Jak jste se dočetli v předcházejícím týdnu, paní doktorka mi v pátek nasadila antibiotika, která jsem musel brát celý pátý týden. Z toho důvodu jsem na tramvaje mohl koukat jen z okna bytu svých rodičů, kde jsem byl na neschopenku umístěn. Dostávalo se mi zde královské péče mé maminky (ano, ta samá, která mi připravuje svačinu pokaždé, když zrovna jezdím linku do Řep). Abych vás nezklamal, rozhodl jsem se přesto i tento týden napsat, i když trochu jinak, než byste možná čekali.
Andrée Aciman
Říká vám něco jméno egyptského spisovatele? Andrée Aciman napsal předlohu úspěšného filmu Call Me By Your Name, česky Dej mi své jméno. Ten byl natočen v roce 2017 italským režisérem Luca Guadagnino, převážně v severní Itálii. Do našich kin se film dostal v roce 2018 a sklidil pozitivní odezvu. Velkým lákadlem je právě prostředí samotného snímku. Přenádherná severní Itálie se neokouká ani v dlouhých záběrech na místní krajinu. Doplňte k tomu poutavý příběh a solidní obsazení kvalitními herci a úspěch je zaručen.
Po zhlédnutí snímku jsem zvažoval přečíst originální knihu a mít tak srovnání a možná i částečné doplnění děje o části, které se do filmu nevešly. K mému potěšení si knihu pořídila moje spolužačka Klára a přečetla ji jedním dechem. „To si musíš přečíst,“ říká mi a knížku mi ještě před Vánoci v podstatě vnutí. Neví však, že je knížka na mém seznamu již nějakou dobu.
Call Me By Your Name a pokračování Find Me (vlastní foto)
Dle očekávání, knížka je oproti filmu o dost detailnější. Jelikož ve filmu v podstatě chybí narativ, nelze přenést neuvěřitelné množství niterných emocí hlavního hrdiny Ellia. Kniha se dále liší v některých lokacích, finální výlet ústředního páru se odehrává v Římě, což mě poňouklo toto město brzy opět navštívit. Třešničkou na dortu je pak závěr, který nabízí o dost více informací, než ukáže film. Tomu se dá ale rozumět. Filmaři chystají pokračování.
Z tohoto důvodu autor Aciman nezahálel a napsal pokračování s názvem Find Me. I když jsem se těšil na knižní předlohu oblíbeného filmu, knižní pokračování bylo mou hlavní motivací se oběma díly prokousat. Co se s ústředním párem děje po prvním společném létě mi vrtalo hlavou delší dobu.
Aciman v této knize volí jiný, za mě přístupnější styl psaní. První kniha vypráví přibližně na 200 stranách příběh jedné postavy nebo dejme tomu páru. Ve stejně dlouhém pokračování už jsou děje obsažené tři. Kratší formát dává emocím prostor zapůsobit a lépe v něm autor doručí myšlenku. Na rozdíl od první knihy pasáže nenudí, ale krásně doplní každou dějovou linku. Všechny tři se navíc proplétají. Fanoušci lační po pokračování vztahu mezi dvěma muži budou ze začátku zklamaní, chce to vydržet a druhá půlka objasní význam celé první pasáže věnované heterosexuálnímu páru jim dvěma blízkému.
Proč tohle píšu? Asi protože je to po dlouhé době kniha, u které jsem si naprosto užíval práci autora a několikrát vyřkl přání: „takhle bych chtěl taky umět psát.“ Možná taky proto, že pro mnoho čtenářů může být jedna nebo druhá kniha stejnou inspirací jako pro mě. Anebo proto, že se dnes o knihách mluví méně, přednost mají aktuální seriály a filmy na Netflixu. Jenže když ležíte s antibiotiky v posteli, koukat se celý den na televizní obrazovku prostě nejde. Zkuste knihu. Zkuste Call Me By Your Name. A dejte mi vědět, jestli se vám také líbí. Za týden už o tramvajích.
Newsletter
Pokud vás mé články baví, rád vás budu o nových informovat e-mailem. Zároveň se s vámi rád podělím i o další zajímavosti.
V pondělí jsem byl paní doktorkou konečně uschopněn. Tak se vracíme do starých kolejí střídání práce a studia.
V pondělí mám jeden veliký cíl: úspěšně odprezentovat svou dlouho chystanou prezentaci. Naše škola pořádá jednou ročně událost nazvanou SNMtalks (zkratka vychází z názvu studijního programu: Studia nových médií). Zde jsou studenti našeho oboru povinni odprezentovat jednou za studium téma dle vlastní volby ve formátu pecha kucha, čili prezentace o 20 slajdech, každý po 20 vteřinách. Asi vás nepřekvapí, že mým tématem se staly tramvaje, konkrétně „5 věcí, které lidi štvou na tramvajácích“.
Ve své prezentaci tedy shrnu několik problematických bodů: řidiči ujíždí před nosem, řidiči nejezdí podle jízdního řádu, řidiči mají špatný jízdní styl, řidiči nekontrolují, co se ve voze děje a řidiči občas nezastavují u zastávkového sloupku. Každý z problémů tedy vysvětlím z obou stran a snažím se najít kompromis a šanci k pochopení. Snad se mi to daří. Co je na prezentaci nejlepší je ale to, jaké podpory se dočkala. Dorazilo hned několik známých tváří: kolegové řidiči, dokonce i instruktor, kamarádi i rodina. Všichni dorazili jen proto, aby mě podpořili a pomohli tak mému cíli. Největší ohlas má však můj kolega Jakub, který mě při dotazech diváků dlouze a detailně doplňuje. Jeho osobitý styl komunikace všechny přítomné naprosto odrovná a to dodává mé prezentaci neuvěřitelně výraznou tečku.
Úterý 4. 2. 2020
V úterý strávím půl dne jen úklidem. Jelikož jsem stonal u rodičů, svůj byt opustil narychlo a zanechal zde kočky na pospas jejich osudu, byl to jeden velký nepořádek. Po zotavení se chystám konečně vidět se svými přáteli, tak využívám poslední možné příležitosti s tou domácností něco udělat, abych se před nimi nemusel stydět. Snad se mi to daří. Odpoledne navíc přijíždí Couchsurfer, což je člověk, se kterým se seznámím přes online síť a nechám ho u sebe zdarma přespat. Je až z dalekého Chile. Celkem milý kluk a dokonce se tu náhodou potkal se svou známou z rodné země. O program má tedy postaráno a já se můžu věnovat svým činnostem.
Středa 5. 2. 2020
5/125 – 4x 13,6 km
Středa je mým prvním pracovním dnem po nemoci. Dříve pro mě žádná směna k dispozici nebyla. Jednalo se o čtyři kola přestávek na Barrandov pro linku 5. V rozpisu jsem obdržel 3 negarantované vlaky (mohou být nízkopodlažní a nemusí) a na konec splněné přání ve formě vozu KT.
Kontrolou systému DORIS zjišťuji, že první dvě pořadí jsou obsazená vozy 15T. To jsem rád, protože po delší absenci z práce jsem si rozhodně se Škodovkami nejjistější. Další pak souprava vozů T3R.P a na konec již slíbený vůz KT8D5.RN2P. Hned při první cestě nahoru na Barrandov mě zaskočí sněžení. Mysleli jsme, že zima již pominula a pak se spustí naprostá vánice. Počasí se naštěstí brzy uklidní a navíc vše probíhá jak má. Na konci si užiji 4. kolo s vozem KT8, ev. č.: 9051.
S vozem KT8 čekáme na Smíchovském nádraží do času (foto vlastní)
Čas po práci si zpříjemníme společným obědem s kolegy Jiřinkou, Vendy a Jakubem. Jelikož má Jakub (na rozdíl ode mě) ještě odpolední část směny, opouští nás a my s děvčaty pokračujeme v blízké Andělské cukrárně až do pozdních odpoledních hodin. Moc fajn první pracovní den.
Čtvrtek 6. 2. 2020
9/223 – 3x 25 km
Ve čtvrtek už mám dle turnusu standardní směnu. Jelikož není nic jiného k dispozici, dá mi výpravčí nejprve šejdrovou zálohu, 4:00–8:00 a 13:00–17:00. Jít si do vozovny sednout na několik hodin dvakrát za den se mi zrovna dvakrát nechce a naštěstí mi výpravčí už pár dní předem volá, že mi směnu nahradí celodenní směnou na lince 9, kdy vystřídám celkem 3 pořadí na této lince. Přestávky trávím na vozovně Motol, nejprve 40 minut, pak 54 minut. Na všech třech pořadích se mi pod ruce dostanou vozy 15T, se kterými se mi linka 9 jezdí opravdu pohodlně.
Den je to na lince 9 jako každý jiný. Člověk si musí dávat pozor na velký pohyb chodců a to nejen v úplném centru, ale například i na Žižkově. I zde se mi pod kola snaží dostat hned několik kolemjdoucích. Na závěr dne mi pod koly proběhne černá kočka, které se brzdovým manévrem naštěstí vyhnu. Kdybych byl pověrčivý, uklidnilo by mě snad jen to, že měla bílé packy. Mrkněte na ty pěkné žluté čumáky (foto vlastní):
Večer se pak s několika kolegy scházíme u mě doma a kromě typické konverzace na téma „co se děje kolem tramvají nového“ ještě zkoukneme stále relativně nový seriál Černobyl. Kdo jste neviděli, mohu směle doporučit. Opravdu kvalitní kus filmařské práce. Ještě je nutno podotknout, že kolega Robert upekl na večer moc výborné buchty, které zbudou i na pátek.
Pátek 7. 2. 2020
17/5 – 111 km
V pátek se dočkám něčeho extra. Jelikož jsou směny v Motole plně obsazeny, zkouším své štěstí a hlásím se o směnu v Kobylisích. K mému překvapení výpravčí nadšeně souhlasí a já se už těším na svou první směnu s vozem 14T od zácviku a na lince 17 vůbec.
Musím říct, že konečně chápu, proč je linka 17 tak oblíbená. Věděli jste, že se jedná o linku s nejvyšší průměrnou rychlostí ze všech? Prosviští si to Prahou opravdu rychle (díky za zajímavost, Jirko). Je moc příjemné, že se zde pořád jede a člověk se nikde moc nezdržuje. Až tedy na Křížovnickou ulici u Karlova mostu. I zde se dá projet relativně rychle. Já mám však tu smůlu, že mě zde naprosto očividně a záměrně blokuje hned několikrát po sobě vedle jedoucí řidič se Škoda Citigo. Celou svou estrádu zakončí tím, že mi na Karlových lázních ukáže z okénka svůj prostředníček. No pěknej ho má, co vám budu povídat.
Jelikož se jedná o pro mě opravdu výjimečný zážitek, mám o to větší radost, že se hned několik lidí o něj se mnou podělí a udělá si čas, aby mě pozdravili, vyfotili. Díky tomu se s vámi můžu podělit o několik krásných fotek od talentovaného @czech_transport:
Jedinou vadou na krásné směně s vozem Škoda 14T je pro mě opravdu hodně vzadu umístěné zpětné zrcátko, ze kterého mě šíleně bolí za krkem. Stále jsem váhal, k čemu je zpětné zrcátko nad hlavou řidiče, až si před jedním focením uvědomím, že si zde mohu pohodlně zkontrolovat své větrem rozcuchané vlasy. 1:0 pro Škodovku.
Sobota 8. 2. 2020
V sobotu jsem rád, že si po několika dnech v práci trochu odpočinu. Naskočit z ničeho nic zpět do pracovního procesu je náročné. Chce to čas a postupnými kroky se dostávat do pravidelného ježdění. To se mě však bude týkat jen chvíli, za necelé dva týdny už začíná škola.
Kolem oběda vyrážím s celou rodinou na oslavu narozenin naší nejmladší členky, neteře Olivky. Večer pak mám osobní schůzku, která proběhne moc dobře. Super den i bez tramvají.
Neděle 9. 2. 2020
V neděli mě čeká další poprvé. Od zácviků je to první standardní dlouhá směna na lince 12.
12/5 – 133 km
Směna začíná velmi brzy, již po čtvré hodině ranní (nástup ve 4:01). 20 minut na to vyrážím přes Anděl na Barrandov, kde ke mně nastupuje celkově jeden cestující, kterého vysadím na Smíchově. Až na Barrandov vezu už jen sám sebe. Po rychlém otočení v obratišti mířím zpět do města, na Výstaviště do Holešovic. Celé město je toho rána zahalené oparem ranní mlhy a to dává této směně opravdu úžasné kouzlo.
Na začátku mám hodně času na všech obratech (kromě již zmiňovaného prvního). Při druhé zastávce na Výstavišti se vypravím do místního nově postaveného obchodního centra Stromovka, kde je v neděli ráno vše zavřené až na supermarket Lidl. I ten potěší a já tak mám na zbytek dne svačinu. Pak už na mě opět čeká fotograf @czech_transport a tak tu pro vás mám další nálož skvělých fotek z tohoto dne:
Shrnutí
Celkem tedy tento první týden po nemoci najeto 373 km a vystřídáno celkem 9 vlaků.
Newsletter
Opět tu pro vás mám nabídku. Pokud vás mé články baví, rád vás budu o nových informovat e-mailem. Zároveň se s vámi rád podělím i o další zajímavosti a případné události, které by vám neměly uniknout.
Nevím, jak je to možné, ale sedmý týden je opět plný zajímavých zážitků a pohledem na sbírku fotek z něj se musím rovnou přiznat, že to dnes bude delší příspěvek.
Pondělí 10. 2. 2020
Jelikož došlo k nějakému výpadku řidičů v pankrácké vozovně, povolal mě náš plánovač na dvě směny v tomto týdnu právě sem. Jelikož bydlím na Vinohradech, jsem v obsazování směn za jiné vozovny celkem flexibilní.
13/6 – 88 km
Hned pondělní ráno s nástupem v 5:58 začíná divoce. Ze zvyku jako ještě nedávný kurzista si cestu na Pankrác naplánuji se zastávkou v Tescu ve Vršovicích. Zde již kolem páté hodiny ranní nabízejí čerstvé pečivo a tak je to ideální příležitost si zajistit svačinu. Toho rána je však opravdu špatné počasí. Orkán Sabine způsobil přes noc nesčetně škod a zřejmě ovlivnil i dopravu v hlavním městě. Do nákupu v Tescu probíhá vše, jak má. Při čekání na autobus do Michle mě však nepříjemně překvapí jeho vynechání. Vydávám se tedy úprkem od obchodního centra Eden směrem k tramvajové zastávce Slavia. Kvůli tomuto zbytečnému čekání na vynechaný autobusový spoj jedu na Pankrác pár minut pozdě. Výpravčí je naštěstí kliďas a chápavě mou omluvu přijímá.
Vůz 8436 na mě čeká v hale denního ošetření a mě čeká výjezd po obvodu celé vozovny (foto vlastní)
Vůz T3R.P si tedy bez problému připravím za pár minut. Dle pokynů výpravčího se chystám vyrazit směr vrata vozovny asi 3 minuty před časem výjezdu. Když už se zdá, že smůla pro dnešní ráno byla vyčerpána, čeká mě na cestě kolem vozovny další nepříjemné překvapení.
Překážka na objízdné koleji při výjezdu z Pankráce (foto vlastní)
Na objízdné koleji vozovny stojí zaparkovaná neoznačená červená dodávka. Na zvonec nikdo nereaguje a po zkontrolování situace kontaktuji výpravčího. Za pár minut sem dorazí zásobovač, který zřejmě doplňoval svačinové automaty ve vozovně. Co nejrychleji se tedy vrací do svého vozu a opatrným manévrem kolej uvolňuje. Tou dobou už za mnou stojí další vůz, zřejmě vyjíždějící na linku 21. Suma sumárum mám na výjezdu něco kolem osmi minut zpoždění.
Jelikož nejedu linku 13 z Pankráce poprvé, dočkal jsem se ji už někdy brzy po zácvicích, vím velmi dobře, co mě čeká. Směna je to příjemná, po prvním kole už mám celou trasu po Vinohradské osvěženou a jezdí se mi moc fajn. Třináctka má pauzy na konečné zastávce Černokostelecká. Zde je prostor protáhnout si nohy, uvařit čaj a tak podobně. Jelikož je však po orkánu smyčka zatopená, zůstávám radši ve voze. Při návštěvě toalety si najíždím do nástupní zastávky, abych se velikánské louži vyhnul. Jinak uteče směna až na vytrvalý déšť bez větších potíží.
Úterý 11. 2. 2020
V úterý se vracím do své domovské vozovny Motol. Na nástup v 5:27 musím chytit první denní linku 10 z Vinohrad. Ta mi však před nosem ujede a já mám tedy ráno hned zajímavější cestou metrem přes Nemocnici Motol, autobusem na Motol a jednu zastávku tramvají k naší vozovně. Jsem poučený na další nástup: raději vyrazím z bytu o pět minut dříve.
9/211 – 75 km
Nastupuji tradičně na vůz Škoda 15T, který na mě čeká na šestnácté koleji. Jelikož touto dobou vyjíždí vlaků z Motola požehnaně, je potřeba hlídat správný čas výjezdů z vrat depa a následně vrat vozovny. Snadno může dojít k předjetí a zbytečnému zpoždění. Při výjezdu jsem zodpovědný otevřít si vrata haly sám. Jejich zavírání už vykonává pracovník depa. Mně se tak naskytl při výjezdu moc pěkný pohled:
Vrata kolejí 15, 16 a 17 (foto vlastní)
Dle času v „notách“ vyrážím po kolejové harfě k výjezdovým vratům vozovny a na hlavní trať v Plzeňské ulici. Dnešní směna je v plánu po novu. Běžně jsem zvyklý, že na lince 9 probíhá směna formou oddělení od vozu po každém kole. Za 3 kola tedy člověk běžně vystřídá celkem 3 vozy. Nově se setkávám s tím, že etapy jsou delší, kolo a půl. Vydávám se tedy s vozem 15T do Řep, pak na Žižkov, zpět do Řep a až při další cestě svůj vlak opouštím u vozovny Žižkov, kde mě čeká hodinová přestávka. Výpravna vozovny Žižkov je malinkatá. S velkou chodbou naší vozovny v Motole se nedá srovnávat. Na rozdíl od nás zase najde řidič v okolí spoustu stravovacích možností a tak je lokalita Žižkova praktičtější.
S vozem 9376 míříme na střídání na Žižkov (foto vlastní)
Po přestávce na Žižkově si od kolegyně přebírám soupravu vozů T3R.P. Jelikož jsem z pondělí natrénovaný, nastavím si sedačku do pohodlné polohy a vyrážím na další kolo a půl. Směna je to pohodová, linku 9 jezdím rád a přemítám, s jakými vozy budu na této lince nejspíš jezdit ve čtvrtek.
Vyleštěná souprava žižkovských vozů T3R.P na sídlišti v Řepích (foto vlastní)
V úterý večer mě pak navštíví spolužáci na večer deskových her. Jelikož jsme se všichni dlouho neviděli, protáhne se večer ještě několik hodin po půlnoci. Náročný ale fajn den, kde se krásně propojila práce, škola a zábava.
Středa 12. 2. 2020
Středa je samozřejmě volný den, jinak si nedokážu představit zůstávat tak dlouho vzhůru. Shodou náhod jsme v tento den domluveni s dalšími spolužáky na skupinovou návštěvu interaktivní výstavy v Centru architektury a městského plánování (dále CAMP) pod názvem Urbania. Je to příležitost nahlédnout pod pokličku toho, jak komplexní je vedení města jako je například Praha. Celá akce je vedena populární formou a je tak přístupná široké veřejnosti. Kvůli dosavadní nízké kapacitě byla tedy akce prodloužena a já všem vřele doporučuji využít možnosti se tam jít podívat. Můžete jít sami nebo s partou známých jako já. CAMP vás přiřadí do skupiny dalších návštěvníků a během společné diskuze máte šanci poznat zajímavé lidi a jejich zážitek z akce.
Naše takeaway message (čti poučení) z akce Urbania (foto vlastní)
Čtvrtek 13. 2. 2020
9/210 – 75 km
Ve čtvrtek jsem dostal od výpravčího opět na chlup stejnou směnu jako v úterý: 3 kola na lince 9. K mému milému překvapení, vyjíždím z vozovny se soupravou T3R.P. Těch v naší vozovně moc nemáme a rád si je tedy otestuji. Vozy jsou pěkně čisté. Jelikož stály přes noc na dvoře vozovny, bál jsem se vychlazené kabiny. Avšak zbytečně. Kalorifer (neboli topení kabiny) bylo již tou dobou nahozené a já se tak spokojeně usadil na vytopené místo řidiče.
Vyhřátá kabina vozu 8456 na mě čeká na dvacáté koleji
Dnešní směna probíhá na chlup stejně jako ta úterní. Nástup na ní je jen o 8 minut dříve, ale díky kratší přestávce na Žižkově končím o skoro půl hodinu dřív než v úterý. To je třeba, protože se odpoledne vydávám ke svému kadeřníkovi.
Pátek 14. 2. 2020
11/4 – 104 km
Podruhé se tento týden vydávám na Pankrác, vypomoci oslabené vozovně. Poučený pondělním faux pas s pozdním příchodem vyrážím do vozovny rovnou. Na lince 11 je přestávka na I. P. Pavlova, svačinu si tedy mohu bez problému pořídit pak. Pro změnu však spěchám tak, že doma zapomenu svou tašku s věcmi do tramvaje, mimo jiné i kličkou, bez které tramvaj nerozpohybuji. Výpravčí na Pankráci mi ji tedy zapůjčí a já se mu tak upíšu do sešítku, že ji musím vrátit. Tentokrát na mě tramvaj čeká standardně v hlavní části haly a je to typický pankrácky vůz 15T bez polepů.
Po výjezdu z Pankráce v obratišti Spořilov
Jelikož vede trasa linky 11 z velké části po trase linky 13, nemám obavu z neznámé trasy. Pravda, na Spořilově jsem byl od kurzu pouze dvakrát, nicméně jsem se zde pohyboval během kurzu docela hodně a tak mi místní úsek zůstává v paměti.
Linka 11 je snad ještě o něco pohodovější než linka 13. Důvodem je právě i zmiňovaná dlouhá přestávka na I. P. Pavlova. Zde je spousta možností, kam se během pauzy uchýlit. Dokonce přečtu i pár řádek z knihy Mrtvá a živá, kterou mám nyní na seznamu. Na Spořilov se tedy celkově podívám jen třikrát, zato na Spojovací čtyřikrát. Z toho dvakrát společně s mou nejmilejší kolegyní Vendy, která dnes jezdí linku 9.
Dva řidiči s vozy 15T (foto vlastní)
Jelikož je Valentýn, všimnete si po Praze spousty zmatení jedinci, kteří utíkají do květinářství, či menších obchůdků shánět květiny a jiné drobné dárky pro své partnery a partnerky. I když se mi celkem úspěšně vyhýbají, raději volím klidnější tempo jízdy. Na trase je času dost a bezpečnost je na prvním místě.
Přesto se tento den neobejde bez komplikací. Když jsem na zastávce Muzeum směrem na Spořilov, ozve se hlášení dispečera, že mezi Muzeem a I. P. Pavlova došlo k mimořádné události s naší účastí. To pravděpodobně znamená střetnutí vozidla s naší tramvají. Raději rovnou cestující informuji, jelikož nevím, jak daleko za oblouk od Muzea dojedu.
Střet vozu linky 13 a popelářského vozu v zastávce I. P. Pavlova (foto vlastní)
Nakonec dojedeme téměř až do zastávky I. P. Pavlova. Zbylé cestující až na pár jedinců vypouštím předními dveřmi. Po asi deseti minutách je situace nafocena a zaznamenána a popelářský vůz klidnou jízdou opouští místo střetu. Na Spořilově se tím pádem s vlakem jen otočím a mířím naposledy na Spojovací.
Cestou zpět mi však na zastávce Teplárna Michle nastoupí velmi podezřele se tvářící muž. Sedne si do nejzadnější části vozu, na pětku sedaček s panoramatickým sklem a drbe si nohy, které si položí na sedačku vedle sebe. Vnitřním rozhlasem ho tedy požádám, ať se řídí přepravními předpisy a pohrozím případným vyloučením z přepravy. Raději si ho i nadále hlídám na kameře v salonu. V zastávce Horky vystupuje a když dojedu na náměstí Bratří Synků slyším sirénu policejního vozu. K mému překvapení zastaví před mým vlakem a požádají mě o otevření dveří. Po zkontrolování celého vlaku odcházejí z prázdnou. Policii povím o zmiňovaném podezřelém pánovi a oni se vrací směrem k zastávce Horky ho hledat. Doufám, že lumpa chytí. Já zatím s pětiminutovým zpožděním pokračuji dále na Spojovací a po obratu předávám vlak svému kolegovi na I. P. Pavlova.
Sobota 15. 2. 2020
10/12 – 148 km
O víkendu je v plánu něco nestandardního. Z důvodu oprav v Zenklově ulici je naše motolská linka 10 vedena odklonem z Palmovky přes Holešovice, Trojský most, tudy Ke Stírce a dále po své trase. Jelikož jsem si informace o výluce všiml asi dva týdny zpět, požádal jsem si o tuto linku v požadavku, kterému plánovač vyhověl. Tou dobou jsem si myslel, že to bude má první návštěva Trojského mostu od kurzu. Teď už víme, že druhá.
Objízdná kolej v Motole (foto vlastní)
Vůz 9363 na mě čeká na objízdné koleji, kde si ho na ranní směnu nachystám. Nejprve mě čeká cesta na Sídliště Řepy a pak celkem tři kola do Ďáblic a zpět s koncem na Andělu. Pohledem do vozového jízdního řádu zjišťuji, že o objížďku přes Holešovice je zkrácen pobyt v obratišti Sídliště Ďáblice, takže bude směna celkem rychle utíkat. První kolo probíhá velmi klidně a opět zjišťuji, že musím nasadit pomalejší tempo, abych zbytečně nečekal na kontrolních bodech.
Během první přestávky v Ďáblicích ke mně do obratiště přijdou dvě dámy a tázají se mě na odjezd z konečné. Dle všeho jsou odjezdy z Ďáblic asi o 10 minut posunuté, takže jejich pravidelný víkendový spoj jim už ujel. Jelikož je toho dne velmi chladno, nabídnu jim usadit se ve voze raději než čekat na promrzlé nástupní zastávce. Přeci jen je jejich čekání způsobené naším nedostatečným informováním o změně času odjezdu. Ne každý cestující má k dispozici chytrý telefon s vyhledávačem spojení.
Už při první cestě z Ďáblic na mě číhá teď už stálý foto parťák @czech_transport. Opět tak mohu sdílet nádherné fotky z tohoto dne.
Autor: @czech_transport. Můžete ho sledovat na Instagramu.
Zajímavostí tohoto dne je, že poprvé vyráží do ulic nově pořízené vozy T2, jeden ve verzi z šedesátých a druhý z osmdesátých let. Dnes ještě zahalení před objektivy všudypřítomných šotoušů. Přesto se podařilo, že mě tyto vozy honily po Trojském mostě, a czech_transport vše vzorně zdokumentoval:
Stíhaný vozy T2 na Trojském mostě (autor: czech_transport)
Až na zmíněné problémy s informovaností cestujících probíhá směna bez problémů a já vlak předávám ve 14 hodin kolegovi, který je z výluky a tedy způsobeného odklonu o dost méně nadšen než já. Snad se mu to podaří stejně bezbolestně jako mně.
Neděle 16. 2. 2020
Opět zasloužený volný den. Dopoledne navštívím svou sestru kousek za Prahou a asistuji při stěhování všemožných věcí po domě. Odpoledne jdu na kávu ke kamarádovi a večer si ve společnosti koček doma odpočinu u nové série pěvecké soutěže na TV Nova. Každý máme nějakou svou „guilty pleasure“ (anglický termín pro neřesti).
Shrnutí
Za 5 pracovních dní celkem najeto 490 km, což je dle všeho dosavadní týdenní rekord. Tři dny navíc i s vozem T3R.P, což je pro motolského řidiče stále ještě rarita. Vystřídáno celkem 9 vlaků ze tří různých vozoven.
