zde bez legrace něco přes dvě minuty než mi dovolí zabočit vpravo do Nuslí. Nejspíš daň za preference chodců na semaforech. Dokonce mě předjede i projíždějící CityElefant.
Čekání na Výtoni (foto vlastní)
Přestože mi APEX hlásí na Albertově zpoždění 5 minut, ve vratech vozovny se mi podaří být skoro včas a od vlaku zaparkovaného v depu odcházím také podle plánu v jízdním řádu. Klíčky a desky předávám ve výpravně a odcházím domů spokojený z povedené a zajímavé směny.
Pátek 10. 4. 2020
V pátek je svátek. Velikonoce přišly letos ve zvláštním režimu korony. Jelikož mám pátky volné, nemohl jsem pochopitelně dostat směnu ve svátek. Vyrazil jsem tedy opět na setkání s rodinou. Dnes dokonce za účasti mé dvouleté neteře. Bylo moc fajn strávit spolu nějaký čas a nabrat síly před náročným víkendem a následným velkým svátkem v pondělí.
Sobota 11. 4. 2020
12/4 – 109 km
Linkou 12 se mi opět mění režim na ranní směny. Nástup v 6:30 není nijak šílený, stále to ale znamená vstávat před půl šestou ráno. Jelikož se jedná o víkendovou směnu, nemusím váhat nad tím, co mě ve vozovně čeká. Na denní spoje se o víkendu z Motola vypravují pouze vozy 15T. Máme jich k tomu ve vozovně připraveno dostatek. Vezmu si od výpravčího klíčky a desky a vyrážím do depa.
Nad vozovnou svítá. Se stoupající venkovní teplotou zůstávají přes den vrata otevřená déle než je tomu v zimě. (foto vlastní)
Několik ranních výjezdů už dávno vozovnu opustilo a jelikož je konečně teplo, nezavírají se vrata vozovny po každém výjezdu. Cestou na svou kolej jsem si všiml, že to vypadá, že jsou koleje 13-18 úplně opuštěné. Nenechte se oklamat. Vlaky tam jsou, ale pouze v zadní části depa, kam světlo od svítání nedolétne, a tak se schovávají pod hávem stínu.
Vůz 9367 patří k našim motolským mazačkám. Zde na výjezdové trase v ulici Plzeňská, zastávka Klamovka. (foto vlastní)
Po již několika týdnech, kdy probíhá výluka tratě na Barrandov a naše vlaky linek 4, 5, 12 a 20 končí v obratišti Smíchovské nádraží, mám poprvé směnu na lince, která zde končí. Jak jsem například linku 5 dostával v minulém roce často, letos jsem se na ni ještě nepodíval. Zpět k lince 12. Ze zvyku očekávám, že budu vyjíždět z Anděla vpravo do ulice Nádražní. Nicméně navrhářům jízdních řádů přišlo zřejmě krátké otočení na Smíchovském nádraží zbytečné, a tak má cesta z vozovny vede rovnou na holešovické výstaviště.
Ráno na Výstavišti Holešovice (foto vlastní)
Na výstavišti se chvilku zdržím. Jdu se z kabiny protáhnout. Mám tu moc rád tyhle ranní směny, kdy lidé ještě spí, potkáte zde jen pár běžců a venčících jedinců a Stromovka ještě voní ranní rosou a je tichá. Ozývá se tu jen zpěv místního ptactva. Je to taková oáza pohody, takových obratišť v Praze mnoho nemáme. Napadá mě ještě smyčka Levského vedle Modřanské rokle a pak možná Divoká Šárka. Tam však často hlučí přilehlá ulice Evropská.
Letos poprvé s linkou v obratišti Smíchovské nádraží (foto vlastní)
Když dojede vlak na Smíchovské nádraží, dlouho se tam nezdrží. Pokud jedu podle jízdního řádu a z Anděla se neženu, mám tak maximálně dvě minuty na výstup i nástup cestujících než se následně vracím zpět na Malou Stranu. Jedno kolo se mi však opravdu šíleně chtělo na toaletu a raději jsem tedy přidal. Toalety jsem na Smíchově ještě nenavštívil. K mému štěstí je zrovna navštěvovali řidiči autobusů, a tak mi bylo jejich umístění vyzrazeno. Stihl jsem pak odjet tak akorát, abych neměl zpoždění.
Na Letenské pláni. V pozadí lze vidět Katedrálu sv. Víta. (foto vlastní)
Na Výstavišti Holešovice se tedy čerpají veškeré nutné pauzy. Většinou jsou zde obraty dlouhé asi 20-30 minut. Dostatek času na to zaběhnout si i pro něco dobrého. K mé smůle mi dnes nehraje do karet čas, kdy na Výstavišti přestávkuji. Při první návštěvě vyrážím pěšky ve směru do Obchodního centra Stromovka, abych se v půli cesty otočil, protože mi zůstala v kabině tramvaje rouška. V dalším kole si roušku nezapomenu, ale ve chvíli kdy dorazím k supermarketu Lidl, dozvídám se, že je nyní otevřen pouze pro seniory. K mé velké úlevě je opodál stojící obchod Delmart prázdný, a tak je mi umožněno nakoupit si snídani zde. Co vám budu povídat. Svačinový servis, kterého se mi dostává v Řepích od maminky, to je úplně jiná zkušenost.
Neděle 12. 4. 2020
9/15 – 135 KM
Dnes mě čeká směna s 9419, jedním z našich nejnovějších motolských vlaků (foto vlastní)
Nedělní devítka je už takovou stálicí. Většinou se jedná o necelá 4 kola. Výjezd mě čeká do Řep, zde po střední koleji v podstatě okamžitá cesta do města a na Spojovací.
Nedělní ráno na Spojovací (foto vlastní)
Víkendové ráno na Spojovací bývá osamocené. Vlaky linek 1 a 11 tudy jen prosviští a za intervalu dvacet minut, který je v neděli, se tu ani moc často neukážou. Já už se ale těším do Řep. Čeká mě tam totiž svačina od maminky a dnes se mi ji dokonce podaří pro vás zdokumentovat.
Svačina až do vozu. Kdo to má? (foto vlastní)
Pak už se ale rodiče vydávají užívat prosluněný víkend na návštěvu za Prahu a já pokračuju další kola na lince devět, kterou tak dobře znám. A vy už asi také. Rozepisovat se o neutuchajících problémech s bezdomovci nemá smysl. Jinak je směna bezproblémová a vlak 9419 jezdí perfektně.
Nepříjemnou zprávou uprostřed směny však je email od garanta ze školy, který se rozvášnil ve zprávě o tom, jak jsme jako tým multimediálního projektu nekompetentní a nefungujeme. Nevím, co se po nás chce více. Projektu dáváme každou volnou chvíli, já osobně se mu věnuju víc než je zdrávo a co jsem mluvil s ostatními vedoucími projektů, máme ho zdaleka nejtěžší a necháváme za sebou nejvíce práce. Cítím neférový přístup, ale držím jazyk za zuby a snažím se situaci řešit racionálně. Snad se mi to podaří v lepší obrátit a příště vám budu psát pozitivnější závěr. Ještě že mám tramvaje. Tady je svět ještě v pořádku.
Závěr
Tento týden byl slabší, ujel jsem pouze 377 km ve třech dnech a to vždy na voze 15T z toho jednou na pankráckém nefaceliftu 9250.
Máme tu velikonoční pondělí. A jelikož jsem si tento den plánoval dlouho dopředu jako den, kdy se dopoledne bude šupat a já mám čas až později, viselo mi v požadavcích už delší dobu, že bych si přál noční směnu.
Čekal bych, že na noční směnu dostanu vůz vlevo. Nakonec jsem dostal vůz vpravo. (foto vlastní)
Tou dobou jsem však neočekával, že situace kolem mých oblíbených vozů T6 se začne stupňovat tak rychle. Vlaky byly vyřazeny z nočního provozu a po celé Praze v noci řádí pouze vozy T3R.P. To se tedy dnes nevyhnulo ani mě.
Nad vozovnou se pomalu stmívá a já vyrážím přes celou Prahu po trase linky 9 (foto vlastní)
K mému milému překvapení je ale vlak čekající na „myčáku“ perfektně nachystán, uklizený jak v salonu, tak v kabině. Všechno funguje jak má a já si na palubním počítači nastavím výjezdovou trasu na Spojovací. Jedu v podstatě jako linka 9 jen pod číslem 1.
Zastávka Národní třída, nejspíš poprvé jako linka s T3R.P (foto vlastní)
Co jsem ale neodhadl, je výjezd z vozovny. V čase napsaném na vozovém jízdním řádu vyrážím vraty ven do města. Když už jsem na silnici, ze zastávky vyráží vlak linky 9. Na chvíli zpanikařím, ale vlak mi nechá prostor a já vyrážím jako první. Pak mi to teprve trkne. Vlak jsem mohl pustit a krásně se celou cestu vést až na Spojovací v podstatě prázdný. Teď už jsem se poučil.
Střet vlaku Regionova s osobou u stanice Praha-Dejvice (foto vlastní)
Když se na Spojovací otočím, vyrážím už po standardní trase linky 1 ve směru Sídliště Petřiny. Je to vůbec poprvé, kdy tuto trasu s cestujícími jedu. Jedná se o tangenciální linku, která se vyhne středu města. Sdílí jednu konečnou s mou frekventovanou linkou 9, ale je o pár minut kratší. Při cestě zahlédnu zřejmě velkou mimořádnou událost na Hradčanské, střet vlaku s osobou. Majáky záchranných složek jsou vidět na kilometry daleko.
V obratišti Sídliště Petřiny ještě jako linka 1 (foto vlastní)
Na Sídliště Petřiny jedu od zácviků s cestujícími úplně poprvé. Jakpak by ne. Linku 1 ani 2 vozovna Motol nevypravuje. Je to pěkná, relativně nová smyčka. Jen naše sociální zázemí je trošku dál než na jiných konečných. Nicméně je tu klid, obzvlášť v těchto nočních hodinách. Na trasu linky 1 se vydám ještě jednou, na Spojovací a zpět. Pak už se měním na noční linku, kvůli které tu jsem dnes hlavně.
Na Sídlišti Petřiny už je připraven první spoj linky 96 (foto vlastní)
Linka 96 je složena ze tří denních linek: z Petřin jako linka 1 na Strossmayerovo náměstí, dále jako linka 6 na Otakarovu a pak jako linka 11 na Spořilov. Ani jednu z těchto linek nejezdím pravidelně a o to větší zážitek z dnešní směny mám. Trasa je to klidná, vezu pouze pár cestujících.
Centrální přestupní zastávka Lazarská (foto vlastní)
Na lince 96 jedu také jen kolo a půl a následně zatahuji z druhé konečné Spořilov. Zajímavostí je, že z důvodu přestupů mezi spoji linek 95 a 96 zastavuje linka místo na náměstí Bratří Synků na Otakarově a projíždí tak Zámeckou ulicí, kudy se v běžném denním provozu nejezdí.
Před zatažením do vozovny, na Spořilově (foto vlastní)
Jelikož jsem toho předešlou noc moc nenaspal a přešel rovnou na noční směnu, melu na cestě do vozovny z posledního. V záloze mám v batohu vždy připravený energetický nápoj, ale ani dnes nebyl potřeba. Schovám si ho tedy na další noční nebo polonoční směnu.
Úterý 14. 4. 2020
6/61 (99/61) – 100 km
Když se dopoledne po noční směně probudím, svítí na mém telefonu pár minut stará zpráva výpravčího „Ahoj, nevzal bys prosim dneska nocni 21:21-5:20h. Zavolej prosim jak budes moc. Vypravna Motol“. No páni. Tak se mi z volného dne vyklubala další noční směna. To jsem nečekal. Nicméně kolegům zjevně můj přechod na noční režim přišel vhod a tak mě využijou hned nadvakrát.
Když si chce řidič zkušeně připravit přejezdový kód a omylem si tak místo čísla linky nahodí letadlo (foto vlastní)
Po hovoru s výpravčím zjistím, že se jedná o linku 6, resp. 99. Linku 6 jsem ještě neměl, a tak se na směnu těším ještě o něco více. Směna je samozřejmě opět s vozem T3R.P. Dnešní nástup až v půl desáté večer je na noční směnu opravdu pozdní. Čeká mě tedy pouze jedno půlkolo na lince 6, z Palmovky na Kubánské náměstí s následným přejezdem do Hostivaře a pak kolo a půl na lince 99.
Výjezdová trasa linky 6 z Motola je o trochu zajímavější než ta linky 1, na Zborovské (foto vlastní)
S obratištěm Palmovka mám obecně jen málo zkušeností. Nicméně podle jízdního řádu v notách snadno pochopím, kudy se smyčkou otáčím. Následná trasa linky 6 s přejezdem do Hostivaře mě už nezaskočí, i cestujících je stále pět a půl. Linku 99 jsem měl nejen v zácvicích, ale i jednou dobrovolně po kurzu. Nemám s ní žádný problém. Je to kombinace linek 9 a 22.
Linka 99 stanicuje ve Spálené ulici (foto vlastní)
Směna je v podstatě srovnatelná s tou včerejší. Na konečné si volám s kamarádem Milanem, který mi tak ochotně pomáhá neusnout, i když to mnoho nočních řidičů na konečné dělá. Já dnes ale zamýšlím zůstat vzhůru a vyspat se během dne. K mé úlevě mám zítra úplně volný den a ve čtvrtek odpolední. Žádná divoká změna režimu se brzo nekoná.
Odpočinek na konečné Sídliště Řepy jako linka 99 (foto vlastní)
Středa 15. 4. 2020
Když se před polednem probudím, čekám, jestli mi nepřijde opět zpráva o tom, že mám vyrazit do práce, na noční. K mému překvapení je klid. Dnes si tedy dám odpočinkový den.
Abych nemusel vařit, mám objednaný oběd v naší výdejně menzy v Kamzíkové ulici. Večer mě čeká předmět Digitální technologie jako byznys s Petrem Koubským. Z toho mám vždy radost, dozvím se něco zajímavého od svých spolužáků, dnes od spolužáka Honzy o současné Číně. Večer si pak dám cvičení u televize, kolečko jógy.
Čtvrtek 16. 4. 2020
25/4– 131 km
Na svou první směnu na lince 25 nastupuju na Hradčanské. Toto místo je střídacím bodem jak pro řidiče z vozovny Vokovice, tak pro nás z Motola. Je to nejbližší místo od našeho běžného střídacího místa, Anděla. Kromě linky 25 v současné době jezdí motolští řidiči ještě linku 22, kde střídání probíhá na Karlově náměstí.
Po nástupu do tramvaje po stanicování v zastávce Hládkov, z centra (foto: @czech_transport)
Dnes se mi poštěstilo na směnu dostat svůj oblíbený vlak 15T s číslem 9393. Vždy na něm rád pozoruju v jaké kondici zrovna je, zda má zbroušená kola, nejsou na nich plochy, jak reaguje na ruční řadič atd. Dnes jezdí perfektně.
S linkou 25 jedu z Hradčanské směrem na Bílou Horu. Na té je vidět, že v současnosti nečerpáme přestávky formou střídání na voze ale jen na konečné. Už při mém příjezdu je totiž přeplněná vlaky. Já se do výstupní zastávky skoro nevejdu.
Na Letné nejsem žádným nováčkem, s linkou 12 se sem dostanu často (foto: @czech_transport)
Trasa linky 25 je tangenciální. To znamená, že se nedostane do úplného centra, podobně jako linka 1, kterou jsem měl v pondělí a společně tvoří tzv. páteřní svazek. To znamená, že v určeném úseku jedou po stejné trase a mají komplementární intervaly, tak aby zde byl provoz zajištěn pravidelně. Další tangenciální linkou je například linka 7 nebo v současné době neprovozovaná linka 19.
Na Břevnov se podívá motolský řidič jen výjimečně. Nyní tu možnost máme jak s linkou 22, tak 25. (foto: @czech_transport)
Linka 25 je klidná, řekl bych místy až moc. Jediným problematickým místem je v současné době Libeň, kde probíhá rekonstrukce silnice a tak auta střídavě přejíždí z jedné strany přes tramvajový pás na druhou. Už zde bylo za krátkou dobu několik nehod tramvaje s automobilem, a proto zde jedu extra opatrně.
Místo jednoho z nebezpečných přejezdů v zastávce Nademlejnská (foto vlastní)
Směna uběhne jako nic. Večer mě ale čeká ještě zajímavý zážitek. Svou běžnou jízdu na lince 25 ukončím v obratišti Bílá Hora, ze kterého se vydávám do domovské vozovny Motol. Do vzdušnou čárou 1,5 km vzdálené vozovny vyrážím přes Hradčanskou, Malou Stranu a Anděl v trase dlouhé 15 km. Opravdu nám zde chybí trať z Vypichu na Motol, díky které by se cesta na Břevnov zkrátila několikanásobně.
Pátek 17. 4. 2020
Pátek je po pracovní stránce dnem volným. Dnes mě ale čeká prezentace v rámci předmětu Akademické čtení v ruštině. Pro své spolužáky jsem si připravil úryvek z jedné disertační práce, ve které se autor věnoval různým aplikacím pro městskou dopravu ve světě. Srovnává tedy funkčnost těchto aplikací v rámci regionů rozesetých po celé planetě. Dnes jim text pouze představím a na příště ho budeme všichni z ruštiny překládat.
Večer nás ještě čeká krátké školení k zítřejšímu natáčení v rámci školního multimediálního projektu. Oproti očekávání jsme hotoví asi za 10 minut, nicméně o natáčení se zítra ještě rozepíšu.
Sobota 18. 4. 2020
O projektu Kafkova Praha jsem se již dříve zmiňoval. Naším dnešním úkolem je ve studiu Forbes natočit hlas Kafky, pro který jsme si vybrali hlas studenta Tomáše z DAMU. S tím se ve studiu potkáme už v 10 dopoledne. Začátek natáčení je pomalejší, nejistý. Aby se nám Tomáš trochu uvolnil, objednám pizzu z vedle sousedící restaurace Pizza Nuova.
Natučení ve studiu Forbes. Půl hodiny nahrávek hlasu Kafky není lehký oříšek. (foto vlastní)
Jelikož už se odpoledne musím zúčastnit rodinné oslavy, nechávám kolegu Marka s hercem Tomášem pracovat samotné. Dobrých pět hodin jim nahrávání zabere, aby bylo vše perfektní a studenti slyšeli hlas Kafky v té nejlepší kvalitě.
Neděle 19. 4. 2020
V neděli se vydávám na výlet na Jih. Konkrétně do města Prachatice, které jsem ještě v životě nenavštívil. Od převzetí vlakové linky z Prahy do Českých Budějovic přes Písek zde klesá frekvence spojení a chybí navazování na vlaky GW Train Regio na Šumavu. Z toho důvodu se na výlet vydávám přes Plzeň.
Prohlídka plzeňských vozů jezdících v okolí hlavního nádraží. Zde EVO 2. (foto vlastní)
Když už jsem se v Plzni zastavil, nemohl jsem si nechat ujít příležitost prohlédnout si alespoň pár místních tramvají. Návazný vlak však jel brzy a já se vydal na úprk na vlak směr Brno hlavní nádraží jedoucí přes České Budějovice.
V obou vlacích jak z Prahy, tak z Plzně si vybírám místo v tomto moderním voze se zásuvkami a WiFi. Místo naštěstí je. (foto vlastní)
Cesta je velmi příjemná, vlaky jsou liduprázdné a WiFi funguje překvapivě perfektně téměř v celé trase. Průvodčí jsou očividně rádi, že je alespoň nějaký provoz a tak prohodí i přes nepříjemné roušky pár slov. Když přestupuji v Číčenicích na vlak GW Train Regio, už čeká na své koleji.
Lokálka GW Train Regio z Číčenic až do národního parku ve stanici Nové údolí (foto vlastní)
Jízda místní lokálkou GW Train je opravdový zážitek. Panoramatická okna vlaku umožňují široký výhled na okolí Šumavy, vlak však zajíždí až přímo do národního parku a je tak skvělou vstupenkou do této krásné oblasti. Na víkend můžu jen doporučit. Já však vystupuji dříve, už ve stanici Prachatice lázně.
To jsem já, ale co dělám v Prachaticích? (foto vlastní)
Prachatice jsou opravdu krásné město, ve kterém na vás už dýchá Šumavský vzduch a příroda. Na oblast dozorující vrcholek Libín s přilehlým lesem je možná první známkou nedalekého národního parku Šumava. Jelikož jsem se sem vypravil v tento deštivý den, za každým rohem vnímám vůni lesa a nelze přehlédnout mlžný opar, který bouřka zanechala.
Věděli jste, že tímto renesančním městem procházela hranice mezi Německem a Protektorátem? Přes tuto hranici utíkalo mnoho obyvatel a dodnes zde žije mnoho obyvatel s německým občanstvím. Docházelo zde ke koncentraci majetku, který lidé přehazovali přes hranici tak, aby jim nebyl zabaven. Celkově na mě toto relativně vzdálené město zanechalo velmi dobrý dojem a těším se, že se do něj zase někdy podívám, třeba pro změnu za slunného dne.
Shrnutí
Tento týden jsem měl jen 3 směny. 2 noční s vozy T3R.P a jednu odpolední s mým oblíbeným vozem Škoda 15T 9393. Celkem najeto 352 km.
