Měsíc: Červen 2019

Kurz – 1. týden

Kolegové z předcházejícího kurzu už uhánějí v cvičných vozech ulicemi Prahy. My jim zatím jen tiše závidíme v pankráckých učebnách. (foto vlastní)

Kurz zahájen. První den se ve vozovně Pankrác sešlo celkem 17 frekventantů. Všichni plní očekávání, jak bude těch příštích deset týdnů vypadat. Nejdříve nás uvítal vedoucí vzdělávání a jeho zástupce. Překvapivě pro mě už rovnou prezentovali kompletní harmonogram kurzu na celých deset týdnů. O něm vám povím více dále. Jinak byl první den hlavně o formalitách: BOZP, požární bezpečnost a informace k alkoholové a drogové politice v DPP. Dozvídáme se, že první jízdy nás čekají už druhý týden kurzu! Je toho tedy hodně, co bychom měli vstřebat už za 1 týden.

Harmonogram

Jak píši výše, již první den dostáváme do rukou kompletní harmonogram našeho kurzu. Je to logické, kurzy se rotují, trvají 10 týdnů a každých 5 týdnů začíná nový. Je tedy snazší ho mít plus minus stejný. Mile mě překvapuje, jak jsou kurzy v DPP dobře organizované.

Součástí kurzu jsou hlavně 3 oborové předměty: Technická příprava, Provozně předpisová soustava a Organizace a řízení tramvajového provozu. Tyto předměty v rámci kurzu rotují, takže každý den máme vždy alespoň dva různé předměty. Díky tomu je výuka záživná a stále se dozvídáme něco nového. Od druhého týdne tyto předměty doplňuje Praktický výcvik ve formě jízd. O tom se více dočtete v dalším příspěvku.

V druhé půlce kurzu, od šestého týdne bude skoro opuštěna teoretická část a každý den probíhá praktický výcvik v ulicích Prahy. V 7., 8. a 9. týdnu pak postupně zkouška z každého jednoho oborového předmětu. To vše vyvrcholí v týdnu 10., kdy nás čeká Státní závěrečná zkouška před komisí z magistrátu hlavního města Prahy.

Místo výuky v druhé půlce kurzu. Lavice cvičného vozu T3.
(foto vlastní)

Náplň prvního týdne

Jak jsem již avizoval, je nutné dostat do našich hlav mnoho informací již první týden, abychom v ulicích Prahy obstáli. Začnu technickou přípravou: zde nás vyučující zasvěcuje do toho, jak fungují jednotlivé typy tramvají. Hlavním poučením z předmětu má být to, že žádný typ tramvaje, který nalezneme v Praze, není úplný originál. Vždy je to výsledek evoluce typů tramvají předcházejících. I když vezmeme vozy nejstarší, poháněné zrychlovačem, tak i přes přechod na pulzní regulaci u tzv. “tyristorek” zůstává mnoho funkcí tramvaje stejných. Dále se dozvídáme, jak fungují brzdy tramvaje (abychom zvládli za každých okolností, pokud možno, včas a bezpečně zastavit). Již první týden se při exkurzi podíváme do deponovaných vozů na Pankráci a konkrétní funkce vozů si zatím alespoň ukážeme. Jeden kolega se dokonce poprvé s tramvají rozjede, aby ji vrátil na původní místo po instruktáži zpětného pohybu s tramvají (rozlišujte od couvání, které se provádí z kabiny řidiče a řidič ho nemůže vykonávat sám).

Hlavní náplní dalšího předmětu, předpisové soustavy, je pro změnu nauka o výhybkách a návěstích, tedy různých značkách a signálech, se kterými se řidič setká. Samozřejmě, je důležité dodržovat všechny předpisy, protože zde nejsou pro legraci, ale vždy odráží aktuální situaci na kolejích, či v ulicích. Letmo mluvíme i o různých výjimečných situacích, abychom o nich co nejdříve slyšeli a byli na ně alespoň mentálně připraveni.

Palubní počítač APEX s informačním a odbavovacím systémem vozu (foto vlastní)

Třetí předmět, nazvaný organizace a řízení tramvajového provozu, je taková všehochuť. Vyučující nám pouští různá videa z provozu, mluví o chybách řidičů a doporučuje, na co si dávat při řízení pozor. Mluvíme i o nehodách, protože i to v podstatě každého řidiče dřív nebo později čeká. Všichni jsme poučeni, že je nezbytné se průběžně učit kompletní linkové vedení tramvají, včetně celé kolejové sítě, tedy nejen to, jak tramvajové linky standardně jezdí, ale kam všude se mohou vozy dostat. Takové množství informací už některé zájemce o profesi odradí. Stručně se dozvídáme, jak funguje přidělování směn, jak vypadá den řidiče tramvaje a kdo je v jaké situaci řidiči nadřízeným. V pátek si také prakticky zkoušíme ovládat palubní počítač, APEX. Ten zajišťuje kompletně informační systém tramvaje a komunikuje s dispečerským programem DORIS. Učíme se pracovat s vlakovým jízdním řádem, abychom byli schopni správně vyhlašovat zastávky a informovat tak cestující. Vše probíhá formou simulace přímo z učebny, kompletně bez vyrušení reálného provozu tramvají.

Závěrem

První týden utekl jako voda. Nicméně velké množství informací, kterým nás musí vyučující zahltit před nástupem do vozů, již odradil 4 z našich řad. Aktuálně tedy zůstáváme v počtu 13 frekventantů. Navzájem se povzbuzujeme a držíme si palce, aby se nás v dalších týdnech udrželo co nejvíce. Tak na shledanou za týden.

Kurz – 2. týden

Druhý týden započal ve stejném stylu jako ten první. Trocha teorie z technické přípravy, organizace provozu a předpisové soustavy. To bylo pondělí a úterý. Jenže pak přišla středa. Pro většinu z nás (první) den D.

Hlavně je potřeba vždy správně nastavit infopanely, aby cestující věděli, kam se mohou svézt. (foto vlastní)

První jízda tramvají

Sešlápnete pedál megalomanského stroje a všechno to na vás spadne. Teorie je ta tam. V pedálech je neuvěřitelná síla, která pohání v tomto případě téměř prázdnou tramvaj. Najednou nejde o zaškrtávací test z teorie jízdy. Člověk musí veškeré činnosti dělat doopravdy a současně.

Před mým úplně prvním rozjetím s tramvají. Na první cestu mi byl přidělen vůz T3 z obratiště Špejchar. (foto vlastní)

Například křižovatka; pokud se jedná o křižovatku s rádiově ovládanou výhybkou musím:
1) zkontrolovat letmým pohledem palubní počítač, zda mi volí správný směr další jízdy
2) zkontrolovat návěstidlo výhybky (černé obrazovky, na kterých svítí červené šipky směru cesty na výhybce) zda je ve směru, který potřebuji, pokud ne, že se změní a v každém případě tzv. zablokuje (blikání šipky) proti přestavení jiným vlakem
3) vjíždím do výhybky a to max. povolenou rychlostí 15 km/h, tedy kontrolovat tachometr
4) zapnout si včas směrovky
5) sledovat tzv. čočky (semafor tramvají), pokud jsou “na volno”, mohu do křižovatky vjet
6) před vjezdem do výhybky ještě zkontrolovat pohledem výhybku, zda jsou opravdu její jazyky v tom směru, do kterého mířím
7) sledovat provoz kolem sebe a chodce, zda se všichni chovají dle předpisů a neohrožují mě (tramvaj a cestující) nebo sebe na životě
8) pokračovat rychlostí 15 km/h přes všechna kolejová křížení a sjezdovou výhybku z odbočky
9) vypnout směrovky, uvést do chodu hlášení, pokud právě vjíždím do zastávky.

Tohle všechno se udá většinou v řádu pár desítek vteřin. A to děláme kurz v létě, za dobrých světelných podmínek a zatím i přívětivého počasí. Lituji kohokoli, kdo si toto poprvé zkusí za bouřky, deště nebo sněhové přeháňky, prostě za jakkoli nepříznivých venkovních podmínek.

Vytuněná kabina stařičkého vozu T3 ev. č. 5502. Před námi druhý vůz stejného typu. Vpravo si všimněte panelu pro instruktora, ze kterého lze mimo jiné simulovat některé závady vlaku.

Po úporné čtvrteční teorii nás v pátek čekaly další jízdy. Tentokrát na nás vyšel modernizovaný vůz T3R.P. S tím bylo řízení daleko intuitivnější, bližší řízení auta. Musím říct, že po náročné středě jsem si páteční jízdy nad míru užil a myslím, že jsem ze sebe vydal o dost lepší výkon. Takže se těším na další jízdy opět za týden a jsem zvědavý, co nového přinesou. Co vy?

Kurz – 3. týden

Třetí týden kurzu řidičů tramvaje nebyl o moc jiný od toho předcházejícího, alespoň co se výuky v učebnách týče. Změny proběhly ve skupinách na jízdy. Jak jsme po zahájení jízd zjistili, náš instruktor Pavel odcházel na dovolenou a bylo jasné, že s ním nevydržíme dlouho.

Náš nejmodernější cvičný vůz ev. č. 5525, T3R.P v obratišti Vozovna Kobylisy. Právě za námi dorazila tramvaj „Vymlouvačka“.

Hned v pondělí jsem přemýšlel, jak asi tento týden bude vypadat. Věděl jsem, že ve středu budeme naposledy jezdit s naším instruktorem a už v pátek budu na voze s někým jiným. V pondělí ráno jsme si v rámci výuky pouštěli různá mírně nepříjemná videa, nehody tramvají z ulic Prahy. To, co následovalo, mě ale překvapilo. Zvažoval jsem několik variant dalšího vývoje v našich skupinách. Jak jsem říkal, v tuto chvíli nás bylo 13 frekventantů na sedm instruktorů, jedna kolegyně tedy jezdila sólo. Avšak můj tehdejší instruktor kurz opouštěl, tedy bylo jasné, že buď budeme jezdit ve třech s kolegyní, která doposavad jezdila sólo, anebo bude muset někdo kurz opustit. To druhé se stalo pravdou; Jeden náš kolega se rozhodl vzdát, ale nikomu nic neřekl, pouze vedoucímu školení. Takže po pár videích a ranním přezkoušení z pravidel silničního provozu nás navštívil lektor, který kolegu poprosil, ať si sbalí věci a šli spolu podepsat výpověď.

Kabina „nejmodernějšího“ vozu T3R.P ev. č. 5525. Všimněte si přidaného ručního řadiče a nového palubního počítače APEX. (foto vlastní)

Kolega se tedy s námi rozloučil a odešel. Voilà, „problém“ vyřešen. Nyní zůstalo 12 frekventantů na 6 instruktorů. Oproti mému očekávání jsem byl přiřazen k jinému instruktorovi, než bylo původně plánováno, a to k Mirkovi, se kterým už tou dobou jezdil můj kamarád Martin. Hned první společný den jsme vyvezli můj úplně první tramvajový vlak, stařičký zrychlovač T3, ev. č. 5502. Příjemným zjištěním pro mě bylo to, že jelikož ani instruktor, ani my dva nekouříme a jsme schopni si obstarat na půl dne svačinu, jezdíme téměř 8 hodin vkuse. Člověk tak najezdí až 2x více kilometrů, a to už je na pokrocích výrazně znát.

Náhodné setkání s druhým cvičným vozem na mostě Legií pod Petřínem (foto vlastní)

Páteční jízdy na „zrychlovači“ jsem si velmi užil. Zavzpomínal jsem na svou úplně první jízdu a objevoval s tramvají další neprozkoumaná místa Prahy. A teď malá reklama na další příspěvek. Další týden nás čeká jízda na nejnovějším voze pražské flotily, Škodě 15T a v pátek pro změnu noční jízdy. Už se moc těším.