Sedmý týden se nesl ve znamení očekávání. Bylo před první postupovou zkouškou. Tou první byla zkouška z pravidel a předpisové soustavy. Nicméně už pondělní jízda přinesla milé překvapení.
V pondělí ráno jsme se s naším instruktorem sešli ve vozovně Žižkov. Zde na nás totiž čekal vůz Tatra T6. Jak já, tak Martin jsme se na něj hrozně těšili. Máme k němu od dětství kladný vztah. Vůz naprosto splnil naše očekávání. Jízda s ním byla velmi pohodlná, vůz se občas houpal jako na vodě. Jedinou chybou na kráse bylo to, že se jednalo pouze o sólo vůz a my nemohli zkoušet různé manipulace s vozy dvěma, se soupravou. Naštěstí nás vzal instruktor Mirek toto vyzkoušet do motolské vozovny ještě o pár dní dříve, než byla dočasně odříznuta od běžného provozu.
Další dny jízd nebyly až tak zábavné. Oba dva dny jsme měli nacvičování závadových situací na voze T3R.P. Jízdy jsou samozřejmě vždy zábavnější, je ale dobré být na podobné situace připravený. Navíc se trénink hodí ke státní závěrečné zkoušce. Co ale bylo fajn, byla možnost vyzkoušet si jízdu dle cvičného jízdního řádu. Náš instruktor nám jeden takový vytiskl a my měli za úkol podle něj jet. Samozřejmě jsme nevozili cestující, ale aspoň jsme si mohli zkusit ten stres, který řidič zažívá, když mu prostě jízda dle časů nevychází.
Už na učebně nám říkali, že svižnou jízdou se čas na trati nedožene. Něco na tom pravdy je. Vždy vás totiž zpomalí provoz, světla a jiné nečekané události na trati. Je potřeba ustát ten tlak a hlavně jet i nadále bezpečně. Jsem zvědavý na jízdu s cestujícími, nicméně tohle byla taková malá ochutnávka toho, co nás čeká.
První postupová zkouška
Ve středu nás v učebně čekalo opakování. Náš lektor s námi hezky prošel vše, co se od nás u páteční zkoušky očekává. Došlo i na nějaké příklady situací, které budeme před komisí rozebírat. Hlavní tedy bylo nastudovat kompletně všechny předpisy (ne slovo od slova, hlavně jde o význam) a chápat každou situaci na trati včetně různých manipulací jako jsou sunutí, vlečení atd.
Odpoledne jsme pak měli návštěvu z bezpečnostního oddělení, která nás upozornila na různé nástrahy, které nás ve službě čekají. Opět jsme byli poučeni, že nejhorší, co můžeme udělat, je dorazit na směnu s nějakým alkoholem v krvi. Věřím, že si to všichni budeme pamatovat a jsem rád, že se to v podniku bere tak vážně.
Ve čtvrtek, jak jsem avizoval, nás ještě čekaly závady na voze a pak možnost na chvíli vyjet z pankrácké vozovny. Náš instruktor nás v době neřízení zkoušel z různých předpisů a zvláštních situací, na které se mohou zkoušející ptát.
V pátek přišel den D. Všichni jsme plní očekávání dorazili do našich učeben, kde jsme nejprve skládali písemnou část zkoušky u PC. Jednalo se o výběr 25 otázek z celkového souboru asi 300 otázek. Celý kurz uspěl a nás tedy čekala zkouška ústní. Jelikož bylo přítomno hned několik lektorů, celé zkoušení ubíhalo relativně svižně po více skupinách. Bohužel jedna kolegyně ústní část zkoušky první den nedala. Nebudu vás ale napínat, hned v úterý na náhradním termínu předvedla, že se vše poctivě doučila, takže v kurzu pokračujeme všichni dále. Za týden nás čeká zkouška další. A kromě ní i další vozy pražských tramvají.