Měsíc: Červenec 2019

Jak jsem již v minulém příspěvku naznačoval, čtvrtý týden kurzu byl, jak se lidově říká, výživný. Kromě standardní výuky jsme ve středu a v pátek měli další kolo jízd.

Středa

Na středu jsme se já, i můj kolega Martin, těšili jak malí kluci. Poprvé jsme měli usednout do našeho nejmodernějšího tramvajového stroje, vozu Škoda 15T. Ten osudný den jsme jako na každou jízdu dorazili v 6 ráno do pankrácké vozovny. Zde nás čekalo seznámení s vozem. Procházeli jsme ho odzadu dopředu, od stropu po kola. Není se čemu divit, že celkově jsme seznámením strávili půlku našeho jízdního času. Poté, co jsme si vyzkoušeli všechny možné úkony spojené s vozem jsme v 10 hodin vyrazili do ulic.

No, asi nebude úplným překvapením, že se nejmodernější tramvaj se stařičkými Tatrovkami nedá vůbec srovnávat. Vůz je mnohem tišší, ovládání jízdy plynulejší. Co mě ovšem zarazilo, bylo to, jak neuvěřitelně blbu vzdorné ovládání této tramvaje je. Řidič vlak ovládá pomoci nejmodernějšího ručního řadiče. Ten umožňuje kromě jízdy a brzdy ovládat také zavírání dveří, zvonec, světelnou houkačku/dálková světla, aktivaci tempomatu a tzv. malé brzdy nebo vyrušení omezovače rychlosti. Je na něm zavedena i funkce mrtvý muž, která hlídá, že řidič vůz ovládá i po delší době neaktivity. Zkrátka všechno v jednom. Řidič má možnost kontrolovat situaci kolem sebe díky zabudovanému kamerovému systému, a tak najednou nahlížet až na 8 kamer rozložených uvnitř i vně vozu. Jak jsem zmínil, vůz je osazen jak tempomatem (pro jízdu po rovině nebo do svahu), tak omezovačem rychlosti. Pokud si tedy tyto funkce řidič správně nastaví, nemůže udělat chybu.

Celkově se mi jízda líbila. Místy jsem se ale už začínal trochu nudit. Přeci jen vyžaduje jízda ve starších vozech větší pozornost a schopnosti ze strany řidiče a zde to nebylo tolik potřeba. Zásadní výhodou obzvlášť v těchto letních dnech je ale osazení kabiny řidiče klimatizací. Už se tedy těším na jízdy s tímto vozem, protože jich máme v motolské vozovně nejvíce.

Pátek

Pátek byl náročný den. Ale začal už o den dříve. Ve čtvrtek jsme totiž měli standardní výuku v pankráckých učebnách. Od sedmi do patnácti hodin jsme se snažili udržet pozornost při výuce techniky, předpisů a organizace provozu. Ve 3 odpoledne nás lektoři poslali domů, ať se trochu vyspíme. Čekal nás totiž nástup na noční směnu, a to hned ten samý den o půlnoci. Nečekal jsem to, ale nakonec jsem dorazil domů a úspěšně zamhouřil alespoň na pár hodin oči.

Před cestou na Pankrác jsem se ještě stihl zastavit pro nějakou svačinu v non-stop hypermarketu Tesco, který je posledních pár týdnů mým útočištěm. Náš instruktor nás s Martinem poprosil, ať dorazíme dříve a připravíme si vůz k včasnému výjezdu. K mému velkému překvapení se můj první noční výjezd potkal s prvním převozem cestujících. Zbytek kolegů z kurzu se totiž vezl v našem voze, který jsem řídil. Měl jsem tedy poprvé celkem 12 cestujících a byl to veliký zážitek. Samozřejmě si ze mě dělali kolegové legraci pokaždé, když se mi něco nepodařilo, přesto jsem celkem úspěšně udržel chladnou hlavu a nedopustil se žádné větší chyby.

Při této cestě jsme navštívili centrální přestupní bod Lazarskou, kde jsme si ukázali, jak tento přestup pod dohledem dispečerů probíhá. Podívali jsme se také v klidu na rychlostní výhybku mezi stanicemi Hradčanská a Prašný most, resp. Vítězné náměstí a následně trénovali sunutí a vlečení provozuneschopného vozu, včetně jejich spojování a kontroly všech požadavků na takovouto manipulaci. Sunutí a vlečení jsme prováděli mezi zastávkami Malovanka a Vypich, kde se v noci objeví tramvaj jen jednou za půl hodiny.

Po těchto manipulacích už jsme se městem pohybovali sami s naším vozem. Navštívili jsme osiřelou konečnou Radlická a projeli i další části Prahy. Nakonec jsme v 7 ráno zatáhli do vozovny Pankrác a mohli vyrazit na prodloužený víkend. Celkově hodnotím tento týden za úspěšný a zároveň nejzajímavější z dosavadního průběhu kurzu.

Pátý týden kurzu byl týdnem přechodovým. Díky souběhu dvou desetitýdenních kurzů probíhaly tento týden státní závěrečné zkoušky kurzu nám předcházejícímu. Měli jsme také poslední dny standardní výuky v učebně.

Jak jsem již uvedl, pátý byl poslední týden kurzů v učebně. Od úterý do čtvrtka tedy probíhala výuka, zatímco v pondělí a pátek jsme mohli opět usednout do našich cvičných vozů.

Na výuce už se projevily blížící se termíny zkoušek ze všech tří předmětů. Měli jsme během výuky možnost vyzkoušet si, jak probíhá ústní zkouška. Opět probíhala rotace tří vzdělávacích předmětů.

V pondělí během jízd chyběl jeden z instruktorů, tedy došlo k přerozdělení jeho skupiny. Kromě Martina se mnou tedy jezdil ještě kolega Petr. Bylo fajn mít zase trochu jinou posádku na naší cvičné tramvaji a ověřit si spolu s ním znalosti při zkoušení naším instruktorem.

V pátek jsme se poprvé vydali na novou zastávku Planetárium Praha na kusé koleji u Výstaviště. Bylo to relativně brzy ráno a u Stromovky bylo opravdu moc pěkně, čistý a svěží vzduch. Ten den jsme také jezdili různé trasy dle našeho uvážení. Bylo to pěkné zakončení půlky kurzu.

Šestý týden kurzu řidiče je trochu jiný než ostatní. Tím, že skončil předcházející turnus a daný týden začíná turnus následující, je pro naši skupinu týden vyplněn pouze jízdami. Poprvé tedy čeká frekventanty více dnů jízd po sobě. Jediný rozdíl pro náš kurz byl červencový státní svátek, díky kterému se omezil náš týden pouze na pondělí–čtvrtek.

Na rozdíl od jiných skupin, ta naše se v tento týden omezila na vozy T3. Přesto nebyl každý den stejný. První den jsme se totiž vypravili do ulic s vozem T3M, tzv. tyristorkou. Má trochu jiné jízdní vlastnosti než klasický vůz T3R.P, se kterým jezdíme celý zbytek kurzu. I na ten jsme tento týden nastoupili. Poslední den jsme pak opět měli jízdy se soupravou, tedy dvěma spojenými vozy, v tomto případě dvěma zrychlovači.

V rámci tréninků pro kurzisty z předcházejícího běhu, kteří nezvládli jízdy v rámci státní závěrečné zkoušky, jim byl přidělen náš instruktor Mirek a nám byl tedy přidělen suplující instruktor z Vokovic. Bylo moc fajn, že nás vzal na instruktáž do své domovské vozovny a my tak získali informaci o tom, jak zde funguje manipulace z první ruky. Ve Vokovicích mají vozovnu poměrně čerstvě rekonstruovanou, a i na zázemí řidičů je to opravdu vidět.

Musím říct, že kurz se vyvíjí opravdu dobrým směrem. Po suplování jiným instruktorem jsme byli oba s Martinem pochváleni za naše jízdní schopnosti a tím pádem jsme při jízdě daleko klidnější. Kromě občasného zkoušení z teorie nám nechává Mirek volnou ruku v tom, co bychom si rádi vyzkoušeli.

Byl to celkově náročný týden, výjezdy od 6:00 znamenají vstávání před pátou hodinou ráno. Přesto to byl týden poučný a v rámci přípravy na povolání řidiče týden potřebný. Podobnou zkušenost budeme mít reálně až po kurzu, až se z nás stanou řidiči. Následující týdny nás postupně čekají zkoušky ze všech tří předmětů a následně zkouška státní závěrečná. Držte nám palce, ať vše dobře dopadne!