Leden 2020 – Řidič pražský

Rok tramvajáka – 1. týden

Rok se s rokem sešel a najednou píšeme dvě čísla po sobě. 2020. Na rok 2019 budu stále vzpomínat jako na významný milník. Nikdy v životě jsem nevěřil tomu, že bych se k řízení tramvaje opravdu dostal. Dnes vím, že to byl jeden z největších kroků v mém životě.

Já s vánoční tramvají.

Autor: uživatel Instagramu @kolejovadopravacr

Začínám tento příspěvek fotkou ještě z roku loňského. Hned vysvětlím proč. Už ke konci kurzu jsem věděl, že bych rád sdílel zážitky tramvajáka v psané formě pravidelně. S tím, že jsem stále ještě studující člověk a neřídím denodenně, bylo potřeba vymyslet režim, ve kterém lze zážitky z kabiny sdílet. Logicky se nabídla varianta psát tyto příspěvky po týdnech. Dle turnusu není týden, kdy bych v práci nebyl. Občas se může přihodit nějaká dovolená nebo například povinná školní praxe, ale to bude jen pro dobro věci ozvláštnění tohoto seriálu.

Tak tady sdílím fotku z 29. prosince, kdy jsem měl to štěstí a radost řídit naší motolskou „vánočku“. Byl to pro mě den plný radosti. Potkávat tváře nadšených lidí, že jim přijela ta svítící tramvaj, a dále objektivy vždy pozitivních „šotoušů“, kteří si ochotně přeplánují svůj nedělní program, aby udělali řidiči pražskému fotku. Moc jsem si to užil, korunu tomu dal na konci směny kolega, kterému jsem tramvaj předával. Že prý jí má tento rok už počtvrté a vůbec ji nemá rád. Nojo, každý se na svět dívá jinak.

Zrovna končím svou směnu a předávám „vánočku“ kolegovi. Autor: Tobiáš Malý

30. prosince začíná první týden nového roku. Zvláštní že? Ale je to tak. Dovolte mi tedy zahájit tento seriál. Doufám, že se vám bude líbit, a já budu rád za každou zpětnou vazbu.

1. týden

Pondělí 30. 12. 2019

První týden začal tedy už v roce 2019. Pondělí jsem čerpal zaslouženou dovolenou. Přes svátky jsem se z práce dostal jen výjimečně. Z osobních důvodů jsem musel začít brát daleko více směn z volna než dříve, abych zvládl všechny své životní náklady sám. Takže mít volno a ještě mít za ten den zaplaceno se mi šiklo. Den jsem využil k relaxaci a regeneraci před náročným lednem.

Úterý 31. 12. 2019

Co se řízení v loňském roce týče, nazval bych tento den D. Veliká očekávání jak to bude ve městě vypadat. Jelikož jsem měl sám ještě silvestrovské plány, požádal jsem si o směnu odpolední s koncem do 21:30. A přesně to jsem také dostal. Směna s výjezdem z vozovny a předáním krátce po deváté hodině na Andělu. Koukám do plánu směn a vidím: linka 5. No to bude určitě průšvih, říkám si.

Pokud nejste sběhlí v linkovém vedení tramvají u nás v Praze, linka 5 projíždí úplným centrem přes Václavské náměstí. Zrovna v tento den v roce je centrum a hlavně Václavské náměstí plné lidí, kteří chtějí slavit nový rok, bouchat petardy a střílet ohňostroje do vzduchu. Když dojdu do výpravny, dozvídám se, že si tuto směnu užiju se svou oblíbenou Tatrou T6, protentokrát v soupravě. Slova výpravčího, že byla toho rána do vozovny potupně dotažena a mám si ji pořádně zkontrolovat, neberu na lehkou váhu. Vážně nemám v plánu se v tento večer s tramvají zaseknout přímo na Václavském náměstí.

Tramvaj se naštěstí pohybuje bez problémů a i když relativně pomalou rychlostí se úspěšně vyhrabala až nahoru na Barrandov. Už na Barrandově potkávám s linkou 5 svého kolegu, který mě náležitě ignoruje už pár dní, a tváří se, že mě nezná. No bezva, budu si muset dávat bacha koho dnes zdravím. S T6kou se mi řídí obecně dobře. Nemá sice přílišný výkon a brzdí daleko déle než naše další tramvaje, ale jezdí se s ní tak nějak pohodově. Reakce na řízení pákou jsou dobré a v kabině se mi vše dobře ovládá. Prostě jsme si nějak sedli.

K mému překvapení není Václavské náměstí vůbec tak plné, jak bych čekal. Na obou stranách, tedy v ulicích Vodičkova a Jindřišská hlídkují policisté a už v odpoledních hodinách nepouští směrem k náměstí nikoho kromě tramvají a složek integrovaného záchranného systému. To, že na vedle nich stojících cedulích se zákazem vjezdu je výjimka pouze pro IZS a ne pro tram, nikdo neřeší. „To pro tramvaje neplatí,“ říká mi policista. Aha, tak jedu dál.

Snad jediný nepříjemný fakt na celé silvestrovské směně jsou všudypřítomné petardy. Řidič nikdy neví kdy a kde to najednou bouchne, což je velký zásah při soustředění se na provoz. Navíc i tramvaj může někdy „bouchat“ a je potřeba toto sledovat než se stane nějaké železniční neštěstí. Jezdím si městem pohodlně, jízdní řád relativně stíhám, jen plánuji, že opravdu musím končit podle času při předání na Andělu. Musím se ještě dnes dopravit za Prahu na silvestrovskou párty a poslední autobus odjíždí ve čtvrt na jedenáct.

Silvestrovská linka 5

Poslední kolo mířím z Ústředních dílen DP na Anděl a vše vypadá dobře. Najednou v zastávce Olšanské náměstí mi nenastupuje zelená linka (indikace úspěšného zavření všech dveří a signál k tomu se rozjet). Kontroluju situaci a zjišťuju, že zadní dveře druhého vozu se nezavřely. Dle slov cestujících se o to dveře pokusily, ale nedovřely se. Nastupuje mírná panika, upřímně jsem problém s dveřmi na T6 ještě neřešil, takže nevím ani přesně kam sáhnout. Naštěstí za mnou zastavil kolega s linkou 9, říkám si, že bude znát T6. Kromě nás v Motole má vozy T6 ještě Žižkov, se kterými linku 9 sdílíme. Řidič mě informuje, že je Hloubětinský, tak ho alespoň poprosím, ať mi dveře zkusí dotlačit při zavírání.

To se naštěstí povedlo, dveře zamykám zvenku kličkou a po deseti minutovém zdržení (spočítejte si jak dlouho trvá běžet podél celého vlaku od zadních dveří do kabiny) se rozjíždím vstříc střídání. Informuju ještě dispečink a na hlavním nádraží ještě jednou běžím dozadu označit dveře nálepkou „Technická závada dveří“. To je tedy patálie, poslední kolo! Na Andělu tlumočím kolegovi pokyny dispečinku, má se pokusit dveře restartovat a pak je informovat, zda byla závada odstraněna – jak se toto provádí stále netuším, v poklopu dveří jsem žádný čudel nenašel. Musím se zeptat zkušenějších kolegů ve vozovně.

Vystupuju tedy z tramvaje a zjišťuji vzniklé škody na mém načasovaném plánu. Na Andělu jsem byl s osmi minutovým zpožděním, takže tramvaj, kterou jsem chtěl jet, už odjela. Stále však stíhám poslední autobus, pokud se na pouť vydám metrem. Neváhám ani vteřinu a utíkám. Vše naštěstí dobře dopadlo. Já si silvestrovskou noc užil do syta a silvestrovskou směnu očividně jakbysmet.

Středa 1. 1. 2020

Upřímně jsem po silvestrovské párty za volno nakonec rád. Co vám budu povídat, jít do práce za dvojnásobný příplatek je velmi lákavé, ale když jsem šel spát ve 2 ráno, tak i ta odpolední směna by bývala byla náročná. Zůstávám tedy spokojeně u své sestry a je mi dobře. Jelikož vím, že půjdu spát pozdě, píšu ještě svému kolegovi Jakubovi z Pankráce, zda si nechce čtvrteční směnu prohodit. On se vždy rád podívá na jiné linky a já se alespoň o chvíli déle vyspím.

Čtvrtek 2. 1. 2020

17/144 – 6x 11,2 km

Jako téměř každý den se Jakubova šejdrová směna (to jest dělená na ranní a odpolední část) skládá z přestávek v Braníku a na I. P. Pavlova. V 7:44 tedy nastupuji na střídacím bodě Nádraží Braník, kde fasuji plán svačin na celé dopoledne. Čeká mě 6 koleček Nádraží Braník–Levského–Nádraží Braník. Zní to sice strašně, ale jednou za čas je taková směna moc fajn. Člověk si zde relativně odpočine, nikam nespěchá. Mít ji ale každý den jako Jakub bych rozhodně nedával.

Mila je jiná a tahle tramvaj je zelená?

Toho dne je ráno opravdová zima, říkám si, že asi vážně přichází do Čech zimní počasí. 5 stupňů pod nulou a já čekám na každou tramvaj na zastávce jako běžný cestující, v průvanu. Ještě navíc jsem si omylem nechal přes Nový rok služební zimní kalhoty ve výpravně v Motole a tak mi mrzne zadek v naší letní variantě uniformy. Navíc je taková zima, že nám v Praze opět namrzají troleje a lítají od nich při průjezdu jiskry.

6/106 – 4x 9,1 km

Po krátké polední pauze se pak přesouvám na I. P. Pavlova. Na střídacím bodě v Lublaňské ulici opět fasuji lístek s rozpisem pořadí a vozů a vyrážím na zastávku. Nejprve potkávám při střídání dvě moc milé kolegyně, se kterými prohodím pár slov a pak už vyrážím na Bruselskou a dále na Kubánské náměstí, kde se otočím a dojedu zpět na I. P. Pavlova. Úsek I. P. Pavlova–Bruselská–Otakarova běžně nejezdím, protože jako vozovna Motol běžně neobsazujeme denní linky 6, 11 a 23. Je to tedy fajn změna, ale první kolo jedu raději opatrně.

První kolo přestávek s vozem 8500, ke kterému lze připojit pluh.

Mezi druhou a třetí svačinou řidičů mám navíc svou bezpečnostní přestávku a jelikož moc nevím, kam se dá stihnout za půl hoďky na I. P. Pavlova zaběhnout, volím variantu Burger King. Dle obrazovky ve výloze stále platí výhodná nabídka na 9 ks nuget, tak si říkám, že to otestuju. Pro zajímavost: před lety jsem pracoval v McDonald’s, takže jsem kuřecích nuget za život snědl celkem hodně! K mému překvapení mi obsluha sdělí, že akce už skončila a ve výloze nabídka určitě není. No nemám náladu to řešit, nicméně slečna trvá na tom, že se podíváme, kdo má pravdu. Potupně tedy uznává, že já a ještě navíc mi dává naší slevu DPP -15 % se kterou jsem vážně nepočítal. Dobrá tedy.

Zbytek směny už je poklidný, dojezdím svá 4 kola a spokojeně odcházím domů. Občas je fajn vystřídat prostředí/linky, které člověk jezdí. Potkal jsem zase jiné kolegy než ty z naší nebo spřátelené žižkovské vozovny a projel jsem vozy, na které se na našich směnách většinou nedostanu. Přidávám ještě souhrn ujetých kilometrů za první směnu v novém roce a řízené vozy:

Ranní část 67,2 km
4x Škoda 15T (9245, 9265, 9269 a 9241)
2x Škoda 14T (9157 a 9138)

Odpolední část 36,4 km
1x Tatra T3R.P (8500+8501)
2x Tatra T3R.PLF (8266+8568 a 8259+8571)
1x Tatra KT8D5.RN2P (9066)

Pátek 3. 1. 2020

V pátek mám jen krátkou šejdrovou směnu asi 6 hodin. Dostal jsem ji z volna a výpravčí slibovali, že tu krátkou odpolední část ještě prodlouží, ale mně to nevadilo v tomto stavu, alespoň jsem byl v pátek brzy doma.

10/5 – 51 km

Ráno si dojdu do výpravny pro desky a klíče a připravuji se na výjezd s linkou 10 směr Sídliště Řepy. Pak jedno kolo na lince a následné zatažení zpět do vozovny Motol. Jelikož se naše vozovna skládá asi z 90 % z vozů Škoda 15T je celkem jasné, co za vůz pravděpodobně dostanu. Všechno funguje jak má a já tedy vyrážím směr Řepy. V Řepích na mě čeká milé překvapení. Moje drahá maminka mi nachystala svačinu, abych při té čtyř hodinové směně neumřel hlady. To je poklad! Obratištěm jedu po střední koleji a předjíždím tak pauzující kolegy, kteří si zrovna položili sedačku a dočerpávají přerušený spánek.

Na lince 10 je hromada času. Všude. Hlavně tedy ve všední dny se opravdu dá jet od Anděla až na Vinohrady maximálně 30 km/h a stejně je člověk všude včas. Překvapuje mě, že u takto krátké směny mám ještě půl hodinový oddych v Ďáblicích. Čas tedy použiji ke čtení a svačení. Při výjezdu z nástupní zastávky Sídliště Ďáblice mám snad jediný konflikt toho dne a to s cestujícím, kterého přivřely dveře v automatickém režimu. Automatický režim používám běžně na frekventovaných a nástupních zastávkách. Poslední dobou jsem si ho oblíbil tak, že s ním jezdím v podstatě trvale.

Trik je v tom, že stačí zmáčknout tlačítko dveří a i zavírající se dveře se opět otevřou. Ještě je možné přerušit laserové čidlo v dolní části dveří, kudy by procházela noha nastupujícího cestujícího. Pán však mezi dveře strčil ruce a pak na mě do kabiny křičel, že jsem asi de*il. No já v tu dobu uklízel zbytek svačiny do skříně, tak jsem mu jen vysvětlil, že na dálku ty dveře nezavírám a že to dělá automat. Omluvil se.

S vozem 9387 jen projíždím smyčku Sídliště Řepy

V Řepích se opět neohřeju a projíždím si opět smyčku po volné střední koleji směrem do vozovny. Jelikož jsem opravdu hodně unavený, rozhodl jsem se do Řep vrátit a prospat se u rodičů. K mé smůle sousedi stále ještě po dvou měsících nedokončili rekonstrukci bytu a zvuky vrtaček a kladívek se ozývají s typickou panelákovou ozvěnou. Naštěstí brzy skončí a já se uložím k asi dvou hodinovému spánku. Po společném obědě s mamkou si jdu Na Knížecí pro další, tento týden již třetí lístek s rozpisem přestávek dnes Anděl-Barrandov-Anděl a na zastávce Anděl z centra si jdu chytit svůj vlak.

12/128 – 2x 13,6 km

Toho dne nám začali silničáři solit silnice a věřte mi, takhle hodně jsem se s tramvají ještě neklouzal. Jak s prvním vozem T3R.P, který mi přiveze kobyliský kolega, tak s naší Škodou 15T v druhém kole. Obzvlášť s prvním vlakem jedu radši pouze 30 km rychlostí mezi Andělem a Smíchovským nádražím. Za ním není vyšší rychlost stejně povolena.

Až na neustále klouzání a sypání pískovačů probíhá vše standardně. V prvním kole se kvůli zpoždění předcházejícího řidiče na Barrandově jen otočím, v druhém kole taktéž ale spíš kvůli vlastní pomalé jízdě přes Smíchov.

Při zpáteční cestě na Anděl mě čeká ještě jedna patálie. Tou dobou už vládne v Praze tma a před zastávkou Zlíchov mi najednou zpoza dodávky vjede před tramvaj zadek vozidla SUV. Jelikož zrovna jedu asi 50 km rychlostí, začínám okamžitě brzdit a to i pomocí magnetů. Řidička okamžitě reaguje na doprovodný zvonek a to tak, že zastaví. Ano, zastavila, ale zadkem vozidla stále v profilu (cestě) tramvaje. Proto musím vůz kompletně zastavit, což se podaří asi 1 m od vozidla. Na další zvukový signál už tedy slečna popojíždí zpět do parkovacího místa a my můžeme pokračovat. Cestujícím se naštěstí nic nestalo.

Suma sumárum v pátek jsem se svezl se třemi vlaky.

Ranní část 51 km
1x Škoda 15T (9387)

Odpolední část 27,2 km
1x Tatra T3R.P (8540+8541)
1x Škoda 15T (9317)

Sobota 4. 1. 2019

16/10 – 114 km

Opět se na mě usmálo štěstí a já dostal směnu z volna. Směna byla odpolední, tzv. polonoc, čili s koncem po dvanácté v noci. Tato dokonce s koncem po jedné hodině ráno v 1:04. Jedná se o poslední zatahující linku 16, která jede z konečné Lehovec směr vozovna Motol těsně před půlnocí.

Čekala mě opět klidná směna. Asi se opakuji, ale je to reakce na opravdu velmi hektický prosinec, kdy všichni někam spěchali, a subjektivně bylo více nehod a dalších mimořádností v provozu. Směnu jsem si užil dvojnásobně, protože na obou koncích linky 16 bydlí mí známí, kteří si našli čas mě přijít pozdravit. Navíc jsem poprvé vyzkoušel náhradu stravy Manu, kterou mi přenechal kolega Filip. Je to celkem šikovný způsob jak se najíst na konečné, kde máme vždy k dispozici pitnou vodu. Podle doporučení jsem si „kaši“ doplnil ještě o čerstvě vymačkanou šťávu z citronu a dobře si pochutnal.

Celkově se mi sobotní směna „za tmy“ (už při nástupu v 16:16 bylo slunce za obzorem) líbila. Jen na poslední cestě z Lehovce mě překvapil solící vůz, který přede mnou projel většinu Korunní ulice a já se tak opět klouzal. Doklouzal jsem naštěstí bezpečně až do vozovny.

Neděle 5. 1. 2020

Neděle byla opět dnem volna. Měl jsem tak čas navštívit rodinu a udělat konečně něco pro své studium.

Shrnutí

Tohle byl můj první týden roku 2020. Doufám, že se vám příspěvek líbil. Budu rád za zpětnou vazbu jak na formu tak obsah článku. Proto neváhejte zanechat komentář, nebo mi napsat zprávu na Instagramu. @ridicprazsky

15 tramvajových vlaků, 19 vozů, v roce 2020 zatím najeto 295,8 km.

Rok tramvajáka – 2. týden

Pondělí 6. 1. 2020

V pondělí na mě vyšlo turnusové volno. Jelikož se mi podařilo na konci roku zapomenout napsat si požadavky na nový rok, tak v tento den jsem směnu z volna nedostal. Nějak jsem navíc po novém roce zjistil potřebu nakoupit několik věcí do domácnosti od drogerie po nějaké zásoby potravin. Volného dne jsem využil k setkání s kolegy z bývalé práce na ministerstvu. Po společném obědě jsem ještě strávil nějaký čas v jejich nové kanceláři a diskuzi nad změnami, které zde probíhají. Chci s vámi sdílet alespoň fotku krásného výhledu z kanceláří na Staroměstském náměstí.

Úterý 7. 1. 2020

20/8 – 142 km

Úterý bylo náročné. První ranní směna po nějaké době bývá problém. I když jsem šel spát brzy, nenaspal jsem svou denní dávku dle potřeby. Nástup v Motole v 5:40 znamená, že vstávám ve 4:30. Přicházím do výpravny krátce po půl šesté. Jelikož si nesu vlastní rozpustnou kávu, beru si pouze klíče a mířím rovnou na vůz. Ve výpravně v Motole nemáme automat na vodu jako je běžné na konečných, pouze vodu z vodovodu a rychlovarnou konvici, o kterou je po ránu zájem a dělají se zde fronty. Říkám si, že kafe tedy počká na Barrandov.

Kafe bylo opravdu třeba. Překlep způsobil, že jsem málem vyjel z vozovny jako linka 60.

Rychlým pohledem do not (desky s jízdním řádem a další administrativou) zjišťuju, že se na Barrandově moc nezdržím a kafe možná nestihnu. Jedu tedy z Motola přes Anděl na Barrandov, kde se dle očekávání pouze projedu smyčkou a pokračuju na Divokou Šárku. Cestou si však uvědomuju opravdu velikou únavu a silnou potřebu kávy, abych se mohl plně soustředit. Poslední kilometry na Divokou Šárku si raději zapínám tolerovanou hudbu v kabině a musím říct, že mě to pomáhá až neuvěřitelně. Do toho se rozednívá a káva na konečné již dokončuje proces probuzení.

Za tuto směnu mě čekají celkem 4 kola na lince 20 se dvěma přestávkami. Obě na Hradčanské, tedy provedené kolegy z vozovny Vokovice. Až na pokračující klouzání, na které jsme si první týden v lednu již zvykli, probíhá směna poklidně. Na Zlíchově mi řidič automobilu po zaparkování otevírá dveře do profilu tramvaje. Okamžitě však reaguje na zvonek a rychle je zavírá. Má štěstí, opět k němu ze svahu kloužu a dveře by letěly s námi. Na Hradčanské předávám tramvaj kolegyni a jdu se posadit na střídací bod ve vestibulu metra. Když se mi přestávka pomalu blíží ke konci, všímám si na DORISu (dopravní a řídící informační systém pro tramvaje), že je má tramvaj údajně stále v zastávce Nad Džbánem. Výpravčí situaci kontroluje: nahlášená závada dveří. To nám to pěkně začíná.

Při předání vlaku zpět mě kolegyně informuje, že mě na Barrandově bude čekat tzv. rychlá rota (technici tramvají v autě, kteří pohotovostně jezdí k poruchám tramvaje). Pohledem na zpoždění a čas obratu na konečné zjišťuju, že moc času na opravu dveří mít nebudou a snažím se tedy cestou nahnat cenné vteřiny, jak to jen jde. Jet pouze s pěti dveřmi je ale samozřejmě náročnější, cestujícím trvá výstup/nástup o něco déle. Na Barrandově k mému překvapení nikdo nečeká a na dotaz mi dispečer hlásí, že aktuálně nejsou volné vozy rychlé roty, snad prý na Šárce. Super, říkám si, opět bude mé problémy s vozem muset řešit řidič z Vokovic při svačině. Nakonec se ozývá dispečer zpět, že rovnou domluvil výměnu vozu a to v příštím kole ve směru na Barrandov.

Výměna vadného vlaku 9388 za záložní 9342. Oba s celovozovou reklamou.

Po druhé svačině na Hradčanské tedy mířím na Smíchovské nádraží. Informuji cestující o nutnosti přestoupit do vlaku před námi. Jelikož se jedná o mou první výměnu vlaku, jsem trochu nervózní. Jsem rád, že potkávám známou tvář motolského depáka, který mi se vším poradí a předává klíče od nového vlaku. U kabiny se ještě zastaví nějaký pán, cestující, a chválí mě za dobré informování. To mě moc potěší a částečně uklidní. K mému překvapení je tramvaj asi z poloviny tak plná jako před Smíchovem. Buď mi už cestující nevěří a radši přestupují na autobus, nebo jich opravdu jelo tolik pouze sem. No nic, vyrážíme vzhůru.

Výměna vlaků v zastávce Smíchovské nádraží. Náhradní vlak na mě čekal ve smyčce Smíchovské nádraží. Jakmile mě zahlédl, najel přede mě do zastávky. Vadný vlak se potom otočil v obratišti Hlubočepy a zamířil zpět do domovské vozovny Motol.

Zbytek směny (poslední kolo) probíhá bez komplikací. Náhradní vlak má trochu jiný ruční řadič s menším odporem, takže si musím po pár metrech zvyknout. Při střídání pak své „strasti“ sdílím kolegyni, která je ráda, že předávám již funkční stroj. Při mém odchodu se však objeví další problém. Nejdou zavřít dveře kabiny. Pomáhá blízko stojící kolega výpravčí Petr a radí vypnutí a zapnutí jističe, což závadu vyřeší. To je tedy den. Hádám chladné počasí dveřím našich tramvají nesvědčí.

Středa 8. 1. 2020

Středa je můj školní den. Po Vánocích tedy první. Plán byl jasný. V 9 hodin škola začíná, pak mám hodinovou přestávku a následně druhou hodinu toho dne se stejnou vyučující. V úterý večer jsem se však viděl se svými přáteli a nakonec se dostal ke spánku až v pozdních večerních hodinách. Při kontrole hodin po probuzení zjišťuju, že půl devátá odbila a já tedy první hodinu nestíhám. Naštěstí mi zanedlouho zvoní telefon a dostávám zprávu od svého kamaráda. Náhradní program je na světě a škola se tedy nekoná. Tak snad příště.

Čtvrtek 9. 1. 2020

Další šejdrová směna z volna. Tentokrát bez přestávek na Andělu, ráno i odpoledne mě čeká běžná linka.

9/18 – 36 km

Jako první nastupuju na jedno kolo na lince 9. Původně jsem očekával, že se do Řep podívám jak při výjezdu, tak při zatažení. Zanedlouho zjišťuju svůj omyl: zatahovat budu rovnou ze Spojovací.

Na Spojovací před zatažením do vozovny. Všimněte si, že je stále ještě šero a mně již končí ranní část směny.

Jedno kolo je pohodová ranní část šejdra. Směna je rozumně dlouhá jen díky času na výjezd a zatažení do vozovny. Po výjezdu z vozovny slyším hlášení dispečera o vadném vlaku ve smyčce Sídliště Řepy. Žádá vlaky, které nejsou za tímto vlakem tedy na neprůjezdné koleji, aby se vydali po jiné, volné koleji. Ta bohužel není touto dobou žádná. V ranní špičce má každá linka v Řepích svou kolej: 9, 10 i 16. Rychlým pohledem zjišťuji, že se opět jedná o vlak T6. Mrzí mě, že jsou s nimi poslední dobou takové problémy. Zřejmě jim nedělá dobře střídavé zimní počasí. Naštěstí je závada rychle vyřešena a provoz obnoven.

Při cestě ze Spojovací do vozovny mě překvapí milé setkání. Na Hotelu Golf, zastávku před mou výstupní zastávkou, nastupuje předními dveřmi můj bývalý spolužák Vítek. Říkám mu, že ho moc daleko nesvezu, ale rád alespoň jednu zastávku. Dlouho jsme se neviděli, tak jsem rád, že při kontrole před zatažením prohodíme alespoň pár slov.

16/5 – 87 km

Po krátkém šlofíku a příjemném obědě nastupuji na Andělu na odpolední část: dvě kola na lince 16 a zatažení do vozovny Motol. Linku 16 mám z víkendu již dobře naježděnou, takže nemám žádný problém na trati. Ta místa, kde si musí člověk dávat pozor, tedy kontroluji a jinak jedu relativně pohodově. Na lince je dost času. Jak jsem říkal minulý týden u linky 10, která sdílí většinu trasy právě s linkou 16, dá se zde jet krokem a stále být na všech zastávkách napřed. Mám to štěstí, že ještě dostávám 50-ti minutovou přestávku na Palmovce a na Lehovec se tedy podívám pouze jednou.

Při čekání na odjezdový čas v obratišti Kotlářka

Druhé kolo při cestě na Palmovku mě ale nepříjemně překvapí několik světelných křižovatek. Už v prvním kole jsem zjistil, že ve stejný čas jako linka 16 přijíždí do zastávky Flora z centra linka 15. Ta má od Olšanského náměstí světelnou přednost. V druhém kole však pouštím nejprve auta souběžně jedoucí, linku 15, chodce kolmo přecházející, pak linku 11 a tak strávím na křižovatce skoro dvě minuty stání. Fajn, sice jsem ze Šumavské odjížděl na čas, na Želivského už to jen tak tak stíhám do tří minut (standardní tolerance zpoždění). Za zastávkou v křižovatce Želivského další překvapení. Opět zde mám cyklus vysledovaný, ale co se zde stane je nad moje chápání. Stojím, načtený a žádající odbočení vlevo. Po chvíli jede v protisměru ZLEVA tramvaj linky 11. Říkám si: proč jsem nemohl jet také? Než stihnu vymyslet nějaký důvod, jede zleva proti mně tramvaj linky 10. Tak tohle už je vážně moc. Proč mám zase stát na světlech téměř dvě minuty, když už jsem mohl dvakrát jet?

Korunu tomu dala křižovatka u Nákladového nádraží Žižkov, kde mě pro změnu předjela tramvaj linky 9 a já se tak opět zdržel i na další křižovatce: Ohrada. Suma sumárum na Palmovce zpoždění 6 minut. Divíte se, že vám tramvaj přijela pozdě? Obviňujete řidiče? No většinou za to nemůže.

Pátek 10. 1. 2020

V pátek jsem opět chtěl vzít směnu z volna před víkendem a jelikož u nás v Motole byly směny zaplněné zavolal jsem na Žižkov. K mému potěšení souhlasili a dali mi volnou ranní směnu na lince 24.

24/10 – 122 km

Příjemná směna s nástupem v 5:20 znamenala, že jsem se do vozovny dostal z Vinohrad pohodlně 11kou. Navíc dvě přestávky na Palmovce, to je opravdu VIP směna.

Přicházím do výpravny, moc se zde neohřeju a radši rovnou mířím na vůz. Dostávám totiž dle očekávání soupravu T3R.P, se kterou jsem měl běžnou směnu od zácviků pouze jednou. Chci si vše dobře připravit a zkontrolovat. K mému překvapení se mi vrací spousta úkonů, které jsme dělávali na vozech RP ještě v kurzu, a s vozem nemám sebemenší problém.

Připravená kabina vozu T3R.P před výjezdem

Co už si z kurzu moc nepamatuji je výjezd z vozovny Žižkov. Od kurzu jsem zde byl jen jednou. Poprvé to navíc bylo na druhé straně vozovny čili opačným směrem než dnes. Ještě jednou zvažuji, jestli jsem udělal vše, co je třeba. Když v tu chvíli koukám na čas: za minutu odjezd z vozovny. Rychle utíkám ven otevřít vrata haly a vydávám se po dvoře. Naštěstí se dívám pod sebe a všimnu si výhybky, ktera by mě namísto ven poslala čelem zpět do vozovny. Musím tedy ven, ručně ji přehodit. To už zprava vyjíždí další vlak a do vozovny se snaží dostat zatahující noční vlak. Polil mě pot a je mi to hrozně trapné. Naštěstí mě všichni nechali projet a já zpoždění cestou na Březiněveskou dorovnám.

Za zvěčnění děkuji autorovi @czech_transport

Zbytek směny je pohodový. Kolega Jakub měl pravdu. Na lince 24 je všude dost času a já si tedy tuto denní linku (provoz cca 6-20 v pracovní dny) užívám. Přijde mi však, že vůz T3R.P zkrátka neumím řídit tak dobře jako ty pro mě běžné. Přes křížení je těžké najít správný okamžik, kdy je třeba sešlápnout pedál jízdy, aby byla rychlost více méně konstantní. Kromě jednoho nepřehození výhybky z Masarykova nádraží na Bílou labuť, kde jsem musel zastavit pomocí magnetů se nic zajímavého nedělo. Alespoň ne po trase mé linky. Vůz předávám na Palmovce žižkovské kolegyni v půl třetí a rychle utíkám domů nakrmit a připravit kočky na víkend. Chystám se totiž na víkend za kamarády do Berlína a vlak odjíždí už za dvě hodiny.

EC 170: pohodlný vlak Českých drah ve spolupráci s Deutsche Bahn

Vše nakonec dopadlo úspěšně a já sedím ve vlaku. Až tam zjišťuji události pátečního večera. Jsem v šoku snad čím dál více, jak vycházejí na povrch fakta o nehodě na Pohořelci, kdy do vozu 15T nacouvala souprava T3SU. S kolegou, který mi informace tlumočí přes telefon se shodujeme, že takový pocit nechceme nikdy zažít: tu bezmoc, že se proti vám řítí tramvajový vlak a vy nevíte, co to s vaším vlakem, vámi a cestujícími udělá.

Sobota-neděle 11.-12. 1. 2020

Berlin

Jak jsem již avizoval, tento víkend užívám volno v Berlíně a musím říct, že mám opět na cestování hrozné štěstí. I když chladno, je v Berlíně nádherné počasí, polojasno a jelikož to není má první návštěva, spíše než turistiku si užívám procházky po tomhle vibrantním městě a společnost svých přátel. Pro úplnost přidávám výběr několika svých, hlavně šotoušských fotografií.

Shrnutí

Druhý týden je za námi. Na události byl opět stejně bohatý jako ten první. I když jsem se původně bál, že nebudu mít o čem v těchto příspěvcích psát, opak je pravdou. Naopak, rád bych byl pro příště ještě o něco stručnější, tak doufám, že se mi to podaří a vám se budou další zážitky číst ještě lépe. Opět budu rád za každou zpětnou vazbu, tak mi neváhejte napsat. Děkuji za přízeň!

Tento týden jsem řídil celkem 5 různých vlaků, 6 vozů a najezdil celkem 387 km. O téměř sto více než v týdnu předcházejícím.

Rok tramvajáka – 3. týden

3. týden v novém roce by nebyl podle plánu směn až tak zajímavý. Nakonec se ale událo více zajímavých zážitků, než jsem původně čekal. Snad se mnou budete souhlasit.

Pondělí 13. 1. 2020

10/12 – 102 km

V pondělí jsem opět dostal směnu na lince 10. Překvapuje vás to ještě? Mě ani ne. Linka, na kterou jsem se 3 měsíce nepodíval a nyní ji jezdím spolu s linkou 16 alespoň jednou týdně. Nestěžuju si. Mám ji moc rád.

Při prvním kole odpočinkujeme v obratišti Sídliště Ďáblice

Jedu si velmi pohodlně, tak jak to mám na lince 10 zvykem, všude mám hodně času a rád počkám na dobíhající. Jen nesmím moc dlouho blokovat tramvaje za sebou (třeba v zastávce I. P. Pavlova), které mohou mít zpoždění. Úsek Sídliště Řepy–Šumavská je tedy naprosto bez problémů. Problém opět nastává na mých neoblíbených křižovatkách, které linka 10 projíždí kompletně všechny: Flora, Želivského a Nákladové nádraží Žižkov. Jsou schopné zpozdit na vteřiny přesně jedoucí vlak o celých 5 minut! Mně to samozřejmě nevadí, já mám na konečné času dost. Je mi ale líto těch cestujících, kteří tak přijdou o návazné spojení někde po trase a musí čekat.

Na I. P. Pavlova potkávám v druhém kole známého, lektora z kurzu řidiče, který neváhá vytasit telefon a udělat mi momentku na památku. Taková nečekaná setkání mi vždy udělají velkou radost, je to narušení stereotypu řízení.

Kromě problikávajících závad na displeji, které jsem pouze zapsal do knihy závad tramvaje a toho, že se nenavolím do světel za zastávkou Ke Stírce do centra se nic zajímavého už neděje. A je to dobře. Vlastně ještě poslední situace. V posledním kole při cestě na Sídliště Řepy jede červená Fabie za zastávkou Hlušičkova na červenou. Uvědomělý sebevrah si svou chybu uvědomí záhy a to tak šikovně, že zastaví přímo na kolejích, po kterých můj vlak jede. Co dodat.

Úterý 14. 1. 2020

V úterý mě odpoledne čeká test ve škole. Dá se říct jediný v tomto zkouškovém období. Ano, leden je pro studenty vysokých škol obdobím zkouškového. Jelikož už nemám na studium mentální kapacitu, beru si z volna dopolední svačiny na Andělu. Nejlepší způsob prokrastinace.

12/145 – 4x 13,6 km

Na lince 12 potkáváte určitě vozy T3R.P často. Jelikož to mají Kobylisy do Holešovic kousek, vypravují mnoho pořadí této linky. A jelikož již pár let mají na Barrandov vozy Škoda 14T vjezd zapovězený, musí Kobylisy na tuto linku vypravovat vozy T3R.P. Já dostávám do vínku rovnou čtyři. Tomu říkám retro dopoledne.

Vtipné je, že každý řidič sedí ve voze T3R.P jinak. Někdo sedí jako na bidýlku s perfektním výhledem na koleje před vozem. Další v tramvaji až skoro „leží“, aby bylo sešlapování pedálů pohodlnější. No a když má člověk svačiny jako dnes já, je snahou posed řidiči neměnit, aby si nemusel sedačku zase několik minut štelovat podle svých představ. Cesta Anděl–Barrandov–Anděl tedy není ani jedno kolo stejná. Protože každé kolo řídím trochu jinak v závislosti na výhledu.

To, že nám to v Praze od nového roku hodně klouže, jsem již zmiňoval. Klouže to dále. Co je ale horší je, že mi na třetím kole skočí pod tramvaj jedna cestující. Přechází na červenou v zastávce Geologická a bohužel se nepodívá ani vpravo ani vlevo. V tomto úseku máme dovoleno jet 50 km rychlostí a s klouzajícím povrchem a ještě ze svahu je těžké tramvaj včas zastavit. Paní naštěstí zareaguje na zvonek, uskočí a s rukou přes pusu v tom šoku jenom přejede pohledem právě projíždějící tramvaj. To bylo o chlup.

Dopolední část 54,4 km
4x Tatra T3R.P (8464+8465, 8484+8485, 8445+8447 2x)

Středa 15. 1. 2020

Středa je prvním volným dnem tohoto týdne, ale to neznamená, že bych se nudil. Ráno mě čeká poslední návštěva školy v tomto semestru. Na hodině píšeme esej na zadané téma a to bez pomůcek a poznámek. Téma je DYI Panoptikon (DYI, „do-it-yourself“, volně lze přeložit jako „vyrob si svépomocí“) a já mám za pár minut hotov. Snad se bude kolegyni vyučující esej líbit.

Odpoledne mám ještě jeden úkol. Musím navštívit byt své kolegyně Vendy, kde probíhá odečet energií. Naštěstí se uvolil kolega Lukáš, že mi při čekání na paní z energií bude dělat společnost a my tak měli prostor bavit se o aktuálních zážitcích z práce.

Čtvrtek 16. 1. 2020

9/207 – 3x 25 km

Čtvrtek je tradiční ranní směna na lince 9. Ještě jsem se moc nezmiňoval, jak funguje provoz na našich páteřních linkách 9 a 22. Na těchto linkách probíhá ve všední dny tzv. oddělení od vozu. To znamená, že během směny řidič vystřídá několik vozů. Taková směna se neoznačuje pořadím tramvaje, kterou řidič z vozovny vyjíždí (jako v pondělí, všimněte si, měl jsem linku 10, pořadí 12: 10/12), ale číslem tzv. kursu. Pro mě tedy dnes linka 9, kurs 207.

Den začíná jako každý jiný. Mám přidělené pořadí linky 9, kterou si ve vozovně připravím a vyjedu s ní na trasu. Jdu tedy do depa pro vůz 9413, se kterým udělám jedno kolo na lince 9, než půjdu na přestávku opět ve své domovské vozovně Motol.

Vlak 9413 připraven na výjezd. Z vozovny Motol do Řep, pak na Spojovací a u vozovny Motol předání dalšímu řidiči v pořadí.

Po jednom kole tedy odpočívám a svačím ve vozovně, když tu mě čeká první překvapení. Na druhé kolo mi přijíždí žižkovský vůz T3R.P. Samozřejmě tedy v soupravě. Vlak jezdí moc pěkně. S klouzáním si poradí velmi dobře a já se hezky povozím na druhém kole do Řep, na Spojovací a zpět k vozovně. Následuje další přestávka, kdy s výpravčím řeším plánované směny na další týden, abych tento měsíc něco odjezdil.

Odpočatý a připravený na své poslední kolo vyrážím před vozovnu a nemůžu uvěřit svým očím. Další souprava T3R.P! Vy co čtete můj blog pravidelně si asi vzpomínáte na mou směnu na lince 24 za vozovnu Žižkov s vozem T3R.P. Jak počítám, tak počítám, za 7 dní jsem se tedy dostal na celkem 7 souprav vlaku T3R.P. To je celkem nevídané skóre a říkám si, že se s těmito vlaky možná i sžiju. Člověk se nechá těmi technologiemi nadupanými vlaky Škoda 15T hrozně rychle rozmazlit, ale toto je pravá tramvajácká řehole.

Pátek 17. 1. 2020

Den D tohoto semestru u mě ve škole. Zde jsem se o projektu moc nezmiňoval, ale ve stručnosti: navštěvoval jsem letos předmět Vývoj počítačových her, který pořádá Matfyz Univerzity Karlovy, kam jsou pozvaní studenti z mého oboru na FF UK, studenti FAMU a Západočeské univerzity v Plzni. Společně máme za semestr vytvořit funkční prototyp počítačové hry v týmech. Dnes jsme své projekty prezentovali a musím říct, že to dopadlo na jedničku. Každý tým přinesl funkční prototyp a bylo hrozně zajímavé sledovat, co zvládl každý za semestr vytvořit.

Sobota 18. 1. 2020

Sobota má nádech rodinného dne. Slavíme spolu s rodiči a známými narozeniny mého taťky. Došlo na bowling na tradičním místě v Mantě na Blatinách a mamka uvařila moc dobrý oběd. Jsem rád, že si mohu jeden den opravdu odpočinout, protože na mě pomalu ale jistě nějaká zimní choroba. Odpoledne ještě sleduju svůj oblíbený biatlon a večer trávím už poklidně doma.

Neděle 19. 1. 2020

20/9 – 128,3 km

Linku 20 jsem v novém roce ještě neměl a dnes je to navíc s unikátním výjezdem z vozovny rovnou na Divokou Šárku. To se nestává moc často, většina vlaků linky 20 vyjede z vozovny Motol nejprve nahoru na Barrandov. Už na Andělu na mě čeká první návštěva, známý šotouš (fanoušek hromadné dopravy) @czech_transport dnes uspořádal fotoden, na který pozval další šikovné fotografy, kteří na mě čekají na Vítězném náměstí.

Na konečné probíráme všechno možné od aktuálního stavu kolejí, po studium a vytouženou práci řidiče tramvaje. Na trati pak kluci vybíhají z tramvaje udělat rychle fotku a pak vyrazit dále. Je to celkem vtipný. Víkend je ideálním dnem na focení. Pokud se nestane nějaká mimořádná událost, je na lince hodně času a prostor pro focení. Celkově to bylo zajímavé zpestření víkendové směny. Samozřejmě bych tak nemohl fungovat každý den, člověk si potřebuje i během směny občas na konečné odpočinout, ale po klidné sobotě to byla moc fajn směna.

Díky moc za fotky @czech_transport, @tramvajak_, @prague_and_transport a @dopravak_plzak. Pošlete prosím klukům like na Instagram. 🙂

Souhrn

Tento týden jsem řídil celkem 9 různých vlaků, 15 vozů a najezdil celkem 359,7 km. Skoro tolik jako v týdnu předcházejícím.

Rok tramvajáka – 4. týden

Tak už pro vás píšu čtvrtý týden svého seriálu. Už se blíží konec ledna a já si zase začínám uvědomovat, jak ten čas letí. Jako by to bylo včera, co jsem začal! Co budu psát až tu bude prosinec, nevím. Čtvrtý týden je plný zážitků, i když byl neočekávaně zkrácen, ale o tom vám povím už za chvilku.

Pondělí 20. 1. 2020

Pondělí začínám odhodlaně. Mám v plánu třídenní kurz na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, Zimní škola strojového učení. Vyrážím na Karlovo náměstí, kde se výuka koná a hned při vstupu mě překvapí kompletně plná veliká posluchárna. Přednášející je vtipný a doprovází výklad obrázky. Bohužel brzy zjišťuji, že mé znalosti matematiky neodpovídají vysokým nárokům tohoto odvětví. Chybí mi znalosti ze Statistiky. Odpoledne tedy odcházím a po krátké zastávce na střídacím bodě Na Knížecí volám do výpravny a na další dva dny si beru směnu z volna.

Úterý 21. 1. 2020

15/2 – 91 km

Na úterý jsem si vybral příjemnou linku 15 s relativně pozdním výjezdem kolem sedmé ráno. Přicházím do výpravny, spokojený a natěšený. Sice mě mrzí, že můj plán s doplněním vzdělání o zajímavou oblast strojového učení nevyšel, ale na tramvaj se těším taky moc. Dle očekávání dostávám vůz 15T, tentokrát ev. č. 9405. Dnes je velmi chladné počasí a tak máme ve městě opět o něco více řidičů osobních automobilů, kterým se nechtělo jít pěšky nebo jet hromadnou dopravou.

Osobní automobil zablokoval ve Vítězné ulici u Újezda provoz a tedy i skoro celou přilehlou křižovatku. Stáli jsme několik minut.

Pohledem do jízdního řádu zjišťuji, že mám dlouhé přestávky na Olšanských hřbitovech. Při první návštěvě tedy tramvaj odstavím a jdu si rychle pro kafe do o kus dále stojícího Starbucks, kde mi vždy ochotně udělají výbornou překapávanou kávu.

Na lince 15 je fajn i to, že na ni při cestě stále potkávám hloubětínské kolegy s tyristorkami (vůz vlevo), těch si člověk už tolik neužije.

Jelikož dnes cítím trošku horší kašel, nakonec kafe moc nevypiju a radši si dělám na Kotlářce ještě horký čaj. Aby toho nebylo málo, mám z minulého týdne pocintaný svetr a tak jsem jen v košili. A jako na potvoru zrovna dnes nefungují dobře dvě výhybky na mé trase: za Masarykovým nádražím směr náměstí Republiky a na Újezdě směrem na Anděl. Na obou musím z kabiny skoro pokaždé vystoupit, protože jsou blokovány (červená tabule se směrem výhybky bliká) a tak se mi dálkově nepřestaví do mého směru. Musím použít tzv. tágo. Až na teplotu a opakované větrání je směna na lince 15 poklidná a fajn.

Středa 22. 1. 2020

Ve středu již nebyla celá směna volná a já si tedy vybral směnu šejdrovou, ranní a odpolední. Nebudu nic zastírat, očekával jsem již tou dobou, že jsem si právě naplánoval den s vozem T6 a měl jsem pravdu.

9/34 – 25 km

Ráno jdu do výpravny a pohledem na budník s notami (naše jízdní řády) zjišťuju, že jsem opět poslední. Desky pro linku 9 pořadí 34. jsou tam jako poslední.

Poslední modré desky – moje. Ostatní již s tramvajemi z vozovny odjeli nebo se k tomu chystají.

Výpravčí mi podává klíče od soupravy 8687+8711. Na dvoře ještě potkávám kolegu Jakuba z Pankráce, který dnes vyfasoval linku 10 s naším vozem 15T. Je celý vysmátý, že má něco jiného než přestávky na Braníku nebo I. P. Pavlova, tak mu alespoň udělám fotku. Čas před výjezdem mám. Vlak si zkontroluji, vše funguje jak má a vyrážím na cestu. Volám ještě s rodiči. I když se dušuji, že mám dnes do práce svačinu, stejně mě maminka navštíví a věnuje mi něco dobrého, pro jistotu. Diví se, čím jsem to přijel: „Co to máš dnes za stroj?“ Odpovídám, že to je přeci má nejoblíbenější, Tatra T6. Pravdou je, že do Řep se s ní tak často nepodívám a maminka tak neměla příležitost prohlédnout si ji.

Setkání motolské se žižkovskou sestrou v obratišti Spojovací

Po obratu v Řepích mířím na Spojovací a vše je v nejlepším pořádku. Jelikož ráno jezdí z Řep tramvaje po dvou minutách, rozprostřou se cestující krásně. Přijde mi, že dokonce vidí T6ku rádi. Nebo si to alespoň namlouvám. Horší to však je s méně pohyblivými cestujícími. Nerozumím, proč se raději starší člověk škrábe do schodů tramvaje, když už dvě minuty za mnou jede vlak další, pravděpodobně nízkopodlažní. Nejvíce mě pobavila důchodkyně na Žižkově. Ta se mnou jela přesně 169 m: ze zastávky Nákladové nádraží Žižkov do zastávky Nákladové nádraží Žižkov (v Olšanské ulici). Snad jí to za tu namáhu stálo. To už jsem mířil do vozovny Motol k zatažení. V depu jsem ještě dostal pochvalu, že mám plné pískovače. Stále jezdím opatrně, protože nám vlaky kloužou už v podstatě permanentně.

21/8 – ?? km

Po více než příjemné pětihodinové pauze se vracím do výpravny, abych pokračoval v pěkně rozjetém dni s T6kou. Na odpolední část jsem vyfasoval vůz 8655. Ve výpravně ještě píšu na Instagram, že se chystám k výjezdu na linku 21, zda mě může někdo vyfotit. K mému překvapení se takových nadšenců našlo hned několik z toho dva opravdu nečekaní.

Již na mostě zaznamenávám vášnivého šotouše sedícího na mostním sloupku v zatáčce z Palackého mostu vpravo na Rašínovo nábřeží. Jedná se o vyučujícího z fakulty humanitních studií, se kterým jsem se seznámil díky loňské přednášce u nás na fildě. Od doby kdy se dozvěděl, že řídím tramvaj, mě věrně sleduje. Dnes mě poprvé přišel navštívit. Na Podolské vodárně zase přibíhá kolega Jirka, který právě dokončuje kurz tramvají a všichni společně jedeme na Levského. Směna je to moc fajn, na konečné stihneme probrat všechno od studií po aktuální dění v Praze, ale nejvíce jsem nadšený ze skvělé sbírky fotek, o kterou se se mnou pan doktor podělí. Tady máte pár fotek k nahlédnutí:

Autor: Pavel Farkas

Krásně utekla i odpolední část této směny a já jsem si neplánovanou návštěvu moc užil. Bohužel jsem pak z vozovny utíkal tak rychle, že jsem si zapomněl zkontrolovat najeté kilometry. Jelikož ale chodím na linku 21 často, doplním tento údaj snad brzy.

Čtvrtek 23. 1. 2020

Čtvrtek nezačíná vůbec dobře. Probudím se s šílenou bolestí hlavy, celého těla a kašlem. Okamžitě poznávám, že moje asi týden trvající nachlazení zmutovalo v něco závažnějšího. Jelikož však už v poledne nastupuji do práce, dopuji se vitamíny a celé dopoledne piju v posteli teplý čaj zatímco pracuji na počítači.

Díky přestávkám na Radlické odstojíme s vozem 9402 skoro dvě hodiny čistého času

7/1 – 127 km

Bohužel to nepomohlo. Když vyrazím z Vinohrad na střídání na Andělu, okamžitě pochopím, že jsem udělal chybu. Po klidném dopoledni se mi pouze přitížilo. Po rychlém obědě na Andělu nastupuji na jedenáct hodin dlouhou směnu. Zabalený v bundě, šále a čepici tak jezdím Prahou sem a tam. Jen díky pomoci Paralenu zvládnu směnu odjezdit, ale je to řehole. Na to jak fajnová je jedenáctihodinnová směna na lince 7, nebudu na ni moct vzpomínat v dobrém. Přál jsem si jen, aby směna proběhla bez komplikací a já tak mohl být brzo v posteli.

Kromě jedné výhybky, díky které jsem málem vjel do vozovny Strašnice (ta se přestavuje ručně) a pádu muže pod kola metra ve stanici Anděl, po které jsem vozil desítky cestujících na Radlickou, se nic nedělo. Překvapilo mě ale, jak dlouho vyprošťování a vyšetřování v metru probíhalo. Jsem zvyklý, že většinou netrvá déle než něco kolem hodiny a tentokrát vydrželo tak dlouho, že jsem vezl cestující náhradní trasou na Radlickou dokonce 2x.

Takto vypadá v 15T odpočinek na Radlické. Skoro zhasnutá kabina vozu.

Po celých pěti a půl kolech na lince 7 a dvou Paralenech se chystám k zatažení do vozovny Motol. Ještě mě překvapí odjezdová tabule na zastávce na Radlické, podle které ani jeden další vlak nejede do centra města, ale všechny na Plzeňskou. Podívejte se:

Když dojdu do výpravny, okamžitě hlásím, že jdu zítra k lékaři a pravděpodobně nepůjdu až do pondělí do práce. Hodná výpravčí jen mávne rukou a řekne, že vše zařídí. Jdu tedy co nejdříve spát. Už se nemohu dočkat.

Pátek 24. 1. 2020 – neděle 26. 1. 2020

Po návštěvě lékaře opravdu zůstávám až do neděle doma. Odpoledne se navíc dozvídám, že dle výsledků testů musím nasadit antibiotika. Svůj čas nyní věnuju kurýrování a četbě. Dočetl jsem rozečtenou knihu Call Me By Your Name a začínám s pokračováním Find Me. Ještě bych si měl najít čas na úkoly do školy, ale to zas třeba příští týden.